Pražská běžecká skupina kouče Jana Kervitcera sdružuje dlouholeté matadory i nové, o generaci(e!) mladší nováčky. A ne ledasjaké, ti nejlepší sbírají mistrovské tituly a další medaile. Za vším stojí neúnavný pětasedmdesátník, jehož trénink prostě funguje – vyzkoušeno na vlastní kůži!

Když jsem před osmi lety Jana Kervitcera oslovila jakožto běžecký začátečník s minimem zkušeností, ovšem s výkonnostními ambicemi, tajně jsem snila o metách jako „desítka pod 40“ a podobných. Dosáhla jsem jich velmi záhy a ještě jsem k nim časem získala mnohem víc. A nemyslím tím jen skvělé osobáky a pódiová umístění na prestižních závodech včetně mistrovství republiky. Kerteam je mou druhou rodinou, bez nadsázky a se vším všudy.

Pro „Kerteamáky“ je domovem královská obora Stromovka, ať už její cesty a pěšiny lemované věkovitými stromy nebo moderní stadion pražského Olympu. S ním ostatně Jan Kervitcer, aktivní trenér od roku 1962, spojil svůj život už dávno. „Doposud jsem trénoval jen ve dvou atletických oddílech – nejprve ve Spartaku Praha 4 a od roku 1978 v Rudé Hvězdě, pozdějším PSK Olymp Praha. Působil jsem také jako reprezentační trenér mládeže v běžeckých disciplínách,“ vypočítává své dosavadní trenérské štace.

Vedl řadu úspěšných svěřenců, například Lukáše Vydru, Michala Kučeru, Lubomíra Pokorného či Stanislava Tábora mladšího. V mládežnické reprezentaci se podílel na přípravě mnoha mladých talentů včetně Vlasty Zwiefelhofera nebo Jana Pešavy. Novodobé dějiny jeho skupiny se píší od roku 1990, kdy svěřenci vymysleli a založili uskupení Kerteam nesoucí jméno trenéra přímo v názvu.

„Pokud počítám jen pravidelně trénující, kteří chodí alespoň dvakrát týdně na společné tréninky, tak nás běhá třicet,“ vyjadřuje současnost v číslech Jan Kervitcer. „Vedle toho k nám ale patří i další, například orientační běžci nebo již bývalí aktivní závodníci, kteří trénují sami a přijdou jen občas na nějaký trénink, nebo se zúčastňují našich společných akcí. To se pak dostanu k počtu šedesáti členů. A to ještě nezahrnuji i jejich rodinné příslušníky, kteří s námi také jezdí na soustředění.“

Jeho vášeň pro čísla a statistiky vůbec je pověstná. Je schopen na tréninku měřit časy několika skupinám současně a o všem si ještě vést přesné záznamy a statistiky. Má úžasně obsáhlou knihovnu o běžeckém dění dávnější minulosti i přítomnosti. A největšího parťáka i oporu našel bezpochyby v manželce Miladě, rovněž bývalé trenérce, která sdílí jeho zápal pro věc a doprovází ho na většině akcí. Když Jan zrovna nekoučuje, dělá rozhodčího. Snad na všech fotkách jej proto uvidíte se stopkami v rukou.

Dlouholetou stálicí skupiny i české maratonské scény je pětinásobný mistr Petr Pechek z běžeckého klanu „Pechků“. Letos sice na květnovém závodě v Praze „jen“ bronzový, zato byl též stříbrný na poloviční vzdálenosti v Pardubicích. „Výborných výsledků dosahuje i Kamila Gregorová, loni třetí v soutěži družstev na MS v běhu do vrchu. Mezi veterány je velmi úspěšný v chodeckých disciplínách také Mirek Fliegl,“ vyzdvihuje Kervitcer úspěchy svěřenců. A i mně se podařilo posbírat už tři medaile z MČR, díky kouči!

Elán, jakým náš trenér ve svém věku hýří, je obdivuhodný. I po menších zdravotních nesnázích s pohybovým aparátem pravidelně běhá, nejčastěji brzy ráno v okolí pražské Lhotky, kde bydlí celý svůj život. Kromě pravidelných tréninků třikrát týdně, na kterých bývá téměř vždy přítomen, objíždí závody po celé republice, někdy i mimo ni. Na soustředěních jsou pověstné jeho nádherné, byť trochu náročné túry, na kterých v pohodě drží krok s mnohem mladšími.

Mladými se vůbec stále obklopuje. „Jsem rád, že mě potřebují. Nejvíce mě těší, že se mi daří dávat dohromady partu mladých běžců, že je mohu pomáhat vychovávat je a učit je lásce k běhání. Jejich dosažené výsledky jsou pro mě odměnou navíc,“ má Jan Kervitcer jasno. Z této generace je nejlepší talentovaný junior Viktor Šinágl, letošní dvojnásobný mistr ČR v kategorii do 22 let na 5 a 10 km. „Viktor je tahounem skupiny a vzorem pro ostatní. Mistrem ČR dokonce v kategorii dospělých v běhu do vrchu je další junior Marek Chrascina, který se připravuje podle mého plánu doma v Jablunkově a s námi jezdí jen na soustředění.“

Letní a jiná soustředění během roku jsou kapitolou pro sebe. Vyráží na ně současní i bývalí členové, někteří s celou rodinou včetně dětí. Většinou nejde o vyloženě sportovní kempy, protože se tu daří ideálně skloubit tréninkovou dřinu s jiným zajímavým programem. Místa se střídají (v posledních letech například Krkonoše, Šumava, Vranovská přehrada), takže poznáváme různá místa ČR. V zimě se jezdí za teplem k moři, kde se dá běhat v příjemných podmínkách.

A jak vlastně Kerteam trénuje? „Moje metoda je velmi jednoduchá,“ popisuje kouč. „Jedná se o společný trénink ve skupinách A, B, C, který praktikuji pro celou skupinu, pouze ti nejlepší mají v přípravě drobné rozdíly. Hlavním principem je vytrvalostní trénink běhaný stupňovaně.“

Celoročně vždy jednou týdně se věnujeme tempovým běhům, úseky na dráze běháme maximálně jednou až dvakrát týdně a jsou většinou zaměřeny na různá tempa, opět stupňovaně, nejčastěji ve dvou až třech sériích. „Velký důraz zejména u mladých a těch nejlepších kladu i na společná nebo individuální cvičení,“ vysvětluje „Kervi“.

„Baví mě trénovat všechny včetně úplných začátečníků. Těší mě každé jejich zlepšení. Je to také o běžecké partě, ve které ti slabší dokážou povzbudit a vyhecovat ty lepší a naopak,“ říká o své osobní motivaci. A ta je tím hlavním hnacím motorem celého našeho týmu. Více o něm najdete na www.kerteam.cz.