Radku, stojíš za víkendovým úspěchem Radky. Byl jsi jejím koučem a servismanem současně. Takže gratulace k českým rekordům i tobě!

„Tohle byl prostě její koncert. Já Jsem jí jenom podával hudební nástroje. Znovu se ukázalo, že Radka je velký talent. Pro mě to byla velká zkušenost. Trénovat je jedna věc, výsledek prodat na závodě ta druhá. Musí se všechno perfektně sejít, klapnout. Prostě ty dílky do sebe musí ideálně zapadnout. Měli jsme štěstí, že to byl ten správný den a Radka všechno zvládla.“

Jakou jste zvolili taktiku?

„Měla jediný úkol – běžet. Ukázala, že umí běžet přesně na té hraně vynikajícího výkonu. Neměli jsme žádnou přesnou strategii. Jediné, o co nám šlo, bylo splnit limit pro start na MS 24 hodin v říjnu. Ten byl minimálně 180 km. Šlo to ale tak dobře, že po osmi hodinách se začala reálně objevovat šance na český rekord na 12 hodin. Bylo tedy potřeba zajistit oficiální změření. Naštěstí pořadatelé expresně zajistili certifikovaného rozhodčího z ČAS a tak vše v pohodě a regulérně klaplo. Na 11 hodině Radka trochu zabrala, aby za 12 hodin klaplo 140 km, pak bylo potřeba zase dočerpat energii a zvolnit.“

To zní všechno jako jedna velká pohádka. Tak jednoduché to ale asi nebylo, že?

„Ke konci jsme spolu malinko vedli boj, kdy jsem musel Ráďu tlačit, aby nepolevovala a fakt makala. Cíl jsme si v tu chvíli stanovili na překonání 250 km, což automaticky znamenalo i přepsání českého rekordu na 24 hodin. Ve druhé polovině jsme nastavili režim občerstvování po třech kolech, tedy po třech kilometrech. Tempo bylo v tu chvíli okolo 5:50/km, při občerstvení jsme ztratili vždy cca 1,5 minuty. Propočet dával šanci, že to klapne. V poslední hodině jsem jí ještě zkoušel dotlačit k tomu, aby zaběhla přes 253 km, čímž by šla i přes moje maximum.“

A?

„Tady už ale prosila, že ne, že ať už jí tam netlačím, že to stačí. Celých 24 hodin dělala přesně to, co bylo potřeba. Pila a jedla, cokoliv jsem jí dal. Když jí bylo na šesté hodině zle od žaludku, tempo padalo a nemohla brát další energii, po krátké pauze se dostala zase do optimálního režimu.“

Co nejvíc rozhodovalo o jejím skvělém výsledku, který dává velké šance českému ultra na úspěch v září v Řecku?

„Shrnul bych ten výsledek asi takhle: Když chceš běžet světový výkon, musíš splnit tři základní předpoklady. 1) Mít trochu talent pro ultra. 2) Umět v tréninku trochu kousnout a zabrat. 3) Do závodu dát trochu sebe a svého srdce. No a u Radky můžeš z toho všeho vyškrtnout to slovo trochu.“

Radku už koučuješ delší dobu, jaká je?

„Ona ultra vidí stejně jako já. Nic není zadarmo, a pokud chceš nadstandardní výkon, tak se o něj musíš poprat. V určité fázi to bolí každého a ten, kdo zvládne víc, ten vyhraje. Potvrdili jsme si, že příprava jde správným směrem. A hlavně jsem se na Kladně přesvědčil, jak zásadní je mít k výkonu odpovídající závodní zázemí. Abys mohl běžet a nic dalšího neřešit. Ona hrála nohy a tělo, já hlavu. Nic dalšího nebylo potřeba. Vyšlo to a je to hlavně její zásluha.“

Měl jsi kromě Radky šanci sledovat ostatní? Cos bys vypíchnul?

„Spoustu skvělých výkonů. To, co předvedl Pavel Marek, byl učitelský výkon. Konstantně běhal celých 24 hodin, bez jediné zastávky. Ukázal, že i na veganskou stravu se dá běžet nádherný výsledek, a řekl si o pozvánku na mistrovství světa. Skvěle běželi taky kluci na 2.-3. místě. Oba v podstatě nováčci takového závodu, po celou dobu měli mezi sebou malý rozestup a střídali si pozice. A to, jak si medailí váží, to ukázali při vyhlašování mistrovství. Všichni měli na sobě hrdě trika v národních barvách. To se jen tak nevidí. Za to jim měla zahrát hymna. A další: Jarda Bohdal se i s problémy rval s tratí, část závodu strávil spící vsedě na židli. Odmítal si lehnout, protože chtěl hned jít zase na trať. Rudy Krajča běhal, dokud nespadl vyčerpáním do křoví, Ondra Velička se pokoušel prolomit dvouletou smůlu na 24hodinovce. Bohužel se mu to nepovedlo a z nominace na světový šampionát tak vypadl.“

Na Sletišti bylo k vidění více zajímavých jmen…

„Miloš Škorpil šel za vidinou 180km A limitu pro Spartathlon, bohužel ale musel dvakrát ulehnout do ledového lůžka, aby se nesložil. Ukázal ostatním, že některý sen se nemusí splnit, ale stojí za to o něj bojovat. To bylo pro spoustu lidí hodně poučné. U holek si parádním konstantním výkonem vyběhaly medaile Terka Gecová a Iveta Bodnárová.“

Jak jsi hodnotil celý víkend na Kladně?

„Pořadatelé ze Sri Chinmoy dokázali pro všechny udělat zase parádní wellness víkend na kladenském Sletišti. A celá ultramaratonská rodina se odpoledne loučila stylem: Tak za týden na Lužkách, kde příští víkend startuje dvoudenní ultra 10 Lužických sedmistovek, kam se část závodníků přesouvá. A kdo se neloučil tímto pozdravem, zahlásil: tak v září v Aténách! Prostě mi to připadalo jako trempíci, co se v neděli loučí s tím, že za týden zase na osadě a v září pak na fesťáku.“