Jste jedním z 25 českých běžců, kteří absolvovali všech šest největších světových maratonů. Jaké pocity to ve vás vyvolává, když tohle o sobě slyšíte?

“Samozřejmě je to hezký pocit, jsem rád, a byl to i můj sen. Mým cílem bylo stát se členem tohoto klubu, který sdružuje běžce celého světa, kteří největší světové maratony zaběhli. Takže jsem tomu poměrně dost podřídil. Samozřejmě by to nešlo bez podpory rodiny, chce to velkou toleranci. Cítím se skvěle.”

Poslední ze šesti maratonů byl letos v dubnu Bostonu…

“Ano, byl tím posledním, který mi chyběl do sbírky. Navíc jsem byl po nemoci, takže nebyl moc podařený. Nicméně cílem bylo doběhnout do cíle hlavně ve zdraví a dokončit. Do Bostonu je asi nejobtížnější se vůbec dostat. Probojovat se mezi startující. Když už tam člověk je, tak to prostě zaběhne.”

Kolik běžců se obvykle účastní?

“Těchto světových běhů se účastní až 50 tisíc běžců. Startuje se ve vlnách, je to masovka, ale co mě na tom baví a láká, je ta neskutečná atmosféra. To se nedá srovnat s žádným během tady u nás. Dokonce i pražský maraton je čajíček oproti tomu, jaké to je na těch světových. Nejúžasnější byl právě ten letošní v Bostonu. Byl nejtěžší, ale pro mě nejúžasnější. Lidé tam fandili po celou dobu, od začátku až do konce. Boston není klasická městská trať, kdy se obvykle běhá okruh ve městě. Tady se běží z jednoho města do druhého. V samotném Bostonu až posledních pět kilometrů. A lidé po celé trati fandí, užívají si to, tleskají, povzbuzují, podávají občerstvení. Fandí každému. Skvělá atmosféra!”

Jak začala vaše cesta k maratonským tratím a k běhání vůbec?

“Neběhám dlouho, začal jsem asi před 17 lety, dřív jsem jezdil na kolečkových bruslích. Začal jsem pomalu od dvou, tří, pěti kilometrů. První půlmaraton jsem absolvoval v roce 2009 a hned na to v roce 2010 maraton v Praze. Od té doby jsem se pak snažil každý rok jeden nebo dva maratony zaběhnout. Chytilo mě to!”

Máte na svém kontě 19 maratonských čárek. Nejlepší čas jste měl v Budapešti v roce 2021 (3:29:26). Jakého sportovního úspěchu si nejvíc považujete?

“Asi právě toho maratonského času z Budapešti. To byl poměrně, na můj věk, hodně slušný čas. Samozřejmě je spousta běžců, kteří zaběhli rychleji, ale já jsem s tím hodně spokojený. Považuji se za hobby běžce, běhám pro radost. Moje časy se s profíky i řadou lepších amatérů nedají srovnat.”

Který závod máte rád a účastníte se ho opakovaně?

“Většinu závodů neopakuji, snad jen ze začátku několikrát Pražský maraton. Ale protože to bylo pro mě už moc okoukané, snažil jsem se spojit běhání s cestováním. Abych zapojil i rodinu, vždycky najdu nějaký maraton, který není v České republice, a spojíme ho s dovolenou. Takže je to běhání spojené s poznáváním a cestováním.”

A jaký ze závodů byl váš srdcový?

“Nejhezčím závodem byl pro mne maraton na Jamajce. To byl opravdu úžasný zážitek, start kvůli horku ještě za tmy brzy ráno, reggae znělo po celé trati. Nádherné počasí, spojené s tím, že po doběhnutí do cíle se mohlo jít hned k moři. Běželo se celou dobu podél pobřeží a cíl byl na pláži 50 metrů od moře. To byla nádhera. Jiná atmosféra, emoce a ten Bob Marley…”

Víte, kolik kilometrů jste za život naběhal?

“Ročně tak 2000 – 2500 km. Dle záznamů na hodinkách je to v součtu celkem asi 35 000 kilometrů. Běhám 4–5 krát týdně. Když nejsem ve fázi poslední přípravy na maraton, tak 40 –50 km týdně, a když se připravuji, tak až 80 km týdně.”

Jak se říká, věk nezastavíme – co děláte pro svoji regeneraci?

“Snažím se odpočívat, ale zase sportem. To znamená, že pěstuji turistiku, jezdím na kole, začal jsem hrát golf, což považuji za ideální relaxaci. Sednu si k nějaké knížce, nebo se podívám na pěkný film, zajdu na koncert…”

Je běhání na této úrovni a na takto dlouhých tratích ještě zdravým pohybem?

“Jak pro koho… Někomu stačí k tomu, aby se cítil dobře, se proběhnout na 5 – 10 minut, někdo stráví běháním hodinu, dvě, tři. Já si během čistím hlavu. Samotný maraton trvá dlouho. Člověk musí zaměstnat hlavu, aby nepropadal depresím. Maraton se běhá hlavou. Fyzicky to může natrénovat každý člověk, pokud se tomu bude věnovat. Ale problém je v hlavě, ta je při dlouhých bězích nejdůležitější. A pokud to člověk nepřehání, běhá s rozumem a zdraví slouží, proč ne?”

Jaké jsou největší nešvary mezi hobby běžci v dnešní době?

“Dnes je běhání trend, běhá hodně lidí. Podle mě si spousta lidí myslí, že to nic není, dělají hrdiny. Vyběhnou na trať maratonu a pak třeba zkolabují. Další se hecnou, ale na trati už jenom jdou. Dělají si fotky – selfíčka, telefonují, streamují video z trati. Dělá to problémy už na startu. Přihlásí se, stoupnou si do prvních řad a po dvou kilometrech už jenom jdou. Je nutné je předbíhat, překáží. Maratony jsou většinou ve městech, kde jsou ulice úzké a pak to hrozí i zraněním. Navíc to snižuje kvalitu závodu, a i ten pocit z něj je pak horší. Ale taková už to je dnešní doba.”

Máte nějaký běžecký sen, který byste si chtěl splnit?

“Myslel jsem si, že jsem si ho už splnil, ale nikdy neříkám nikdy a v běhání bych chtěl určitě pokračovat. Chtěl bych se ještě podívat do Austrálie a Afriky. Maratony v těchto kontinentech mi ještě chybí.”