V Bangkoku byl vypsán s maratonem také závod na poloviční trať i čtvrtmaraton a další kratší tratě typu „buď fit!“. Jeden z naší miniskupinky zvolil půlmaraton, ostatní se spokojili se čtvrtmaratonem. Teploty nebyly zrovna „běžecké“, vysoko překračovaly 30 stupňů. Nešlo nám proto o výkon, ale o „přežití“. A přirozeně o zkušenost a pro nás nezvyklé prostředí, v němž se závod konal za účasti mnoha set běžců z různých koutů světa. Tratě se vinuly historickým centrem města, proplétaly se vzájemně, což vedlo k tomu, že jeden náš běžec (nebudu Jirku jmenovat) vyběhl po trati čtvrtmaratonu – a do cíle doběhl po trati půlmaratonu!

Dlouho nebylo jasné, zda se závod v tomto tradičním listopadovém termínu bude vůbec konat. Ten loňský musel být z důvodů velkých záplav v Bangkoku zrušen a přeložen na únor 2012. Náš závod byl tedy toho roku již druhým „city maratonem“ a to zřejmě byla pro hlavní thajské město s devíti miliony obyvatel a tak rušným provozem velká zátěž.

Startovali jsme před hradbami královského paláce (Grand Palace) a jen díky relativnímu klidu časného rána se mohl nekonečný had závodníků proplést centrem od startu až do cíle. Naše skupinka, kterou doplnila manželka jednoho z běžců na šest členů, strávila ve městě čtyři dny, během nichž si stačila prohlédnout většinu pozoruhodností, chrámů, svatyní a paláců tohoto starobylého královského města. V Grand Palace jsme navštívili svatyni Wat Phra Kaeo s proslulým „smaragdovým Buddhou“, v nedalekém komplexu Wat Pho jsme obdivovali sochu obrovského – 46 m dlouhého – pozlaceného „ležícího Buddhy“, v dalším watu Indrawihan pro změnu zas 32 m vysokého zlatého Buddhu. Vylezli jsme na Zlatou horu (Golden Mount), prošli China Town a projeli město na lodi po řece Chao Praya.

Následovaly čtyři dny na ostrově Ko Samed a pět dnů na ostrově Ko Chang v Thajském zálivu. Azurové moře pod blankytnou oblohou lákalo k plavání, tropická příroda s vodopády k výšlapům do hor a projížďkám džunglí na slonech. Vypravili jsme se také na výlet lodí mezi okolními ostrůvky oživenými opicemi, užívali jsme si šnorchlování mezi rybkami pohádkových barev, lovili ryby na udici. To vše nás plně zaměstnalo – a odvádělo od tréninku. Pro výběhy byla nejpříjemnější rána, kdy nebylo ještě vedro. Ale zahřáli jsme se stejně, protože terén byl nad očekávání na obou ostrovech velmi kopcovitý.

Čas věnovaný mořským a plážovým radovánkám rychle utekl a my se přesunuli trajektem a autobusem do Kambodže, do chrámové oblasti Angor Wat u města Siem Reap. Počasí si udržovalo teploty nad 30 stupňů a my potili krev – tentokrát všichni na trase desítky, která byla vypsána jako druhá trať shora zmíněného mezinárodního půlmaratonu. Ke startu na obou tratích se přihlásilo 2 242 mužů a 1 830 žen, další pak na kratších tratích, takže celkový počet účastníků překročil 6 200. Podíl žen ve startovním poli byl pro nás v této části světa velkým překvapením. Tratě vedly mezi proslulými památkami, které jsou součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Byl to pro nás neobvyklý a nezapomenutelný zážitek.

Především jsme museli poopravit své představy o Angkor Watu jako takovém. Nazývá se tak celá oblast o rozloze mnoha kilometrů čtverečních, na níž se nachází na sto chrámových komplexů z období 9.–13. stol. Vlastní Angkor Wat je jedním z nich – a před jeho hradbami se nacházel start i cíl závodů. Mezi chrámy vedly tratě, míjeli jsme ruiny staveb Banteay Kdei, Ta Prohm, Ta Keo, Bayon, Angkor Thom a další. A hned po závodě a troše osvěžení jsme nasedli na motorizované rikši zvané tuk-tuk a projížděli a procházeli komplexy znovu, tentokrát už bez závodnické mlhy před očima.

Závody v Bangkoku i v Angkor Watu byly odstartovány časně ráno ještě za šera, dobíhalo se kolem osmé – a pak se šlo teprve na snídani! Vše se odehrálo dřív, než nastal v ulicích ten pověstný asijský „šrumec“, v němž se motaly tuk-tuky s automobily, skútry a motocykly všech značek. Na štěstí jsme nebyli v Indii, takže jen posvátné krávy v ulicích chyběly. Běžci by se tam určitě už nevešli.

Nakonec musím představit členy naší party běžeckých dobrodruhů: byl to Stanislav Tománek (M55) s manželkou Růženkou, František Joch (M70), Jiří Libra (M75), Slávka Ročňáková (W65) a autor těchto řádek (M80).

Pokud jde o výsledky, kterými se vůbec nehodláme chlubit, není to jednoduché. Na internetu se zatím objevily výsledky z Bangkoku jen u maratonu a půlmaratonu. V nich figuruje Standa Tománek časem 1:46:37 celkově na 114. místě z 1 657 startu­jících, v kategorii M50–59 obsadil 15. místo z 255. Vítězem byl Keňan Joseph Ngare Mwangi M30 časem 1:06:03. Rovněž v maratonu zvítězil keňský běžec.

Výsledky z Angkor Watu jsou naopak zpracovány a publikovány na internetu perfektně. Vítězem desítky se stal Kieng Samorn časem 37:38, v ženách Isabella Steains časem 47:46. Věkové kategorie vypsány nebyly – startovali muži a ženy nad 13 let (!).

Výsledky našich mužů na 10 km: 15. Standa Tománek 44:20, 32. Franta Joch 47:47, 52. Jirka Libra 49:46, 337. Karel Matzner 1:07:59 z celkového počtu 711 mužů v cíli. Mezi ženami obsadila Slávka Ročňáková 45. místo časem 59:10 z celkového počtu 608 žen v cíli. Z těchto řádek můžete poznat, že se nám podařilo výborně skloubit sportovní i kulturní zážitky. Máme nač vzpomínat.

Karel Matzner