Běžecký důchod? Neexistuje!
Před několika lety si Američan Jack Miller (1945) stanovil běžecký cíl: stát se po padesátce nejlepším běžcem Kanady ve své věkové kategorii. Stalo se. Po šedesátce si dal laťku výše: být nejlepším v celé Severní Americe. No a potom: být vůbec nejlepší na světě v kategorii 70–79 roků. Hazardér se zdravím nebo živý důkaz toho, že běžecký důchod neexistuje?
„Chci stále b?hat a závodit i po devadesátce,“ ?íká Miller, dnes jednašedesátiletý profesor t?lesné výchovy na Thompson River University v Kamloops v Britské Kolumbii.
Když b?hal ve v?kové kategorii 55–59 let, dosáhl Miller v p?lmaratónu a maratónu ?asu, který ho za?adil na 1.místo v Kanad?. P?echodem do kategorie 60–64 let zaznamenal impozantní výkony zahrnující vít?zství na lo?ském World Master Games v Edmontnu na dráze – 1500m (5:02:62), 5000m (18:29:20) a 1:23:16 v p?lmaratónu.
P?i maratonu v Londýn? loni
zvít?zil ve své kategorii úctyhodným ?asem 2:55:41. A tak má velmi
dob?e našlápnuto na cest? stát se nejlepším b?žcem v kategorii 60–64
let v Severní Americe.
„Jsem velice hrdý na to, že jsem b?hem 28 let b?žel 55 maratón? a v?tšinu z nich pod 3 hodiny,“ ?íká Miller. V pr?m?ru kolem 2:43 hod!
Za?al b?hat na za?átku 70.let. Zpo?átku t?ikrát týdn? jako dopln?k týmových sport?, které v té dob? p?stoval – fotbalu, volejbalu a softballu. Pozd?ji se pustil hlavn? do b?hání a sv?j první maratón dal v roce 1977 (bylo mu 32 let) za 2:57:05.
Stále se zlepšoval – 5 km (15:52) v 1981, National Capitol Marathon 1984 za 2:31:12 a následují rok míli za 4:33. Ale v pam?ti mu paradoxn? nejvíce utkv?l jeho nejpomalejší maratón - Original Run Marathon na p?vodní trase z Maratónu do Atén (2:58:59).
„Když jsem p?ibíhal k tomu širokému schodišti a vbíha na dráhu p?vodního olympického stadionu, nasko?ila mi husí k?že,“ vypráví Miller.
Jeho typický tréninkový týden v sou?asnosti ?ítá kolem 100 km. Zahrnuje intervalový b?h na dv? míle za 12 minut s minutovým odpo?inkem mezi každým b?hem. V ned?li dává obvykle dlouhý b?h mezi 30–40 km.
Miller si uv?domuje, že své nejlepší výsledky má za sebou. A že nyní musí být obzvláš? opatrný, aby se vyhnul nej?ast?jším zran?ní, které p?icházejí s v?kem. „Na stárnutí je však dobré to, že i ostatní ztrácejí na rychlosti,“ dodává s úsm?vem.
z Running Times Magazine p?eložil Pavel Vildomec