Jeden závod – 37 tisíc příběhů
Oficiální slogan letošního New Yorského maratónu přesně vystihoval to, čím maratón skutečně je: příběhem stovek tisíc lidí po celém světě. Příběhem, který můžeme prožívat buď každý sám, nebo se nechat vtáhnout do příběhů těch ostatních. Do příběhu ostatních nás pomáhá vtáhnout i živá hudba, která se rozléhá ulicemi města jako skvělý doprovod a stimulující prvek.
O tom, co vnáší do maratónu hudba, uvažuji již delší dobu, tedy p?esn?ji ?e?eno, co má spole?ného tanec a maratón. Ne tanec ledajaký, ale tanec, který provozují domorodci p?i r?zných zasv?cujících ob?adech nebo p?i uctívání n?kterých božstev.
Rituální tanec a maratón mají spole?né jedno a to je energie, která vtahuje jak samotné ú?astníky, tak diváky do svého víru. Do víru pospolitosti, do víru všeobecné radosti, do víru nabízení a p?ijímání, do víru nekone?né energie.
Tomu, kdo už n?kdy stál na startu velkého m?stského maratónu, p?i vzpomínce na to, co prožíval p?i svém prvním startu na této nejuznávan?jší b?žecké distanci, až p?ejede mráz po zádech. Zvlášt? když si znovu v hlav? a duchu p?ehraje, co všechno se za tu „krátkou“ dobu v jeho život? odehrálo. Co všechno se od toho dne, kdy ub?hl sv?j první maratón v jeho život? zm?nilo! Je to tak, a? si to chceme p?ipustit ?i ne, maratón je život a kdo se z n?j jednou napije, je lapen na celý zbytek života.
„Co se to s t?mi blázny stalo,“ ptají se pak bezd?ky ti, kdož ješt? nenašli odvahu nebo nem?li to št?stí si maratón ub?hnout. Nestalo se nic více, nic mén?, než že jsme byli všichni politi živou vodou, zasaženi živoucím ohn?m energie. Prost? a jednoduše zasaženi ve svém nitru šípem „b?h!“
Stejn? tak jako tane?níci k?ep?ící své rituální tance jsou zasaženi extatickým šílenstvím, které není ni?ím jiným než ?istou energií prýštící z nitra zem?. Energii, kterou vydupávají p?i tanci ze zem? svými nohami, vydupávají p?i b?hu i b?žci a maratónci obzvláš?. Vn?jším projevem této energie jsou pak rozzá?ené o?i a sv?tlo vydávající t?la tane?ník? a b?žc?.
Všechno v život? má ale svá pravidla, mají je tedy rituální tance i maratón. Pro tane?níky jsou v?tšinou pravidla dána správnými kroky, pro maratónce je to minimáln? ?ty?m?sí?ní trénink. Odm?na ale ur?it? stojí za to. Tane?níci i maratónci jsou pak uctíváni svými blízkými jako bozi.
Pokud stále nev??íte, není nic jednoduššího než se o tom p?esv?d?it na vlastní k?ži. Vítám vás do sv?ta maratónc? a maratón?.
Miloš Škorpil