K tomuto ne zrovna skromnému přání asi nedospějete hned po prvním výběhu, kdy se z vás neběžce začíná stávat běžec. Toto přání ve vás zraje, bobtná a nabubřele se nafukuje, až najednou získáte naprosto konkrétní pocit, že to prostě jednou musíte zvládnout. Ne hned, ne teď, ne letos. Ale jednou. Vrchol běžeckých ambicí.

A pro některé možná začátek…

No tak se vrátíme zase všichni zpátky nohama na zem, protože ne všichni jsme takoví. Kupříkladu já k těmto nadšencům rozhodně nepatřím. Pamatuji si, jak mi můj kamarád, taky hobby běžec, který už mimochodem maraton běžel, říkal, že to si prostě musím jednou zkusit. Když běhám, nemůžu se maratonu vyhnout. Prý je to něco úplně jiného. Zážitek na celý život.

Jo, jo, takových zážitků na celý život už jsem za svůj život slyšela. Asi jsem do toho stadia ještě nedorostla. Pořád čekám, kdy mi to secvakne v hlavě a já si řeknu, že „to“ prostě musím běžet. Jenže ono nic. A nejen že nic. Prostě vůbec žádné nic.

Maraton za dveřmi, maratonské šílenství uvnitř každého z vás (samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu) a se mnou to nic nedělá. Připadám si podobně, jako když si holka namlouvá gaye. Snaží se mu všelijak nadbíhat, naparuje se před ním, ale on nic. I kdyby o něj usilovala ta nejhezčí modelka, bude mu to zcela jedno.

Je mi líto, ale mě maraton taky nevzrušuje. Možná to vypadá, že jsem bez ambicí. Ale tím to nebude. Těch mám v jiných oblastech docela dost. Možná jen, že maratonští nadšenci jsou slyšet o poznání víc než ti, kterým to nic neříká. A asi je to v pořádku. Vždyť maraton není nic malého a ani úsilí, které dohnalo běžce až na startovní čáru, nebylo zrovna malé.

Úžasný je i fakt, že díky tomuto závodu ožívá legenda, která za dávných časů přetrvávala jen v myslích lidí, na hliněných tabulkách, svitcích a na papíře. Kdyby jen tušil řecký voják Feidippidés, k jaké myšlence povede jeho čin, když běžel z Marathonu do Athén zvěstovat poselství o vítězství.

Ale jedno vám povím. Já v jeho šlépějích rozhodně nepoběžím. K maratonu mě prostě nedostanete. Ani za rok, ani za deset let. Jsem holt čtyřprocentní bě­žec.