Ozvěny tabu

Ze silnice za Ostopovicemi odbo?uje doleva cesta k Podskalnímu mlýnu. Bývá vždycky taková nerovná, místy blátivá a s kalužemi. Neobvykle vlahý v?t?ík p?sobil spíše p?íjemn?. Po?así skoro jarní, ale p?ece zimní. P?edjíždí m? cyklista, ustupuji mu, zdravíme se a já pokra?uji k mlýnu dál. Mostek p?es potok za Podskalním mlýnem je dost vetchý, ale m? unese.

Ocitám se na cesti?ce, která je z jedné strany omezena úpatnicí strmého svahu, z druhé strany potokem a z hora holými v?tvemi strom?, nej?ast?ji habr? a dub?. Jako v tunelu. V n?kterých místech je cesta naprosto rozbahn?ná, není divu, že cyklistu brzy doháním, ba p?edbíhám, a pokra?uji si dál až k místu, kde je možné z cesti?ky p?es mostek p?eb?hnout na silnici vedoucí k O?echovu. A tam se to stalo…

Jen tak m? napadá, že bych namísto odbo?ení k silnici pokra?oval dál. Vím, že je tam cesta blátivá a sm??uje k bahnitému jezírku. A tak si v duchu ?íkám „Stop! Tohle je pro tebe tabu!“ A jakmile jsem to do?ekl, jakoby v ozv?n? se mnoho?etn? ze všech stran ozvalo „Tabu, tabu, tabu…“ Ne, ty ozv?ny se neodrážely od blízkých svah?, protože to slovo p?ece nebylo vysloveno nahlas! Takže se odrážely jen od mých lebe?ních kostí zpátky do mého nitra?

Ale zvuková podoba t?ch „tabu“ se záhy prom?nila v podobu vizuální a najednou vidím jakoby www-stránku z internetového vyhledáva?e, snad z Googlu, plnou odkaz? na slovo „tabu“. Jsou mezi nimi odkazy na definici a p?vod toho slova, je tam odkaz na p?ednášku n?jakého psychologa, který zd?raz?uje, že mezi manželi by v komunikaci nem?lo být žádné tabu, je tam odkaz na vyobrazení Mojžíše u ho?ícího ke?e, dva ?lánky z poslední sobotní p?ílohy novin, vysoký zd?ný plot a n?co o demokracii, a dokonce ?lánek o b?hání se zát?ží na zádech na Behej.com…

Než tu stránku sta?ím p?e?íst, dostal jsem se po silnici až ke k?ižovatce, která mi dovolila odbo?it doleva sm?rem na Nebovidy, a tak si udržet po levé stran? les. Ten les roste na úbo?í kopce sm??ujícího až nahoru k chatové kolonii a k Nebovid?m. Po pravé stran? podél této silni?ky se také vypíná kopec, který p?ímo svádí ke zdolání. Ale to až n?kdy jindy.

Protože s sebou na b?žecké výlety nenosím žádný po?íta? a nenosím s sebou p?ipojení na internet, je jasné, že ta vyobrazená stránka je z mého vnit?ního intranetu, a je produktem mého mozku, dob?e okysli?eného b?hem v aerobní zón?, a podv?domí. A ten vyhledáva? ur?it? není Google. Vždy? vyhledal i odkazy, které jaksi žádné sl?vko „tabu“ neobsahovaly. T?eba toho Mojžíše. Nebo ty zd?né ploty.

V duchu rozkliknu odkaz na ty ploty a v myšlenkách se ocitám na jiném svém b?žeckém výlet?, kde jsem b?žel chatovou kolonií a tu vidím pozemek obehnaný takovou zdí a nad ní je vid?t jen ?ást st?echy budovy, která rozhodn? rekrea?ní chatou není. U brány zvonek vybavený kamerou. Nesporn? si majetný vlastník p?ál co nejvíce uchránit své soukromí, aby se stalo pro druhé jakýmsi tabu. Ano, i to je jeden z význam? toho slova: „Mé soukromí je pro tebe tabu“. Ve významu zákazu, nyní už ne náboženského ?i spole?enského, ale osobního.

Vracím se zpátky na svou cestu po silnici k Nebovid?m. Zvedá se p?kn? do kopce. Ten mi nevadí. Není pro m? tabu. A tak rozklikávám odkaz o demokracii a uv?domuji si, že v demokracii již spousta v?cí není tabu. Dneska si m?že každý ?íct, co chce. To d?íve nešlo. Je dob?e, dá-li se odstranit tabu v lidské komunikaci. Ale n?kdy je to jaksi naopak: v?ci soukromé, intimní p?estávají být tabu a stávají se ko?istí bulváru a laciných vtip?, ale p?esto jsou v?ci, které naproti tomu zcela neoprávn?n? tabu z?stávají.

Výb?h na Nebovidy je p?íjemný, po chvíli po obou stranách kon?í les a nastupuje travnatá plá? blízko vrcholu kopce Nebovidu a nedaleko od obce Nebovidy. I obcí b?žím stále do kopce. A kladu si otázku, jak se slovem tabu souvisí ?lánek o b?hu se zát?ží na zádech. Ano, jeden z prvních komentá?? vyjád?il postesk „Zase kázání…“. Uv?domil jsem si, že v dnešní spole?nosti je jakýmsi zlov?stným tabu jakákoliv zmínka by? jen zdaleka p?ipomínající n?co náboženského nebo „moralizujícího“, t?eba pojem odpušt?ní. Autor onoho komentá?e jen vyjád?il to, co si o tom myslí ur?it? nadpolovi?ní v?tšina ob?an?. Ale na rozdíl od nich všech prolomil jiné tabu, totiž že se neobával názor vyjád?it.

Nejvyšší bod své trasy s pot?šením p?ekonávám a z Nebovid sbíhám na Moravany. Po cest? potkávám skupinu cyklist? z oddílu Tri lamy, zdravím se s nimi a cítím, že i oni jsou rádi, že m? potkávají. A uv?domuji si, že namísto slova tabu se mi mnohem víc líbí výraz sdílený prostor. Silnice, lesní a polní cesty, planiny a louky jsou sdíleným prostorem b?žc?, chodc?, cyklist? a jiných milovník? p?írody. Proto je hezké, když se v takovém prostoru zdraví. Když nejsou netykavky.

Po celý zbytek cesty p?es Moravany k Bohunicím až na n?jaké výjimky klesám dol? a po cest? si namísto slova tabu opakuji: „Sdílený prostor“. Ano, prostor, kde lidé na jedné stran? ctí soukromí druhého, na druhé stran? nemají pot?ebu nep?im??en? chránit své soukromí jakoby zd?ným plotem. Nepopudí je, když se jim zdá, že jim n?kdo jiný moralizuje nebo mluví do života. Prostor, kde lidé bez zbyte?ných p?ekážek komunikují…