Protože přehlednost je pro mě jako revizního technika základ (už se do Kladenského marathonu objevují popisy běžeckých začátků – to není kritika, ale upozornění: Netříštit témata!), tak jenom pro upřesnění zakládám nové téma, jež se týká určitě každého. Proto tu opakuji své běžecké začátky tak, jak jsem je popsal začátkem srpna po té, kdy jsem objevil pro mě novou konferenci „Trageda“. Ostatní, kdo to znají, tak to mohou přeskočit, historka je mezi mými kolegy z PIM RC „Marathon clubu“ notoricky známá, tak nechci unavovat.

Jsem ročník 1955, pořádně běhat jsem začal v květnu 2003 (předtím od

1. prosince 1990, co jsem se dal na „volnou nohu živnostníka“, nepravidelně vyklusávám Modřanskou roklí v délce asi 5km), když jsem si náhodně pořídil měření GPS (díky synovi Radimovi), a po té jsem zjistil, že 10km zaběhnu :

1. za 1h a 1m, zatímco :
2. premiér Špidla, který mi zvyšuje daně, si udělal rekord těsně pod

50min. (dle LN ho ale „táhnul“ celou trať slovenský premiér Dzurinda).

Řekl jsem si, že to tak nenechám, a bez jakékoliv literatury či odborného vedení jsem šel jako správný „tragéd“ do toho: 1/ zavedl jsem si tréninkový kalendář, 2/ koupil boty Nike (opět díky synovi, je to prý dobrá značka, taky mi vydrželi přes 3 500km, 1 km za 0,97Kč, a kdyby mi do nich nezačalo téct, tak v nich jako správný „tragéd“ běhám dosud), 3/ vyměřil si 10km okruh mezi Modřanami – Cholupicemi – Písnicí + zpět, 4/ vyrazil bez jakéhokoliv rozcvičení každý den z domova a běhal, běhal … a měřil si čas, kdy toho „prokletého“ Špidlu předeženu, a hle, tady čtu v chytrým kalendáři z roku 2003 (slavný to den nastal ani ne po měsíci běhání) :

1. 2. červen: 49m 25s (jsem jako on!),
2. 10. červen: 47m 10s (už na mě nemá!).

A když mě nevzali 21. září na 10km PIM běh (samozřejmě jsem se jako správný „tragéd“ hlásil asi 1hodinu před výběhem, a divil se, proč už mě nechtějí), tak jsem se za týden vypravil do Běchovic, samozřejmě že zase na poslední chvíli, takže mě dali čip těch veteránů, co vyběhli půl hodin přede mnou,a tak můj první „oficiální“ čas na 10 km je: 1h 15m 32s, ale na to, že se mi cestou 2× rozvázala tkanička z čipem jsem byl s „neoficiálním“ časem 45m 32s spokojen tak, že jsem si 2. října z nadšení, že mám konečně hotovou rekonstrukci bytového jádra, řekl, že zkusím uběhnou co nejdelší trasu. Bylo 19st., krásně se běželo, a kdyby pro mě nepřijel Radim na kole (manželka si myslela, že mě schvátil infarkt, mobil nenosím), tak bych snad těch 42km 195m uběhl, takhle to bylo jenom 36,79km za 3h 11m 22s. Jako správný „tragéd“ jsem samozřejmě vůbec nepil, takže dehydratace byla náramná. No a začala zima, což jsem si zdůvodnil, abych až do února 2004 už vůbec nemusel běhat (to abych „náhodou“ nenastydl), v zimě se přeci běhá ještě tak na lyžích.

A hle, je tu půlka února a v LN čtu: „Uběhněte svůj 1. maratón“. V sobotu s Milošem Škorpilem zjišťuji, že ty 4 km sotva uběhnu, a taky to, že se dá běhat i za mrazu a ve sněhu. Tak konečně pod řádným Milošovým vedením nastává den „D“ 10.PIM Maratón, je 5st. (pro mě výborná teplota) a tak běžím a běžím, díky množství lidí zkraje i pomalu, a najednou koukám, že meta 3h 30m by mohla i padnout, nohy nebolí a najednou je tu cíl a real time nějakým omylem ukazuje „utopický“ čas 3h 15m 43s. Člověk spychnul a řeknul si, bude více běhat, tělo nastávajícho padesátníka to vydrží, a třeba se i čas zlepší. Kdepak, co je platné, že naběhám k dalšímu maratonu skoro dalších 3000km, čas klesá (Stromovka 17st. a čas 3h 28m) a klesá (Lanzarote 22st. a 3h 30m) a klesá (11.PIM Praha 24st. – real time 3h 36m).

To už čtu i literaturu, kde je něco o přetrénovanosti, no a začatkem roku si myslím, že mě bolí levá kyčle , ale kdepak … Když mně ale u doktora řekli, že mám špatnou podle rentgenu pravou kyčli, věděl jsem, že dalších 15 let už zase obvodního doktora asi nebudu potřebovat. Mám prý přestat raději běhat, když mě to bolí. Nakonec, máte-li problém, jděte za Milošem. Dobrá rada od Miloše zní: a/ jíst lecitin a b/ protahovat, před a po běhu, což jsem až na výjimku před závodem, téměř nedělal. Přeci se nebudu zdržovat nějakým cvičením, čas jsou přeci peníze. Skřípnul se mi tam asi nějaký nerv či vazivo. Tak protahuji, cpu se lecitinem, a hle, je po problému, už se to ozývá jenom výjimečně.

A začínám na Milošovu radu již 2 měsíce: 1/ běhat pomalu, tj. při 120–130% MTF, 1 km za 6 min. a pomaleji, že prý se dobře při delších bězích odbourávají tuky, 2/ začínám jíst tučná jídla (před tím jsem je absolutně ignoroval), místo poměru 70% sacharidů, 15% bílkovin a 15% tuků, to bylo u mě asi 80% sacharidů, 25% bílkovin a tuků sotva 5%. Abych zpomalil metabolismus, jím po několika letech vepřo knedlo zelo, v obchodě marně scháním husí sádlo, prodavačka je v úžasu, že tam někdo hledá tučné výrobky, a hle výsledek se možná dostavuje, když je v tomto týdnu: a/ po těch vedrech konečně normálně (to je do 20st.), b/ dodržuji Milošův rozpis a raději si 20× 400m metrů zaběhnu v jednom dnu (v úterý), než ve dvou dnech po 10× 400m (úterý a středa), c/ po středečním vyklusání se i těch čtvrtečních 8× 1km krásně běhá v čase o 15s rychlejším, než při těch 34st. ve čtvrtek ve Stromovce, kdy mi Radek, Rosťa a Miloš utíkali na 1 km aspoň o 100m, d/ protože dneska pracuji na Václ. nám., jsem nucený jít poprvé v živote do McDonaldu na příšernou žemli s čímsi, co má snad být ryba, maso a sýr (máš od mě Macu do smrti pokoj), e/ využívám krásného sobotního počasí (17st, občas sprchne) a říkám si, že konečně po tom ploužení si zkusím dle Milošovi rady zaběhnou těch 35km na 90% spec. (marat.) tempa … Co kdybych chtěl ještě běžet to Kladno? A za týden je ta 15km Šumava, tak kdy se na delší běh zase dostanu (nejsem jako „rychlík“ Luboš, abych to běhal 3× týdně, i když klouby mám snad ještě zdravé).

A hle, stává se zázrak, v pohodě udržuji tempo pod 5min./km, nohy nebolí, je tu 30km, pořád to jde, nějak jsem si vzdálenost špatně vypočítal, a hle je tu 36km za 2h 57 04s, nic nebolí, ale hlavně tempo na 1km držím pod 5minut, a pravděpodobně bych ho udržel! Vypil jsem asi po 30km pouze 4deci jonťáku, byla to vzpruha, žádný mučení to dneska nebylo (že by ten hamburger pomohl?), cítím se jak pri 1. marathonu! Tak to vypadá, že se do toho Kladna asi přihlásím, snad bude zima!

Takže rady od začátečníka pro ostatní: 1/ nejdříve zhubněte asi o 20kg jako já před léty, když jsem již nechtěl dělat svému příjmení ostudu, 2/ potom jezte hodně tuků, 3/ pomalu a dlouze běhejte, mezitím ty 400stovky a tempové běhy, 4/ zruště si koníčky (šachy už jsem skoro zapomněl hrát) a televizi (nedávno se mi rozbila), 5/ najděte si taky i tolerantního partnera, který musí pochopit, že se buďto pracuje nebo běhá, ostatní musí počkat, 6/ hodně pracujte, ať uživíte celou nevýdělečnou 4 člennou rodinu, která si může válet šunky na Kanárech či jinde, zatímco vy si běháte maratón, když už si dáte jednou po letech taky tu dovolenou, 7/ a nebo to dělejte úplně naopak, než je v bodech 1/ až 6/ uvedeno! Hlavně když máme z běhání radost, a podle toho návodu, ať se řídí sám (už jenom to, že mě donutil číst ten dlouhý příspěvek až do konce, je víc než dost).

Mirek

Pro Luboshe: Díky! To je nyní superpřehledné, však mě někdy taky běhaj myšlenky sem tam, že nevím, v jakém tématu zrovna jsem. Jinak ten čas na tu hmotnost 105kg je výborný, asi jsi to vydřel tím svým mládím. Blbý je, že ztrácím přehled o Luboších, Luboš Mykiska (s tím kolenem) ani Luboš Seidl (braly ho křeče na Národní při jarním marathonu) to nebude, tak je to asi Luboš Brabec, pro kterého mám tu fotku z Domažlic. Další mažu, utekl jsem od tématu.

Poprve jsem zacal behat v 16ti, bylo to na americke high school v Severni Karoline, kam jsem odjel na rok misto tretaku ceskeho gymnasia. Asi po mesici me tam nekdo behem prestavky proste pozval, jestli nechci s nimi behat „cross country“. Nejspise to zalichotilo memu adolescentnimu egu, a ac do te doby jsem mel velke potize s ceskou 12ti minutovkou (o niz jsem se pozdeji dozvedel ze se jmenuje Cooperuv test) a v te dobe jiz zacal kourit zhruba krabku tvrdych camelek denne, tak jsem na to kyvnul. Kdyz se reklo totiz cross-country predstavoval jsem si nejake drsne zavody v bahne, skakani po kamenech, prekonavani vodnich prikopu a zivych plotu atd … To byl muj prvni behaci zacatek – 5km prespolniho behu, ktery byl vetsinou po lesnich nebo polnich cestach, nebo treba i vetsinou po silnici. Prvni beh vubec pak byly 4 1-milove useky v lehce kopcovitem terenu jedne rezervace s nasim tymem. Ten prvni jsem napalil tak ze jsem dobehl druhy kousek za jejich nejlepsim borcem. Pripadalo mi to velmi snadne a uz jsem se videl jako skolni sampion. V druhem useku jsem uz sotva popadal dech a skoncil nekde v pulce, treti jsem uz byl predposledni a pri posledni mili na mne museli vsichni cekat. Casem jsem se zaradil do stredu asi 12 cleneho druzstva, ale mel jsem stesti ze pri zavodech jsem byl z nasich vzdy nejak paty a tak se pocitaly moje body do celkoveho hodnoceni druzstev. Prvni zavod jsem mel 5km za 22:42 a dobehl jsem asi 120ty ze 180. Mozna to v ty dobe byla nejaka poza, ale nejspise mne to stejne pak nejak chytilo za srdce, protoze pres vsechny mozne a nemozne problemy, kdy jsem musel prestat behat jsem vzdy drive ci pozdeji zacal znovu.

[quote=Lubosh]Tak aby se to netříštilo:-)

Jednu sobotu roku 1999 mi ze srandy zavolal kamarád-běžec (10 km zhruba za 33:00), jestli s ním nepoběžím druhý den Běchovice. Dodneška nevím proč, ale šel jsem masochisticky do toho. Bez jediného rychlejšího kroku, který bych za sedm předchozích let učinil. Váha asi tak 105 kg.

Tušil jsem, že ráno nesmím posnídat tradiční tlačenku, tak jsem si dal čtyři rajčata, jako že je to lehké jídlo. Bylo do té doby, než jsem se po nich nafouknul. Vyštrachal jsem nějaké kraťasy, tričko, sportovní boty a šlo se.

Na startu jsem pěkně vypálil, asi prvních 400 metrů jsem se držel v půlce pelotonu. A pak mě lidi předbíhali vlastně až do konce – tedy kromě tří. Já byl poslední, kdo to celé poctivě běžel, ti tři za mnou spíše šli. Krize střídala krizi, byl jsem na dně fyzicky i mentálně, navíc se rajčata hlásila s touhou opustit tělo. Nejhorší to bylo asi na 7. kilometru, kde byl u cesty billboard Staropramenu. Asi si pamatuje slogan tehdejší kampaně: Správný ležák nespěchá)

Já fakt nespěchal. Párkrát jsem přemýšlel, že to ukončím na zastávce MHD a dojedu to busem. Protrápil jsem se nakonec Hrdlořezákem a v úžasném čase 58:00 i proběhl cílem. V kategorii nad 80 let bych sice bral bronz, ale do 29 let jsem byl čtvrtý odzadu. Asi tři dny mě bolel každý kousek těla.

Není divu, že jsem po téhle zkušenosti nechtěl o běhu ani slyšet. Ještě to trvalo pár let, než jsem se do toho trochu obul:-)[/quote] Hele Luboshi, 58:00 zas není špatný (optikou tragéda), se 105kg vynikající. Já mám naběháno z nuly 1200km od loňského října a odhaduji své hraniční možnosti na 50min. A to nemám sto kilo ;)

[quote=Shadow]Prvni zavod jsem mel 5km za 22:42 a dobehl jsem asi 120ty ze 180. Mozna to v ty dobe byla nejaka poza, ale nejspise mne to stejne pak nejak chytilo za srdce, protoze pres vsechny mozne a nemozne problemy, kdy jsem musel prestat behat jsem vzdy drive ci pozdeji zacal znovu.[/quote] To je ale výborný čas, neboť můj před rokem 15-ti letý syn se po té, co se mnou uběhnul asi 100km, dostal při 5-ti km na čas asi 23min. Ale aspoň si o to víc cení, co je to v tomto tempu běžet celý marathon.

[quote=Mirek Kostlivý]To je ale výborný čas, neboť můj před rokem 15-ti letý syn se po té, co se mnou uběhnul asi 100km, dostal při 5-ti km na čas asi 23min. Ale aspoň si o to víc cení, co je to v tomto tempu běžet celý marathon.[/quote] … no … spatne to neni, ale ono je to neco jineho kdyz mi bylo 16 … to jsem mel taky asi o 10 kilo min a do vseho jsem se vrhal po hlave. … dokazal jsem to pak stahnout na 21:12, ale pak skoncila sezona a ja zacal behat ctyrstovku a osmistovku, az teprve potom jsem presel na silnici a kdyz jsem se vratil do Cech tak jsem behal na Vysehrade. Neoficialne jsem dotlacil cas na 10K nekam ke 42minutam, ale pak prisla zraneni a pak uplne jine starosti. Ted od ledna se znovu urputne snazim dostat zpatky, ale telo se uz nelepsi ani zdaleka tak rychle jako driv (i kdyz je mi stale jen skoro 27).

[quote=Shadow]… no … spatne to neni, ale ono je to neco jineho kdyz mi bylo 16 … to jsem mel taky asi o 10 kilo min a do vseho jsem se vrhal po hlave. … dokazal jsem to pak stahnout na 21:12, ale pak skoncila sezona a ja zacal behat ctyrstovku a osmistovku, az teprve potom jsem presel na silnici a kdyz jsem se vratil do Cech tak jsem behal na Vysehrade. Neoficialne jsem dotlacil cas na 10K nekam ke 42minutam, ale pak prisla zraneni a pak uplne jine starosti. Ted od ledna se znovu urputne snazim dostat zpatky, ale telo se uz nelepsi ani zdaleka tak rychle jako driv (i kdyz je mi stale jen skoro 27).[/quote] Neboj, to všechno přijde. Když mi bylo jako tobě dneska (viz foto), taky jsem měl skoro o 15kg víc (to víš, při pivu a posedávání po hospodách se moc nehubne). Jinak těch 10km jsem taky stlačil jenom někam k 42:30, ale v březnu je Kbelská desítka, a do té chvíle se to dá s optimismem stlačit i někam ke 40minutám. Kolegové (Rosťa T, Petr P, Ondra U, Radka Z, Tomáš a další) se za rok zlepšili i o pět minut!

Při včerejším běhu jsem fakt poctivě přemýšlela, kdy a jak to vlastně u mě začalo. Došla jsem někam k období před maturitou, kdy jsem učení kompenzovala během. Nevím, jak mě to napadlo, pocházím totiž z naprosto nesportovní rodiny a žádného běžce jsem do té doby neviděla. Když mi na vejšce kamarádi navrhli, abych s nima jela na přechod bulharských hor, nadchla jsem se, ale vůbec jsem netušila, co to obnáší a měla jsem hrozný strach, že jim nebudu stačit – tak jsem začala běhat. Hory mě naprosto pohltily, to trvá dodnes. Běhala jsem vždycky tak 2 měsíce před nějakou plánovanou vysokohorskou akcí, jinak ale moc ne. Když jsem měla malý děti, dost jsem se flákala, ale děti rostly a já jsem z nich nechtěla vychovat bábovky, tak jsem s nima dělala všechno možný, nejvíc kolo, lyže, pěší výlety, dost brzy musely, chudáčci, s mámou a tátou i do hor. Pak začaly samy dělat atletiku a triatlon. Nechtěla jsem se nechat harantama zahanbit a makala jsem taky. S dcerou jsem si párkrát zkusila triatlon, jenže mi vadilo plavání (fuj!) a zjistila jsem, že nejlepší je na tom ten běh…Vloni jsem jednomu starému nemocnému pánovi slíbila, že „za něj“ v Praze poběžím půlmaraton a slib jsem dodržela, aniž bych tušila, jak je ten masový běh po Praze strašně krásný. Hned jsem se přihlásila na maraton, proběhala tehdy duben (2004) jako šílená, málem jsem se z toho sesypala. Do maratonu jsem pak v květnu musela spíš odpočívat, bolelo mě snad úplně všechno a úplně pořád. Přesto jsem si zcela neskromně stanovila limit 4 hodiny, dcera mi nevěřila, vsadily jsme se – a lidičky, ono to vyšlo! Minutku pod 4 hodiny! Sice jsem posledních 6 km myslela, že zemřu, ale sázku jsem vyhrála! No – jsem 45letá dost nesportovní a netalentovaná ženská, když teď ještě pár let budu zvládat maratony kolem těch 4 hodin (letos 2 minutky pod 4 hoďky), budu štěstím bez sebe. S horama to souvisí pořád, poslední parádní akce – koho by to zajímalo – http://www.climber.cz/…/seewand.htm – vřele doporučuju – ale jen těm, co netrpí závratí!!! Tedy – kdybyste se náhodou dívali – aby bylo jasno – na té adrese je hezký popis, ale já jsem tam byla minulý týden, nikoliv v r. 2001…

Já jsem začal běhat asi v osmi letech, když jsem se přihlásil na DZBZ (pro toho kdo neví tak to byl Dukelský závod brané zdatnosti – takový letní biatlon a ještě se k tomu házelo granátem- teda gumovým) no tyhle dukeláky mi vydržely až do konce základky. Potom jsem začal až ve třeťáku na gymplu, ale tentokrát už dost vážně, protože mě polapil lehkoatletický oddíl a mě to začalo dost bavit. Vydrželo mi to i celou vejšku, ale trošku se atletika prala s fotbalem. No a po vejšce zvítězil na dlouhých osm let fotbal, pak tři roky zase kolo a spirála se uzavřela asi před rokem, když jsem si k narozeninám pořídil boty a rozhodl se věnovat jenom běhu. (Tak doufám, že mě pro můj sportovní život nevyhodíte z tragédího fóra  )

Já jsem začal běhat před dvěma roky. V 16 letech jsem jednu sezónu trochu koketoval s během na lyžích, měli jsme na učňáku oddíl. Na průmyslovce jsem usilovně kouřil a pil pivo, na vysoké totéž. A tak to šlo až do 34let, kdy jsem aspoň začal chodit jednou týdně na basket, pokud se ovšem moje vedení míče a střelba dá nazvat basketem. V lednu 2002 jsem přestal po 24 letech kouřit a zařekl jsem se, že když to vydržím, začnu běhat, vydržel, začal. Pamatuji si přesně, jak jsem popadnul opotřebované basketové boty a vyrazil na Kampu, vrátil jsem se po 1,6km udýchaný a s bolavými holeněmi, legrační, co? Běhal jsem jen občas, povodně v roce 2002 mi trénink přetrhly. V květnu 2003 jsem běžel Městský PIM běh a poprvé v životě uběhl 10km vcelku, běžel jsem přes hodinu. Myslel jsem, že jsem zdolal svůj běžecký vrchol, zranění kolene o týden později, při 10 km na chalupě mě zase na dva měsíce zastavilo. Běhal jsem totiž sice v botách NIKE ale Cross Training, tedy jakési bačkory pro přecházení z jednoho sportu na druhý, prodali mi je ve specializovaném obchodě:-( Doktorka doporučila vůbec neběhat. Koupil jsem v Hervisu NIKE Air Trail Pegasus a začal znovu. V září 2003 jsem dal 10km PIM za 47:53, běh mě začínal bavit, kolena se ozývala jen občas. V únoru 2004 začíná Marathon Club Lidových novin. Na prvním tréninku ve Stromovce jsem po 4km myslel, že vyplivnu plíce, všichni mi utekli:-) Vydržel jsem tu začátečnickou řeholi. Od února do Maratonu v květnu 2004 jsem naběhal 740 km, PIM Maraton jsem přes velké bolesti kolen dotáhl do cíle za 3:43:57. No a maratóncem jsem už zůstal, v září 2004 Stromovka, v červnu 2005 Jirkovský Crossmaraton a za týden Kladno…

Já chtěl jen v roce 2002 přestat kouřit. U prvních 10km jsem za běhu vykouřil dvě cigarety a dal to za 61min. Taky jsem měl o 15kg víc než teď. Po prvním maratonu v roce 2003 jsem se při cestě domů v metru zhroutil. Časem jsem se zlepšil na dnešních 10km za 36:26 a maraton 2:57. Loni jsem taky objevil krásu triatlonu, mám za sebou polovičního Ironmana v čase 4:58, příští rok si ho dám celýho. Možná zkusím i nějaký cyklistický závody.

Ja jsem poprve bezela 3 km beh s Liskou nekdy pred 4–5 lety a divila jsem se, ze jsem to vubec ubehla. Trvalo mi to snad 20 minut. Pak se nic moc nedelo az do roku 2003, kdy jsme bezeli firemni beh s lidmi z prace – 4 km v ramci PIMu. Bezeli jsme asi 25 minut, takze opravdu ne rychle a presto jsem ostatnim 3 z naseho tymu vubec nestacila a myslela jsem, ze vypustim dusi – posledni kilometr byl vazne utrpeni a na fotkach z cile jsem ruda a zhroucena vedle svych kolegu, kteri se usmivaji, povidaji si, obcerstvuji se… To me nakoplo a tak jsem zacala behat trosku vic a rok na to jsme to ubehli za 19 minut a v absolutni pohode. Vedle tech ostatnich prispevku tady jsou tyto vykony opravdu legracni, ale ve me tahle postupna zlepseni vyvolala zajem o prvni sport ve svem zivote a z absolutni tragedky jsem se stala bezkyni Od srpna 2004 jsem v Anglii, kde je beh celkem popularni a beha tu skoro kazdy – vcetne duchodcu. Ja jsem to dotahla asi na 50 km tydne a chystam se tu na prvni zavod – koncem zari 8 km ve Windsoru a pak pripadne pulmarathon v Marlow v listopadu. No, urcite dam vedet za kolik to bylo 

Já jsem začal běhat letos na konci března. Před dvěma roky v květnu jsem típnul poslední cigáro (kouřil jsem přes krabičku denně) a začaly se dít věci Začal jsem jezdit na bajku, dokonce jsem si zkusil i dva bikemaratony a z pak přesedlal na silničku. Poté, co jsem si přes zimu postavil pěkný silniční strojek na 9tce Campě jsem si přečetl první zápisky z Tragédova blogu a červík začal vrtat. Pak jsem objevil ještě Shadowa. Hltal jsem jejeich zápisky a v duchu si říkal, co na tom vidí. Asi po měsíci přemýšlení jsem navlékl tepláky a uběhl pokusně asi 4 kiláky za půl hodiny… Ohromný zážitek.:-) Ale za své začátky děkuji hlavně jim dvěma. Zbytek se snažím amatérsky popisovat v blogu. Na kolo jsem od té doby nevlezl, ale na nějaký výjezd na silnici se zase teším.

Když mám spleen, tak se mlátím hlavou o zeď a říkám si: „vidíš blbko, cos mohl všechno uběhnout a objezdit na kole, kdybys nebyl – debil – hulil“ 

Je pravda, že takhle báječně po těle i v hlavě jsem se ještě nikdy necítil a bez běhání si už nedokážu představit život.

T.

Mě zlákala k běhu loňská olympiáda. Dlouhé tratě mě vždycky zajímaly a řekl jsem si že je načase přestat to sledovat z gauče a zkusit něco zaběhnout (a při tom shodit ty pneumatiky kolem pasu). Začal jsem na 3,5 km trati, kterou se mi s vypětím všech sil podařilo zaběhnout (čas si radši nepamatuju). Na podzim 2004 jsem na tom už byl líp a optimisticky jsem se přihlásil na 1/2 PIM v dubnu 2005. V té době jsem taky začal usilovně honit čas V. Špidly, abych ho tam předběhl :). No a na velikonoce jsem si při treninku zvrtnul kotník, takže jsem celý duben měl na noze takový menší fialový balon. 1/2 PIM jsem běžet nemohl. Vynahradil jsem si to už na svém prvním závodu – Žebrácké 25, kde byl šťastnou náhodou i Špidla, a já byl radostí bez sebe, že jsem ho mohl předběhnout . S během teď už skončit nemůžu, nějak ve mě zapustil kořeny. Musím poděkovat Tragédovi a ostatním z fóra, že mě pomohli „rozhoupat se“ a přihlásit na první závod. Zážitek to byl nepopsatelně euforický, ale to většina z vás asi už zná. Takže se těším nashledanou na nějakých těch dalších závodech, možná maratonu :).

STJ

[quote=Stanislav Junga]Vynahradil jsem si to už na svém prvním závodu – Žebrácké 25, kde byl šťastnou náhodou i Špidla, a já byl radostí bez sebe, že jsem ho mohl předběhnout .[/quote] Jsem rád, že expremiér je (vedle odvykání se kouření) další dobrou inspirací k běhu a radosti při předbíhání. Teď už by mohl začít běhat i Paroubek, to by mohlo inspirovat další běžce (běžkyně) rozložitých postav k následování .....

To : Lubosh Myslím, že zrovna ty jsi psal jak je to skoro pořád z kopce. Hodně usilovně jsem na to vzpomínal na posledních kilometrech při závěrečném stoupání do Žebráku :).

Půlmaraton jsem měl „nanečisto“ vyzkoušený z tréninku, takže jsem tušil že to asi uběhnu.

STJ

Tak jsem napsal skvely velky prispevek jak jsem zacal sportovat.. ale zavrel jsem si okno :o)

Podruhe uz to psat nebudu a tak jen heslovite:

• 1992 Aikido… az do cca 94 pak leta zhyraleho zivota plneho alkoholu, krabicek cigaret a… proc to mezi prateli nepriznat i ledasceho jineho bez ceho jsem si nedokazal predstavit preziti v tom nespravedlivem vesmiru.
• 2000 konec experimentu se zdravim.. dobra prace, min alkoholu.. porad dost cigaret.
• temer infakrt po dobehnuti autobusu… polozeni si hypoteticke otazky: „kdyz jsem na tom ve dvaceti fyzicky takhle, budu jeste v padesati schopen jit sam kakat? “
• prestavam kourit, vracim se na aikido. Kourit prestavam ze dne na den coz taky dycky doporucuji vsem kurakum. Zadny omezovani.. jen pul krabicky dene a pak prestanu nefunguje.
• v prubehu let ale aikida poruznu nechavam a opet s nim zacinam…
• 2005 tucnak me ukazuje link na Tragedi a Shadowí blog. Hltam hltam.. chci taky. Zakladam svuj z duvodu ze me to snad donuti opet pravidelne makat na zinence.
• behani me zacina zajimat… co na tom muzou mit? Bezet nekam 10km jen tak? Kdyz nemusim? Nehori? Zadny psychopad z nozem v zadech?

No a tak jsem pred dvema mesicy (ani to ne…) jsem zacal taky.

I ja obcas tlucu hlavou do zdi.. ale hned z nekolika duvodu.

Ti co semnou zacinali aikido v roce 1992.. trenuji ve vlastni skole.

Ti co semnou zacinali aikido v roce 2000.. jim pomahaji.

Promrhal jsem spoustu casu.. ale sakra prestal jsem kourit coz je pro me nejlepsi rozhodnuti v zivote. Temer dene plavu.. beham vetsinou obden. Citim se skvele tak co si stezuju?

Navic jak jsem nedavno rekl.. je lepsi zacit sportovat ve ve triceti a udezet se v kondici do stari nez sportovat od malicka a od triceti uz o tom jen mluvit.

Tak to je kus meho pribehu…

[quote=Mirek Kostlivý][quo­te=trawnikar]Na­vic jak jsem nedavno rekl.. je lepsi zacit sportovat ve ve triceti a udezet se v kondici do stari nez sportovat od malicka a od triceti uz o tom jen mluvit.[/quote] Souhlasím, akorád TEN HORNÍ VĚK bych klidně posunul i na tu padesátku, šedesátku i výše. Zrovna nedávno běžel 15km ve Stožci jeden běžec (ročník 1923! – měl to asi za 1:45), a chystá se prý taky do Kladna na marathon. Alo proboha, co je to AIKIDO? Vypadá to na nějaké bojové umění, tak abych byl když tak při závodu připraven, kdybych náhodou nějakého AIKIDO vybaveného borce předbíhal …[/quote]

no ta hranice je samozrejme pohybliva.. a posouva si ji kazdy traged podle toho kdy se zblazni on a zacne sportovat :o)

Ad aikido… ano je to japonske bojove umeni.. je stare neco kolem sta let coz je vlastne na bojova umeni mladi.

jestli te to zajima mrkni na tenhle link: http://www.cfai.cz/

no a na co si dat pozor kdyz potkas aikidobezce? To ti fakt nepovim.. ja zadneho jineho neznam :o) Vlastne jedineho dalsiho „behaciho“ bojovnika znam Shadowa.

Nic mene myslim ze aikidisti jsou v zakladu taky tragedi :)

Jednou z myslenek je napriklad ze nejvetsim tvym nepritelem jsi si ty sam protoze se nejlip znas a dokazes se tedy i nejlip oklamat :)

[quote=Lubosh]To Standa J: Rozhoupal ses dobře. Asi nikdo z nás ostatních jako první závod nedával 25 km:-)[/quote] Své začátky jsem tu ještě nepsal, ale můj první závod byl PIM Maraton 2005 a trénoval jsem na něj jenom 2 měsíce.

[quote=Roman V][quote=Lubosh]To Standa J: Rozhoupal ses dobře. Asi nikdo z nás ostatních jako první závod nedával 25 km:-)[/quote] Své začátky jsem tu ještě nepsal, ale můj první závod byl PIM Maraton 2005 a trénoval jsem na něj jenom 2 měsíce.[/quote] A taky to tak dopadlo – 4:05:17 Ale na to že to byl vůbec první maraton a začal jsem běhat 10. března..tak si myslím že to docela jde 

[quote=Lubosh][qu­ote=Roman V]Své začátky jsem tu ještě nepsal, ale můj první závod byl PIM Maraton 2005 a trénoval jsem na něj jenom 2 měsíce. A taky to tak dopadlo – 4:05:17 Ale na to že to byl vůbec první maraton a začal jsem běhat 10. března..tak si myslím že to docela jde [/quote] Jasně, že je to slušný čas! Zvláště v tom letošním počasí. Loni jsem dal PIM po šesti týdnech běhání, i když jsem poslední dva víkendy před raději běžel dva testovací závody na 10 km (časy okolo 45:00). Nakonec jsem PIM zvládl za 3:55:25, ale měl jsem štěstí na počasí.[/quote] Protože mám mezi PIM 2004 (5 st., na ten jsem trénoval řádně 3 měsíce) a PIM 2005 (22 st., trénink přerušovaný) rozdíl něco přes 20 minut, tak si taky myslím, že nejenom vzhledem k trénovanosti, ale i k okolní teplotě, že tam těch aspoň 20 minut rezervy máš na ten čas okolo 3:45, jsi-li mladší než já, tak i k těm 3:30 a dále ke 3 hod.

[quote=Mirek Kostlivý][quo­te=Lubosh][qu­ote=Roman V]Své začátky jsem tu ještě nepsal, ale můj první závod byl PIM Maraton 2005 a trénoval jsem na něj jenom 2 měsíce. A taky to tak dopadlo – 4:05:17 Ale na to že to byl vůbec první maraton a začal jsem běhat 10. března..tak si myslím že to docela jde [/quote] Jasně, že je to slušný čas! Zvláště v tom letošním počasí. Loni jsem dal PIM po šesti týdnech běhání, i když jsem poslední dva víkendy před raději běžel dva testovací závody na 10 km (časy okolo 45:00). Nakonec jsem PIM zvládl za 3:55:25, ale měl jsem štěstí na počasí.[/quote] Protože mám mezi PIM 2004 (5 st., na ten jsem trénoval řádně 3 měsíce) a PIM 2005 (22 st., trénink přerušovaný) rozdíl něco přes 20 minut, tak si taky myslím, že nejenom vzhledem k trénovanosti, ale i k okolní teplotě, že tam těch aspoň 20 minut rezervy máš na ten čas okolo 3:45, jsi-li mladší než já, tak i k těm 3:30 a dále ke 3 hod.[/quote] Mladší asi jsem. Jsem ročník 1970 Děkuji za podporu a snad to vyjde na nějakém maratonu Vlastně…jak bylo dnes ve Stromovce ? Já dnes běžel asi 20 km, ale s vámi jsem si ještě netroufl. Stejně bych běžel asi sám 

[quote=Lubosh][qu­ote=Roman V]Své začátky jsem tu ještě nepsal, ale můj první závod byl PIM Maraton 2005 a trénoval jsem na něj jenom 2 měsíce. A taky to tak dopadlo – 4:05:17 Ale na to že to byl vůbec první maraton a začal jsem běhat 10. března..tak si myslím že to docela jde [/quote] Jasně, že je to slušný čas! Zvláště v tom letošním počasí. Loni jsem dal PIM po šesti týdnech běhání, i když jsem poslední dva víkendy před raději běžel dva testovací závody na 10 km (časy okolo 45:00). Nakonec jsem PIM zvládl za 3:55:25, ale měl jsem štěstí na počasí.[/quote] Taky díky za podporu 

[quote=Roman V]Mladší asi jsem. Jsem ročník 1970 Děkuji za podporu a snad to vyjde na nějakém maratonu Vlastně…jak bylo dnes ve Stromovce ? Já dnes běžel asi 20 km, ale s vámi jsem si ještě netroufl. Stejně bych běžel asi sám [/quote] Tak v sobotu s námi běhaly i děti, takže tempu by jsi stačil bez potíží. Miloš Škorpil taky říkal některé zajímavé věci k běhu, vybavení ap. Tak si člověk zopakuje to, co už mezi tím zapomněl …

Dobrý den všem, asi se pokládá za povinnost pro nového člena fóra něco o sobě prozradit, nejspíš na téma, jak jsem začal běhat. Vynechám-li epizodku běhání v mých asi 12–15 letech a občasné dobíhání autobusu ( skvělé třístovky), začal jsem až v roce 2002 na podzim, tedy asi v 45 letech. Děsně mě totiž naštvalo, když jsem po příležitostným fotbálku na velkém placu byl totálně zničenej, s oteklýma kotníkama a o infarktových pocitech, jako mžitky před očima, během zápasu ani nemluvě. Dal jsem 6 týdnů klid na zhojení kotníků a začal jsem pomalu běhat, tak jednou až dvakrát týdně, nejprve jen asi 2–3 km a postupně jsem přidával. Zpočátku to ani nebyl souvislý běh, při prvých dvou vyběhnutích jsem musel po prvních 300 metrech přejít do chůze. O rychlost jsem se nestaral, hlavně že běžím. Po několika týdnech jsem byl už schopen suvislého běhu a mohl jsem postupně prodlužovat trasy na 4, 5, 7, 10 km. V té době u mě zrála myšlenka zúčastnit se narok brněnské pětadvacítky, i když jsem to v ten moment pokládal za těžko proveditelné (viz http://runner.czechian.net/Brno25K/). V průběhu roku 2003 jsem začal věřit tomu, že bych snad těch 25 km mohl uběhnout, a postupem času jsem nabýval dojmu, že bych mohl také splnit časový limit, který byl pro závod stanoven (2:45), a tak jsem 13.09.2003 ab­solvoval svůj první závod, a byla to Brněnská pětadvacítka (čas 2:37), takže se tímto připojuji do seznamu těch, kteří jako první vytrvalostní závod v životě měli něco delšího než půlmaraton, akorát narozdíl od některých jiných zde jsem se na to připravoval celý rok a po onom roce dosáhl času, který odpovídá více než 6 minutám na km. Od té doby se sice zúčastňuji různých zajímavých závodů, ale zůstává mi základní motivace pro běh, a tou je zlepšení a udržení dobrého zdraví a kondice, což se opravdu dostavilo, duševní regenerace a detoxikace organismu. Můj nejlepší výsledek na maratonu je zatím 4:24 (ale to byl horský maraton letos na Pustevnách), zatím jsem neběžel žádný placatý maraton… Jen v rámci běhu na 6H (ultra) jsem měl mezičas na maraton 4:03. Ale to byla prvá zkušenost s opravdovým ultra…

Už tu dlouho nic nepřibylo. Tak něco trochu méně veselého…

Před rokem by mě ani nenapadlo pobíhat někde po lese a dělat ze sebe tajtrlíka. Funět jako hroch, dupat jak nosorožec a být občas unaven tak, že ani nemůžu usnout. To ale bylo před rokem. Tehdy jsme byli se ženou a dětmi čtyři. Na takové blbosti jako pobíhání po lese prostě nebyl čas.

Potom jednoho krásného říjnového dne můj život skončil. Ráno jsem se s nima rozloučil a šel do práce. Noc jsem už pro jistotu strávil v blázinci – poprvé jsem byl sám. Najednou jsem měl neskutečně mnoho času. Nevěděl jsem, co dělat. První dny, týdny a měsíce bylo mým cílem jediné – přežít další den. V některých situacích to není zrovna jednoduché.

Někdy v únoru jsem zkusil běhat. 2× nebo 3× jsem si dal asi dva kilometry. Výsledkem bylo, že jsem naprosto nemohl chodit. Namohl jsem si vazy v koleně a nebyl jsem schopen udělat krok. Tím skončil můj první pokus.

Další pokus byl v březnu. Nakoupil jsem literaturu, začal se zahříváním a protahováním před a po běhu. Přes 10 let jsem nic nedělal, takže jsem měl co dělat uběhnout pár stovek metrů. Musel jsem dělat spoustu přestávek. Pomalu jsem se během jara dostal až k 10km (ale to bylo jen jednou).

Začátkem léta jsem si koupil kolo a místo běhu jsem jezdil na kole. Ve 30 stupních se dá jezdit, ale běhat bych nedokázal. Aspoň jsem si trochu natrénoval delší aktivity. Dvě hodiny na kole jsou celkem v pohodě, ale dvě hodiny běhu jsem zatím ani nezkoušel.

Na podzim jsem začal zase běhat. Když vidím, kolik naběhají ostatní, jsem žabař. Udělám tak 20 km týdně. Ale aspoň něco. Běhám hlavně ve Hvězdě. Sám. Ze dvou koleček jsem přešel na tři (asi 8km). Nic moc ale na mé ploché a křivé nohy je i to dost 

Za dva týdny mě čeká první velký běh. Bude první výročí. Jen tak pro sebe si chci zkusit půlmaraton. Jako vždy sám. Symbolicky zjistit, jestli jsem na půli cesty zpět mezi živé. Ještě nikdy jsem neuběhl víc, než asi 11km, takže netuším jestli to zvládnu… ale mám dost dobrou motivaci. Tak mi držte palec.

[quote=vrana]Už tu dlouho nic nepřibylo. Tak něco trochu méně veselého…

Na podzim jsem začal zase běhat. Když vidím, kolik naběhají ostatní, jsem žabař. Udělám tak 20 km týdně. Ale aspoň něco. Běhám hlavně ve Hvězdě. Sám. Ze dvou koleček jsem přešel na tři (asi 8km). Nic moc ale na mé ploché a křivé nohy je i to dost 

Za dva týdny mě čeká první velký běh. Bude první výročí. Jen tak pro sebe si chci zkusit půlmaraton. Jako vždy sám. Symbolicky zjistit, jestli jsem na půli cesty zpět mezi živé. Ještě nikdy jsem neuběhl víc, než asi 11km, takže netuším jestli to zvládnu… ale mám dost dobrou motivaci. Tak mi držte palec.[/quote] Ani těch 8 km jako tréninková dávka není málo. Je to dobré a možná skoro ideální pro zdraví. Pokud ten půlmaraton poběžíte úplně sám, nezapoměňte si vzít trochu pití, bude to napoprvé fakt asi těžké, i když předpokládám, že nebudete honit rychlost. Přijdete povzbuzovat na maraton ve Stromovce?

[quote=running-observer]Ani těch 8 km jako tréninková dávka není málo. Je to dobré a možná skoro ideální pro zdraví. Pokud ten půlmaraton poběžíte úplně sám, nezapoměňte si vzít trochu pití, bude to napoprvé fakt asi těžké, i když předpokládám, že nebudete honit rychlost. Přijdete povzbuzovat na maraton ve Stromovce?[/quote] Rychlost honit určitě nebudu – běhám tak sotva 9–10km za hodinu. Dlouhou trasu (teda dlouhou pro mne) poběžím ještě pomaleji. Pití už jsem začal trénovat. Povzbuzovat asi nepůjdu – jednak chci sám běžet ten samý víkend a potom se bojím těch zelených xichtů na konci – aby mě to neodradilo 

[quote=vrana]Už tu dlouho nic nepřibylo. Tak něco trochu méně veselého…

Za dva týdny mě čeká první velký běh. Bude první výročí. Jen tak pro sebe si chci zkusit půlmaraton. Jako vždy sám. Symbolicky zjistit, jestli jsem na půli cesty zpět mezi živé. Ještě nikdy jsem neuběhl víc, než asi 11km, takže netuším jestli to zvládnu… ale mám dost dobrou motivaci. Tak mi držte palec.[/quote] Opravdu to není veselé čtení. Ale další důkaz, že toto fórum dává poznat fajn lidi a silné osobnosti. Díky za článek a věřím, že nejen půlmaratón zvládneš. Hodně zdaru.