Ja som tiež svojej vlčiačici vymenila vodítko 1,20m na 5m.Asi som čakala,že bude mať viac voľnosti a sem-tam ma potiahne,lebo mimo cesty v prírode ju aj tak púšťam.Ale aj tak za ňou plápolám a ruší mi to môj rytmus krokov.Ale aj tak je so psom psina.Už mi rastie aj mladý.To bude šprint psí dvojzáprah,to sa zase ľudia nasmejú…

[quote=Mira.B­.][quote=Jarda koloběžka]stamir: Moooooc pěkně napsáno. Líbilo by se mi to i jako samostatný článek na hlavní straně. V hodnocení bych mu dal určitě za 1. (Ani slovenština nebyla na závadu, Mato nás už tady pěkně vycvičil.)[/quote] Máš naprostou pravdu, hodilo by se to na hlavní stranu. Mimochodem, jak se tam vlastně takový článek nechá poslat?[/quote]

Proč jsem začal běhat?

Všechno to začalo v době, kdy jsem sice sportoval ale k běhu jsem měl asi tak daleko jako k cestě do kosmu. Původně jsem k běhu spíš negativní vztah který jsem si vybudoval už na základní škole vždy, když jsem musel běžet 1500m na čas. Na základní škole jsem nebyl skoro sto uběhnout kilometr natožpak patnáctistovku. Tak tedy,jsem byl sice sportovní typ ale běh ee. Trénoval jsem skok do výšky a po čase intenzivního tréninku jsem dostal zánět okostic při čemž jsem po tréninku nemohl skoro chodit a tak bylo nad slunce jasný že si budu muset dát aktivní odpočinek. Ale co teď? Naštěstí jsem našel i aktivitu při níž nemusím chodit natožpak vůbec běhat a stalo se jím plavání. Za začátku sice moje kondiční plavání vypadalo spíš jako plování ale po čase kdy jsem chodil pravidelně, protože jsem nemohl nic jiného dělat jsem si vybudoval docela slušnou kondičku a uplval jsem i svůj první kilometr v kuse. Tímto počinem jsem se začal o kondiční plavání víc zajímat a protože jsem plaval jen styl prsa tak jsem chtěl zlepšit i techniku abych se u toho tolik nenadřel. Po pár konzultacích s místními plavčicemi jsem docílil docela solidní techniky a plavání mě začalo z nenadání víc bavit. Ale to jsem ještě nevěděl že s plavání si nebuduju jen kondičku ale zvětšuji si i kapacitu plic. Po pár měsících kdy už moje okostice byly zase fit tak jsem si jednou domluvil s jednou kamarádkou (která se mě tehdy líbila) že si půjdem zaběhat. Běželi jsme sice slimáčím tempem ale uběhli jsme přes 6km a při běhu padlo snad víc slov než kroků a tak jsme byli oba spokojeni že jsme si super pokecali  A to byl ten zvrat-z ničeho nic jsem uběhl víc než 6km v kuse a bez sebemenších potíží a ještě jsem u toho stihl komunikovat. To mě přimělo to zkusit i sám a třeba i vyšší rychlostí. Výsledek byl ohromující-běžel jsem docela rychle zase tu stejnou trasu a zase jsem se cítil neunaven. Začal jsem běhat pravidelněji a zvyšoval jsem i kilometráž až jsem se dostal do fáze kdy jsem běhal přes 10km a po doběhu jsem se cítil pořád svěží. A tak začala moje „kariéra“ běžce, ne však profesionálního ale naopak amatérského a jsem na to patřičně hrdý. Nyní je moje kondice natolik vysoká že jsem nepohrdl si zkusit zaběhnout půlmaratón a v nejbližší době si chci vyzkoušet zdolat i maratonovou vzdálenost. Sice už neběhám tak pomalu jako na začátku a po mým tréninkovým běhu se už cítím trochu opotřebovaně tak i tak nepohrdnu proběhnout se s kamarádem výklusovým tempem a pokecat si. A úplně nejlepší je se proběhnou s mojí přítelkyní a motivovat jí k této super aktivitě, být u toho když vidím že se zlepšuje a že jí to začíná bavit jako kdysi mě 

Kdo je pro vás idol?

To je to tajemné slovo, které vás žene a burcuje k vyšším výkonům aby jste byli jako ON… Ale čeho přesně chcete docílit? Chcete snad běhat tak dobře, rychle a často jako ON? Chcete aby se miliony lidí dívali v televizi i na vaši zkroucenou tvář bolestí když dobíháte do cíle jak to dělá ON? Idol, nebo alespoň ten profesionální není pro mě žádný, uspokojením a už vůbec ne žádnou motivací k tomu abych si šel zatrénovat… Já totiž nechci být jako ten nejlepší nebo nejlepší z nejlepších. Mým idolem není člověk který v celým svým životem nedělá nic jiného než že běhá… K tomuto sportu byl veden od mala a v podstatě ostatní sporty mu snad ani nejdou a nebo je ani nevyzkoušel. V podstatě je to stroj, který je veden na největší obrátky a proto světe div se, že běhá tak rychle…

Ne ne-nejlepší běžci nepatří mezi lidi který obdivuji nebo jim dokonce závidím… Mým opravdovým idolem je amatérský běžec, který začne z radosti ze života. Třeba kvůli tomu, že chce shodit pár kilogramů. Nebo má pár kamarádů co chodí pravidelně běhat a tak se chce taky zkulturnit  , ale největším počinem je člověk, který se sám bez žádných vnucování a ze své vlastní vůle rozhodne začít běhat kvůli tomu, aby neseděl doma pořád u počítače. Ne jen on ale i ostatní jmenovaní jsou velkými běžci i když ne světovými. Tito lidé dávají motivaci dalším a tvoří dějiny-ne ti co běhají nejrychleji. Prostá chuť na to si jít zaběhat je největší motivací všech potencionálních běžců-a nepůjdou si zaběhat proto, aby byly jako ten v té televizi ale proto, aby jednou mohli být lepší než soused, kamarád a nebo jinej nápadník holky, která se mu momentálně líbí  A ti kteří v tomto úsilí přetrvají a začne je to opravdu bavit-to jsou Ti kteří si můžou říkat Běžci a Sportovci. A pro mě to jsou Oni, ne proto, že se s nimi můžu srovnávat ale i proto že jsou to normální lidi co chodí do práce a přitom si najdou čas na to, si jít prostě jen tak pro nic za nic zaběhat…

Poprvé jsem se dostal ke běhání když sem hrál závodně fotbal,to mi bylo kolem 12 let a proto to ani nepocitam do „běhání“.Jinak mé doopravdicke začátky se zrodily v roce 2006(16),kdy jsem mel naordinováno v treninkovém plánu vždy 5min zahřátí na běhátku,avšak to mi nikdy nestacilo a začalo překonávání osobních hranic,bude to znit legracne ale velkou motivaci pro me bylo srovnávání se se svetovejma rekordama,to že sem ztracel trebas pres 10min to bylo fuk ale ten pocit vedet jak daleko sem od uplny spicky byl pro me zpočátku obrovskou motivací.A tak sem prekonával delsí a delsí vzdalenosti až jsem se dostal na magickou hranici 5km kde mě zacalo motivovat i když mi nekdo rekl že sem blázen,a proto se zrodil sen o pražskym pulmarathonu,na ktery sem mel dosti casu se pripravit.Behal jsem,behal jsem a když jsem rekl mame že to pobezim tak jen mavla rukou že mi neveri že sem akorat tak blazen.Cas uplynul a ja prinesl domu startovní pytel s číslem,nacož mama spustilu ostrou přestrelku se mnou,ponevadž ona jako nesportovec a vidina 21km je nepredstavitelna a sam si pamatuju jak sem se na to koukal ja.Nadesel prvni zavod 1/2pim O7 a ja zabehl cas 1:41:35 s neskutecnyma zazitkama,udiv ostatnich po zavode že jsem to ubehnul me jen povzbuzoval vic a vic a proto jsem se zeptal jestli bych nemohl zkusit marathon,ted žadna hadka neprobehla protože mama s tatou videli že mi to nic neudelalo a tak byl volnejsi prubeh,využil jsem sance že jsem mel jet na podzim do NY a s trochou stesti se mi podarilo proklouznout mezi 39 000 borců.Po 1,5 mesícnim,u­mornym trenovani v tech nejhorsich podminkach kdy jsem behal v zime-desti-vetru-tme po vesnicich jsem zabehl cas 4:41:12 i diky tomu,že na potvoru jsem byl tri tydny pred zavodem na tejden mimo kvuli nemoci.Avsak vsichni videli jak je to narocny,jak sem byl vyrizenej a halvne z casovych požadavku na trenink nastali spory a dalsich zavodech.Jeste bych chtel podotknout že behani neni mým halvnim sportem a delam to jen jako konicek protože me to bavi a proto ho nemuzu nikdy preferovat.Takže v roce 08 jsem po minimalním treninku(53km) zabehl 1/2pim v case 1:53:38,opet pln euforie a nadseni.Chel jsem bezet na podzim opet marathon avsak díky mé mame nesportovní jsem musel dat prednost brigade ze ktery jsem prijel akorat tak nastvanej,vyzá­blej,znudenej atd. a proto jsem se zeptal zdali bych nemohl prosti rok bezet marathon,avsak opet po hádce s mamou a tatou jsem uslysel neuprostné a odsudivé NE!,presto že to je moje asi posledni sance na marathon,ponevadž pak už nebudu mit cas ani podminky trenovat kvuli skole.Momentalne jsem prihalsen jen na muj oblibeny 1/2 pim na konci brezna,ale touha o marathonu i pres hadky neskoncila a vymyslim co se da delat,protože ty podzimni mesice jsou pro me psychicky a beh je jediný vysovobozeni.Nevim jak dal,behat bez podpory nejde.

[quote=Honzarun­ner]… presto že to je moje asi posledni sance na marathon,ponevadž pak už nebudu mit cas ani podminky trenovat kvuli skole. …[/quote] To asi nemyslíš vážně, že ? Tolik času, kolik má člověk na škole, již nemá nikdy v životě.

Pokud tě živí rodiče. Třeba já si po škole odechl a najednou jsem měl času spoustu. Už to nebylo škola+práce ale jen práce. Ale i při práci při škole se dá najít čas na trénink.

Tak jsem tady na začátku četl, že Mirek K. začal pořádně běhat v 2003, když mu bylo osmačtyřicet. Tak pánové, to mne bylo v červenci a nyní po čtyřech letech běhání s tím končím. Předloni jsem si v Amsterdamu uplazil maratón za čtyři a půl hodiny a slíbil si zlepšení. Nepřišlo. Přišla nová práce, přibyla spousta hodin nasezených v autě, taky pár kil, k tomu v létě bylo moc horko a najednou neuběhnu ani 10 km. K tomu bolí achilovka a určitě ještě něco jiného. Kašlu na to. Naučím se být „happy“ i tlustý a neschopný se rozeběhnout. Mám na to věk. A najednou tady čtu, že nějaký kostlivý (promiň začal tam, kde já končím. A ještě ke všemu je podobných víc. Co s tím? Ráno vstát a jít běhat? Jenže já tak rád spím a ráno se mnou nic není… Najít si čas aspoň 4× do týdne? Lepší pár km každý než nic? Lepší se na to vykašlat? Asi jo. Kašlu na to. Anebo ten maratón pod čtyři hodiny ještě může přijít? A i kdyby nepřišel, ty endorfiny za to stojí a tak, protože se to zde jmenuje „Jak jsem začal běhat“, vyzývám svou lenost na souboj a začínám běhat právě dnes a hodně za to může úvodní článek tohoto vlákna.

[quote=millan]Tak jsem tady na začátku četl, že Mirek K. začal pořádně běhat v 2003, když mu bylo osmačtyřicet. Tak pánové, to mne bylo v červenci a nyní po čtyřech letech běhání s tím končím. Předloni jsem si v Amsterdamu uplazil maratón za čtyři a půl hodiny a slíbil si zlepšení. Nepřišlo. Přišla nová práce, přibyla spousta hodin nasezených v autě, taky pár kil, k tomu v létě bylo moc horko a najednou neuběhnu ani 10 km. K tomu bolí achilovka a určitě ještě něco jiného. Kašlu na to. Naučím se být „happy“ i tlustý a neschopný se rozeběhnout. Mám na to věk. A najednou tady čtu, že nějaký kostlivý (promiň začal tam, kde já končím. A ještě ke všemu je podobných víc. Co s tím? Ráno vstát a jít běhat? Jenže já tak rád spím a ráno se mnou nic není… Najít si čas aspoň 4× do týdne? Lepší pár km každý než nic? Lepší se na to vykašlat? Asi jo. Kašlu na to. Anebo ten maratón pod čtyři hodiny ještě může přijít? A i kdyby nepřišel, ty endorfiny za to stojí a tak, protože se to zde jmenuje „Jak jsem začal běhat“, vyzývám svou lenost na souboj a začínám běhat právě dnes a hodně za to může úvodní článek tohoto vlákna.[/quote] Ani nevíš, jak mě Tvoje rozhodnutí se s tím poprat potěšilo… i když Tě neznám Máme toho dost společného: „polodůchodcovský“ věk (mně bude 45), když se projdu kolem řeznictví, mám kilo nahoře a maraton se plazím taky za 4,5 hodiny a též sním o čase pod 4…

Tak bojuj a držím palce!

A abych nebyl OT:

Mě běhání v různých souvisloatech provázelo celý život jako doplněk všech možných sportů. Jako kluk samozřejmě fotbal, pak stolní tenis a volejbal. Na různých soustředěních jsem si běhání užil až dost. Ale to byl běh jen jako doplněk a přiznám se, že velmi neoblíbený. Pak jsem se usadil v Manětíně a příroda okolo mi otevřela nový rozměr běhání. Občas jsem si vyběhl tu 5 km, tu 10 km a při běhu odpočíval… Ani nevím, kdy mě napadlo si zapisovat uběhnuté kilometry, ani nevím, kdy mě napadlo oběhnout místní kopec Chlumskou horu trasou, kterou jsem jezdil na kole a byl jsem hrdý, že jsem těch 20 km ujel za hodinu… Když jsem to uběhl třikrát kolem dvou hodin, řekl jsem si, je na čase vyrazit „do světa“ a přihlásil se na svůj první půlmaraton do Pardubic. Pak následoval jednoduchý matematický úkon… 21×2=42… a „narodilo se“ Kladno. Ta matematika samozřejmě tak snadná není, to všichni víme 

Tak takhle jsem vplul do kouzelné rodiny běžců a moc si toho vážím. Vím, že ze mě nikdy nebude štíhlík a rychlík typu Advid (ahoj ) a podobní draci zde, ale co na tom. Běh je relaxace, koníček a zábava všechno dohromady. Kdo jednou poznal atmosféru závodů, kdy například i Ti nejrychlejší povzbuzují ty pomalé…, kdo ví, co je to běh v lese mezi srnkama a zajícema…, kdo ví co je to běh při východu nebo západu slunce… z toho už nejde prostě vycouvat…:-)

Hezký den všem.

Millane, marathon pod 4 hodiny by při dostatečně naběhaných objemech neměl být žádný problém. Držím palce! Kydy, Advid je mladíček, který by při svém mládí měl desítku běhat pod 40 minut, a ne za 41:18. Já jsem rád, že mi před týdnem v tom Českém Brodě utekl jenom o 1:07 minuty, hold je to „štíhlík“ :). Chlapi, dost fňukání :), obujte boty (běžecké), a denně běhejte! Ostatní půjde samo.

Mirek: Už mi táhne na třicítku. :D

Toto stařecké naříkání se mi docela líbí. Já jsem začal běhat 11.12.2004, to mi bylo (bez čtyř měsíců) 54. Odvtedy jsem zaběhl 22 maratonů, 6 ultra a nějaké 25-ky, půlmaratony a desítky. Ale viděl jsem v březnu v Brně pána (myslím, že se jmenuje Kříž, ale nejsem si jist), kterému je 82 a zaběhl v závodě na 48 hod. 180 km. Podíval jsem se do maratónských tabulek na www.behy.cz, 9 běžců – 50 let a více – zaběhlo letos maratón pod 3h , nejlepší Korytár Ján, ročník 1952, 02:43:05, 21.9.2008. Ale kdo se cítí starý, pro toho asi běh skutečně není.

Jasně chlapi. Máte pravdu. Mirek K., když píše, že na maratón za 4 hodiny stačí jen naběhaný objem, Štefan zase, když píše, že jsem staré, rozmazlené, ubulené, malé děcko, které potřebuje nakopat zadek. Díky za osobní příklad (Mirek a Štefan) a za podporu (Kydy). Zkusím to i přesto, že jsem přeborník ve vymýšlení důvodů, proč to vlastně nejde. Možná mne k tomu dokope i „veřejná kontrola“. Ta by mohla být zde http://holub.blog.idnes.cz/…5-metru.html Díky a ať se Vám všem daří!!!

Je to sice OT, ale nedá mi to: Občas, když se ráno štrachám z postele po nějakém náročnějším tréninku či závodu, se cítím strašně. Představuju si, že takhle nějak se nejspíš budu cítit v důchodu. A pak si řeknu, že je to vlastně skvělé, protože až budu v důchodu (jestli ho tedy při současném posouvání odchodu do něj vůbec někdy dostihnu), budu se cítit, jako když mi bylo pětatřicet. :D

[quote=millan]Jasně chlapi. Máte pravdu. Mirek K., když píše, že na maratón za 4 hodiny stačí jen naběhaný objem, Štefan zase, když píše, že jsem staré, rozmazlené, ubulené, malé děcko, které potřebuje nakopat zadek. Díky za osobní příklad (Mirek a Štefan) a za podporu (Kydy). Zkusím to i přesto, že jsem přeborník ve vymýšlení důvodů, proč to vlastně nejde. Možná mne k tomu dokope i „veřejná kontrola“. Ta by mohla být zde http://holub.blog.idnes.cz/…5-metru.html Díky a ať se Vám všem daří!!![/quote] Tak jsem to rozhodně nemyslel. Chtěl jsem jenom naznačit, že vymlouvat se na věk nic neřeší. A pokud se má člověk během jenom trápit, pokud se musí pokaždé k běhu nutit a nepřináší mu to uspokojení, pak by možná bylo rozumné najít si nějakou jinou činnost.

Jo, radost to je. problém je, že to neběží… Jaké to bylo, když jsi začínal? Stačilo natáhnout boty a hned to běželo? Začínám asi po sté a pořád to je stejné a pořád horší. Po pár týdnech to ujde a potom se na to zase vykašlu buď protože je v létě moc horko, anebo v zimě moc zima, na jaře moc práce a na podzim něco jiného. A tak zase začínám z ničeho a pokaždé věřím míň a míň, že se to zlepší. Potom si přečtu, že „nějaký“ Štefan začínal o pět let později a dodá mi to jistou naději, že po tom počátečním utrpení se to zlepší… http://holub.blog.idnes.cz/…ratonce.html Happy New Year 

Behat jsem zacal v ptotialkoholni lecebne,no běhat ubehl jsem asi 200m v plících pícháni a chrapot ve svalech ukrutna bolest ,přežil jsem svuj 1km s vypetim vsech sil.To jsem byl jeste aktivni kurak,kluci co zacinali se mnou to vzdali hned 2den.Další mesic mi manželka koupila 1 bežecke boty znacky bata tenkrat pro mne za hodne penez celých 2000kč.taky jsem mel při výšce 165 85kg..Začatky byli pro mne desive,ale nevzdal jsem to ajsem za to štastny pripravuji se na svou druhou pulku, kourit jsem take přestal samozrejme bych to neudýchal.Běháni proste miluji…"!

Běhat jsem začal letos v květnu díky jednomu dešti. Předtím jsem běhal naposledy někdy na střední při tělocviku a byl jsem tak sportovní typ, že jsem měl z tělocviku jednou i trojku a dobíhal jsem vždy jako poslední. Byl jsem venku a blížil se slejvák, tak jsem si řekl, že domů popoběhnu, abych nezmokl. Byl to tak necelý kilometr a skončil jsem s vyflusanýma plícema. Tak jsem si řekl, že bych měl něco se sebou dělat a další den jsem si zkusil zaběhnout v lese tak kilometry již klidnějším tempem. A to byl počátek mého běhání ve věku 31 let a 364 dní. Další den jsem narazil na internetu na program do mobilu co měří rychlost a zaznamenává trasu. Program jsem stáhl, nainstaloval a vyrazil zase do lesa běhat. Strašně se mi líbilo, že si pak mohu na počítači prohlížet jak jsem běžel a to spolu s tím, že si musím dokázat, že mám nějakou vůli, způsobilo, že jsem začal běhat každý den. Po pár dnech jsem si namohl nohy tak, že jsem pomalu nemohl chodit. Když se nohy po pár dnech vzpamatovaly, tak jsem začal opatrněji, občas jsem vynechal a pomalu prodlužoval vzdálenosti. A najednou jsem zjistil, že to již není o tom, že si musím dokázat, že mám pevnou vůli a u běhu vydržím, ale že běhání již nedokáži omezit. Někdy na konci července jsem si namohl achilovku, tak jsem namísto běhání začal jezdit na kole, na kterém jsem předtím taky takových 10 let neseděl. Když se achilovka někdy po měsíci spravila, tak šlo kolo stranou a já začal zase běhat. V září jsem zkusil svůj první půlmaraton a to Baroko půlmaraton v Plasech za 1:47:35, s čímž jsem byl velmi spokojen. Za 14 dní, mně to nedalo a zkusil jsem půlmaraton v Aši za 1:40:54. A další týden půlmaraton v Plzni za 1:36:01. Běhání mně baví čím dál víc a nelze přestat. Když to po sobě čtu, tak se omlouvám, ale sloh nikdy nebyl mojí silnou stránkou.

>> Pjetr, 03. 11. 2011 00:11:24

Hezky, zda se ze mas kus talentu, za par let z toho mohou byt slusne vykony kdyz ti nadseni vydrzi.

Tohle znovu objevený vlákno se mi moc líbí, tak sem taky něco přidám 

Já sem začla běhat někdy v zimě v roce 2006. Začalo to uplně nevinně. Tuhle zimu byl hrozný mráz a když jsem la ze školy/na návštěvu,nákup, měla sem svoje tradiční pocity, typu ještě minutu tady budu a zcela neprodleně zemřu zimou:-). Tak jsem párkrát místo čekání na tramvaj nebo autobus, prostě běžěla svým směrem než mě tramvaj začala dohánět. Totéž když jsem chodila na návštěvu za svojí kamarádkou¨, která ode mě bydlí asi 500m. Běžela sem tam i zpátky. Nebylo to pro mě nic až tak náročnýho, přece jenom odmalička sem hrála kolektivní sporty. Ale postupně sem s nimi chtěla seknout. Nakonec jsem v té zimě zkuisla i párkrát vyběhnout do Stromovky, na chvilku tak 15 minut a zase domu. Takhle to pak probíhalo celkem dlouho. Až nějak v létě sem definitivně skončila s florbalem a hledala vhodnou náhradu. Běh byl jasná volba . Pak sem v podstatě skoro rok a půl běhala tak 3×týdně něco kolem 4–5kilometrů a do toho MTB. Na konci prváku VŠ sem se do toho pořádně obula, běhala čím dál víc a dál a na jaře padl první půlmaraton (1:49), na podzim další(1:46) a já sem chtěla čím dál víc až přišlo zranění. Podruhý sem začínala výrazně opatrnějc, přestala sem bezmyšlenkovitě nabíhat kilometry a snažila se běh střídat i s něčím jiným. Nakonec/teda zatím:-) to u mě vyhrál triatlon s ejdoznačně nejoblíbenější disciplínou a to je běh.

No, já jsem začala běhat – ne vlastní vinou. Oslovila mne sousedka, zda bych s ní neběhala, protože potřebuje shodit nějaké to kilo. Tak jsem kývla, že ano. Ovšem, když jsme běžely potřetí, tak se mi svěřila se svým novým těhotenstvím. Vzhledem k tomu, že jsem se všude chlubila se svou novou sportovní aktivitou, nezbývá mi nic jiného, než běhat dál, anžto by to bylo trapné – nejdřív se vytahovat a záhy s během skončit. Takže teď běhám někdy s těhotnou sousedkou, ale často i sama a patrně mi to teď dlouho vydrží. Sousedčina možnost běhu je přímo úměrná jejímu zvětšujícímu se břichu. 

>> káča, 03. 11. 2011 15:47:50 Káčo vydrž!!!

>> Strouhal zdenek, 03. 11. 2011 17:08:33

Přátelé, já se snažím, snažím… A stále doufám ve své zlepšení!!

Běhat jsem původně začala, abych si zlepšila fyzičku na hokej. No a pak jsem, ještě ke všemu, vyhrála na tomto webu startovné na půlmaratón, poznala pár fajn lidí a už to bylo… 

S během jsem koketovala už v patnácti, ale nikdy jsem neběhal pravidelně. Po nástupu do práce jsem ještě začala studovat vysokou a volný čas zmizel. Alespoň jsem si to myslela. Jenže pak přišly státnice a tím pádem 2 měsíce volna, abych se na ně mohla naučit. A protože mě nebavilo se učit, vymyslela jsem si běh. Naštěstí mě to chytlo a vloni jsem absolvovala svůj první závod. Sice to bylo jen na 5 km, ale hrozně moc mi to pomohlo v další motivaci. Třeba, když se poštěstí, jednou zaběhnu i maraton. Pravidelně běhám poslední rok. Nejbližší cíl je zlepšit 10 km a příští léto se zapsat na nějaký závod v této vzdálenosti. Tak snad se mi to podaří 

Já jsem si běhání dala jako dárek k padesátinám v březnu tohoto roku. V dubnu jsem se přihlásila na půlmaraton v Praze a světe div se doběhla.To mě nakoplo a zkusila jsem ještě půlmaraton v Olomouci a v Ústi.A ono to nějak jde, pořád se zlepšuju. Můj sen je maraton . Tak snad se mi splní. Každopádně poslední půlrok jsem vyměnila vařečku, za běžecké boty a moc si to užívám 

Zdravím všechny,

můj manžel běhal a nenápadně mi podsouval různé čláky a časopisy. Při vzpomínce na školní běh na oválu se mi dělalo špatně: uřícená s pocitem, že umřu. Kolo, brusle, posilovna ano, ale běh nikdy! Vyběhla jsem tedy s manželem a chtěla jsem mu dokázat, že tento sport mi opravdu nepůjde a nenechám se zase do něčeho uvrtat. Běžela jsem, šla jsem a zase běžela, celkem 5km. Druhý den jsem nemohla ani chodit, abych to neprodlužovla, od dubna běhám, zjistila jsem, že mi to dělá moc dobře na duši. Minulou sobotu jsem si zaběhla prvních 18 km na šutru 54 a mám z toho velkou radost,hlavně jsem ráda, že je nás víc postižených. Jinak, venku je krásně, jdu se proběhnout. Páček Marky

Mne vzpomínky na běh v mládí vůbec neodradily, neboť mám jen jednu, a to na svůj veleúspěch při nějakých meziškolních závodech. Tenkrát (někdy v r.1987) jsem na oválu uběhla 1,5 km za 7,10 min. A byla jsem kupodivu první! Pak už jsem nikdy neběhala – až letos, bohužel takové rychlosti dávno nedosahuji.:-|