Posli to na behej.com a ponozky jsou Tvoje :)

[quote=Ruffy]Uběhlo pár let a já zjistila že z bývalý vícemistrině republiky je flákač, šedej průměr co nemá lepšího na práci, než se flákat po městě a po hospodách.[/quote] Kdo v mládí nechodil po hospodách a nelil do sebe půlitry, tak nemůže ani být pořádný tragédí běžec. Takže vítej mezi námi a ať jdou kila dolů tak, že ti všichni okolo budou říkat jak „špatně“ (čti hubeně) vypadáš.

Cha, to jsi napsal správně Mirku.....

po deseti minutách jsem se poblil (boty i tepláky) šel jsem zpátky k autu a jel domu..... dvanáctiminutovku na základce a to jsem si taky ublinkl......

tyvole to je svíják

Tak já taky něco připíšu. Začal jsem běhat asi před 4 lety, když jsem byl ve Walesu. Říkal jsem si, že tam nemůžu být jako pecivál a že to bude nejspíš nejlevnější. Tak jsem si koupil boty NB 805 a asi 4 krát jsem vyběhl. Běhal jsem moc rychle a hned jsem se unavil. Pak ale bylo ošklivo a podobné výmluvy a radši jsem chodil do bazénu.

Až letos na 1/2 maratónu, kde jsem byl fandit kamarádkám, jsem se rozhodl, že takovou pěknou medaili chci taky a že se musím trochu víc hýbat. Sice jsem chodil plavat a na powerjógu, ale chtěl jsem něco akčnějšího. Líbilo se mi na běhání to, že jsem nemusel nic kupovat, protože ty boty jsou pořád jako nové. První běh byl zase tragický. Rychle a zběsile a pak na umření. Pak jsem se dozvěděl, že rychlost není hlavní, koupil jsem si pulsmetr, aby mě něco honilo do tréninku a knížku Běh pro zdraví. Podruhé už to bylo mnohem lepší. Uběhl jsem na jeden zátah 1.22 km. Ale pořád hrozně rychle (na mě ). Třetí a čtvrtý trénink mě přesvědčily o tom, že přestože se považuju za tragéda, tak to nebude tak hrozné. Včera jsem uběhl něco málo přes 7 km za hodinu (v kuse). Takže šnek, ale lepší než drátem do oka. :) Jen mám pořád hrozně vysokou tepovou frekvenci, ale zdá se mi, že se mi snižuje s každým dalším během. Taky si poctivě vedu deník a pak si v něm čtu před spaním. :)

[quote=Advid]Třetí a čtvrtý trénink mě přesvědčily o tom, že přestože se považuju za tragéda, tak to nebude tak hrozné. Včera jsem uběhl něco málo přes 7 km za hodinu (v kuse). Takže šnek, ale lepší než drátem do oka. :) Jen mám pořád hrozně vysokou tepovou frekvenci, ale zdá se mi, že se mi snižuje s každým dalším během. Taky si poctivě vedu deník a pak si v něm čtu před spaním. :)[/quote] To mi připomíná moje začátky. Když jsem napoprvé uběhla v kuse 8 km, tak jsem byla na sebe nesmírně hrdá a štˇastná jak blecha, že jsem to dokázala. Ale při prvním běhu jsem měla pocit, že i ten šnek je rychlejší než já. Jěště že jsem vyběhla večer, takže moc lidí venku nebylo. :)

to Avid: atˇ ti to dobře běhá.

Pan Špidla je zřejmě oblíbený jako měřítko výkonnosti. Mně bude na konci dubna 55 a jsem stejný ročník jako on. Važněji jsem začal běhat 11.prosince 2004. Už po týdnu se mi povedlo uběhnout 7 km „v kuse“, byl jsem zničený a šťastný. Pak jsem se v půlce ledna 2005 dočetl o prvním půlmaratonu zdarma a tak jsem se přihlásil, abych si zvýšil motivaci. Do té doby jsem nikdy neubehl najednou víc než 15 km.Tam jsem se taky dočetl, že Špidla zaběhl 1/2 maratón v r. 2004 asi za 1:50 a tak jsem se sním začal zrovnávat. Asi o měsíc později jsem už byl schopný zaběhnout 25 km, a někdy na začátku března jsem zaběhl dokonce 30 km. Tak jsem se přihlásil i na PIM maratón. Dva týdny pře 1/2 maratónem jsem si proběhl trať a večer v normálním provozu jsem to udělal asi za 2:10. V samotném závodu jsem zaběhl 1:55, u Palackého mostu asi na 17 km jsem předbíhal Špidlu. Vypadal tak zničeně, že jsem si myslel, že ani nedoběhne. V dubnu jsem byl s PIM RC na soustředění v Krásné Lípě. Tam jsme běželi 33 km a běžel jsem to asi za 3:35. Velmi pozitívním výsledkem soustředění bylo, že mi Miloš Škorpil řekl, že maraton uběhnu. A tak jsem si říkal v duchu Kateřiny z Pekařova císaře: „Miloš řekl, že uběhnu. A když Miloš řekl, že uběhnu, tak uběhnu“. Uběhl jsem za 4:33, pak ještě nešťastný Ostravský maratón v záři za 4:29 a pak 22.10. ve Strmovce za 4:20, ten se mi moc líbil. Letos jsem se zlepšil v půlmaratonu na 1:41:37 (real time) a moc se těším na 14.5. Myslím si, že z toho, co jsem napsal je zcela jasné, že jsem tragéd.

Štefan: no, jestli jsi začal běhat na konci roku 2004 a letos dal půlku na 1:41, tak jseš naopak dobrej! Advid: tvůj veskrze pozitivní přístup se tak krásně četl! vítej a drž se (ale neuspěchej to).

[quote=Štefan]Velmi pozitívním výsledkem soustředění bylo, že mi Miloš Škorpil řekl, že maraton uběhnu. A tak jsem si říkal v duchu Kateřiny z Pekařova císaře: „Miloš řekl, že uběhnu. A když Miloš řekl, že uběhnu, tak uběhnu“. Uběhl jsem za 4:33, pak ještě nešťastný Ostravský maratón v záři za 4:29 a pak 22.10. ve Strmovce za 4:20, ten se mi moc líbil. Letos jsem se zlepšil v půlmaratonu na 1:41:37 (real time) a moc se těším na 14.5. Myslím si, že z toho, co jsem napsal je zcela jasné, že jsem tragéd.[/quote] Štefane neboj, Špidlu překonáš ve všech jeho rekordech. Jinak Milošovi věř, ten je jasnovidec. Když jsem zaběhnul 14. dní před svým 1. PIMem 20km za 1:23:53, tak mě taky prorokoval čas v marathonu za 3:15. No a já běžel jako by se nechumelilo na tento čas. Ale je fakt, že bylo asi 5st., a já běžel bez zábran.

Tak já se taky přidám. V roce 2003 jsem se byl podívat jako divák na PIM, stál jsem u občerstvovačky pod Barranďákem na cestě zpět do centra a obdivoval jsem zejména běžce mého ročníku a výše / 1953 /. To jsem ještě nevěděl, že stojím na metě kde začíná téct krev a lámou se záda. Strašne mě vzala atmosféra a ta ,,stále mladá paní,, co běžela v kroji. A bylo rozhodnuto, že tam musím být příští rok také. Měl jsem něco naježděného na kole a sportovní základ z dorosteneckých fotbalových let v ABC Braník / vždy jsem dlouhé běhy a kopce nenáviděl /. No a protože jsem byl bez práce a na dobrý antidepresiva se musí připlácet, rozhodl jsem se vše urychlit a začal jsem si vyrábět vlastní hormon štěstí úsilovným tréninkem v lesích kolem Boleveckých rybníků v Plzni. Moc jsem ale neušetřil, Adidasky /nic jiného jsem neznal a byly hezky barevný/ za trojku, Craft 1–2–3 ,spodní+vrchní, letní+zimní, odborná literatura, docela ranec. Začal jsem 3× týdně tak do 5K, postupně jsem zvyšoval na 10K a cítil se stále lépe mimo achylovek a kolen. Literatura říkala, že je problém někde u bot. Naštěstí jsem v Plzni objevil malý krámek pro běžce a triatonisty a zejména nadšené prodavače maratónce. Když jsem jim ukázal mé Adidi, v kterých trénuji na maratón, tak se mě zeptali zda mě nebolí achylovky. Odnášel jsem si Saucony Hurricane 6 a užitečné rady, ty prach mě už nebolely – hormon štěstí již působil. No a já do toho konečně pořádně a bez bolesti šlápnul…déšť, sníh, bláto, kopce, sprinty, do –8C. Dostal jsem se na konci roku z 78kg / 175cm / na 72kg a začala to být závislot – prostě paráda. Nadělil jsem si sporttestr a šel na zátěžovej test na Duklu. 16 týdnů před PIM 2004 jsem přesně dodržoval tréninkový plán na čas 4:00, který jsem si stanovil / původně mě stačilo, aby mě před sebou nehrnul sběrný autobus /. Když jsem šel se sluníčkem do trenek, tak to začalo být pružnější a každou neděli jsem šel 20K / týdně 50–70K /. Začátek dubna test na stadionu 10K- 49:00 / na zvracení /. 14 dní před PIM jsem dal v něděli 32K a dobrý – už jsem byl na 68kg a kamarádi co mě dlouho neviděli si mysleli, že jdu do kytek… to víte, že jsem byl pořád před zrcadlem / ty kliky dělali divy /. Poslední týden – neděle 22K a pak do středy sacharidová dieta. Ve středu po tréninku / sprinty / jsem poprvé pochopil proč mě máma vyprávěla jak ze zoufalosti jedla v těhotenství skořápky od vajec. Mě nechyběl vápník, ale dortíček…byl zaslouženej. No a pak již sobotní domácí pasta / bez párty / a dlouhý seznam na neděli – já tý knize fakt věřím! Pamatujete tu strašnou zimu, k Železničnímu mostu jsem byl 3× na malé, táta čekal na otočce v Podolí a syn někde podél trati jako doprovod na kole / určitě schovaný před deštěm /. Barranďák fakt funguje, tady už jsem pil nosem a kašlal až k Erpetu. Přesto jsem to rozběhl a na Karlově mostu to bylo překvapivě dobrý. Začal jsem myslet i na 3:30, ale proč jsem se domníval, že od Prašné brány už zatáčíme přímo do cíle na Staromák? Úplně jsem zpanikařil a spustil se zákon, že maratón se běhá hlavou. Chtělo se mně brečet a začal jsem totálně tvrdnout, ta Švédka co běžela jen ve dvoudílných plavkách kolem mě přešla a já je konečně viděl. Trochu mě to nakoplo a dokončil jsem za 3:37:38. Byl jsem neskonale šťastnej, dojatej, hrdej…můj šestadvacetiletý syn mě poprvé od základní školy objal. Cestou k autu mě gratulovala postarší dáma z Kanady, která vyhlížela svého 67 letého manžela, který běžel svůj …ctý maratón. Ujišťovala mě, že se budu stále zlepšovat jako on. PIM 2006 jsem dal za 3:28:54 / moje kniha mně to naplánovala na 3:30 /. A už v tom zase jedu… 50–70 týdně…a když vás přátelé čtu, tak se hrozim kde je ta hranice. Máme my také svého Apolináře?

Vildo,pěkný článek.Je vidět,že když se člověk do něčeho pořádně zakousne,tak je schopen všeho. Nevíš jestli je ještě v Plzni ta Tebou zmiňovaná prodejna s prodavačem-maratoncem?Už dlouho něco podobného hledám,ale zatím jsem vždy narazil na mladíky,kteří ani pořádně neví co prodávají,v lepším případě jsou to kolaři,takže běžcům moc pomoci nemohou.Díky

to Vilda:pěkný,moc pěkný! Sám jsem na začátku (běhám tak 3 měsíce),takže potřebuji dodat trošku toho povzbuzení,a timto Tvým článkem se mně ho dostalo.Díky !

Koncem srpna r. 2003 jsem se zúčastnil Vodohospodářských her v Liberci. Jednalo se víceméně o společenskou záležitost (alespoň z mého pohledu). Reprezentoval jsem se jako jeden ze tříčlenného mužstva v triatlonu (plavání, kánoe, běh). Plavání docela ušlo, kánoe byla výborná, ale nadřel jsem se tak, že běh na 2,8 km byl potom katastrofa, padesátiletí chlapíci mě předbíhali tanečním krokem (bylo mi 30), zatímco já cítil v krku krev. Celkem naše družstvo skončilo na 13. ze 17. míst. A právě v tomto okamžiku přišlo rozhodnutí, že se svou kondičkou zkusím něco dělat, konkrétně že začnu běhat.

První běhy jsem absolvoval na cca 3 km okruhu, na asfaltce (2–3× týdně)- bylo to utrpení. Ve špatných botách, bez strečinku, bez základních znalostí o běhání. Domů jsem dobíhal se srdcem v krku a nohama v pr.., dalších 10 minut jsem se snažil neudusit. Poté jsem objevil deník aerobního tragéda :) Dnes běhám 40–60 km/týdně a připravuji se na svůj prní maraton…

[quote=keramik]Vil­do,pěkný článek.Je vidět,že když se člověk do něčeho pořádně zakousne,tak je schopen všeho. Nevíš jestli je ještě v Plzni ta Tebou zmiňovaná prodejna s prodavačem-maratoncem?Už dlouho něco podobného hledám,ale zatím jsem vždy narazil na mladíky,kteří ani pořádně neví co prodávají,v lepším případě jsou to kolaři,takže běžcům moc pomoci nemohou.Díky[/qu­ote] Ta prodejna je bohužel již rok zavřená a moc chybí, ale z těch kluků žiju do dnes.

[quote=keramik]Vil­do,pěkný článek.Je vidět,že když se člověk do něčeho pořádně zakousne,tak je schopen všeho. Nevíš jestli je ještě v Plzni ta Tebou zmiňovaná prodejna s prodavačem-maratoncem?Už dlouho něco podobného hledám,ale zatím jsem vždy narazil na mladíky,kteří ani pořádně neví co prodávají,v lepším případě jsou to kolaři,takže běžcům moc pomoci nemohou.Díky[/qu­ote] Mno, pokud stojíš o doporučení, jedno bych měl. V Kadani blízko náměstí prodává spotr. zboží (Craft, NB, Asics apod.) náš reprezentant (běh do vrchu, orienťák), pan R.M. Hodně mi pomohl s výběrem bot (naprostá spokojenost) i s tréninkem.

Tudy,můžeš specifikovat pana R.M?Snad to nebude bráno jako nedovolená reklama.Lovím v paměti,ale nic mě to neříká i když jako orienťáka bych ho mohl znát.

Vildo, tvé vyprávění mě pobavilo a zaujalo. 3:37 při prvním maratónu, to je super výkon.
Občas se sám sebe ptám proč vlastně běhám, ale uspokojivou odpověď úplně nalézt nedokážu. Tak zkusím aspoň napsat jak jsem s běháním začal a jak běhám v současnosti.
Jsem ročník 1975 a vytrvalostní sporty mě bavily od dětství. Můj táta vždy, co pamatuju, jezdil na kole a běhal, bral mě sebou a já tomu nějak postupně propadl taky. Nejprve hlavně kolu, jezdil jsem amatérský závody na silnici zhruba od 15 do 18 let, pak jsem absolvoval asi 4 sezóny na horských kolech. Za sezónu jsem najel kolem 10 tisíc km a řekl bych, že z těhle kilometrů dodnes při svém sportování těžím.
K uběhnutí maratónu jsem se odhodlal poprvé v roce 1998, co přesně mě k tomu vedlo nevím, jen si vybavuju, že uběhnout maratón mě z nějakého důvodu lákalo odjakživa. Jenže když jsem v přípravě, měsíc před PIMem, dal poprvé dvacet kilometrů souvislého silničního běhu, byl jsem naprosto vyřízenej a došlo mi, že na maratón zkrátka nemám. Nakonec jsem tenkrát běžel jen City run na 9 km a když jsem po něm na Staroměstském náměstí sledoval dobíhající maratónce, trošku jsem jim záviděl, že dokážou uběhnout tolik, co já nikdy nedokážu.
V následujících 3 letech to s mým sportováním nebylo nic moc, jednak jsem začal chodit do práce a neměl už tolik volnýho času, jednak jsem poznal, že na kole už se moc zlepšovat nebudu a žil jsem i s tím, že maratón holt taky nikdy neuběhnu, takže mi trošku scházela motivace, ale úplně sportovat jsem nepřestal.
Jenže v roce 2002 mě vyhecoval kamarád, který uběhnul PIM rok před tím a já si řekl: „Když to uběhnul on, musím to uběhnout taky, stůj co stůj“ – pokusil jsem se to popsat na behej.com v Deníku maratónského běžce 1. První maratón a připrava na něj se samozřejmě neobešly bez spousty chyb, nakonec jsem byl rád že jsem ho dokončil za 4:16.
V roce 2003 jsem běžel jen půlmaratón, ale v roce 2004 už jsem stál opět na startu PIMu. Se stejným počtem natrénovaných kilometrů (260km za únor – květen – směšně málo proti tomu kolik mají naběháno někteří přispěvatelé z tohoto fóra) jako jsem měl při svém prvním maratónu se mi podařilo stlačit čas pod 4 hodiny a měl jsem to za 3:53.
V roce 2005 jsem trošku přidal v tréninku (350km za únor – květen), ale vzhledem k vedru se zlepšil jen o 3 minuty na 3:50. Pak jsem s běháním na několik měsíců přestal. Měl jsem pocit že maratón už jsem 3* uběhnul a dostatečně si to při tom užil a říkal jsem si v tý době, že se v budoucnu budu věnovat rovnoměrně všem sportům co mám rád (kolo, běh, tenis, ping pong, bowling, squash, lyžování…), tedy každýmu jen občas a o pravidelný běžecký trénink a o maratón už se pokoušet nebudu.
Jenže pravidelný běhání mi začalo chybět. Nemyslel jsem už na to jestli chci uběhnout maratón nebo jinou trať a za kolik, prostě mi chybělo běhání jako takový. Chyběl mi ten pocit když člověk jen tak běží a připadá si jakoby se vznášel (to je spíš stav mysli než těla, ve skutečnosti je pro tělo často můj běh víc křeč než uvolněnost, ale hlava se odreaguje a užívá si to). A tak jsem zhruba před rokem opět začal běhat pravidelně a letos v květnu (po 350km v přípravě za únor – květen) jsem dal svůj čtvrtý maratón, tentokrát za 3:39.
Občas se sám sebe ptám proč vlastně běhám. Prostě běhám hlavně proto, že mě to baví a že je to krásný. Taky si myslím, že je to nejlepší relaxace po každodenních 9 hodinách v kanceláři u počítače. A navíc mě baví nejenom trénovat, ale taky jezdit na různý závody, kterých se účastním tak 2* do měsíce. To že většinou končím až někde kolem poloviny výsledkový listiny a dál (vč. veteránů a žen) mě moc netrápí, hlavní je příjemná atmosféra která na závodech panuje.
Rozhodně nepatřím mezi běžce kteří musí běhat každý den a naběhají přes 100km týdně, to už určitě vyplynulo z mých předchozích řádků. Letos běhám zatím nejvíc co jsem kdy běhal a obvykle jsou to tak 3 – 4 tréninky za týden – dohromady kolem 40 kilometrů týdně, v období před maratónem většinou zařazuju 2 půlmaratóny a jeden běh kolem 30km. Po tréninku dávám den volna a před závodem 2 dny volna, přijde mi, že to je to nejlepší pro regeneraci i pro vyladění formy.
A jak to vidím se svým běháním dál? Letos na podzim bych chtěl dát ještě jeden maratón a běhat budu (pokud zdraví vydrží) do tý doby, dokud mě to bude bavit. Myslím že by to mohlo být ještě dlouho.
Martin M.

[quote=Martin M.]A tak jsem zhruba před rokem opět začal běhat pravidelně a letos v květnu (po 350km v přípravě za únor – květen) jsem dal svůj čtvrtý maratón, tentokrát za 3:39.[/quote] Tady je vidět, Martine, jak je marathon nádherně spravedlivý. Při těch naběhaných kilometrech je ten čas úžasný, hold být o 20 let mladší, tak to snad běhá člověk i z podstaty (tj. i z ostatní pohybové aktivity). Ale zato my starší, když toho naběháme za měsíc o něco více, tak vám můžeme stačit. To by v běhu na 100m určitě nešlo.

No Mirku,znám mladíky které bychom na té stovce udělali i my.To jsou ti „zastánci zdravých kloubů“ a s cigárem v ruce.

[quote=Mirek Kostlivý][quo­te=Martin M.]A tak jsem zhruba před rokem opět začal běhat pravidelně a letos v květnu (po 350km v přípravě za únor – květen) jsem dal svůj čtvrtý maratón, tentokrát za 3:39.[/quote] Tady je vidět, Martine, jak je marathon nádherně spravedlivý. Při těch naběhaných kilometrech je ten čas úžasný, hold být o 20 let mladší, tak to snad běhá člověk i z podstaty (tj. i z ostatní pohybové aktivity). Ale zato my starší, když toho naběháme za měsíc o něco více, tak vám můžeme stačit. To by v běhu na 100m určitě nešlo.[/quote] Mirku, nejdřív jsem to blbě přečetl jako, že to může člověk uběhnout i s prostatou. Myslel jsem, že narážíš na to, že jsem si odskočil už k Železničnímu mostu 3×. Já byl zralej i na velkou, ale Miloš nic o toaleťáku do ledvinky neříkal (:

[quote=Martin M.]Vildo, tvé vyprávění mě pobavilo a zaujalo. 3:37 při prvním maratónu, to je super výkon.
Občas se sám sebe ptám proč vlastně běhám, ale uspokojivou odpověď úplně nalézt nedokážu. Martin M.[/quote] Já ti řeknu proč. Aby jsi mě brzy předběhnul ve sprintu v Pařížský. Když vidím tvůj posun, tak je to na cestě (:

[quote=VILDA]Mirku, nejdřív jsem to blbě přečetl jako, že to může člověk uběhnout i s prostatou. Myslel jsem, že narážíš na to, že jsem si odskočil už k Železničnímu mostu 3×. Já byl zralej i na velkou, ale Miloš nic o toaleťáku do ledvinky neříkal (:[/quote] Neboj, na prostatu ještě nemyslím, ale však jsem si tam při svém 1. marathonu v roce 2004 taky odskočil. Miloš tenkrát radil pít a zase pít, ale už tolik nezdůraznil, že hlavně podle okolní teploty. A tenkrát bylo asi 5st. Od té doby už jsem měl jenom „teplé“ marathony, a tak mám po problému.

Hmm… Začal jsem běhat minulý rok… potřebuju se totiž nějakým způsobem pravidelně zabít, aby jsem dobře spal.. Tak jsem nějak začal běhat postupně solitérně nejprve ~ 5.5 km (za cca 23–25 minut) asi 3× týdně. Poté 10 km když to šlo.. Jsem původně z DNV (Devínská Nová Ves.. je to tam móc dobrý na běhání.. železná opona tam zanechala douhé asfaltky.. přes chráněné krajinní území.. takže lidi co jim nevadí, že nemusí zastavovat (komáři.. někdy žerou lidi zaživa. Policie pravidelně jezdí s dodávkou a sbírá svraštelé zbytky neštěstníků, co zastavili) si tam mohou běhat do zblbnutí.. Pak jsem běhal na Strahově.. od koleje SH k letohrádku Hvězda.. nějak 9800–10 km (měrím to přes Google Earth.. nevím jak je na tom přesnost). Časy nic moc.. 45 min.. 2–3× týdně. Těd už nebydlím na SH, a občasně běhám ( i když to počasí a studený vzduch tomu nepřejí). Většinou stylem podívám se na mapu.. pak běžím, najednou zjistím, že jsem někde kde jsem nikdy nebyl.. (minulý nápad s půlnočním během z Nuslí k Záběhlickému zámku a pak po 5. května v protisměru nebyl nejšťastnejší nápad..další den jsem se cítil dosti pod psa. Chtělo se to asi najíst po běhu ) vytáhnu plánek Prahy a pak pokračuju dál.. Snažím se běžet do vyčerpání (tak 15–25 minut v kuse), pak se dívám na mapu cca 3–4 minuty a pokračuji. Nemám zatím ambice na maraton… i když na půlmaraton ano.. Příští jaro by jsem měl více trénovat.. a pak v létě odběhnout. Kromě toho to budu moci otřepat o hlavu pedagogickému oddělení když mi budou vyčítat nechození na tělesnou výchovu (nestih jsem se zapsat tento semestr.. moje chyba). Běhám hlavně rekreačně.. (= mě to baví.. ) Nesnáším studený vzduch*… občas přemýšlím.. zda by nešlo postavit něco jako tepelně izolující oděv, kterým by člověk přeháněl vzduch z venčí.. ten by se ohřál od těla, a pak někde na chrbtě by byly zapojeny 2 velké černé trubice (kdo hrál Fallout tak ví o čem mluvím) přepojené s něčím na hubu.. *Asi ne.. osobně rád běhám bez trika když je dost horko.. a nejhorší vůbec je, když něco člověka svědí.. **a taky jsem četl něco o problémech s průduškami u lidí, co běhaj moc v zimě..

Taková dost šílená věc co jsem jednou podnikl byla běhat 12 minut kolem poledne v létě.. teplota vzduchu ~ 38–39°C. Ale povedlo se mi překonat osobní rekord z tělesné.. 3166 m oproti 2740 3 roky předtím. Sandále nejsou nepoužitelné na běh.. byl jsem tam totiž na kole a neměl normální boty. Bylo to dost na chcípnutí.. když jsem zastavil.(na druhé straně.. nemohl jsem se stěžovat na studený vzduch) Howgh.. měl by jsem zjistit.. zda by nešlo běhat spolu s někým dalším tady… Mám 190/74 kg nebo tak nějak.. //jinak mi tenhle site pomohl s výběrem bot ..

Já začal běhat v r. 2003 kvůli udržení váhy. V zimě a na jaře téhož roku jsem za cenu nemalého úsilí shodil 21 kg a nemínil jsem to znovu během několika měsíců nabrat zpět. A protože celkem rád jím a omezování se v jídle donekonečna by nepřicházelo v úvahu, hledal jsem nějaký sport, kterému bych se mohl věnovat. V březnu téhož roku jsem si koupil kolo a začal jezdit na kole a jedenkrát týdně jezdil plavat. Také jsem cvičil, téměř denně. V červnu se mi dostal náhodou do ruky článek v novinách o účinku běhu na spalování tuku a zdraví člověka obecně. Rozhodl jsem se, že to zkusím. Začal jsem trasou cca 3 km a do podzimu téhož roku se dostal až na 6 km. Běhal jsem ale nepravidelně, někdy 2× týdně, jindy zase celý týden vynechal, atd. Měsíční kilometráž byla okolo 50. Na zimu jsem toho nechal.
V r. 2004 jsem začal opět běhat koncem dubna, kilometráž a frekvence jednotlivých výběhů zůstaly nezměněny. V létě jsem si zakoupil své první běžecké boty, byly značky Nice. Během léta a podzimu jsem zvýšil délku doběhu na 8 km. Následovala opět zimní pauza.
V r. 2005 jsem zvýšil na 10 km a hlavně: začal jsem běhat pro běh samotný, jestli to tak mohu nazvat. Zkrátka jsem se začal cítit jako běžec, sportovec. Do té doby jsem to vnímal spíše jako prostředek pro udržení postavy, nutné zlo. Hlavní zásluhu na tom má Mirek Krsek – duatlonista veterán, který mně tak dlouho nadšeně líčil účinky běhu na člověka a zážitky ze závodů, až ve mě zažehl jiskru zájmu.
V r. 2006 jsem zvýšil délku doběhu z 10 na 20 km a měsíční kilometráž přelezla v říjnu poprvé hranici 200km. Tento rok byl pro mě významný i v jiné věci: objevil jsem stránky behej.com a fórum. Tady jsem načerpal mnoho užitečných rad a poznatků. A hlavně získal pocit, že někam patřím a že v tom „nejsem sám“. V říjnu jsem si také zaběhl svůj první závod.
Protože zima t.r. byla mírná a chuť běhat veliká, běhal jsem bez zimní přestávky. Začal jsem si běh opravdu užívat a začala se dostavovat euforie z běhu. Během jara jsem v rámci přípravy na maraton zvýšil délku doběhu na 36 km a měsíční kilometráž až na vyjímky udržoval přes 200 km. Zaběhl jsem si také pár závodů, včetně marathonu v Rychnově nad Kněžnou 26.8.2007.
Takže co dodat závěrem? Snad jen to, že mi behej com v mých běžeckých začátcích dost pomohl. A za to mu dík.

[quote=Jarda koloběžka]MiraB: Dobře, žes oprášil a pro mě i objevil téměř po roce toto vlákno. Zajímavé čtení. U tebe i obdivuhodné výsledky – kilogramy dolů, kilometry nahoru, časy, ty také dolů.[/quote] No, kdyby mně někdo řekl v r. 2002 že za 5 let budu vážit o 22 kg méně a poběžím maraton, budu ho mít za blázna :D. Jinak co se týká tohoto vlákna, je to opravdu zajímavé čtení. Obzvláště ten první příspěvek, od Mirka Kostlivého :) .

Já jsem začal běhat minulý rok na stáži v Německu (Saarbrücken). Kampus byl v lese a okolo bylo hodně krásných běžeckých tras (značených i neznačených). Počasí bylo taky většinou krásné, času dost, takže jsem běhal poctivě každý den. Ze začátku jsem měl problém uběhnout i 5 km, ale časem se to zlepšovalo.

Tento rok v létě jsem na tomto serveru našel odkaz na LBP, tak jsem zkusil první závod. Měl jsem celkem obavy, že tam budu spíš zavazet, ale naštěstí to nebylo tak hrozné .

Určitě mi hodně pomohl tento server a hlavně fórum.

Toto nie je príspevok „čistokrvného“ bežca, skôr „tragéda“… Ale toto fórum mi pomohlo vybrať topánky, tak sa pobavte (ak bude čím): Ja som v mladosti obchádzal športy oblúkom. Nikdy by som nepovedal, že dobrovolne navlečiem tepláky a pojdem behať. Môže za to pes. Viem, že bežci nemajú radi psíčkarov. Nuž, ja som hybrid – behajúci psíčkar. Na začiatku som o psoch vedel len to, že majú zuby, 4 nohy, chvost a robia bobky. Potom decká privliekli domov ušaté a fľakaté šteňa. Šteňa vyrástlo, decká si našli iné lotroviny a pes ostal mne. Vyrástol z toho beagle, čo je poľovné plemeno s neuveriteľnou energiou a vytrvalosťou. Zviera doma z nudy robilo neplechu, tak reku – psa treba unaviť. A prechádzky zrazu boli behacie prechádzky, a ustálilo sa to na 10km. Potom som zistil, že sa to volá caniscross… Pes má postroj, ja mám postroj, medzi nami je šnúra s kusom gumy (tlmič) a bežíme. Teda – beží pes, ja len dvíham nohy. Ísť venčiť psa nerozcvičený je samovražda, pretože malý ušatý magor je vždy tak nadržaný na behanie, že vyrazí z baráku pekelným tempom a ja za ním len tak vlajem vo vetre. Šprint 15-kilového psa so 70-kilovým handicapom ho prestane baviť asi tak po kilometri a potom už len tak doklušeme. A teraz jadérko veci: Keď raz jeden z puberťákov zobral psa von (balil nejakú psíčkarku), tak som bežal sám (!) Milé dámy a páni, neuveriteľné sa stalo skutočnosťou. Ak niekedy dosiahnem zaznamenaniahodné výsledky, tak sa tu s tým možno ešte pochválim.

[quote=stamir]… tak som bežal sám (!). Milé dámy a páni, neuveriteľné sa stalo skutočnosťou. Ak niekedy dosiahnem zaznamenaniahodné výsledky, tak sa tu s tým možno ešte pochválim.[/quote] Ale vždyť už toto je na samostatnou a velkou pochvalu 

[quote=Kydy]…pochva­lu [/quote] ďakujem. Od človeka s tak pekným mottom v podpise… to poteší.

Stamir, tiež Ťa chválim, pekná pohnútka na naštartovanie sa k behaniu. Tiež som psíčkar a pokiaľ sú štornohí kamaráti priviazaný počas môjho behu, tak si rozumieme dobre. Ten môj je skôr šprintér, ako vytrvalec… Vydrž pri behu, či so psom, alebo bez neho.