[quote=petrp]Tak dobrý, kluci. Máte to za sebou, tak ve čtvrtek dáme úseky [/quote] To je slovo do pranice, potřebuju namakat kvalitu, abych Tě na Kbelský desině v březnu pořádně natrh :) ha ha ha

Tak třeba 15× kilák a nějakej ten meziklusík, ne

No nic, radši du zas dělat…

all: Ahoj lidičky, zdravím stále ještě z Velkého jablíčka. Jsem na skok v Czech Centru (Ondro, máš super sestru!), tak stručně. New York byl pro mne nejtěžším maratonem v životě, teplo bylo daleko větší než říkal Eurosport, odhadem tak 20 stupňů, ale ještě k tomu vysoká vlhkost. Už na třetím kilometru jsem byl propocenej!!! Trať pěkná, ale pořád do kopce a z kopce, byť to profil na internetu neukazoval :) První půlku jsem byl hnán davem, pak mi spadly z propoceného trička samolepy se jménem a nápisem CZECH, takže fandění už ubylo a hned bylo tempo o minutu na kilometr nižší… Životním zážitkem byl cca 25.km, vběh na 1st Avenue, lidi tam řvali jak šílený, člověk začal makat, ale pak přišla pochopitelně krize umocněná pohledem na neuvěřitelnou délku této avenue a vědomím, že se budu po paralelní páté opět vracet… Jak psal Miloš, poslední kilometry už byly hnusné, Central Park jsem proklínal, brečel, že super čas je v pr…, ale aspoň jsem zamakal, aby byl aspoň symbolický osobák. Až večer, při pohledu na časy Miloše a Mirka Hasala (Miloš chtěl útočit na tři hodiny a Mirek na 3:15 – skončil chudák po krizi až přes 4 hodiny) mi došlo, že tady se velké rekordy dělal nemohly. Atmosféra nepopsatelná, organizace davu skvělá, město velmi pohodové a krásné, peněženka už dávno prázdná a ze Citibank neustále volají, jestli platby z kreditky jsou dělané mnou :) Lidi, moc děkuju za podporu, fakt jsem poslední míle běžel s myšlenkama na Vás! Radek P.S. Je lepší běhat maraton na míle, je jich jen 26 :)

Ahoj Radkůůů, jestli tam ještě jsi, tak pozdravuj ségru (taky Radkůůů) a vyřiď jí, ať napíše starýmu bráchovi dřív, než zase za dva měsíce! :) a švára taky! Jinak tě zdravim vole a ještě jednou, upřímně, GRATULUJU!!! Ondra

[quote=Radek]all: Ahoj lidičky, zdravím stále ještě z Velkého jablíčka. Jsem na skok v Czech Centru (Ondro, máš super sestru!), tak stručně. New York byl pro mne nejtěžším maratonem v životě, teplo bylo daleko větší než říkal Eurosport, odhadem tak 20 stupňů, ale ještě k tomu vysoká vlhkost. Už na třetím kilometru jsem byl propocenej!!! Trať pěkná, ale pořád do kopce a z kopce, byť to profil na internetu neukazoval :) První půlku jsem byl hnán davem, pak mi spadly z propoceného trička samolepy se jménem a nápisem CZECH, takže fandění už ubylo a hned bylo tempo o minutu na kilometr nižší… Životním zážitkem byl cca 25.km, vběh na 1st Avenue, lidi tam řvali jak šílený, člověk začal makat, ale pak přišla pochopitelně krize umocněná pohledem na neuvěřitelnou délku této avenue a vědomím, že se budu po paralelní páté opět vracet… Jak psal Miloš, poslední kilometry už byly hnusné, Central Park jsem proklínal, brečel, že super čas je v pr…, ale aspoň jsem zamakal, aby byl aspoň symbolický osobák. Až večer, při pohledu na časy Miloše a Mirka Hasala (Miloš chtěl útočit na tři hodiny a Mirek na 3:15 – skončil chudák po krizi až přes 4 hodiny) mi došlo, že tady se velké rekordy dělal nemohly. Atmosféra nepopsatelná, organizace davu skvělá, město velmi pohodové a krásné, peněženka už dávno prázdná a ze Citibank neustále volají, jestli platby z kreditky jsou dělané mnou :) Lidi, moc děkuju za podporu, fakt jsem poslední míle běžel s myšlenkama na Vás! Radek P.S. Je lepší běhat maraton na míle, je jich jen 26 :)[/quote]

[quote=Radek]all: New York byl pro mne nejtěžším maratonem v životě, teplo bylo daleko větší než říkal Eurosport, odhadem tak 20 stupňů, ale ještě k tomu vysoká vlhkost. Už na třetím kilometru jsem byl propocenej!!! Trať pěkná, ale pořád do kopce a z kopce, byť to profil na internetu neukazoval :) Central Park jsem proklínal, brečel, že super čas je v pr…, ale aspoň jsem zamakal, aby byl aspoň symbolický osobák. Až večer, při pohledu na časy Miloše a Mirka Hasala (Miloš chtěl útočit na tři hodiny a Mirek na 3:15 – skončil chudák po krizi až přes 4 hodiny) mi došlo, že tady se velké rekordy dělal nemohly.[/quote] Radku, jakejpak superčas, hlavní je rekord, ten čas 3:15 (3:00) ještě přijde. Můžu posoudit podle sebe, co to je, když si nasadíš laťku vysoko hned 1. marathonem, a potom se k tomu času nemůžeš ani přiblížit. Jinak ta 2. půlka Miloše za 1:52 mi hned říkala, že to tam nebylo normální. 20 st. a ještě vysoká vlhkost, tak to by mě úplně zničilo.

Radek: gratuluju! škoda že se neběželo o pár km víc, určitě bys předběhl i Miloše!!!

[quote=Ondra]To je slovo do pranice, potřebuju namakat kvalitu, abych Tě na Kbelský desině v březnu pořádně natrh :) ha ha ha[/quote] No hezký! Tak to pořádně trénuj. Já si dám na záda speciálně pro tebe nějakej motivační nápis, abys měl co číst, až mě budeš honit :) Do Stromovky se zítra nedostanu – ale strach zatím nemám :).

Ahoj přátelé, známí, kamarádí, rodino a kolegové, prostě všichni, kdo jste mne podpořili před mou cestou do maratonské Mekky, New Yorku.
Na místo poděkování Vám posílám předlouhou reportáž z místa činu a pár postřehů a dojmů.
Přestože nedělní start byl až v 10:10, vyrazil jsem již v půl šesté, abych se z našeho bytu v Brooklynu dostal městskou hromadnou na Staten Island, odkud se vybíhalo. Abych nebyl příliš klidný, jediná linka jedoucí to ráno přes most (jediný na ostrov) nepřijela… Vrhám se do jiného autobusu bez čísla, jehož řidič jen kýve, že přes most přejede ještě dříve, než jej zavřou (ten most :). Most není pro pěší, i když v krajnosti jsem byl rozhodnut prorazit sprintem kordon policistů a pádit na start po svých…
Nakonec jsem ale dobře udělal, že jsem nejel oficiálními autobusy, jednak byly hodně drahé a pak když jsem jich stovky viděl trčet na přecpaném mostě, zatímco já se v klidu rozcvičoval, mi přišlo líto všech, kteří museli v těchto autobusech sedět a dýchat zplodiny.
Pořadatelé úplně cimrmanovsky řešili problém hromadících se prázdných vozů, zatímco nové a nové přijížděli a ucpávali trasu, po níž máme již za cca 30 minut běžet :)
Nabízenou snídani raději odmítám, pozdní polykání jakéhokoliv jídla před startem je obecně špatné a proto nechápu, jak někdo do sebe může rychle kopnout kafe, jogurt a bejgl (mami, to je taková americká houska na sladko, ale tužší než ta naše česká). Tyhle týpky cestou určitě potkám v podivné pozici nebo zoufale hledající místo, kde si ulevit.
S rostoucím počtem přijíždějících autobusů logicky rostou i fronty před kadibudkami, rekordní měla podle mého odhadu asi 100 metrů a lidi na jejím konci tam podle mého stojí dodnes…
Ještě odevzdám bágl do jednoho ze 60 náklaďáků UPS, které je odvezou do cíle. Bágl musí být pouze vyfasovaný, průhledný, z pochopitelných důvodů. Je opravdu obyčejný, žádný tradiční suvenýr jako z jiných běhů, trochu škoda. Naopak triko je pěkné, kvalitní a pro změnu s dlouhým rukávem. Dal jsem si pod něj ještě tenké, funkční triko a oblepil se samolepami s křestním jménem a zemí, kterou „reprezentuji“. To je dobrej fígl, zjišťuji později, neboť řada lidí z dvoumilionového davu diváků je připravena povzbudit jmenovitě a klidně na Vás houknou Go, blbecek, go!, pokud si to prostřední slovo na sebe napíšete :)
Udělám pár jogových pozic, abych se zklidnil. Bohužel proběhnout se není v tom mumraji moc možné, to je trochu nezvládnuté. Nahradím to aspoň pozvolným startem do kopce klenutého mostu.
Marně se snažím každou půlhodinu najít na smluveném místě dalšího Čecha, Mirka Hasala, a svého trenéra Miloše Škorpila, oba měli přijet z Manhattanu, ale asi jsou uvězněni na mostě v autobusech, tak to vzdávám. Stejně každý chceme běžet jiným tempem.
Místo startovního výstřelu ohlušuje rána z děla, ale to už se tři barevné davy dávají do pohybu ve dvou patrech největšího vysutého mostu na světě. Jsem mezi zelenými, ale podařilo se mi protlačit dost blízko ke startu, takže fotobuňku protnu již minutu od výstřelu. To je důležité proto, aby ztráta na oficiální čas, který se jediný archivuje, nebyla zbytečně velká. A taky samozřejmě aby se člověk nemusel pracně tlačit davem pomalejších.
Lidé pokračují v odhazování starších svršků, které je měly po tři hodiny před startem udržet v teple. Nechci vypadat jako houmlesák, ale teplákovou soupravu, kterou odhazuje přede mnou stojící Japonec, bych si klidně navlékl na sebe!!!
Bude teplo, bude vlhko, to je mi jasné už ze soboty, kdy jsem si šel otestovat formu na masový běh centrem. Nohy byly jakoby z olova, to byl první příznak, že při Velkém to nebude lehké.
Přestože jsme do Velkého jablíčka přicestovali již ve čtvrtek, moc jsem toho kvůli časovému posunu a hlučného místa našeho ubytování nenaspal, to také před maratonem nepřidá.
Dalším prohřeškem proti disciplíně bylo, že jsem neodolal a natáhl na nohy fungl nová Mizuna, jen vyměnil na poslední chvíli rovněž nové a nevyzkoušené pot odsávací ponožky za již známé, trekové, o nichž vím, že se při běhu nepohnou. Naštěstí risk s botami vyšel, byly velmi lehké a vůbec jsem o nich nevěděl a to je to nejlepší, co může dálkového běžce potkat.
Aby těch chyb nebylo málo, dal jsem si nepředpisově rovněž jídlo v China Townu (radí se nejíst nic před maratonem nevyzkoušeného), no a taky jsem moc před nedělí neodpočíval a rejdil po městě… No odolejte tomu…
Ale zpátky na trať. Na konci Verrazano mostu se tři proudy lidí navzájem proplétají jako když pletete vánočku – úchvatná podívaná. Dva proudy se spojují, zatímco náš zelený se připojí až po několika mílích. Mimochodem běhat maraton na míle je jednodušší než na kilometry. Je jich jen něco málo přes 26 :)))
Po půlhodině je mi jasné, že bude hodně teplo a to i na mne, kterej se obyčejně klepu jako ratlík. Proto neváhám a stavím u každé občerstvovačky na pití, zpočátku jen vody, pak i iontů (čepovali přijatelný Gatorade). Trochu mne překvapilo, že nedávali po celou trasu nic k jídlu, kromě gelů na 28.kilometru.
Ale to by nebyl NY, aby nepřišel s nečím neotřelým! Věřtě nebo ne, divácí si kromě transparentů a hudebních nástrojů přinesli i jídlo pro závodníky!!! Beru si od jednoho chlapečka banán, měl z toho větší radost než já! Jiní podávali papírové utěrky na utření potu, někdo vlastní pití, dojemné bylo, když se z davu natáhla i dětska ručka se žvýkačkou a lízátkem :))))
Queens je poklidnější, černošské diváctvo střídají židovské rodiny, trať se dokonce začne i mírně klikatit a po předchozích pravoúhlých křižovatkách je to vítaná změna.
Snažím se běžet první polovinu tempem 4:50min/km, to by dalo něco pod 3:30, tedy můj osobák. Ve druhé polovině jsem chtěl tempo přinejmenším udržet. Ale ouha. Sice ještě na stoupání po Queensboro Bridge přidávám do tempa (mám členitější tratě rád, vždyť mým tréninkovým domovem je Prokopské údolí), pak dokonce přijde sen v podobě 1st Avenue na Manhattanu, kde stojí špalíry po obou stranách snad v pětistupech!!! Řev jak sviňa, takže to nakopnu a sním o cílovém čase 3:15.
Ale…
První avenue má tu blbou vlastnost, že je dlouhá. A přehledná. A zvlněná. Takže postupně umdlévám, mám pořád žízeň a stavím na každé občerstvovačce. Za běhu pít neumím, ale nemám problém se znovu rychle rozběhnout, takže ztráta nevzniká.
Blbý ale je, že mírně cítím srdce. Je to tou atmosférou nebo šíleným tempem? Taky hlava třeští, snad z toho nebude úpal. Poslední maraton, tahle myšlenka se člověku honí v hlavě tradičně okolo tohoto úseku.
Je to chvíle, kdy vždycky vytuhnu a natolik ztrácím na tempu, že je lepší přejít na chvilku do chůze nebo dokonce zastavit a udělat dřep. Tak se rychle zregeneruju a doháním ztrátu. Zkouším i tip doktora Maška, místo chůze držet tempo a počítat od jedné do dvaceti a pak znova od jedné.
Oblbovačka, ale funguje to. Je mi úplně fuk, že se dostáváme do Bronxu, jeho dolní část není ničím zajímavá, pár činžáků, nic moc ke sledování a odvedení pozornosti. Rychle se vracíme přes most zpátky, probíháme Harlemem. Tam se chytám moc pěkně baby, drží si hezké tempo (její tvary a stálé tempo by naznačovali ajurvédský typ kapha, Miloši :).
Už zbývá jen asi 6 kilometrů, což je vzdálenost, kde jsem se chystal sprintovat. Hmm, asi někdy jindy. Opět se valíme do kopce, podél Central Parku a já už brečím, že chci do toho pitomýho parku konečně vběhnout a jít do cíle. Konečně a hned je to i z kopce. Marně v davu vyhlížím svůj doprovod, nakonec mne nezachytí na foto-video ani oni, přeci jen se nás valí desítky lidí najednou.
Mám toho už plný zuby. Jsem na dně, Miloš už musí být dávno v cíli a já takhle vytuhnu… To jsem netušil, že jsem běžel ve druhé půlce rychleji než on, na němž si teplé počasí vybralo mnohem větší daň… Podobně dopadl i Mirek Hasal, chudák chtěl jít na 3:15, nakonec byl o hodinu horší s trávicími potížemi, které se mně vyhnuly.
Sakra, už zase kopec, to snad neskončí. Už nic nevnímám, sny o 3:20 právě mizí na hodinkách, jsem naštvanej, ale vzpomenu si na lidi ze Stromovky a Tragéd fóra a řeknu si, že aspoň mírně zlepším osobák.
Cíl se blíží. Konečně. Nasazuji nacvičený výraz štěstí na ztrhané rysy pro cílové fotografy a už to mám za sebou. 3:29, o minutu lepší osobák. Brečím, neměl jsem konkrétní cíl, ale VĚDĚL jsem, že to bude na super pocit. Ten se prostě nedostavil… Ještě asi půlhodinu procházím formalitami, berou mi čip z boty, dostanu trochu jídla, alobal, abych neprochladl, byť jsem uvařenej.
Vyfasuju bágl z náklaďáku, slyším posté sympatické „Good job“ od pořadatelů a začíná mi být jasné, že o čas v NY nejde, ať jste první nebo poslední. Dostávám i první povzbuzující SMS od Rosti a Luboshe a ostatních, díky!!!
Konečně se scházím s Jitkou a jejím tatínkem, opět se neudržím a pláču ze zoufalství, že to nevyšlo a Jitka pro změnu brečí, že mne nedokázali ani jednou na trati natočit nebo vyfotit. Utěšujeme se navzájem a pak se dozvídám časy ostatních českých reprezentantů a pomalu si začínám vážit svého výsledku. Vždyť oni zaostali za svými cíly o desítky minut a já si naopak zlepšil své maximum.
Výsledným umístěním je vcelku lichotivé 2783.místo z více než 37.000 startu­jících. Miloš je 2024. za 3:23, ostatní se srdnatě probojovávají do cíle přes zdravotní obtíže. Očistcem si prochází i Pavel Mrva, který zahajuje kariéru maratonce rovnou v tom nejlepším, co může maratonce potkat :)
Omlouvám se za dlouhé psaní, ale snažím se zkrátit si dobu do večera, abych neusnul. Vrátili jsme se dnes ráno a musíme překonat časový posun. Nechce se mi koukat ve dvě v noci na záznam z parlamentu :)

Nejsilnější zážitek – seběh z Queensboro bridge na 1st Avenue, fenomenální zážitek, davy šílejících lidí po obou stranách šestiproudového boulevardu vám na tempu přidají minutu na kilometr v místech, kde obvykle tempo začne váznout.

Nejhorší zážitek – Poslední kilometry. Já vím, ty jsou vždy nejtěžší, ale tady vedly do kopce, bylo dusno, přepálené tempo v předchozích pasážích, žádné jídlo po cestě, to vše se umocnilo do opravdu nechutného pocitu. New York je opravdu tvrdou zkouškou…

Největší překvapení – skvělá organizace celé události, včetně registrace nebo třeba hromadných snídaní

Největší nechutnost – sledovat v televizi zvracení za běhu u jedné z favoritek, nechtěl bych se kvůli penězům dostat do podobné situace…

Největší pikantnost – najít své jméno na stránkách The New York Times :)

Největší dík – samozřejmě mé milované ženě Jitce a tchánovi Jardovi za skvělou podporu během závodu i po něm, snad to byl i pro vás zážitek. Fakt jsem byl napnutej na to, co jste minapsali na ten transparentík!

Nejpříjemnější zjištění – i dav 37.000 lidí se může chovat vysoce kultivovaně! Kdo si pamatujete klasické strkání třeba na startu PIM desítky, tak vězte, že tady se nic takového nedělo. Vedle mne klidně, spokojeně a natěšeně stál borec tu z Ekvádoru, tu z Jižní Afriky, tu Japonec. Fakt prima pocit.

Nejdojemnější chvíle – vidět běžet lidi s oběma amputovanýma nohama na protézách. Mráz z toho šel po zádech. Rovněž pořadatelé mají velikánskou, podtrženou jednotku za asistenci postiženým i těm, kteří měli krizi, ale chtěli dokončit. Okamžitě u nich byli dva speciální asistenti v červeném tričku a dovedli jej do cíle, klidně i více než 20 km vzdáleného!

Největší otázka – jak dál s během? Mám teď odhodlání už konečně zaběhnout (subjektivně vnímaný) SUPER čas, nakonec zpětně i ten NY hodnotím jako ne zas tak nezdařilý, byť jsem marně v cíli tlačil zpátky slzy. Povede se to ve Vídni? Láká i ostrovní maraton v Helsinkách nebo italské Benátky či Florencie…

Nejsilnější doping – divácí!!! Třikrát podtrženo, nejlepší na světě. Stačí si napsat jméno a zemi původu na triko a běžet v jejich dosahu. Přestože jsem byl na to připraven, první mohutné GO RADEK GO! se mnou tak trhlo, kdože mne tu zná :) Pak mi upadla ze zpoceného trika samolepka se jménem, tak aspoň řvali CZECH REPUBLIC a to hřálo ještě více, neboť zas až tak velká a známá země nejsme! Potěšitelné bylo i skóre >20:1 v neprospěch Czechoslovakia. Přestože jsem měl na triku jen CZECH, Američani o rozdělení naší federace asi vědí více než třeba Angličani…

Největší sen – jednou takhle společně s Tragéd Teamem poběžíme ulicemi kteréhokoliv velkoměsta a budeme míjet třicetičlený skandující podpůrný tým, jako měli třeba Holanďani nebo Mexičani, to bylo neuvěřitelné, zatím jim musíme jen závidět

Nejhřejivější pocit – ani jednou za tento rok jsem necítil žádný zdravotní problém pohybového aparátu. Co víc si přát?

Největší motivace při běhu – následná návštěva hokeje. Rangers (tedy české národní A) sice prohráli z Tučňáky, ani to nebyl nějaký superzázračný hokej, ale i tak to pro kluka odkojeného studeným litvínovským zimákem bylo legrační bučet na nesouhlas a pískat při nadšení z gólu :)

Největší červenání se – když jsem slyšel od Štěpána Škorpila při přímém přenosu na Eurosportu, že mezi startujícími je i borec Radek Narovec z Prahy 13 :))))

Největší strach – počasí. Nakonec to dopadlo úplně skvěle, na sluníčku tak dvacet stupňů a kromě mlhy na startu jasno.

Přátelé tragédi, snažil jsem se v NY zaregistrovat pod Tragéd teamem, ale ani přes urgence se mi to nepodařilo. Moc mne to mrzí, mohl jsem zapíchnout pomyslnou vrcholovou vlaječku :)
Byl jsem velmi příjemně překvapen, když jsem se po návratu domů podíval na běžecké tabulky na www.beh.cz a už mi tam svítil čas z NY! Sice oficiální a nikoliv reálný, tedy mírně zlepšený osobáček, ale i tak to bylo prima a dozvěděl jsem se, že jsem letos 330 mezi českými maratonci :)
Radek

jejky, teď vidím, že to je ještě delší než dlouhé…

To muselo být super. Četl jsem to jedním dechem

Bezva čtení, Radku! To je skoro na knížku :)

Moc mi není jasný ten tip doktora Maška. Můžeš to trochu vysvětlit k čemu to počítání je?

A proč nešlo přihlásit se za Tragédy? Nějak to odůvodnili? Mně se taky ještě nepovedlo běžet za Tragéd team, když mi ho neuznali na Běchovicích :(

Pubi: doktor Mašek mi dával radu, jak překonat pokušení přejít do chůze, když už člověk nemůže. Proč mi nenapsali Tragéd team fakt nevím, šel jsem při registraci ke zvláštnímu okénku, oni si vzali údaj, ale ve výsledcích se to neobjevilo. Přišlo mi, že názvy týmů brali jen u US běžců. Radek

No Radku, je to krásně dlouhé, pěkně se to četlo! Jinak těch 3:15 bych si naplánoval na českolipský marathon začátkem dubna. Já se tam aspoň chystám. Jenom je škoda, že ta divácká podpora nám tam bude chybět.

Super report : „sto důvodů proč běhat“ v jednom článku :)

Radku opravdu skvělá reportáž. Nadchlo to i moji ženu a to je co říct, protože ta běh a věci okolo něj moc nemusí. Ahoj Mirek.

Mirek Otava: :)

[quote=Lubosh]Letos poběží Lance Armstrong, takže kdo se chce poměřit se sedminásobným vítězem Tour de France, má jedinečnou šanci:-)[/quote] Kdes to četl? Zajímaly by mě jeho ambice, je to bývalej vinikající triatlonista, takže může bejt hodně rychlej, pokud to nepoběží jen propagačně.

Přesně, záleží na tom, jak to bere vážně. Nedávno jsem kdesi četl, že zaběhl kopcovitou pětku tuším za 18:20, takže asi nebude žádný „vořezávátko“ (jasně že o možném výsledku v maratonu to moc nevypovídá, ale je to úctyhodný výkon). A jeho klidová tepová frekvence je taky proslulá – 32 :D, takže jsem též zvědav. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby se svou kondicí zaběhl pod 3 – tedy kdyby chtěl jít na maximální výkon. Ale v tom článku stojí „I've been training some, but I wouldn't call it serious. It's just something to fill a void in my life after I quit competing as a professional cyclist.“ , takže to asi pojímá spíš rekreačně…

To mě dost překvapilo, jsem jeho velkej fanda, určitě víte, že začínal jako plavec a později velice dobrej triatlonista.­......takže běhat určitě umí. Myslím, že kdyby do toho šel na maximum (plus s tím co má natrénováno jako cyklista) tak musí dát kolem 2 : 35 – 45, ale asi to bude po ukončení kariéry s nějakým tím kilem navíc spíš výklus. Uvidíme, jsem zvědavej:))

[quote=Pavel]­........ A jeho klidová tepová frekvence je taky proslulá – 32 :D, takže jsem též zvědav…[/quote] Nejenom tepovou frekvencí je celá profesionální cyklistika proslulá.Důkazy nepředložím,ale kdo někdy jezdil na kole,určitě si dovede představit jakou rychlostí lze lámat každý den dvoustovky do alpských stěn.:D.A to měl rakovinu!Klobouk dolů něco asi umět musí,ale profesionální cyklistika z morálního hlediska u mne na bodu 0. Jeho prohlášení o marathonu beru jako pouhý komerční výkřik!

[quote=Ruderer]Ne­jenom tepovou frekvencí je celá profesionální cyklistika proslulá.Důkazy nepředložím,ale kdo někdy jezdil na kole,určitě si dovede představit jakou rychlostí lze lámat každý den dvoustovky do alpských stěn.:D.A to měl rakovinu!Klobouk dolů něco asi umět musí,ale profesionální cyklistika z morálního hlediska u mne na bodu 0. Jeho prohlášení o marathonu beru jako pouhý komerční výkřik![/quote] To sa da povedat aj o behu – kto niekedy behal, urcite si dovede predstavit, jakou rychlosti se da zabehnout maraton, casy pod 2:06 su nad ludske schopnosti :)

A LA „neco asi umi“, ked ma VO2max okolo 80 :)

[url=http://www­.contactmusic­.com/news.nsf/ar­ticle/armstron­g%20strugglin­g%20with%20ma­rathon%20trai­ning_1001947]Tr­énuje docela pilně, ale běh mu asi nesedí tak jako kolo[/url]

[quote=Pavel][ur­l=http://www.con­tactmusic.com/new­s.nsf/article/ar­mstrong%20strug­gling%20with%20ma­rathon%20trai­ning_1001947]Tr­énuje docela pilně, ale běh mu asi nesedí tak jako kolo[/url][/quote] No taky na kole se „jenom“ vozí, teď musí běhat pod svých, to je rozdíl :). Jestli tu přípravu bude flákat, tak to pod 3 hodiny nedá. Slavný hokejista Jarda Holík se v roce 1972 vsadil, že dá bez přípravy marathon pod 3:30. Dal to, myslím že za 3:25, ale zničený byl po tom výkonu strašně. A v jaké fyzické kondici z hokeje při tom v té době byl!

[quote=Mirek Kostlivý]No taky na kole se „jenom“ vozí, teď musí běhat pod svých, to je rozdíl :). Jestli tu přípravu bude flákat, tak to pod 3 hodiny nedá. Slavný hokejista Jarda Holík se v roce 1972 vsadil, že dá bez přípravy marathon pod 3:30. Dal to, myslím že za 3:25, ale zničený byl po tom výkonu strašně. A v jaké fyzické kondici z hokeje při tom v té době byl![/quote] Hokejistu bych neporovnával s cyklistou Armstrongova kalibru, každý je trénovaný na něco jiného. Už jen vizuální pohled na postavy jasně vypovídá, kdo maratón uběhne levou zadní a pro koho je to utrpení.

[quote=vlado][qu­ote=Ruderer]Ne­jenom tepovou frekvencí je celá profesionální cyklistika proslulá.Důkazy nepředložím,ale kdo někdy jezdil na kole,určitě si dovede představit jakou rychlostí lze lámat každý den dvoustovky do alpských stěn.:D.A to měl rakovinu!Klobouk dolů něco asi umět musí,ale profesionální cyklistika z morálního hlediska u mne na bodu 0. Jeho prohlášení o marathonu beru jako pouhý komerční výkřik![/quote] To sa da povedat aj o behu – kto niekedy behal, urcite si dovede predstavit, jakou rychlosti se da zabehnout maraton, casy pod 2:06 su nad ludske schopnosti :)

A LA „neco asi umi“, ked ma VO2max okolo 80 :)[/quote] VO2 max este moc nenaznacuje, najma ak bolo merane: a) v jeho vrcholnej forme (mimochodom v roku ked po 5. raz vyhral TdF sa mu pohybovalo od 71–74 4 mesiace pred startom az po 81 ml/kg.min par dni pred prologom), b) na bicykli, kde nemusi pri teste nosit svoju vahu (pamatajte si, ze hlavna premenna pri vypocte vysky VO2 max je prave vaha- znizis ju co i len o 1kg a o 3–4 dieliky Ti stupne)- omnoho presnejsie by bolo mu ju odmerat na beziacom pase- pochybujem, ze pri jeho 75+kg vahe by dosiahol o moc viac ako 70–74ml/kg.min c) hlavnym prediktorom bezeckeho vykonu- vytrvalostneho- je ekonomika behu a schopnost utilizacie co najvyssieho % VO2 max pri co najnizsej produkcii laktatu (vyoky laktatovy prah-do 4mlMol a pri maratone vysoky aerobny prah- do 2mlMol). Pokial nezacne trenovat aspon so 75% intenzitou toho co trenoval v priprave na TdF (takze naplno bez zakazanych prostriedkov), tak sa nikdy nedostane pod 2:30 a ked to bude flakat, tak bude zapasit aj s 3hod barierou. Cyklistika nie je beh a aj naopak to plati, aj ked do kondicky sa da dostat s oboma rovnako dobre, kazdy sport je vsak velmi specificky. Ani Armstrong nie je superclovek, ale normalny smrtelnik (aj ked velmi talntovany- avsak na cyklistiku).

Já jsem kdesi četl, že si dal limit „do hodiny za vítězem“, což by tak odpovídalo…

[quote=sam]Pojďme tipovat, jestli ho Miloš Škorpil udělá nebo ne. Já věřím rutinérovi Milošovi, že v srovnání čistých časů bude lepší.[/quote] Same nevím, nevím, ale v téhle výše uvedené diskuzi byli mnozí (až na Mata) spíše optimističtější pro Armstronga, že to do tří hodin určitě zaběhne. Podle časů pro Armstronga Milošovi prakticky nedávají šanci. Jedině, že by měl Miloš druhou půli marathonu za 1:52, jak o tom sám psal z New Yorku před rokem. Potom by mohl Armstrong vyhrát. Ale Milošovi při formě z Bostonu věřím taky. A těch 2:59:59 mu přeju.

Lance v posledních letech byl schopen na podzim porážet duatlonisty na charitativním duatlonu.Navíc vzhledem k přenositelnosti vytrvalosti z kola na běh tipuju, že dá pod 3hod.Jala to dal a další cyklisté, v přípravě na IM také – Hundertmarck, stejně tak Lancův bývalý domestik na TdF Larsen.

nic takového, Miloš poběží s foťákem na 4 hodiny spolu se svými zámořskými svěřenci.

Gou Lance gou!

[quote=Mirek Kostlivý]No taky na kole se „jenom“ vozí, teď musí běhat pod svých, to je rozdíl :)…[/quote] Teď mě napadlo něco, na co se dost liší názory. Když jsem poprvý vyhrál v dorostu, mluvili jsme o tom pak v cíli s 2. dorostencema ještě někým. A jeden z nárů zněl: „Kolo j elepší, tam aspoň doufáš, že přijde sjezd, kde si odpočiněš.“ a pak mi to řikali i desetiletý děti '„Mám radši kolo, tam se sedí…“) Ale v létě jsem o tom mluvil se sousedem, který kysi běhal krátký a střední tratě. A on říkal, že kolo je větší dřina a je pohodlnější běh. Co si o tom myslíte vy? Já si myslím, že běh je lepší, že stačí hodinka běhu a na kole se musí jezdit dýl… Běh atky není tolik o penězích – nemusím investovat dvacet tisíc do kola, abych byl na místech, kde bych chtěl být. Ve sjezdech, kde jede doslova na sobě xy cyklistů v 70 km/h se nemůžu cítit zrovna v pohodě – to ty lidi maji v hlavě buď míň nebo víc, ale normální asi nebudou :) a nakonec: na kole jsem byl o čtvrt hoďky (na 50 km) pomalejší než závodník, kterýho jsem si v běhu povodil… :) ale to už je na jiný povídání. Takže: váš názor: je lehčí cyklistika nebo běh?