Ja v poslednych mesiacoch behavam hlavne v noci. Zacala so mnou behavat aj moja priatelka a velmi sa jej to zapacilo. Behame taky 10km okruh po nasej dedine a je to velmi fajn vobec sa necitim nejako ohrozeny, kedze to vobec nie su frekventovane cesty a na 80% je vsetko v intravilane. Samzrejme, mam celovku, bez nej si to neviem celkom dobre predstavit. Keby vsak chcela ist bezat iba moja priatelka, asi velky pocit bezpecia by som nemal a dost by som sa o nu bal. Jeden nikdy nevie, kde sa najky uchyl moze zrazu vyskytnut :( Ale inac, pre mna nie je nic lepsie, ako behanie v noci :)

asi záleží,kde bydlíš,resp. jaký je místo kde běháš. Já běhám sama večer za tmy,ale je to Brno-v obydlené části rodinných domů,kde svítí pouliční lampy :D … ale po tmě někde v lese,na za vesnicí,prostě tam kde civilizace skoro není,na to bych neměla,ale pokud jsi ve městě,tak proč ne 

Chodím běhat takřka zásadně večer, takže víc než půl roku potmě. Začala jsem běhat tuším říjnu, takže pro mě byl spíš šok, když jsem poprvé vyběhla za světla. Částečně běhám po osvětlených ulicích a částečně po neosvětlené cyklostezce v polích. Dobře ji znám, tak vím, kam šlapu, ale vlítnout do kaluže už se mi taky podařilo. Víc než nějakých úchylů se teda bojím psů, protože když se najednou vynoří ze tmy, je to docela šok. Ale obecně musím říct, že běhám večer ráda – přijde mi, že je vše takové tiché, klidné, příjemné.

V lese po tmě se nebojím, ale posledně jsem se trochu vyděsil. Zezadu se pomalu blížilo takové podivné funění, jak se blížilo, sílilo, přišlo mi, že to musí být celá psí smečka. Byla. Naštěstí uvázaná v postroji a táhla čtyřkolku. Ale šok to byl.

>> PALOsvk, 11. 11. 2013 13:51:25

„(v Bratislave tma neexistuje)“

Mozno v Ruzinove, Petrzalke alebo na Lafku. Tam, kde behavam dost casto ja, je tma dost velka na to, aby si si aspon 4× do tyzdna zlomil nohu, ak zle dostupis (len tak namatkovo – za Sanatóriom az na Biely Kriz na popraskanom asfalte, na Nabrezi medzi Lafkom a PKO – krasne rozpukany asfalt bez jedinej fungujúcej lampy, v Pecnianskom lese, na Kobyle, atd. pricom v posledných dvoch vymenovaných lokalitách si nevidis ani na ruku prilozenu na nose – beham vsak v 90% bez celovky).

Co sa tyka odchovania na drahe – patnast rokov som na nej odbehal kazdy tyzden minimalne 3 treningy, castokrat cez 20km s rozkl. a vyklusmi a stale ma nikto nepresvedci, ze to nie je otupne. Beh mam velmi rad a dokazem pri nom uplne vypnut hlavu, ak chcem, pripadne si snivat o comkolvek, ale behanie dokolecka na okruhu kratsom nez 1km je pre mna neskutocne ubijajuce. Fakt zalezi od povahy a aj bezeckeho stylu. Mne vyhovuju klesania a stupania, zmeny rytmu a meniace sa prostredie, pricom si rad rozhodujem, akou trasou pojdem. Beh na drahe mi pripada umely a bezo zmyslu. A to som odchovanec atletického oddielu. Hodinovky a podobne zalezitosti som prezival len so zatatymi zubami, raz som dokonca bezal 30.000m zavod a zaprisahal sa, ze taku mentalnu onaniu uz nikdy neabsolvujem. Na to treba inu naturu, ktoru si uz asi nezmenim.

Radsej potme a s nejakou tou neistotou, ako kruzit sta Sputnik.

V lese se za tmy taky zrovna dobře necítím, stačilo mi jednou, když se setmělo rychleji než jsme čekala a nahnáno jsme měla pořádně(a měli by jste vidět tu rychlost, kterou jsme v sobě najednou po hodině a půl našla):D, ale čistě racionálně, v noci natrefíte na úchyla spíš v té zástavbě, než v lese;)

>> Mato, 13. 11. 2013 13:33:04

Ja zase na drahu vobec nie som zvyknuty, malokedy sa na nu dostanem, takze je to pre mna vlastne taky atleticky sviatok.

A raz som tiez bezal 30000m, a vobec, ale fakt ani trosku mi nevadilo, ze to bolo 75koleciek. Co mi vadilo, ze jak nie som zvyknuty, tak z tych stale stejnych zataciek ma boleli upony v kolenach. Hodinovku – tiez len jedinu v zivote na drahe, by som si vyslovene uzival, nebyt toho ze bolo cez 30C.

Naopak, nemam nijak rad pocas behu menit trasu, vlastne to okrem vynimocnych pripadov nikdy nerobim a celkovo mam rad behat stale stejnu, na ktoru si zvyknem. Napriklad mam jednu trasu, ktoru poznam ale skoro nepouzivam, na jar tohto roku som si povedal, ze ju zase skusim, a jak som tam siel raz, tak som ju niekolko mesiacov bezal kazdy vikend a na tu co som behaval roky predtym som sa zas vratil az po dlhom case. Do ziadneho striedania a zmien nemam chut. A stejne je to s kopcovitym profilom, nemam to rad, nepaci sa mi jak mi to rozhodi tempo a pocity. A to pritom vpodstate nemam moznost bezat cisto po rovine, takze sa nejedna o nezvyk. Radsej beham po asfalte nez po hline, z jednoducheho dovodu – asfalt je viacmenej vzdy stejny, na hlinenych cestach je niekedy blato, niekedy voda, listie, sucho. Furt sa to meni, kto ma na to mat nervy? 

Ale teda monotonnost pasu v posilovni to ubija aj mna. Divne…

myslim ze je rozdiel behat na drahe cez den, ci uz trenink alebo zavody, ked je svetlo rovnako aj v lese a vsade inde

a je rozdiel pouzit drahu ked je vsade inde tma a nebezpecno koli vselicomu

ked sa argumenty prenasaju medzi situaciami, tak vzika v hrnci madarsky gulash

>> fsara25, 05. 11. 2013 19:18:45

Ano, běhám za tmy. Zrovna včera jsem vybíhala v půl 9 večer na trasu Černošice – Dobřichovice a zpět, můj doprovod dělal jen Sir Francis Drake (no, nějaký knírač by se mezi předky našel, 13 kg velmi živé váhy). Jako obranář poměrně nepoužitelný. Bylo to krásné, měsíc svítil tak, že jsem ani nazapnula čelovku. Nacházím v nočních bězích čím dál větší zalíbení.

>> Mary, 14. 11. 2013 11:44:58

Jestli je Sir Francis sympaťák jako Ty, tak by každýho útočníka maximálně olízal. 

Tím nechci naznačovat, že Magda taky každýho útočníka olízá. 

>> Mary, 14. 11. 2013 11:44:58

Na této trase, kterou běhám já za tmy opačným směrem, se možná potkáváme:-) Blikám jako mimozemšťan, tak doufám, že psa nevyděsím v úzkém profilu na mostě přes Berounku… 

Běhání za tmy má také něco do sebe a mám ho víceméně rád. Je zvláštní, že s příchodem večerních běhů mám nutkání brát mp3, kterou normálně nenosím. Pohled na jasnou oblohu, hvězdy, měsíc, tomu se máloco vyrovná a já jen lituju lidi, kteří volí fitko a běhací pás…

Mary, Jachyme, kecáte :D Cernosice – Dobrichovice; Cernosice-Radotin; resp, Cernosice – Vonoklasy – Solopisky behám 3–4 týždenne a nikdy som bežca nestretol :)

>> cen29555, 14. 11. 2013 14:25:22

Peter, opravdu, ale opravdu ne:-) Všechny tyto trasy dobře znám. Teď sice ještě doléčuji nachlazení, ale příští týden někdy ve všední den (samozřejmě za tmy ) poběžím po dvou cyklostezkách v úseku Dobřichovice – Černošice. Jinak jsem spoustu kilometrů naběhal po pěšince podél pravého břehu Berounky právě mezi Dobřichovicemi a Mokropsy, takže pokud nekecáš ty, a tudy opravdu běháš, nemohls mě minout…:-)

>> fsara25, 05. 11. 2013 19:18:45

Ahoj, já teda běhám hlavně za světla (raději si zaběhám po ránu když už je světlo, právě proto, že se bojím), ale občas to prostě nestihnu a jdu si zaběhat už za tmy (zvlášť teď, když je zima a tma je ještě dřív). Ale běhám pouze po městě, do lesa nebo na nějakou opuštěnou stezku bych se bála. Ale chtěla jsem ještě zmínit, že jsem teď viděla novou kolekci Nike Running a že měli běžecké reflexní bundy, ale takové, že opravdu celá záříš. Je to bezva. Takže to si možní pod stromeček nadělím já :).

>> EvženGe, 14. 11. 2013 11:57:30

Evzene chces naznacit ze olizanie je len pre vyvolenych ?

>> rudo, 14. 11. 2013 21:24:34

Jasně!!! Mě Magda ještě nikdy neolízala. Pouze jsem na ní vyhrál flašku vína, kterou bych radši 10× zaplatil. Na minulém Koloběhu jsme se vsadili. že kdo VYHRAJE, platí druhé dvojici flašku vína. Když Magda v cíli stála a s úsměvem říkala „Máš u mě flašku“, tak to moc radostný nebylo.

>> EvženGe, 14. 11. 2013 21:43:34

z detskych mejdanov si pamatam ako sa dala flaska pouzit tak aby z toho bolo olizovanie, tusim sa flaska roztocila…

>> rudo, 14. 11. 2013 21:57:56

Ty taky hodně pamatuješ.

>> EvženGe, 14. 11. 2013 22:02:31

Sheldon Cooper : tato pamat nedokaze nic zabudnut

Jednou se mi stalo, že jsem v polovině trasy neviděl ani na krok a to jsem se vydal na pole plné kukuřic. Byl jsem bez baterky, jen jsem měl mobil v kapse a sluchátka v uších.

Během běhu jsem si představoval kukuřičné děti, mimozemšťana z filmu Znamení, nebo Mr. Boogiho z filmu Sinister, či Slendermana, ta představa, že to bude stát v dáli přede mnou byla opravdu nepříjemná. Samozřejmě jsem měl hodně naděláno z prasat, takže jsem si sundal sluchátka a svítil si telefonem. V takové situaci jsem nechtěl moc běhat, ale zase jsem chtěl být co nejrychleji ve městě. Bylo zataženo, takže ani ten měsíc moc nesvítil, ale po delším pobytu ve tmě si oči zvykly a byl jsem schopen rozeznat, kde co je.

Poslední týden jsem dost časově vytížen a tma je brzo, takže běhám večer, ale už jen ve městě. A při běhání mám pocit, že mi patří celá cyklostezka, nebo celá ulice.

Jednou jsem si vyběhl o půl 4 ráno a patřila mi celá hlavní ulice, kde přes den se auta pomalu nehnou a já si mohl klidně i vběhnout doprostřed silnice (samozřejmě bez sluchátek). Miluji takové pocity při takové aktivitě.

Behal jsem cely leden unor za tmy ve snehu bez celovky v lese a v pohode;). Je to prijemna zmena a ma to neco do sebe. Ma to sve kouzlo. Ale jsem chlap, takze vas zeny chapu :).

Běhám v noci jedině s manželem, sama nikdy, máme čelovku a když si odskočí do keříčku tak si u silnice svítím mobilem.Já jako žena už jsem se několikrát stala terčem obtěžování,v lese mám strach i z prasat.Ale jinak se těším na sníh, to má pak jiný grady ten běh.

V pracovní dny jindy než za tmy neběhám, ovšem pouze ve čtvrti, kde jsou rodinné domky a tedy i pouliční osvětlení, nejraději běhám v protisměru v jednosměrkách uprostřed silnice, samozřejmě patřičně zviditelněná, něco jako vánoční stromeček. Pochopitelně bez sluchátek.Tempo volím tak, abych měla rezervu a mohla v případě nebezpečí výrazně zrychlit. No vida, a hned mám alibi, proč běhám tempem, jakým běhám a které nikdy nezveřejňuji . Obecně se řídím zásadou, že starému uteču a mladému nebudu stát za námahu, ale moc na to nespoléhám.

také v pracovní dny běhám jen v noci, tedy s čelovkou. Už jsem si na to zvykl a většinou běhám přes park a někdy nepotkám ani živáčka. Nebojím se, říkám si, kdo by tam co dělal a po mě chtěl. Jediný co je problém, je hlídat tempo, pokud pořádně nevidíš terén kolem sebe. Taky občasná nečekaná díra překvapí. Ale lepší něco než nic 

Za tmy běhám často a pokud je to možné, vybírám trasy, kde je aspoň trochu vidět, abych se obešel bez čelovky. Největší strach, který mívám v méně přehledných úsecích, je z protiběžce se sluchátky na uších. Stálá připravenost k úskoku do strany se mi již vyplatila 

V tomto ročním období taky dost často bĕhám ve tmĕ, bez čelovky, abych úchyla překvapila já ze tmy a ne on mĕ. Jinak vĕřím tomu , že úchyl jistĕ nebude bĕžec a tak mu uteču. Prasat není třeba se bát , ty se bojí víc než já. Spíš se mi stalo, že jsem minula odbočku k domovu, nebo sebĕhla že silnice do strouhy, byla tma a ještě mlha 

Úchyl určitě nebude běžec,ale nebude na pokraji sil jako já,tak si nejsem jistá jestli bych utekla.Naštěstí běhám v lese a ne v parku a tam by se jistě neobtěžoval.Ale prasata už nejsou co bývala,těch se bojím,obzvlášť když běžím jimi rozrytou cestou,pes divoce větří a já doufám,že ten pohyb v křoví způsobuje srnka.A zabloudit ve tmě ,umím to i za světla,bývají to ty nejlepší výběhy,překvapení kde jsem se to ocitla a kudy asi domů. 

>> esty, 02. 01. 2014 14:21:33

Já bych se tak nepodceňovala, když nemůžeš – můžeš ještĕ dvakrát A o tĕch prasatech, mi říkali myslivci, tak jim vĕřím, moje funĕní je slyšet do daleka, jistě utečou.

>> Věra., 02. 01. 2014 18:18:16

Hm, to asi nebyli ti opavští: http://www.ostrava-online.cz/…divoke-prase

a tato žena dost nefuněla: http://zpravy.idnes.cz/…-/krimi.aspx?…,

EDIT: tedy já taky věřím, že prase pokud mě včas uslyší uteče, ale spoleh na to bohužel není (co když je prase nahluchlé či šíblé), a taky v období mladých zřejmě člověk nesmí běžet mezi samicí a selaty… že uteču nevěřím, protože kilák za 2 minuty fakt nedám