Mně se ty cíle dost mění. Ale hlavní cíl je trávit co nejvíc času v přírodě, pohybem a s radostí. Závodní pro 2014 jsou celkem snadný. Absolvovat nějakej IM a co se týče běhání tak vyzkoušet skyrunning a pokračovat v outdoorových závodech. Petrova otázka…pokud se rozhodnu s přípravou na maraton třeba za 3 hodiny a běhám ho za 4 hodiny, nevidím moc jinou cestu než trénovat tak jak Ti kteří ho běhají za 3 hodiny :) Strávit sezónu trénovaním na 3:50 je dle mě ztráta času, protože i tréninkem na 3 hodiny se samozřejmě posuneš k té dílčí metě. Samozřejmě záleží na fyzických možnostech dotyčného.

>> kanovsky, 06. 12. 2013 09:27:11

To je problém „vytvořit funkci“. Totální redukcionismus. Běhání mnoha způsoby prostupuje život běžce. Jediněčně, dokonce myslím, že nesdělitelně. Protože to souvisí právě s lidským životem, ne s vývojem a laděním nějakého technického zařízení.

Až se odklidíš do komunikačního ústraní, tak přemýšlej, jestli ta snaha vše vypočítat a naplánovt neznamená snahu dostat to pod kontrolu. A to proto, že nás všechny neuchopitelnost života děsí. Ať si to přiznáváme nebo ne.

Jsou dobrá pravidla pro běhání, abychom si neublížili, je dobrý řád, který trénink přináší. Ale neuchopitelnosti života nás to nezbaví.

>> pam65, 06. 12. 2013 12:02:31

mě teda děsí představa toho, že by šlo všechno vypočítat a naplánovat

Podle mě to celé souvisí s tím jaké máme vůbec životní cíle a postoje a co nás naplňuje. A i to se s časem mění.

Soutěžení mě obecně stresuje, i když v okamžiku nějakého závodu / srovnávání se se nechám lehce strhnout.

Běhám proto, že mě to baví. Dává mi to lepší fyzičku a ve finále lepší celkový pocit. Závodit se mi nechce. Závody mě obecně nepřitahují, nemám chuť a náladu se někde s někým srovnávat. Když chci zjistit za kolik něco zaběhnu, stačí vyrazit. Možná, že by mě závod vyhecoval a měl bych čas o nějakou minutu lepší, ale k čemu? Na běhu mě baví to ticho, klid – svoboda pohybu. Baví mě ten pocit kam až jsem doběhnul. Můj dlouhodobý cíl je prodlužovat vzdálenost. Začal jsem běhat teprve letos v dubnu, nemám naběhané žádné super objemy a moje nejdelší uběhnutá vzdálenost je něco málo přes půlmaraton. Ale dělám to pro sebe, pro svůj klid – vždycky budou ti, kteří uběhnou dále a rychleji. A já se prostě i při tom běhu snažím osvobodit od časů, kilometrů a srovnávání. Na druhou stranu si píšu časy i kilometry, ale spíš proto, že chci vidět, jestli se to někam posouvá, když už běhám. Ale je to spíš zvědavost, než soutěž.

Zkrátka a dobře je to celé o vnitřní motivaci a tu máme každý jinou.

>> kanovsky, 05. 12. 2013 22:59:03

Tak ako tu napisal Pam a co sa snazi Rudo mnohými pripevkami vyjadrit, skus pri stanovovani si cielov, ci vyberu ciest, nachvilu odblokovat toho matematika v sebe a daj vacsi rozlet tomu Petrovi, ktory je spiritualne zalozeny. Mozno dospejes naozaj k tomu, co vnutorne chces a co by aj Tvoja altruisticka cast bola ochotna akceptovat. Mat svoje tuzby je perfektne akceptovatelne a tie nie su vzdy plne zlucitelne s predstavami nasho okolia. Ak si nebudes zit svoj zivot, moze sa stat, ze sa jedneho dna prebudis ako sestdesiatnik/se­demdesiatnik a budes sa divit, kde ten zivot utiekol a Ty mas este plno snov a tuzob, ktore uz nepojde splnit, alebo len velmi tazko.

Ak medzi týmito nanovo definovanými potrebami a snami su aj bezecke ciele, tak potom vypusti toho matematika v sebe a naplanuj si to. Ak nie, tak prestan sutazne behat. Ber vsak v potaz aj to, ze skoro ziadnemu z nas sa nepodarilo plne dosiahnut stanovene/vysnene ciele. Ani behanie a ani zivot nemozes polozit na graf a naplanovat si ho. Ten beh by Ta mal naucit prave tej flexibilite a nenaplanovatel­nosti. Riziko je pri behu v skutocnosti male – ved ide len o beh. Akekolvek „zlyhanie“ je len tak velke, ake si ho v hlave pripustis, a ked sa nastavis tak, ze akykolvek výsledok je ciel a priblizenie sa k, ci splnenie nejakého casu je bonus, tak ziadne zlyhanie ani nikdy nebude.

Beh a ani ten vykonnostny nema byt dalsim stresovym faktorom v zivote. Pokial sa tym nezivis, co nehrozi, tak je to LEN hobby. A hobby ma zabavat.

>> Mato, 06. 12. 2013 13:59:17 hned bych ti dal plusko Hezky napsaný…

Ano. Používáme v partě kamarádů (tedy i v rodině) tuto formulaci pochvaly před nahodile přítomnou částí jednotky: „máš malé bezvýznamné plus“, ovšem

>> Mato, 06. 12. 2013 13:59:17,

Ty si zasloužíš velké významné +. Moc pěkně jsi to napsal, opravdu.

>> Mato, 06. 12. 2013 13:59:17 +++++++++++++­+++++++++++++++++++++++

Když nám tu ty pluska zrušili

>> Mato, 06. 12. 2013 13:59:17

Mně to baví více méně tak, jak to dělám nyní, ale je těžké vyargumentovat sobě i druhým, proč se vědomě bráním dalšímu zlepšování. Pravdou je i to, že se některých změn i trochu bojím, protože by mě to mohlo pohltit. Běh je jednou z mála oblastí, kde se projevovala spousta spontality, která ovšem vytváří dojem, že mé běhání je neuspořádané a chaotické. Jakmile i zde dám nějaký super systém, tak mi v životě nemusí zbýt nic spontálního, takže sice mohu běhat maratony za 2:45, ale nemusím být šťastný. Možná ale naopak – kdybych to zkusil, tak bych zjistil, že se mi to líbí, a že budu nadšený z dalšího zlepšování, kdoví … Letos považuji za největší výhry, že mě běhání bavilo, že jsem zůstal nezraněn, že jsem poznal další kamarády a některým i pomohl. Při tom všem jsem nakonec zaběhl i několik osobáků, takže z tohoto pohledu je vše v pořádku. Objevují se ale myšlenky, podporované i dalšími lidmi, že kdybych trénoval jinak, tak by výkony mohly být lepší apod., čemuž věřím, ale ještě nevím, nakolik to opravdu chci. Asi jsem blázen, že si takové otázky kladu a že se pořád něčeho bojím.

>> kanovsky, 06. 12. 2013 15:23:04

„takže sice mohu běhat maratony za 2:45, ale nemusím být šťastný. Možná ale naopak – kdybych to zkusil, tak bych zjistil, že se mi to líbí, a že budu nadšený z dalšího zlepšování, kdoví …“ – slysel jsi nekdy o Schrodingerove kocce?  

>> tuton, 06. 12. 2013 15:39:24

Ano, i fyzika mi kdysi šla velmi dobře, a musel jsem si obtížně vybírat, jestli jet na mezinárodní fyzikální olympiádu do Sydney, či na mezinárodní matematickou olympiádu do Toronta (dal jsem přednost matematice), a zda pak budu studovat matematiku či fyziku (na obě fakulty mě přijali bez přijímaček, dal jsem přednost v den zápisu matematice).

>> kanovsky, 06. 12. 2013 15:44:16

Me v zivote pomerne dost provazely obe Tebou jmenovane discipliny, lec bohuzel v zadne jsem nikterak nevynikal.

Omlouvam se za toto odlehcovani pomerne vazne a zajimave debaty, ale mozna je to skutecne o tom jit, a podivat se do bedny, jak na tom ta kocka je 

>> tuton, 06. 12. 2013 15:52:36

Fyziku jsem pak nedělal i kvůli své manuélní nešikovnosti. Však byl někdy na fyzikální olympiádě někdo, kdo měl v celostátním kole absolutně největší dosažitelný počet bodů v teoretické části, a pak ze všech soutěžících nejméně bodů v praktické části? I tak jsem byl celkově 3.-5., ale prostě rozdíl mezi teorií (znalosti+schop­ností vyřešit příklady) a praxí byl u mě obrovský. Nakonec jsem ale znalosti neuplatnil a teď už je ani nemám.

Každopádně máš pravdu, dokud do té klece nekoukneme, tak nevíme nic. 

>> tuton, 06. 12. 2013 15:52:36

okrem toho ze ujo Schroedinger pestoval kocky tak aj povedal jednu mudru vetu : akonahle zacnes objekt pozorovat, merat, tak zmenis jeho stav, vlastnosti, energiu…

cize ak do tej bedne kuknes tak si to zmenil a nevies ako by to bolo keby si tam nekukol 

Sheldon to pocopil zase inak tak Sheldovsky, to uz nepamatam.

Bezci to robia casto, aj Petr to pozna, v priprave na dolezity zavod, v case vrcholiacej zataze alebo uz v case ladenia, velmi chcu vedeit ako na tom su a najdu si nejaky zavod tesne pred aby si otestovali zavodnu formu alebo si daju sukromny test a tym zmenia svoju pripraveneost na skutocny zavod

otvorili bednu, niekedy aj viackarat a tak nikdy nebudu vediet aky vykon by v zavode dali keby tu bednu neotvarali, casto potom je lepsi vykon z toho predzavodneho testu ako zo samotneho zavodu, kocka pri teste umrela.

>> rudo, 06. 12. 2013 20:48:54

Plně souhlasím, že provedení testu samozřejmě výkon na závodu ovlivní, i když hodně záleží na okolnostech, jak. Před důležitými závody, kdy jsem chtěl zaběhnout limity na MR (3:15 před rokem a půl, či 1:25 nyní) či zaběhnout důležité osobáky (např. 2:59 v Ostravě) mi úspěšné provedení testů nepochybně vzalo síly pro skutečný závod, ale naopak velmi pomohlo psychicky, takže jsem své cíle splnil. Ostatně, všiml jsem si, že na důležitých závodech, včetně 9 ligových kol, jsem byl ve většině případů úspěšný a buď zaběhl osobák, či zaběhl kvalitně.

tie 3 zakladne kategorie, preco behame – vykon, psychika, fyzicke zdravie sa opakuju v kazdej debate takmer o vsetkom a tiez pekne vidno ako si vzajomne odporuju. pred par dnami ftipna hlaska : zjedz kazdy den 1kg celeru a das 21km pod 1:10 a reakcie – clere za ziadnu cenu kalselm na vykon alebo ak by to fungovalo urcite by som cler jedol kazdy den, teda hned prve 2 reakcie boli z opacnej kategorie – za vykon obetujem vsetko, alebo koli psychickemu pohodliu ma nejaky vykon nevytrhne z toho co robim alebo nenatlaci do toho co sa mi nechce.

ako casto na fore su debaty – ako sa zlepsit naprikald na 10km mnozstvo odpovedi ako zmenit trenink, a mnozstvo vyhovoriek – taky trenink sa mi nepaci, taky sa mi nechce a taky mi ma nebavil,

teda zjavne bezec sice rozprava o vykonnostnom plane, ale jeho pririotu je behanie pre radost a ako si do toho sam talci vykonnost tak si len vyraba stresy. V takej debate ti co radia ale idu zo svojej pozicie a tak sa casto 3 skupiny ludi rozpravaju v 3 roznych jazykoch a nik nepouziva googletranslate.

zdravie – mam zraneneie co mam robit aby som co najskor mohol trenovat a zzlepsit vykonnost – uz ta otazka je polozena z hladiska vykonnosti a nie z hladiska zdravia a ked zdanlivo ide o zdravie, mnohe rady – naprikald behaj v hlbokej vode a podobne su ale odstrele s vyhovorjkou – to by ma nebavilo cize v skutocnosti ide o psychicku rovinu ale bezec sa stresuje vykonnostnou motivaciu a zdravotnou motivaciou a zase diskusia na tu tema prebieha v 3 roznych jazykoch.

alebo chcem si kupit bezecky pas a okamnzite su 3 rozne diskusie : zleposi alebo nezlepsi to vykonnost a ako na to, to ma nebavi by som zosalel alebo mna to bavi a riesim to takto a je zdrave vonku neprechladnes alebo zdravsie je ist behat na vzduch, odolnost imunitny system atd atd, cize zase 3 pomiesane diskusie a vzajmne si nerozumieme

ak je clovek k sebe naozaj uprimny , co je naozaj moja prvotna najvvysia motivacia a uvedomuje si to sustvane tak sa neda zatiahnut na pre neho nespravne motivovanu cestu.

Ja sa snazim v diskusii vzdy najprv pochopit z ktorej z tych 3 kategorii v skutocnosti ta otazka pochadza ale a zktorej kategorie je ten bezec a ak to neviem odhandut dam najprv otazky.

Hezké téma. Já jsem sport a radost z něj znovuobjevila po mnohaleté pauze v době, kdy jsem to vůbec nečekala, a bylo to pro mě velké překvapení, kolik radosti může člověku trénink a závodění přinést. Myslím si – a možná že to bude znít trochu pateticky – že to, že to člověka baví, je dar. Když tě to jednoho dne bavit přestane, tak už nic neuděláš, nepřemluvíš se, aby tě to bavilo. Na jednu stranu je už to pak jedno, když už tě to stejně nebaví, ale na druhou stranou přijdeš o nějakou radost ve svém životě. Ta ztráta podle mě nastane rychleji (možná, kdo ví), když se často ptáš, jestli to má smysl a jestli tě to baví. Tak si říkám, že je lepší si tu radost trochu hýčkat a z běhu udělat běžnou věc v každodenním životě, o které se moc nepřemýšlí, která prostě je a přináší takovou malou, ale stálou radost. Ale velmi dobře rozumím, že se člověk občas ptá, co mě na tom vlastně baví, jestli ta snaha o výsledky, která s sebou nese přemýšlení o tréninku, nebo prostě to pobíhání.

Co se týče změny v tréninku a nějakého pocitu nepohodlnosti, tak to znám velmi dobře také. Mám ráda, když jsou věci pořád stejné (a rejpalům říkám, že to je proto, že mám bohatý vnitřní život ). Ale u tebe mě Petře napadlo, že to možná není tak, že by tvůj systém od určité výkonnosti už nefungoval, ale že, jak říkají trenéři, po určité době přestane fungovat každý systém, i ten velmi dobrý, a je třeba v tréninku provést nějaké změny. Tak bych navrhla brát to tak nějak lehce, ne že se nutíš do změn kvůli výsledkům (a pak přicházejí otázky, zda ty výsledky za to stojí), ale že každý systém je prostě třeba občas obměnit, že je to prostě prospěšné – a to asi opravdu je.

Tak to jsou moje myšlenky, ale sama někdy nevím. Vím jen, že jsou dny, kdy jsou otázky po smyslu (čehokoli) přísně zakázány 

Ja som si dal tiež osobný cieľ :) Prešiel som z skoku do diaľky na vytrvalosť.Už trénujem pod vytrvalostným trénerom a pripravujem sa na dráhu vytrvalca…mám cieľ zabehnúť túto sezonu košický polmaraton v oktobry za 1h24m ..potom by som aj rád zabehol 1500m pod 4:40min kedze predminulý rok som sa pripravoval na talentovky mesiac a dal 1500m za 4:52min

>> kanovsky, 06. 12. 2013 21:17:33

držím palce, sám si musíš ujasnit, co je pro tebe důležité, to za tebe nikdo neudělá, ale nebojím se, vím, že to máš v hlavě srovnané

>> Seky, 08. 12. 2013 19:07:37

taky jsem přešla od skoku dalekého ( a sprintu a krátkých překážek)na vytrvalost, jen jsem tam měla čtvrtstoletí pauzu .Nelituju pauzy ani změny disciplín .Teď mám cíl běhat tak, abych z toho měla radost a dokázala ji šířit i mezi ostatní, zatím se mi to, hlavně u mých dětí, celkem daří

>> Pavla T., 07. 12. 2013 21:13:15

Plně souhlasím se zákazem otázek ohledně smyslu běhání a podobných kratochvílí, to by fakt k ničemu nevedlo, neboť-z hlediska většinové populace-to opravdu valný smysl nemá, potvrdila by to určitě i spousta lékařů. No a co.V tomto směru jsem sobecká a když z toho mám radost, tak to dělám, stejně jako chodím zpívat, věnuji tomu spoustu času a ještě za to, ó hrůzo, platím peníze, místo aby někdo platil mě, pro mnoho lidí nepochopitelné…pro kamarády sportovce zas je nepochopitelné, že tříštím síly, které bych jinak mohla věnovat tréninku. Díkybohu mi rodina podobné nevyžádané rady nedává 

>> tinaB, 08. 12. 2013 20:41:40

Mně bohužel ano, a nezůstává jen u rad.

>> kanovsky, 08. 12. 2013 21:24:18

Smiř se s tím, že určité skupině blízkých se nemůžeš svěřovat ( mám na mysli sportovní zájmy )s problémy, pochybnostmi a tak…musíš sdělovat pouze dobré zprávy a i ty filtrovat, osobáky vynech…neodvážila jsem se předem sdělit svému tátovi a manželově mamince, že se s dcerou chystáme na MARATON, teprve až z cíle jsem napsala sms, že já i jejich vnučka jsme živé, zdravé a šťastné v cíli.

>> tinaB, 08. 12. 2013 21:50:57

Nikdy se blízkým nesvěřuji s běžeckými pochybnostmi, to bych pak už neustál vůbec. To ovšem nemění nic na obrovské úzkostlivosti, třeba už jen z toho, že si na sněhu zlomím nohu apod. Nerad bych to moc rozebíral, zrovna včerejšek má aktuálně velmi negativní důsledky (zatím nejhorší v mém životě), takže je otázkou, jak vše ustojím, přestože jsem běžel nejenom pro své potěšení, ale pro mnohem hlubší důvody.

>> kanovsky, 08. 12. 2013 22:23:06

vlastne potesenie je ale ten najhlbis dovod ako mozeme mat

ak kazdy jedinec bude osobne poteseny a stastny, tak taka bude aj cela spolocnost, ak od nas niekdo vyzaduje nebyt poteseny a stastny, tak zrejme sa citi zle v spokojnej a stastnej spolocnosti a snazi sa ju nakazit nestastnymi jedincami.

Já začal s běháním jen tak pro radost a vlastně kvůli získání nějaké fyzičky na závod Spartan race.

První závod SR se mi příliš nevyvedl – ikdyž to samozřejmě není jen o běhu,ale mě se nevyvedla právě ta běžecká část, prostě jsem to neudýchal.

Další motivací běhat bylo vyhecované přihlášení se na Ústecký 1/2M – první běžecký závod za 2:09:20. Tehdy bylo vlastně cílem doběhnout a přežít.

Nyní mám cíl na pražském 1/2M běžet pod 2hodiny.

Zároveň se ale nechci věnovat primárně jen běhu ale sbírat i zážitky, tudíž pokračovat ve Spartan race – jít i na vyšší obtížnost a v té nízké být v první tisícovce(v prvních cca 25%).

Plus chceme s kamarádem zkusit poloviční trať Rockpoint Horské výzvy.

Není to moc cílů najednou? Ani jednoho se nechci vzdát a nepotřebuju být v něčem nejlepší, ale chci z toho mít radost, že „něco“ dokážu. Časem se třeba vyprofiluju jen do něčeho, ale zatím to mám takhle.

>> rudo, 08. 12. 2013 22:43:07

Je možné mít plnohodnotné potěšení v něčem, z čehož mí blízcí mají obrovské úzkosti, které je zcela paralyzují, a to dokonce na mnoho hodin poté, co událost bez problémů proběhla, i když jsou tyto úzkosti dle mého názoru zcela iracionální, o čemž mimo jiné svědčí empirická zkušenost?

Ano.

A souhlasím s příspěvkem „ruda“ z 22:43:07.

>> kanovsky, 09. 12. 2013 08:20:54

nic ineho ti nezostava.

rodina by si vzdy nasla dovod preco by mala uzkosti depresie a nicila zivot clenom, keby to nebol beh tak by to bolo hocico, ine, mysim ze rodina to robi aj mimo behu a robila to aj pred zacatim bezeckej kariery, takze takto behanim sa aspom odlaka ich pozornost od ostatnych zivotncyh cinnosti.

>> kanovsky, 09. 12. 2013 08:20:54

I iracionální strachy a úzkosti mají své spouštěče, které se aktivují při jistých prahových hodnotách. Pokud nezdravě úzkostlivému člověku neumožníš prožít si jeho pravidelnou dávku úzkosti a odstraníš stimul, který obvykle úzkost vyvolává, často najde si jiný náhradní, který se pak klidně nastartuje i při nižší míře stresu.

Konkrétní příklad: člověk, který se obává samoty a úzkost u něho vyvolává odchod blízké osoby třeba jen na nákup. Pokud odstraníme stresovou situaci, dotyčný namísto aby se uklidnil, začne pociťovat strach a opuštěnost i pokud je ponechán sám v místnosti (situace, kterou před tím zvládal) a začne vyžadovat stálou společnost. Takže začarovaný kruh, ze kterého není úniku.

>> kanovsky, 09. 12. 2013 08:20:54

Kdyby kazdy zvladal aspon sebe, nemuseli by jsme resit jine lidi, protoze kazdy by se „vyresil“ sam. Znam te jen tady z prispevku, ale rekl bych ze dokud behas, tak dokazes mnohem lip fungovat i v ostatnich castech sveho zivota, takze nebehanim by si mozna docasne ulevil nekomu od uzkosti, ale dostal by ses postupne do sestupne spiraly a zacal by si byt problem i ty pro ostatni. To at je radeji nekdo blizky par hodin paralyzovany, ostatne kdyz se nekdo boji toho ze ty budes mit zlomenou nohu (co ostatne neni nic strasneho), tak to uz by spis mel vyhledat odbornou pomoc a ne vycitat to tobe.