Volkswagen Maraton Praha tu máme za necelý měsíc. Už jste také slyšeli, že ten nebo onen běžec si ho přijede užít? Když podobná prohlášení zaslechne začínající maratonec, často neví, co si má myslet. Vždyť současně slyší vyprávět o bolesti, pocitu beznaděje, křečích, dehydrataci, vyčerpání a spoustě dalších věcí, které jsou přinejmenším nepříjemné. To přece nemá s užíváním si vůbec nic společného.
Odkaz na článek

to je hezky

Vyzbrojena radami, jak nepřepálit začátek, jsem v březnu přežila (a i si skvěle užila) svůj první půlmaratón s časem, který pro mě nebyl vůbec podstatný. Teď se v květnu chystám stejně přežít ( a snad i si užít) i tu nepředstavitelnou vzdálenost 42km. Snad to dopadne dobře a neudělám z dětí sirotky:). Běhání je tvrdá droga a ze mě se po pár měsících stal těžce závislej feťák funící budějckýma cyklostezkama za každého počasí.

Asi jsem vyjímka, ale já si ten svůj první maraton, Jirkovský, až zase tak moc neužil, běžel jsem ho docela s rozumem, v cíli čekal nějakou tu předpovídanou euforii a ono nic, byl jsem sice spokojený ale s výletem na Karlštejn) se to nedalo srovnat.
Myslím, že většina běžců jezdí na maratony pro zážitky, výsledný čas nebývá s tím vítězným vůbec měřitelný a má nějakou hodnotu pouze a jedině pro toho konkrétního běžce, takže pak pro co jiného běhat, než pro ten pocit…, já si ten svůj vychutnal.., nebo on mě..teprve až na šestihodinovce, kterou jsem chtěl zabalit kvůli bolestem už na patnáctém kilometru,.. po doběhu/dopajdání do cíle se „to“ něco slibované dostavilo v plné míře, můj pohled na svět i na sebe samého se nějak změnil, otočil, převrátil naruby…prostě je najednou všechno trochu jinak a ta změna je rozhodně k lepšímu..

Zdravím kolegy běžce a přispívám svou trochou „do mlýna“ . Svůj první maraton jsem si odbyl ( užil ) loni v říjnu v Ostravě; 8,5°C, déšť a slabý vítr … celkem ideální běžecké podmínky. Nacucán radami svých zkušenějších kolegů jsem se statečně postavil na start a … jako každý začátečník jsem „přepálil“ začátek. V mém případě jsem měl štěstí, že jsem se asi na 3. kilometru „chytl“ do závěsu zkušeného maratonce, který krásně držel tempo a ten mně dovedl za kritickou hranici 35. kilometru a potom to již šlo jakoby samo … . Výsledný čas v cíli 3:35:34 a endorfín mi stříkal i z uší …;-)

Běhu zdar Raduz

Měla jsem štěstí.Svůj první maraton letos na podzim jsem si užívala plnými doušky.Smála jsem se na diváky , na muzikanty…krize nepřišla žádná. Poslední 2km byly neskutečný.Podobné emoce jsem zažila jen při narození svých dětí.Mým největším štěstím bylo, že mi asi na 10.km přestal měřit sporttestr.Nevěděla jsem ani jaký čas běžím, na jakých tepech…běžela jsem pro radost. Nejvíc neplechy asi udělají ne zcela reálné ambice.