Hodně dlouho jsem je vybíral. Velmi pečlivě zvažoval každičký detail, abych nakonec vybral s přehledem ty barevně nejhezčí. Byly to moje nejměkčí (a tudíž nejpomalejší) boty, co jsem kdy měl. Ale byly první opravdu běžecké. Navíc první maratonské. A ty se nevyhazují. Což mi došlo poté, co se víko popelnice zavřelo.
Odkaz na článek

Z běžeckých bot se přibližně po 1200km stávají boty na kolo nebo na chození a z bot na kolo se časem stávají boty na zahradu nebo jinou práci. A když jsou pak ušpiněné a v řadě čeká další pár, tak jdou do popelnice… Teď mě napadá, že boty, které absolvovaly maraton v nejvyšší nadmořské výšce na světě mi dobře posloužily na windsurfingu a pak skončily jako majetek jednoho kubánského plavčíka… kdyby to chudák věděl, mohl by je dát do muzea :)))

Treba by z nich sla udelat takova mensi bota-nicka zahrada…:)

to byl hezký článek jsem se pobavila a zavzpomínala když já jsem vyhazovala první maratonské boty, také ještě před tím posloužily k dalším účelům a až potom tedy šly do popelnice, to už byly fakt v dezolátním stavu 

Ja jeste nevyhodila zadne, ale snad me omlouva, ze mam teprve 6 paru . (Ty starsi beru do posilovny a na kolo, aby se necitily opustene a zanedbane.)

>> JanaHu, 19. 07. 2010 10:58:02

nebo zoologická, když budou už tak staré a věčně propocené, jak se tu naznačuje