Oproti objemové části tréninku jsou naběhané kilometry minimální, tělo odpočívá, takže osm hodin spánku bohatě stačí. Prostě maratonec před závodem se ocitá na tenkém ledě a je dobré varovat okolí, že nálady mohou být různé. Jako když závislému vezmete plnou dávku jeho drogy.

Pražský maraton 2014 pro mě je i není zlomový. Sen o olympijském maratonu mám už delší dobu, ale až loni v létě jsem si díky startu spolupráce s mentálním koučem Jirkou Kastnerem opravdu přeskládala priority. Běhání se pro mě stalo jedničkou, za poslední rok u mě vždycky bylo na prvním místě a to je velká změna.

Člověk je zvyklý cestovat, bavit se, mít společenský život. Neříkám, že se toto s přípravou na maraton neslučuje, ale když má člověk práci na plný úvazek a k tomu přidá čas, který zabere naběhání potřebných kilometrů, moc času už nepřebývá. Obzvlášť pokud je potřeba započítat regeneraci, aktivační cvičení, přípravu jídla a v neposlední řadě dostatečné množství spánku. Některé věci je nutné obětovat a lépe plánovat.

Zpět k významu pražského maratonu. Aby se atlet, vytrvalec, běžec dostal k možnostem svojí výkonnosti na maratonské trati, je třeba 3–5 let soustavné a systematické přípravy. Alespoň to říkají velmi zkušení běžci a trenéři a já jim věřím. Proto vím, že nedělní závod je jenom krokem na dlouhé cestě, kterou si moc užívám.

Poprvé jsem s přípravou a nabíráním objemu začala už brzo v zimě před koncem roku, poprvé jsem absolvovala dvě soustředění – jedno týdenní mini rodinné soustředění v Alpách a potom skutečný čtrnáctidenní tréninkový kemp v Portugalsku, poprvé jsem běhala rychlé úseky na dráze, poprvé se moje delší intervaly dostaly do rychlostí, o kterých se mi před pár měsíci ani nesnilo, poprvé se mi na břiše rýsují svaly a mám z toho radost jako malá holka.

Ne proto, jestli jsem nebo nejsem „hubená“, ale protože vím, že je to součást skládačky, která tvoří maratonského běžce. S pevným středem těla déle udržím dobrou formu běhu a ten tak bude efektivnější a bude mě stát méně sil. Doporučuji článek o přípravě Meba Keflezighiho, který v necelých 39 letech vyhrál Bostonský maraton.

Na Prahu se proto těším. Jsem připravená postavit se na start a dát závodu to nejlepší, co jsme za dlouhé měsíce tréninku nashromáždili. Skoro dva týdny v přípravném „odpočinkovém“ režimu mě přivádějí k šílenství, ale po zkušenosti s půlmaratonem už trenérovi Vladimíru Korbelovi věřím. Pražský půlmaraton byl týden po návratu ze soustředění v Portugalsku a já jsem nechápala, proč se Vláďa bojí, že si za týden nestihnu odpočinout, vždycky mi přece stačilo pár dní! Trošku jsem zapomněla, že jsem ještě nikdy neběhala takové objemy a v takových rychlostech. Na půlmaraton jsem byla sice velmi natěšená, ale forma gradovala o pár dní později a já zase musela přiznat, že tatínek a trenér mají (skoro) vždycky pravdu!

Je tu ještě jedno poprvé, poprvé poběžím pražský maraton v rámci mistrovství České republiky v maratonu. Jsem realista a vím, že na startu jsou skvělé běžkyně, které jsou v tuto chvíli výkonnostně stále ještě jinde. Těším se ale na tu možnost změřit s nimi síly a zaběhnout si společný závod. Vrcholem sezóny bude určitě podzimní maraton, letos padla volba na Chicago, které slibuje příznivé podmínky a velmi rychlou trať. Takže po krátkém odpočinku po Praze se zase vrhneme do přípravy a určitě bude o čem psát. Děkuji všem za podporu i za konstruktivní kritiku. Pokud vás zajímá něco konkrétního, určitě napište do komentářů.

A ať vám to všem běhá, ať už v neděli v srdci Prahy nebo kdekoliv jinde!

Pozn.red.: Přípravu Báry Soukupové můžete sledovat na jejím blogu.