Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

TRÉNINKOVÉ ŠKOLY - úvod do seriálu

František Holý | 04.12.2007 | přečteno: 12377×

Rád bych vám sdělil některá „moudra“, která byla na počátku toho, čemu dnes říkáme optimalizovaný tréninkový systém. Vyzkoušené a ověřené metody pak mohou být akceptovatelné a potažmo i „snadno“ aplikovatelné pro všechny kategorie běžců. Tajemství úspěchu však netkví jen v těch metodách, ale to již dávno víte.

Články budou takovou rešerší z dějin běžeckých škol, i když pojem „škola“ je zde trochu zavádějící. Spíše to bude výběr zajímavých metod a osobností – trenérů a běžců, kteří se prosadili v evropském i celosvětovém měřítku a zapsali se tak do čítanek tréninkových metod běžců. Tématem nebudou jen „moji“ mílaři, ale i vytrvalci.

Informace a novinky jsem sbíral kdysi dávno, když jsem byl mladý, a místo abych víc běhal, tak jsem hodně a rád dumal a vymýšlel, jak ty tréninky udělat zajímavými, efektivnějšími a taky pokud možno bezbolestnými. Zdrojem informací mi byly různé knihy, časopisy, skripta, ale zbyly již jen fragmenty („běžecká bible“ Fišera L. Mílaři a vytrvalci, STN Praha, 1965, pár časopisů ČSTV- Atletika, roč. 1969 – 1975 a dnes již neidentifikovatelné výstřižky z novin a časopisů Run, L. Athletik, Marathón aj.).

To abych pak mohl „teoreticky vzdělaný“ aplikovat nesrovnatelné tréninkové metody, samozřejmě podle těch nejlepších mílařů na světě (Moense, Elliota, Snella aj.). Tudy sice cesta na Olymp ani k cíli nevede, ale přemýšlet o tom, co dělám, dělal jsem a budu zítra, pozítří dělat, je pro sportovce nezbytné a nutné. Samozřejmě to platí pro veškeré konání člověka, ale sport je jakousi nástavbou navíc v lidském každodenním konání i v celém životě. Proto není od věci, když se říká, že je potřeba běhat hlavou, nejen tělem, srdíčkem a rychlýma nohama.

Dnes, s odstupem času, to mohu posoudit, a tak některé zásady v růstu výkonnosti bych si dovolil formulovat a známé „axiomy“, jen z pedagogických a trochu i nostalgických důvodů, zopakovat. Nechtěl bych tu však suplovat ani opisovat sportovní historiky, novináře, trenéry aj. profesionály, ale možná jste některé „věci“ ještě neslyšeli – jak jste mi to alespoň někteří z Vás sdělovali na nealkoholickém „večírku“ ve Studené.

To je také jeden z důvodů, proč Vám píši tento článek. No a pak bývá zvykem představit „menu“ témat, která bych zde chtěl prezentovat, ale bude záležet také na Vás, o jaké téma bude zájem a do jaké hloubky budete chtít vědět víc. Nebo, když mi napíšete, abych šel do háje, tak přijedu do Prahy, sednu na Metro a pojedu na Háje a psaní nechám profíkům. Ale nyní, s dovolením, popojedeme:

1. Úvod (máme snad za sebou …) a malinko běžecké historie.
2. Metody, tréninkové školy a jejich principy.
3. Protagonisté a osobnosti
4. Shrnutí a závěr.

Historie a vývoj tréninkových metod běžců se začal sledovat někdy na přelomu 18. a 19. století. Nebyl to však přímý zájem o trénink nebo metody přípravy, jako spíše o výsledek a výjimečnost běžce, který se prosadil neobvyklým výkonem, délkou, časem.

Z dochovaných pramenů zjišťujeme, že prvními běžci, ne lovci, byla sekta lidí naplňující náboženské rituály již ve starém Egyptě, tj. někdy kolem r. 3 800 př. n. l. O nich moc nevíme. Atlety se však běžci stávají až kolem r. 776 př. n. l. na svých „Antických hrách“, pořádaných ve starém Řecku. O nich již něco víme. Vlastní historie a dějiny atletů-běžců se však začínají psát až později, a to v Anglii, kde údajně „tkví“ kořeny většiny sportovních disciplín včetně atletických, které prý vznikly a sloužily především k soupeření dvou universit, odvěkých rivalů, Oxfordu a Cambridge. Za vším stojí ti nezbední studenti…

Zde také vzniká v r. 1866 první organizace – Atletická amatérská federace, později známá pod zkratkou AAA. Ale neběhalo se jen v Anglii, rychle a dobře se běhalo i v Americe, díky studentům a rozvoji dalších nových sportovních her (Baseballu – 1845, Socceru – 1874 aj.). Také vytrvalostní běh má zde již své první hrdiny, a to dokonce v řadách profi běžců v čele s L. B. Deerfootem (1863 – hodinovka s 18 542 m).

V Anglii dominují běžci na středních a také dlouhých tratích, např. G. Grossland (1894 – 20 mil za 1:51:54). Pro celý svět se však „Atletika“ stává novým pojmem až v roce 1896, kdy se otvírají brány možností všem sportovcům ukázat, co umí, a to na prvních Olympijských hrách novověku v Athénách. To vše díky Pierru de Coubertin. Ženy–sportovkyně se tohoto klání mohou účastnit později, až v r. 1900.

Podrobnější historii, chronologii, osobnosti a dosažené výkony najdete v historických tabulkách světových a olympijských rekordů … to be continued

Pokud jste to dočetli až sem, pak věřte, že boj s únavou, nevolí a nechutí je cesta k vytrvalosti.

atlet veterán Franta Holý