Co jsi loni řekl svému přemožiteli Geoffrey Ronohovi v cíli olomouckého závodu?

„Pogratuloval jsem mu a řekl, že jsem šťastný, že se mu podařilo zvítězit a zaběhnout výborný čas. Nemůžeš stále vyhrávat a být na vrcholu přestože jsi světový rekordman v maratonu. Jsou období, kdy máš horší formu. Pokud s někým prohraju, zůstávám v pohodě. Analyzuji své výkony, snažím se přijít na to, proč jsem první nebyl já a těším se na to, že příště mu to vrátím, že na vrcholu budu naopak zase já.“

V prestižních cyklistických závodech jako je třeba Tour de France, pracují týmy na svého lídra. Nechtělo se ti loni v posledním kilometru olomouckého závodu, když se ti Ronoh vzdaloval, zakřičet na něj „Hej, já jsem tu ‚number one‘?“

„Jsou dva typy závodů. Jeden má v pravidlech stanoveno, že pacemaker dovede čelo závodu na pátý, další na desátý, jiný patnáctý kilometr a pak odstoupí. Pacemaker to musí udělat. Pak jsou další závody, mezi něž patří právě závody běžecké ligy RunCzech, které umožňují vodičům, aby závod po odvedení své práce vodiče dokončili. Pokud cítí, že mají dostatek sil. A Geoffrey Ronoh loni svou práci odvedl dobře a navíc měl nejvíce sil ze všech.“

Běháš velké závody World Marathon Majors. Přesto se znovu vracíš do malého města na severu Moravy. Proč?

„Závod má kvalitní organizaci, výbornou diváckou kulisu a atmosféru. Je to pro mě navíc poslední závodní test před mistrovstvím světa v atletice, které se letos v srpnu koná v Pekingu. Maraton mužů je na programu hned první den, 22. srpna.“

V roce 2013 jsi v Berlíně překonal časem 2:03:23 světový rekord v maratonu. Co je pro tebe víc? Být držitelem světového rekordu či vyhrát velký závod?

„Vědět, že jsem nejrychlejší na světě, že nikdo dosud neběžel rychleji než já, to je výborný pocit. Mnohem těžší je však zvítězit na mistrovství světa či na olympijských hrách. V těchto závodech se běží bez vodičů a startovní pole je nejkvalitnější, jaké může být. Všichni se připravují na tento vrchol. I z hlediska taktiky jsou tyto závody mnohem obtížnější. Zvítězit v takovém závodě, to pro mě znamená vrchol toho, čeho je možné ve vytrvalostním běhu dosáhnout.“

Cítil jsi už před rekordním berlínským závodem, že máš na to zaběhnout světový rekord?

„Ano, věděl jsem, že na to mám. Již před Berlínem 2013 se mi v některých závodech podařilo zaběhnout rychlé časy. Blízko světovému rekordu jsem byl ve Frankfurtu v roce 2011, kdy jsem dosáhl času 2:03:42. Před berlínským maratonem, když jsem analyzoval své tréninky, jsem věděl, že bych při dobrých podmínkách rekord mohl překonat. Cítil jsem se silný, tělo reagovalo na zátěž dobře, byl jsem uvolněný.“

Jaký máš recept na vítězství?

„Je to jednoduché. Dát si cíl, plně se na něj soustředit, tvrdě trénovat, dodržovat disciplínu a nepolevit.“

Kondiční běžce bude asi zajímat, kolik kilometrů naběháš v tréninku.

„Denně je to kolem 25 až 30 kilometrů.“

Je ti třiatřicet let. Dá se v tomto věku ještě zlepšovat?

„Rozhodně ano, záleží na tom, kdy s běháním začneš. Trvá dlouho, než se člověk dostane na vrchol svých možností. I po třicítce se může zlepšovat.“

A co až budeš muset jednou skončit s vrcholovým běháním?

„Mám v Keni hotel, je to také takové běžecké centrum jako tady. Přijíždějí tam lidé ze zahraničí, setkávají se tam běžci. Hotelové lobby je velký otevřený prostor, kam mohou lidé zajít na čaj či kávu a poklábosit. Pořád budu mít co dělat.“