Znaje běžné počasí na Ještědu, těšil jsem se na mlhu, vítr, déšť, sníh nebo krupobití. Když jsem v předpovědi viděl, že má být –5 °C a jasno, byl jsem snad i trochu zklamaný. Během závodu jsem ale zjistil, že to určitě na škodu nebylo.

Jelikož to byl můj úplně první skyrace, tak trochu jsem nevěděl, co od sebe mám čekat. Jako orienťák jsem ale očekával, že bych měl být silnější v sebězích než v kopcích nahoru. Ambiciózně jsem si stanovil cíl umístit se v prvním třetině pole, které čítalo asi 300 běžců. Po startovním výstřelu, který padl téměř přesně v deset, se celý balík vydal vstříc prvním 400 vertikálních metrů pod lanovkou. Tempo je sice klasicky přepálené, ale běží se mi dobře, a tak se řadím na průběžnou desátou pozici. Nechápu sice, co tam dělám, ale počítám s tím, že mě ještě desítky běžců předběhnou.

V mlze konečně uvidíme konec lanovky a má následovat to, co jsem si pro sebe v rámci předzávodní přípravy nazval „klesavý traverz“. Směji se sám sobě, když se spolu s ostatními buď boříme do hlubočáku, nebo kloužeme po ledu. K tomu navíc lehce přestřeleným odhadem půlku této části stoupáme.

Rád bych se zastavil na občerstvovačce, kde jsou naslibované hromady dobrot, ale moje 10. místo mě ještě překvapivě neopustilo a já si skoro začínám dělat nějaké ty ambice. Protože se ani ostatní neobčerstvují, srkám jenom lok čaje a stěží rozkousám GTčko (tableta cukru obohacená o minerály). Vše, co jsme doposud běželi, byla ale v podstatě jenom rozcvička před grandiózním finále – nahoru na Ještěd, dolů a to celé jinudy ještě jednou.

Vím, že bych měl být v kopcích slabší než ostatní, a proto se sám sobě nestačím divit, když jdu po pár metrech do čela naší malé 5členné skupinky. Přemítám, zda-li jsem chytnul druhý dech, nebo mi za chvíli dojde, ale každopádně téměř všem utíkám. Závěrečná část je spíš horolezením než výběhem. Protože už dávno nemám rukavice, nejdříve organizátory proklínám. Při dotyku se zmrzlým sněhem mám pocit, že mi ruce dřív nebo později upadnou.

Organizátoři i diváci mohutně povzbuzují, když kdosi z nich konečně křikne: „Podívej se vlevo!“ Vydám ze sebe jen citoslovce obdivu a úžasu. Naprosto modrá obloha osvětluje v mraku zahalené Podještědí a vzniká nádherná inverze.

Na kochání ale není prostor a my se vydáváme vstříc prudkému seběhu. Čeká nás 400 výškových metrů dolů po lesních pěšinách, část, na kterou se nejvíce těším. Hned ze začátku dostávám info, že jsem 6. celkem a 2. junior, přičemž toho prvního vidím sotva pár vteřin přede mnou. Je čas to konečně pořádně rozbalit! Vypínám svůj půd sebezáchovy a vrhám se dolů. „Hlavně nebrzdi,“ říkám si. Naštěstí je skoro vše po sněhu a reálně nějaké vážné zranění zas tak moc nehrozí. Užívám si to plnými doušky, i tak se mi ale podařilo ani jednou nespadnout a na své dva nejbližší konkurenty si vytvořit asi 15sekundový náskok.

Vím, že pokud budu před nimi i nahoře, nejspíš je už cestou dolů před sebe nepustím a vyhraji tak juniory, přičemž celkově budu 5. – něco, o čem se mi na startu ani nesnilo. Motivace je to velká, tak se snažím se kousnout. Když konečně uvidím Ještěd, jsem celkem šťastný. Až poté, co se podívám o trochu níže, spatřím čerstvě zasněženou sjezdovku a další kamenné pole. Úsměv mi doslova zmrzne na rtech. Rozhodně bych nechtěl být Pavlem Brýdlem, který to zde jako úplně 1. prošlapával. Se sebezapřením se konečně dostávám nahoru, opět se zmrzlými prsty, když jsem se přitahoval o zasněžené kameny.

Poslední část už se skládá jen z krátkého přesunu po silnici, „traverzu“ po hřebeni a lahůdky na konec, seběhu pod stejnou lanovkou, jaká se vybíhala na začátku. Naštěstí už si můžu jen kontrolovat svůj vytvořený náskok a nikam se nehnat. Trochu mi to ale stejně nedá a už značně protrápená stehna ještě přinutím k lehké adrenalinové zábavě. Na úplném konci si už jen musím dávat pozor, abych neuklouzl na namrzlém parkovišti. Po doběhu mě stejně jako všechny čekají gratulace od pořadatelů, čelenka jako dárek k dokončení, teplá sprcha i jídlo a ještě příjemný bonus, spousta hodnotných cen na vyhlášení.

Můj velký dík a respekt patří jak Honzovi Dušánkovi, tak všem dobrovolníkům na trati. Skvělá atmosféra, povzbuzování úplně od všech a krásné počasí pro mě z tohoto závodu udělaly krásnou tečku za letošní sezonou!

Muži:

1. Pavel Brýdl
2. Libor Trtek
3. Vít Otevřel

Ženy:

1. Zuzana Kocumová
2. Ivana Sekyrová
3. Tereza Rudolfová