Pro začátek bych se měla představit: jmenuju se Jitka Richterová, je mi 21 let a běhám hlavně traily a skyrunning. Během výměnného pobytu ve Švýcarsku jsem sice v horách běhala skoro každý víkend, alpský závod za sebou ale mám zatím pouze jeden, na domácí půdě pak z horských asi tři, letos bych si tak chtěla hlavně rozšířit obzory a zlepšit výkon.

Salomon Zugspitz Ultratrial toho nabízí mnoho, jak pro hobíky, tak pro ostřílené atlety a reprezentaci. Nejkratší trasa začíná na necelých 25 km s pozitivním převýšení +1 595 m, to je zhruba ekvivalent jednoho z těžších skyrunningových závodů u nás, Ještěd Skyrace. Dále jsou na výběr trasy na 39, 62, 81 a 101 km. Nejdelší trasa má převýšení +5 412 m. Každá trasa má svoje vlastní specifika a trénink je vždy potřeba přizpůsobit konkrétní trase a nepodcenit přípravu. Organizátoři na svých webových stránkách dokonce nabízejí ukázkové tréninkové plány pro každou trasu.

Já jsem si vybrala trasu na 39 km s pozitivním převýšením +1 896 m. Výškový profil trasy se vyznačuje specifickou vlastností – od začátku až do 31. km se až na dvě malé výjimky prakticky pořád jen stoupá a na posledních osmi kilometrech následuje pro již namožené svaly i klouby náročný seběh.

Pro trasu BaseTrail XL je potřeba trénovat rozmanité aspekty tréninku. Prvních 10 km, kdy trasa vystoupá pouze o 300 – 400 výškových metrů, přímo vybízí k rychlejšímu tempu. Naproti tomu prudký výstup na Bergstazion Alpenspitz vyžaduje solidní kondičku a na kamenitý terén zvyklé a odolné klouby a vazy. Na závěrečný seběh do cíle s negativním převýšením –1289 m je pak potřeba mít zvládnutou techniku.

Do tréninku zařazuju mnoho různých aspektů, nejvíc se zaměřuju na vytrvalost a trénink uphillu a downhillu. Ty zařazuju jednak do vytrvalostních tréninků, ale také v podobě intervalů. Dál se pak snažím trénovat v kamenitém a členitém terénu kvůli procvičení techniky, ale také proto, aby si na podobný povrch nohy zvykly. Do klasického tréninkového plánu zařazuju podle možností a situace jedenkrát až třikrát týdně doplňkové sporty v podobě kola, kajaku a jízdy na koni. Zatímco cyklistika mi slouží především k tréninku vytrvalosti – obvykle zařazuju trasy 60, 80 km -, kajak a koně pomáhají hlavně s posílením svalů. Přes týden trénuju hlavně v Praze, v kopcích Divoké Šárky, o víkendu pak naopak vyrážím za Prahu na nějaký delší trailový trénink, například ke Karlštejnu, Svatému Jánu, kolem Sázavy a podobně.

Trénink na letní sezonu začíná už v zimě, a tak jsem ani já v zimních měsících nezahálela. Jako svojí první víkendovou destinaci tréninku na Zugspitz jsem si vybrala Šumavu. Byla teprve první polovina března a tak byla většina vrcholků ještě pod pokrývkou sněhu. Toho sice na Zugspitzu tolik neočekávám, pro trénink techniky a ztížení podmínek se ale hodí.

Hlavním cílem víkendu byl Grosser Arber, neboli Velký Javor, s nadmořskou výškou 1 456 metrů, ležící v německé části Šumavy. Jako rozcvičku jsem zvolila dvě hodiny lyžování a následovala již „hlavní atrakce“ v podobě 1,3 km dlouhé černé neupravované sjezdovky s převýšením přes 350 metrů. První část sjezdovky byla uježděná a namrzlá, sklon se teprve rozjížděl, s mačkami ideální start. Druhá a nejprudší část byla namrzlá méně ale stále byla relativně pevná, byla tedy ideální na trénink intervalových sprintů. V poslední části byla kvalita sněhu nejhorší a zároveň nejtěžší podmínky. Nahromaděný sníh byl díky sluníčku natátý a mačky prokluzovaly, sprintové intervaly se tak v závěru svahu výrazně ztížily a to nejen postupující únavou svalů.

Jako správný „nezodpovědný“ hobík jsem si před druhým výběhem, v souladu s aktuální domněnkou, že horší už to přece být nemůže, neodpustila posilnění v podobě čaje s rumem. Možná i vlivem toho se mi downhill běžel dobře a rychlejším tempem než obyčejně. Trénink rychlého downhillu ve sněhu se sice neobešel bez několika pádů ale díky sněhové pokrývce, která sloužila jako efektivní brzdící polštář nebylo riziko zranění nijak velké. Pro trénink techniky downhillu samotného, bez kamenitého terénu ale přesto s členitým povrchem, byly zasněžené lesní cesty z Velkého Javoru ideálním odrazovým můstkem před tréninkem downhillů v kamenitém terénu.

V neděli pak následoval lehčí, cca 15 km dlouhý trénink s výběhem na Pancíř a Špičák pohodovým tempem a na malé úsilí. Většina cesty byla stále ještě na měkkém nebo zasněženém povrchu, takže jsem místy opět vyndala mačky.

Na vzdálenost jsem za víkend sice neuběhla až tolik, kolik bych ideálně chtěla, zato byl ale trénink vydatný co do kopců, převýšení a namáhavého tréninku ve sněhu.