Jen několik prvních úseků s nimi držel tempo tým Winehouse, který nakonec skončil druhý a rovněž překonal těžko uvěřitelnou hranici 24 hodin. Oba týmy běžely všech 36 úseků hluboko pod 4:00/km!

Jak to šlo našemu týmu Razak? Pěkně od začátku: Už podruhé dostávám v listopadu minulého roku pozvánku spolu se svou ženou Helenou do Razak teamu na letošní Vltava Run. Neváhám ani minutu, již moje první účast v roce 2015 byla velkým zážitkem, nejen běžeckým.

V pátek odpoledne sedíme v autě a vyrážíme směr Horská Kvilda, nedaleko Zadova, kde v sobotu startujeme. Až ve 12:30! Kapitán Richard věří, že splníme jeho vysoko položenou laťku a odevzdané časy na jednotlivé úseky vypočítané z našich předpokládaných výkonů na hladké desítce. Proto ten pozdní start. První týmy jsou totiž už více než sedm hodin na nohou.

Ambice jsou pod 31 hodin a být v první stovce. Nutno podotknout, že máme v našem dvanáctičlenném týmu tři ženy. Dopravní problém na Strakonické si vysvětlujeme, že všichni jedou na Vltava Run, přesto jsme v půl osmé večer na Zadově u registrace. Fasujeme štafetový kolík, trička, rozbor jednotlivých úseků, hlavně těch našich. Tři plzně, hovězí líčka, jde se spát, o víkendu čas jíst a odpočívat nebude.

Čeká mne hned první etapa ze Zadova do Lipky, 14 kilometrů, nějaký ten kopeček, spíše asfalt. Ve vlně po 15 minutách je vždy šest běžců jednotlivých týmů, se mnou startují třeba Křetínského hoši z J&T Running Team nebo Parta hic. Samý dobrý oddíl! Hned za úvodní pasáží, kterou znám z běžkařské Kašperské 30, ale nenechávám nikoho na pochybách, že Razak team bude letos vepředu. Asfaltový úsek do Šindlova drtím, v kopci přes louku se zuby nehty držím a do Lipky doběhnu pět minut před limitem, pod 56 minut. Jo, to by šlo.

To už ale šup do auta a do Kubovy Hutě, kde čeká téměř celý tým. Žena Helena předává nováčkovi Lubošovi a ten coby ultramaratonec předvádí, že i rychlost je potřeba. Spolu s běžcem z Beermentalu – loňským vítězem – zaběhne nejrychlejší čas na úseku ze všech týmů a my v Lenoře nemáme co říct.

V Nové Peci u Lipna vydatně obědváme, v Rožmberku vydatně doplníme sacharidy a naše auto míří k mému druhému úseku, z Rožmitálu do Věžové Pláně. Další novic Honza rovněž zabíhá nejrychlejší úsek ze všech a předává mi kolík na 22. pozici z 301 přihlášených týmů. Mazec.

Můj první noční úsek mi od začátku moc nevoní, běží se čtyři kilometry do kopce po silnici. Na rovince a z kopce se držím, poslední tři kilometry vbíháme do lesa, který je po předchozím lijáku mokrý a bahnitý. Limit na úsek dodržím o dvě minutky a chystám se na doprovod ženy Heleny, které předávám a skoro 12 kilometrů s ní běžím až do Zlaté Koruny. Na tomto úseku, v lese na klouzajících kořenech stromů, nás předbíhá běžec týmu Beermental, pozdějšího vítěze a obhájce prvenství. Úzkou, bahnitou stezkou dobíháme na předávku a jedeme do Boršova, odkud zaskakuji za kolegu z týmu a běžím rovinatou etapu do Českých Budějovic. Opět bez deště, v nohách už maraton, divím se, že nohy běží a drží tempo kolem 4:20. Před druhou ranní předávám Tomášovi a těším se na odpočinek.

Ještě před ním doplňuji energii v podobě párku a teplého čaje na předávce v Purkarci a míříme do Kostelce nad Vltavou, startu mého posledního úseku. Dvě hodiny ve spacáku kousek od řepky stačí, slunce svítí už od brzkých ranních hodin. Razak team stále drží náskok na svůj časový odhad zhruba dvě hodiny a my všichni nemůžeme věřit, že to teoreticky vypadá na top 20.

Obtížnost 4 na úseku z Kostelce do Klučenic ani nevnímám, je vedro, kopce jsou čím dál kopcovitější, ale když předám Lence, je mi fajn. Končím své působení v letošním ročníku, celkem to dalo 55 kilometrů, úseky bez doprovodu Heleny v průměrném tempu 4:15/km. Má čísla jsou ale nic ve srovnání s týmovým numerem. Jako Razak team končíme na 20. místě z 294 tým, které dokončily. Výsledný čas v cíli 29:13 předčil naše veškerá očekávání a naplnil nás pýchou a hrdostí. Někteří kluci zaběhli buď nejrychlejší, nebo jedny z nejrychlejších úseků vůbec, klobouk dolů. Všichni do jednoho můžeme potvrdit motto Vltava Run: Jedna výzva, spousta zážitků.