Hobby běžci rádi guglí, čerpají rady a zkušenosti od sebe navzájem, z diskuzních fór či prahnou po radách fyzioterapeutů. Hlavně rychle, hned a zadarmo, ať neztrácí čas pro trénink!

Každý přemýšlející běžec musí tušit, že existuje nějaká přímá úměra mezi naběhanými kilometry a zraněním. Platí ale rovnice, že čím víc kilometrů v nohách, tím jsme ke zranění náchylnější? Dá se to vůbec takhle zobecnit?

Zuzana Kocumová, bývalá profesionální sportovkyně, běžkyně na lyžích, účastnice zimní olympiády a v současné době velká propagátorka překážkových běhů, zastává názor, že tato rovnice platit nemusí, pokud se k vysokému objemu dostanete postupně, systematickým, dlouhodobým a pomalým navyšováním kilometrů, doplněným o adekvátní regeneraci.

„Pro někoho může být 100 km týdně pohodová zátěž, začátečník si však může ublížit i při zlomku naběhaných kilometrů,“ dodává. Je nasnadě, že zde víc než kde jinde platí používat zdravý selský rozum a poslouchat signály svého těla. To se ovšem běžcům v tréninkovém laufu moc nechce… A pozor – nejde jen o eliťáky, jarní oteplení přímo láká k výběhu do přírody, a pokud jste se celou zimu nehýbali, je i malé navýšení týdenní kilometráže pro tělo šokem.

Zkušená fyzioterapeutka Jaroslava Banýrová z Fyzioterapie Breja říká, že rozhoduje terén a doba běhání u daného člověka a také stav jeho pohybového aparátu – zda má daný běžec uvolněné vazivo v hlezenních kloubech (kotnících) a může tak dojít k vyššímu riziku distorze kotníku.

„Důležitou roli hraje také zkrácení svalů vedoucí k jejich natažení nebo natržení. Nesmíme zanedbat ani psychický stav jedince, aby byl fit a ne ve stresu, protože druhá varianta často vede k nedostatečnému soustředění se na běh a možnosti způsobení úrazu,“ říká.

Jak poznáte zraněného běžce na závodech na první pohled? Někteří to maskují, někteří rádi ve startovním koridoru vypráví o všem, co je tíží. Někdy vám přijde, že se ten člověk po startovním výstřelu musí rozpadnout. Na jiných je to vidět na první pohled a to pomocí barevného oblepení všech možných části těla. Tejpy se staly módou a krášlí tělo nejednoho sportovce.

Co si myslíte o jejich účinnosti? Je lepší je pořádně lepit, nebo prostě nechat tělo odpočinout a zranění pořádně vyléčit? „Kineziotejpy mají klinicky prokázanou účinnost. Záleží k čemu je chceme využít – k aktivaci nebo inhibici daného svalu, podpoře hojení tkáně, snížení bolestivosti, zmírnění otoku, centraci a stabilizaci kloubů, mobilizaci fascií aj.,” říká Banýrová a dodává:

“Pokud mám například podvrknutí kotníku, může odpočinek společně s vhodně zvoleným způsobem tejpování podpořit reparační procesy a zajistit rychlejší uzdravení a dřívější návrat k běhání.“ Z fyzio hlediska tejp tedy k rychlejšímu léčení pomůže.

Elitní běžkyně Petra Pastorová, který umí půlmaraton za 1:14:10 a maraton za 2:36:42, vidí v tejpování dobrou pomůcku, nikoliv však lék. Pokud ji trápí nějaké akutní zranění, určitě je podle ní lepší vyřešit příčinu, což většinou bez běžecké pauzy nelze.

„Tejp mi pomáhá v situaci, kdy znám vážnost svého zranění a vyhodnotím situaci tak, že chci podat nějaký výkon. Tedy běžet závod. Tejp mi pak slouží vlastně jako ochrana na krátkou dobu, pak se ale problému věnuji. Je lepší u každého zranění najít příčinu a tu řešit, což je často delší a těžší proces vyžadující kompenzační cvičení. Nalepit tejp je jistě lehčí a rychlejší, ale určitě to není řešení,“ dodává s tím, že své sehrává spíše psychologický e­fekt.

Trápí vás zranění nebo si nevíte s něčím rady v tréninku? Zeptáme se odborníků za vás! Napište nám na redakce@behej.com, případně vložte komentář přímo pod tento článek.