Jestliže se tehdy hanlivě mluvilo o vysoce tlumivé botě jako o cihle a poukazovalo se na dva centimetry „gumy“ pod chodidlem, dnes jsme leckdy i na čtyřech centimetrech. O citu pro povrch tedy nemůže být řeč. Boty jsou leckdy supertuhé, preferuje se rychlý odval podporující celkovou rychlost běhu. Boty původně vyvinuté pro africké rychlíky se běžně prodávají hobíkům, dokonce i naprostým začátečníkům.

Proč se tomu tak stalo? Honíme se za osobáky a riskujeme přitom zdraví svých chodidel? Byly snad tehdejší argumenty zastánců (skoro)bosého běhání chybné? Necháváme na vás a vaše komentáře.

Následující text vyšel 8.9. 2010:

O tom, že moderní běžecké boty spíše komplikují ideální práci chodidel, se hovoří již dlouho. Některé studie však jdou ještě dále. Tvrdí, že současné modely obuvi jsou vysloveným nepochopením, jak chodidlo pracuje, a v důsledku toho jsou po všech stránkách našemu zdraví nevyhovující. Doporučují buď jinou konstrukci, nebo boty raději zcela odložit.

Co je nejvíce trnem v oku odpůrců tlumivých bot „vycpaných“ technologickými prvky, které ovládly regály sportovních obchodů a o nichž slýcháváme od výrobců, ale i řady běžeckých poradců, jen to nejlepší?

Především to je vysoká míra tlumení v podrážce. Pěna a jiné materiály klamou senzory umístěné na chodidlech nohou. Nervových zakončení je na chodidle přes 200 000, zdaleka nejvíce ze všech částí těla. To tak dostává falešné impulsy a místo aby se zpevněním připravilo na tvrdý dopad, klesá k zemi v očekávání měkké peřinky.

Dalším nevhodným prvkem je údajně úzká špička, která brání prstům roztažením vytvořit širší a tím stabilnější základnu pro dopad. Zvednutá špička pak prstům neumožní zabrat při odraze.

Podle obhájců bosé nohy coby geniálního vynálezu, který netřeba „vylepšovat“ botou, je zdravá klenba tím nejlepším tlumením při dopadu. Jestliže ji však podložíme tvarovanou vložkou, v její práci ji tím bráníme a ta v důsledku ochabuje a propadá se. Podobně pronační opora na bocích limituje pohyb příčné klenby, který je přirozený a nemělo by se mu bránit!

Jestli vás v důsledku nadměrné pronace bolí jiné části těla, nehledejte opěrné berličky protipronačních bot, ale raději dané partie posilujte a snažte se zbavit nerovnováh v držení těla. Světový rekordman Haile Gebrselassie má pronaci jako hrom a jak vidno, nebrání mu to ve špičkových výkonech, uvádí bosí běžci.

Na mušku si berou i vysokou a tuhou patu (kvůli níž trpí achilovka) a její vyvýšení, které vytváří nadměrný sklon boty a nutí tělo rovnat se do vzpřímené polohy dlouhodobě namáhavým prohnutím zad.

Studie oponuje názorům, že dnešní člověk není připraven na bosý běh po tvrdých površích. Odkazuje se na domorodé kmeny v jižní Americe i na jiných kontinentech, které zdaleka nedisponují měkkými povrchy, ale nohy mají zdravé a funkční. Ani naši předci v blízkých zeměpisných šířkách si nevykračovali po mechových cestách, dodávají.

Jak by tedy ideální běžecká bota měla vypadat? Měla by být plochá, s minimální podrážkou, širokým předkem a vysoce ohebná.

Všechny jejich argumenty se opírají o tezi, že co není zatěžováno, to chátrá. Než se pustíme do komentářů relevantnosti těchto argumentů, udělejme si malý test zdraví našich chodidel: Dokážete bez velké námahy a dopomoci roztáhnout od sebe prsty na nohou? A svedete si jimi (bez pomoci rukou) navléknout ponožky?