Pražský maraton očima debutanta
„Všichni muži jsou snílci. Ale ne všichni jsou stejní. Jedni, s nočními sny v utajených koutech mysli se ráno probouzí, aby na vše zapomněli. Ti druzí, snílci dne, jsou nebezpeční chlapíci, snažící se své sny uskutečnit.“
Téměř přesně před rokem jsem se při sledování televizní reportáže z PIMu rozhodl, že si jej zkusím za rok zaběhnout sám. Stejně jako mnoho dalších amatérských „hobíků“. Moji přípravu jste mohli sledovat na mém blogu. A tady vám přináším své dojmy z mého prvního maratonu.
Trénink jsem si dávkoval sám, sestával především z budování obecné vytrvalosti, rady a inspiraci jsem získával z knihy Běháme Miloše Škorpila a z webu behej.com. V úvodu jsem si jako svého trenéra pořídil pulsmetr. Nastavil jsem si tepové zony, odpovídající mému věku. A taky bylo možno si nastavit text displeje. A abych měl svůj cíl stále na očích, tak P.I.M.08 byla jediná volba.
Rok uběhl velice rychle. Můj den nadešel tuto neděli. Večer před maratónem jsem si připravil vše nezbytné. Nechyběla vazelína, náplast na bradavky, protikřečové tablety, kofeinové tablety, energetické gely…
První přímé setkání s PIMem proběhlo na nádraží ve Vysočanech, kde jsem zahledl vystupovat jednoho z běžců kompletně připraveného ke startu, včetně připnutého čísla. Je to dobré, jsou i větší blázni než já.
Absolvoval jsem focení s vodiči u Prašné brány a vydal se s půlhodinovým předstihem do šatny. Celetná ulice byla dost plná, ale projít se dalo. V šatně jsem si připnul číslo na dres, namazal podpaží a slabiny vazelínou, přezul boty a chystal se vyrazit. Zaslechl jsem v povzdálí rozhovor dvou běžců „Nemáš náplast?“, „Jo, tady.“ A mi blesklo hlavou, sakra, zapomněl jsem na přelepení bradavek. Takže rozbalit batoh, najít až vespod uloženou náplast a lepíme. A první problém, náplast moc nedrží. respektive nedrží téměř vůbec, asi ta vazelína, nebo jde o nelepivou náplast dle Murphyho. „No, drží alespoň trochu, lepší než nic,“ říkám si a vyrážím na start.
Celetná je totálně ucpaná, dostal jsem se s velkými potížemi do startovního koridoru. „Start za dvě minuty,“ slyším hlasatele. Ještě si odskočit na WC. Budky jsou volné. Start jsem absolvoval při vykovávání potřeby. „Tak to začíná pěkně,“ říkám si a vybíhám z budky. Dav běžců ale stále stojí. Po čase se postupně vydáváme na pochod ke startu. Na trať vybíhám se zpožděním šesti minut. Zapínám pulsmetr a mezičasy sleduji jednotlivé kilometry.
Plán běžet první desítku s tepy do 140, jak se mi daří tréninkově, bere za své. Adrenalin žene tep na 150. „Dobře, ale výše ne,“ říkám si. To se mi podařilo držet až do mety půlmaratónu, s občasnými výjimkami. Nasazuji celkem příjemné tempo, první tři kilometry běžím v tempu 5:50. Od čtvrtého kilometru se dostáváme na společnou část s cílovým doběhem. Vidím cedule 34 km, 35 km a další, jak se střídají s aktuálními kilometry 4 km, 5 km a dále. Říkám si: „jak ti bude až tady poběžíš podruhé…“
Občerstvovací stanice poctivě procházím, pít v běhu se nedá, v chůzi to jde a taky si člověk trochu odpočine. Postupně jsem dohnal balónky vodičů na 4:15. To mě uspokojilo. „Tak a teď hurá za balónky 4:00“. Stíhací jízda za snem v podobě prvního maratónu pod 4 hodiny mohla začít.
Kilometry ubíhaly pohodově, mezičasy se pohybovaly zhruba v rozsahu 5:30–5:50. Probíháme cílovou rovinku a Staroměstské náměstí, lidi fandí, perfektní atmosféra nás žene dopředu. Proplétáme se úzkými uličkami centra, u Prašné brány mě čeká manželka s dcerou. To je povolený doping. Václavák, nábřeží, beru si energetický gel, tempo pořád stejné, tělo poslouchá, puls se drží v okolí 150. Jediné, co stojí za pozornost, jsou přelepené bradavky. Náplast odpadla, to se čekalo, a teď mne tlačí sponka, která drží číslo. Je přesně v úrovni bradavky. Za běhu se mi ji podařilo přesunout níže.
Cestou od Výtoně k Nuselskému mostu vidím v protisměru vodiče na 3:45. Je to dobré, ti moji už budou blízko. Tělo je stále v pohodě. Běžíme pod Vyšehradem, krásný pohled na skálu, kde se do Vltavy veleskokem proslavil Šemík. Přichází dlouhá rovinka Podolského nábřeží a meta půlmaratonu. Začínám cítit kolena, nic strašného. „Haló, to jsme my, tvoje kolínka, které si ničíš tímto během,“ se nesměle ozývají. Dobrá, mírně zpomaluji. Onou metou probíhám v čase 1:59. To dává určité naděje na celkový čas pod 4 hodiny.
V protisměru konečně vidím cíl mé stíhací jízdy, čtyřhodinové vodiče. V protisměru se zdravím s Pavlínou z fora a k mému velkému překvapení vidím v protisměru i Lenku s Buldokem. „To je drak,“ říkám si a myslím na jeho kotník. Kousek za nimi vidím i konec celého běžeckého pole se sběrným autobusem a záchrankou. Směry a protisměry se mísí s obrátkou, chvíli jsou v protisměru ti vepředu, pak zase ti za mnou.
Most přes Vltavu nás vede na Smíchov a další dlouhou rovinku s otočkou. To je 25. kilometr. Tempo držím pořád stejné. Kilometry bez občerstvovaček dávám za 5:20–5:30, procházky a odpočinek na občerstvovačkách mě „zdrží“ zhruba o půl minuty. Ale lepší je si dávkovat takové malé odpočinky.
Za otočkou na Strakonické se kochám výhledem na vltavské nábřeží. Krása. Na 30. kilometru mě opět čeká manželka. Polibek a uklidnění: „jsem v pohodě. Běžte do cíle, doběhnu.“ Kofeinová tableta by mi měla pomoci. I přes postupující únavu jsem ještě schopen vnímat pohled na Pražský hrad při přeběhu po mostu Legií. Upíjím poslední záchranu, energetický nápoj Kamikadze. Nohy a tělo se začínají bouřit, tempo ale stále držím na úrovni 5:20–5:30.
A to už se dostávám na známou trasu. Tady jsme před několika hodinami už běžel. 34. km. „Už jen osm kilometrů, hurá, to je kousek,“ snažím se uklidnit znavené tělo. 35. km. „Už jen sedm kilometrů, hurá, to je kousek.“ Chvíli to pomáhá, ale moc dlouho ne. Sil ubývá. Snažím se držet tempo, i stoupající puls sleduji, ale to je tak všechno. „No, 170, to je hodně, ale však už je to skoro finiš.“
V Těšnovském tunelu se mi začíná trochu rozmazávat zrak, běžím jako ve snu. 40. km. „Už jen dva kilometry, to dáš,“ nasazuji tajnou zbraň, Šnekův restart systému. Vypínám pocity z těla a se slovy „to se mi krásně běží!“ nasazuji úsměv a předbíhám další a další běžce. Jde to, restart pomohl.
V zatáčce dobíhám jednoho z vodičů na 4 hodiny. „Já chci balónek, já chci balónek,“ volám a raduji se – bude to pod čtyři hodiny. Je to Mirek Hasal, potěší mě slovy: „Je to v pr…, je to přes 4 hodiny.“ Říkám si, že asi z něj mluví únava a nasazuji finiš Pařížskou ulicí. Lidi fandí, ženou nás do cíle. Díky tomu veškerý pocit únavy ustupuje a ono to jde. Cílem probíhám v oficiálním čase 4:03:01. Ale čistý čas je 3:57:10. Super. Čtyři hodiny padly.
Za cílem se únava mísí s euforií, dostávám medaili, beru si plechovku nealkoholického piva a přes plot se zdravím s manželkou. Je šťastná se mnou, možná je šťastná, že jsem to přežil. Asi od každého kousek. Cesta k šatně je čas pro únavu, která se plně projevuje. Sotva dělám kroky. Šatna nevypadá jako místo šťastných lidí, kteří úspěšně zvládli maratón, ale jako lazaret. Sundávám si boty, na palci na mě vykoukne dvoucentimetrový puchýř. „Tak to ty jsi mě bolel!“
Jsem maximálně unavený, ale zároveň šťastný. Uběhl jsem maraton. Opravdu uběhl – celou dobu jsem běžel (občerstvovací stanice nepočítám). Roční úsilí nebylo zbytečné. Doma mě čekalo překvapení. Jako odměnu za úspěšně dokončený maraton jsem od manželky dostal pohár. Jsem opravdu šťastný…
Dan Zoubek
Komentáře (Celkem 23)
Beroun
mirek hasal 12.05.2008 00:15:23
A já jsem si zas říkal, co je to za magora, co po mě chce balónek...... :)
Beroun
mirek hasal 12.05.2008 00:17:02
Jinak samozřejmě gratulace k prvnímu Maratonu a ještě s trojkou na začátku......
Nymburk
dan67 12.05.2008 06:35:36
>> Mirek Hasal, 12. 5. 2008 00:15:23
Po čtyřech hodinách běhu na sluníčku člověk začne magořit.
Ale vedl jsi dobře, čistý čas je pod čtyři. To se počítá.
Ústí nad Labem
PetrK 12.05.2008 07:05:13
>> dan67, 12. 5. 2008 06:35:36
Gratuluju ti, snílku dne. Přesně, jak sisi to před startem naplánoval. A kdyby bylo trochu chladněji, je tam 3 v obou časech. Jsem zvědav jaké datum bude na tvých hodinkách od dnešního dne? Jaké sny budeš snít?
Šnek 12.05.2008 07:41:44
Téda Dane, jseš borec. Gratuluju ke skvělému času. Na „normálním“ maratónu by jsi byl ještě o 10–15 minut rychlejší.
Nymburk
dan67 12.05.2008 09:14:40
>> PetrK, 12. 5. 2008 07:05:13
Zatím mám před sebou „plán“ tohoto roku. Tak trochu tam ještě
zůstává ten maraton pod čtyři i oficiálním časem.
O „velkém“ cíli začínám přemýšlet. V dlouhodobém výhledu by to
snad bylo zvládnou plného ironmana. Ale zatím fakt nevím.
Nymburk
dan67 12.05.2008 09:16:25
>> Šnek, 12. 5. 2008 07:41:44
Díky za gratulace.
Pomohl „restart systému“ z Tvé Egyptské senzace. Ten je
fakt dobrý.
Sokolov
koyama 12.05.2008 09:39:23
Dane koukl jsem se na tvé mezičasy a máš neuvěřitelně vyrovnané tempo. Při první maratónu – to klobouk dolů.
Praha
Štefan 12.05.2008 10:47:38
Velmi pěkný výkon, super uhlídané tempo. Blahopřeji!
Praha-východ
Vanda 12.05.2008 11:25:52
Dane, gratuluju!
No to se taky svěřím. Startovala jsem z podobné pozice – místo toho
abych si užila „luxusu mistrovské lajny“, jsem se potloukala po okolních
hospůdkách s jasným cílem…(jo, buď po mně chtěli 10 korun nebo tam
už někdo konal totéž) pak jsem totálně zazmatkovala, jak jsem chtěla na
své místo dopředu a abych se nemusela prodírat davem, rovnou jsem oběhla
ovocňák a celetnou, kde jsem s hrůzou zjistila že to šlo od konce(no
příště prostě lépe nastudovat mapky:))), a tak to byl ostrý kilák
i s překážkami navíc, který jsem zakončila přelezem přes klandr
zároveň s výstřelem, delay asi 24 vteřin (časomíru jsem si ale zvládla
definitivně srovnat až po 12km znovu na Staromáku). Pod 168 jsem se nemohla
dostat od začátku a slevit z tempa jsem taky moc nechtěla a jen jsem si
říkala, jak dlouho to vydržím. Když jsem s blížícím se 3.km viděla
kilometrovník 33, myslela jsem si, že vidím dvakrát, než mi zecvaklo, že
tudy se půjde ještě jednou. Od půlky jsem začínala nemoct a od
25. zpomalovat (jindy to mám přesně naopak). Ke konci, kdy už jsem se
ploužila kolem 5/km, to na mně házelo cifry mezi 85 a 148 (asi i ten
sportestr dostal chudák úpal) … než jsem se na 40. pochlapila ke svému
původnímu tempu. Když jsem to hodila do compu, svítily na mně píky
s hodnotami 191, 194–195, no ani se nedivím, že mi bylo tak blbě:)))
Na to, že se mi všechno i přes veškeré zkušenosti vymklo z ruky, je můj
druhý nejlepší čas docela zázrak a obdivuju jak dovedeš běžet ťip ťop
podle plánu:))
Nymburk
dan67 12.05.2008 12:05:52
>> Vanda, 12. 5. 2008 11:25:52
Ahoj, Tobě především držím pěsti ať se tady od nás co nejdříve
dostanete domů.
Měl jsem dvě „motta“.
Škorpil : „Když máš pocit, že můžeš zrychlit, tak zpomal.“
Zátopek : „Když nemůžu, tak zrychlím.“
Do mety 1/2M jsem mohl, tak jsem brzdil. A někde mezi 27.-30.km přišla
krize, to už jsem nemohl, tak jsem zrychlil.
Bože, jak jednoduché.
Nymburk
Lubor.M 12.05.2008 12:56:17
Zdravím Dane.
Gratuluji ti k super zaběhnutému maratonu. Obdivuju tvoje bezvadně
vyrovnané tempo a tak trochu závidím ten krásný pocit zvládnuté mety.
Mně totiž letos nezbylo než se trápit doma, bo ze zdravotních důvodů jsem
musel maraton vynechat. Užívej, relaxuj a udržuj formu – za tři týdny na
Víru to asi taky nebude jednoduché.
Nymburk
dan67 12.05.2008 14:28:29
>> Lubor.M, 12. 5. 2008 12:56:17
Ahoj, taky jsem si říkal, že nejsi ve výsledcích. Alespoň se kvalitně
připravíš na pohárové závody.
Osobně nevím, jestli do Víru přijedu.
Každopádně držím palce při uzdravování.
A díky za gratulaci.
Nymburk
dan67 12.05.2008 14:30:14
>> Aldaman, 12. 5. 2008 12:36:27
Díky, AntiCramp má určitě taky podíl.
Křeče nebyly, jen poslední 2–3km se trochu ozývaly zadní strany stehen.
Ale do cíle vydržely. Křeče nebyly.
Exploser 12.05.2008 16:22:35
Blahopřeji ke skvělému výsledku v prvním maratonu, který zúročil roční soustředěné úsilí spolu se zhozením 30 kg a přestáním s kouřením. Teď si ještě vzpomeneš na svou běžeckou minulost a bude to stále lepší.
Nymburk
dan67 12.05.2008 17:12:32
>> smepet, 12. 5. 2008 16:33:36
Blog Šneka, několikadílný úžasný příběh. A celkově pěkný
blog.
První díl
http://behyaostatni.blog.
… cast-prvni
Díl s restartem
http://behyaostatni.blog.
… -cast-pata
Nymburk
dan67 13.05.2008 15:02:00
Pomalu, ale jistě se přesunuji do archivu článků, proto, než zmizím
z první stránky, všem děkuji za komentáře a gratulace.
V přípravě na maraton mi Vaše reakce a komentáře na blogu pomohly
s přípravou a reakce po jeho úspěšném zvládnutí ještě znásobily mou
radost.
Se všema se těším na další setkání na mnoha dalších závodech.
administrator 03.04.2010 13:32:28
„Všichni muži jsou snílci. Ale ne všichni jsou stejní. Jedni, s nočními sny v utajených koutech mysli se ráno probouzí, aby na vše zapomněli. Ti druzí, snílci dne, jsou nebezpeční chlapíci, snažící se své sny uskutečnit.“
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.