Duelantky čeká soudný den

Historie války dvou „D“

Jejich souboje začaly v roce 2002 na juniorském světovém šampionátu v jamajském Kingstonu vítězstvím o dva roky starší Defarové. O rok později na MS v Paříži vyhrála Dibabaová, zatímco Meseret nebyla ani ve finále. Byl to však jen krátkodobý výkonnostní výpadek, protože na olympiádě v Aténách to byla právě ona, kdo se radoval z triumfu. Defarová se přitom do závodu dostala jen shodou náhod. Místo v nabité etiopské sestavě se uvolnilo až poté, co byla Berchane Adereová pro nepřesvědčivou výkonnost vyškrtnuta z výpravy a její místo na desítce zaujala starší sestra Dibabaové, Ejegayehu, která měla původně startovat na pětce. Tiruneš byla v olympijském závodu třetí, když se mezi obě rivalky vklínila ještě Keňanka Isabella Ochichiová.

O rok později na MS v Helsinkách si role prohodily – vyhrála Dibabaová, na Defarovou zbylo stříbro. Rok plný bitev – sezóna 2006 – neměla ze světového hlediska vrcholnou soutěž, o to více však vynikl souboj obou Etiopanek v seriálu Zlaté ligy.

O úvodním mítinku v norském Oslo se zmiňme jaksi „mimo soutěž“, protože na něm Defarová nestartovala. Za pozornost však mítink stojí, protože tam Tiruneš Dibabaová vyhrála v tehdejším osobním rekordu závod na 5000 m za 14:30,40, přičemž o více než tři vteřiny porazila svou starší sestrou Ejegayehu.

Dlouho si však slávy neužila. Již o den později ji totiž z novinových stránek vytlačil světový rekord na „její trati“, který padl na mítinku v New Yorku. Zaběhla ho právě Defarová, které naměřili 14:24,53.

Na dalších mítincích Zlaté ligy už došlo k přímému souboji obou rivalek. V Paříži (8.7.) vedla ještě kolo před koncem čerstvá rekordmanka Defarová a Dibabaová byla s odstupem až čtvrtá. Dvě stě metrů před cílem však už soupeřce dýchala na záda a ve finiši ukrajovala milimetr po milimetru z jejího náskoku. Atak byl úspěšný a Dibabaová byla v cíli o 0,06 sekundy dříve. Vítězný čas: 14:54,24. Poslední kolo zvládla vítězka za 57,02.

O týden později souboj pokračoval v Římě. Dibabaová tentokrát neponechala nic náhodě a ani jednou před sebe Meseret Defarovou nepustila. Oproti svým zvyklostem diktovala tempo a v závěru předvedla opět čtvrtku za 57 sekund. Byl z toho čas 14:52,37, třetí vítězství na Zlaté lize ze tří možných a dílčí skóre vzájemných soubojů s Defarovou 2:0.

Koncem srpna v Bruselu Meseret Defarová vyhlásila další útok na světový rekord. Možná i kvůli tomu, aby se uchránila před rychlým finišem Dibabaové, šla rychle dopředu. Pacemakerka Olga Komjaginová ji vedla do 2000 metrů v tempu 68,1 s/400 m, o kilometr později ukazovala časomíra mezičas 8:35,39 (2:49,63 – 2:52,39 – 2:53,96). Poté Defarová zřejmě poznala, že tempo je příliš vysoké, zpomalila a následující kilometr běžela „jen“ za 3:11,37. Díky tomu se na ní dotáhly soupeřky a především Dibabaová, která 600 metrů před cílem nastoupila. Její zrychlení vysílená Defarová nedokázala zcela zachytit a Dibabaová si doběhla pro „pohodlné“ třísekundové vítězství a skvělý čas 14:30,63. V tu chvíli byla už jenom krůček od plného podílnictví na jackpotu Zlaté ligy.

Stejně jako sprinter Asafa Powell a čtvrtkaři Jeremy Wariner a Sanya Richardsová měla na kontě pět vítězství a na cestě k pokladu už stála poslední překážka: Berlín, respektive ještě jeden závod s Defarovou.

Uloupený jackpot

Není divu, že se před startem objevila řada spekulací o tom, že se Dibabaová se svou velkou rivalkou „nějak dohodne“. Tiruneš to však rozhodně odmítala: „Nikdy bych něco takového neudělala. A i kdyby přece, jsem si jistá, že by takovou nabídku Meseret odmítla,“ říkala a dodala, že jakékoliv spojenectví může mezi nimi vydržet maximálně 11 a půl okruhu, kdy běží pospolu. „Pak však přijde poslední kolo a každá z nás chce být rychlejší než ta druhá a vyhrát.“

Platnost těchto slov se 3. září v Berlíně skutečně potvrdila. Jak Dibabaová předvídala, rozhodoval finiš, ale k její smůle lépe sedl soupeřce, která zaběhla na závěr nejrychlejší okruh v jejich vzájemných soubojích (56,9) a o 0,36 sekundy připravila svou krajanku o 125 tisíc dolarů (více než 2,5 milionu korun).

V čiré nahotě se tak nepřímo potvrdilo, že obě závodnice zrovna velkými kamarádkami nebudou, byť to obě Etiopanky svorně odmítají. „Nejsme nepřátelé, jak si mnozí myslí. Mimo dráhu jsme kamarádky, beru Meseret jako svoji sestru,“ říká jedna a druhá přizvukuje. „Jezdíme s Tiruneš na společná soustředění a mezi sebou soupeříme pouze při závodech“.

Vachrlaté „příměří“

Od loňska se však jejich souboje přehouply do jiné, čistě virtuální podoby. Možná i za přispění jejich amerického manažera Marka Wetmora se navzájem vyhýbaly a úzkostlivě dbaly na to, aby si nezkřížily cesty. Kam jela Defarová, nejela Dibabaová a naopak. A když už se potkaly na jednom mítinku, běžely každá jinou trať. Stejně tomu bylo i na šampionátu v Ósace, kde Dibabaová po vítězství na desítce na pětku nenastoupila a usnadnila tak cestu k triumfu Defarové. To však neznamená, že by jejich „válka“ utichla zcela.

Vytrvalkyně se přetahovaly nadále, již sice ne v přímých soubojích, zato o zápisy do historických tabulek. Naposledy vzala Dibabaová světový rekord Defarové na pětce pod otevřeným nebem poté, co na červnovém mítinku v Oslo zaběhla po fascinující závěrečné pětině závodu čas 14:11,15.

A když se později ve Stockholmu pokoušela Defarová o návrat na trůn, chyběla jí k úspěchu jen vteřina a sedm desetin.

Soudný pátek

Ve finále olympijské pětky bude s největší pravděpodobností soubojům na dálku konec. Obě ovládly své rozběhy a utkají se tváří tvář. A je to duel velmi důležitý. Kdo bude v cíli jako první, nasadí si pomyslnou korunu vládkyně pětikilometrové trati.

Dibabaová už něco ze svých aktuálních možností naznačila. Před týdnem zaběhla ve finále desítky fantastický čas 29:54.66, což je (po pro mě osobně dosti podezřelém světovém rekordu Číňanky Junxii Wangové) druhý nejlepší výkon historie.

Defarovou první olympijské finále teprve čeká. Má za sebou však rozběhy, kde byla nejrychlejší a posilovat ji může i také vědomí, že dosud má s Dibabaovou na pětce příznivou bilanci 12 výher ku deseti prohrám z 22 vzájemných soubojů.

Těžko říci jaký druh závodu očekávat. Sázel bych spíše na takticky vedený závod s drtivým finišem. Proti rychlému času mluví absence pacemakerů, na druhou stranu jsou mezi finalistkami závodnice, které se patrně budou spoléhat spíše na tempo než na finiš, a ty by mohly úlohu vodičů zastoupit.

Stejné to ostatně bylo při již zmiňované desítce, kde se nakonec druhá Elvan Abeylegesseová pokoušela setřást Dibabaovou zrychlením v závěrečných třech kilometrech. V tomto sice neuspěla, vyšponované tempo jí však přineslo „alespoň“ stříbro a taktéž fantastický osobní (a pro Turkyni i evropský) rekord 29:56.34.

To otvírá poslední otázku: může do souboje obou dam s velkým „D“ zasáhnout i někdo jiný? Vyloučit se to samozřejmě nedá, zejména nebude-li některá z obou sokyň úplně fit.

Do finále se probojovaly silné vytrvalkyně včetně další známé Etiopanky Meselech Melkamuové, čerstvé světové rekordmanky ve stýplu Gulnary Samitovové-Galkinové z Ruska, její krajanky a evropské rekordmanky Lilie Šobuchovové, silného tria Američanek, dvojice Keňanek či již zmíněné Abeylegesseové. S velkou pravděpodobností však budou bojovat pouze o bronz.

Startovní listina finále žen na 5000 metrů na OH

O světovém rekordu Dibabaové z Osla 2008