Při Malém svrateckém maratonu byla řada běžců překvapena, když vás viděla na startu. Jak se to stalo, že jste tak vymizel z české běžecké scény? 

Vymizel jsem z běžecké scény, ale ne tak úplně z Česka, jak si mnozí mysleli. Důvody, proč jsem přestal závodit, byly částečně pracovní, částečně zdravotní. Sedm měsíců v roce jsem žil tady, dva až tři jsem pobýval doma v Etiopii a zbytek v Německu. Připravoval jsem se na atestaci (sportovní ortopedie) a psal vědeckou práci. Pravda je, že jsem téměř tři roky vůbec neběhal. Mým posledním závodem byl maraton v Lanzarote, běžel jsem jej tuším za 2:30 (pozn. redakce: 2:30:33). To bylo v roce 2004. 

Pak jsem na počátku roku 2005 podstoupil operaci takzvaného „měkkého třísla“. To je oslabené tříslo, problémy s ním měli a mají například Roman Šebrle či Jaromír Jágr. Je to velice bolestivé, běhal jsem s tím celý rok 2004, ale dál už to nešlo. Následovala rehabilitace a studijní a pracovní vytížení. 

Co vás přivedlo zpátky k běhu?

Recese. 22. srpna slavím narozeniny a letos mi bylo 37 let. Moji kamarádi a přítelkyně mi naordinovali dárek: k narozeninám jsem měl uběhnout 37 kilometrů. Ty jsem rozdělil do čtyř tréninků, třikrát jsem běžel deset kilometrů a jednou sedm. No a z toho jsem pak šel Malý svratecký maraton. Ten závod se koná v době, kdy slavím narozeniny, a navíc tam držím traťový rekord. 

S takovým tréninkem jste se umístil dosti vysoko. 

Do dvacátého kilometru to bylo bez problémů. Držel jsem se vpředu. Na čele běželi tři kluci a pak druhá skupina. Od dvacátého kilometru jsem už ale vědomě zpomalil, už začaly ubývat síly. Víte, když běháte pro radost, dá se uběhnout slušně krátká vzdálenost, ale ne maraton, na ten už se musí pořádně trénovat. A ve Víru je to 32 km s náročným profilem. 

Přesto. Osmé místo je velice slušné po takovém výpadku v tréninku. To vás muselo „nakopnout“. Nezačnete opět více trénovat a závodit? 

Stanovil jsem si za cíl přiblížit se co nejvíce svým výkonům z doby před čtyřmi lety. Mám v plánu závodit pravidelně od začátku příští sezóny. Ale i do té doby chci absolvovat nějaké závody. Ten, kdo mě zná už dlouho, ví, že to je můj hlavní způsob tréninku. Jsem líný a navíc mě nebaví běhat sám, takže závody jsou pro mě dobrým tréninkem. 

Kdy vás tedy uvidíme na příštím závodě?

31. 8. se běží maraton v Rychnově nad Kněžnou. Na ten závod jsem se přihlásil. Ale když jsem volal pořadateli, řekl jsem mu, že to pro mě bude jen objemový trénink. 

Neříkejte, že tréninkem pro vás bude to, že budete víkend co víkend běhat maratony. 

Víte, když máte práci na plný úvazek, je těžké si naplánovat trénink. V dnešní době, když chcete běhat opravdu dobře, nestačí trénovat obden, ani jednou denně. Musíte trénovat alespoň dvakrát denně. Mohou to tak dělat lidé, kteří si během vydělávají. Já mám teď soukromou ortopedickou ordinaci v Týně nad Vltavou a ordinační hodiny máme od sedmi hodin ráno. Možná když přesunu jejich začátek na osmou, budu moci absolvovat jeden 45minutový trénink ráno. 

Jak se vám líbily výkony etiopských běžců na olympiádě? 

Kenenisa Bekele zvítězil v závodě na 5 i 10 kilometrů. Nezopakoval totiž stejnou chybu jako na minulé olympiádě, kdy se na 5km trati nechal po pomalém průběhu ve finiši předběhnout mílařem El Guerroujem. Normálně by totiž mílař při vysokém tempu dodržovaném po celou dobu závodu na 5 kilometrů s vystupňovaným finišem neměl mít šanci proti specialistům. Jako ji letos neměl Lagat. Z toho se Kenenisa poučil. 

Dibabaová měla formu jako hrom, no a maraton vyhrál Keňan Wanjiru. Ten se mi líbil. Vyhrál, protože je to mladý závodník. Já si totiž nemyslím, že ideální věk pro vytrvalce je až po třicítce. U něj se uvádí věk 21 let. I když u afrických závodníků je věk často s otazníkem. 

Etiopané a Keňané budou vždycky dominovat ve vytrvalostních disciplínách. Je to dáno už stavbou svalových vláken. Převládají u nás ta vytrvalostní nad silovými. 

Děkuji za rozhovor. Potrénujte vytrvalostní vlákna a hodně úspěchů v příští běžecké sezóně.