Až dokončím tuto misi, v zahraničí budu mít odslouženo pět a půl roku. Nyní si uvědomuji, že jsem téměř vždy během působení v cizině rekreačně běhal. Běhal jsem rok v Titově Korenici na velitelství českého praporu v rámci mise UNPROFOR. Neběhal jsem v Sarajevu během mise OBSE při organizování prvních svobodných voleb v Bosně a Hercegovině, ale zato jsem pravidelně s místními řidiči pracujícími pro OBSE hrál fotbálek. Běhal jsem tři roky v USA v Bethesdě (Maryland) a ve washingtonském parku poblíž české ambasády. Nyní běhám v Kábulu.

Musím však podoktnout, že být na základně velitelství ISAF, je taková virtuální realita. Nebýt blízkých hor v okolí, člověk by si nepřipadal jako někde v cizině. Kvůli bezpečnostní situaci se nedoporučuje, pokud to není nutné, opouštět základnu. Mnoho času tedy většina lidí na velitelství stráví na základně. A na základně je to stejné, jako kdybyste byli na vojenské základně kdekoliv v ČR. Dobrovolné vězení, jak někdo výstižně poznamenal. Už jsem se smířil s tím, že prakticky nepoznám Kábul a život obyčejných lidí. Jen občas z auta vidím cvrkot města: na ulicích většinou muži, ženy v burkách (rozdíly žen můžete sledovat podle jejich bot, také se rády fintí, pokud na to mají), auta přecpaná pasažéry, na kole nebo motorce i tři osoby a hlavně dopravní chaos.

Co se týká běhání na základně, tak to je způsob mého krácení času a také udržení osobní disciplíny. Vždyť by tady člověk jinak zlenivěl. Když se to tak vezme, tady má člověk dost času sám na sebe. Ráno se nemusím složitě přesouvat do zaměstnání, jídlo je ve vysoké kvalitě bez jakéhokoliv shánění, prát nemusím – jen to zanesu do sběrny a na druhý den to mám vyprané. Takže brzy ráno běhám, protože jinak sedím v kanceláři nebo jsem na nějakém jednání.

První měsíc mého pobytu na základně v Kábulu, jejíž nadmořská výška je asi 1790 m, jsem mimo jiné věnoval aklimatizaci na prostředí. Lékaři po příjezdu nováčky poučují, aby podle věku vynechali jakýkoliv trénink po dobu dvou týdnů až jednoho měsíce. Problém je zde s houstnutím krve, které nastává nováčkovi po příjezdu do míst s vysokou nadmořskou výškou. Já jsem přesto začal běhat, ale maximálně 30 minut co druhý den a prováděl jsem to jeden měsíc. Zpočátku jsem opravdu po doběhnutí cítil v hlavě vyšší tlak. Ale to vše pominulo a nyní se cítím výborně.

Lidé zde na základně mají velmi dobré podmínky pro sport. Na základně žije skoro dva tisíce lidí a neznám človíčka, který by nějakým způsobem sportoviště nevyužíval. Máme zde venkovní hřiště pro malý fotbal, volejbal, košíkovou a tenis. Během ME v kopané se zde synchronně konal mezinárodní turnaj ve fotbale. Podobně tomu bylo během Letních olympijských her, kdy se zde konal mezinárodní turnaj v rámci velitelství ISAF ve volejbale, kopané, košíkové a pozemním hokeji. Večer je možno slyšet vášnivé výkřiky při provozování těchto sportů. Mnoho lidí cvičí ve zdejším fitness centru, které se nachází v budově Coloseum Rome Gymnasium.

Běhání zde na základně je populární. Někdo zásadně běhá na páse uvnitř tělocvičny, protože odmítá běhání venku z různých důvodů: běháním po asfaltu trpí klouby a nohy, velká prašnost, někdy se vyskytuje více zápachu (elektrocentrály, provoz aut na základně, pach z města) a někdo se obává virů v ovzduší. Já naopak preferuji běhání venku, protože sterilní prostředí v tělocvičně považuji za skleník a v takovém výjimečném prostředí, v jakém se nacházím poprvé a asi naposled v životě, chci právě na sebe nechat působit zdejší tlak nadmořské výšky.

Běhám podle plánu. Stáhnul jsem si z internetu knihu Miloše Škorpila „Maraton za 100 dní“. To je v běhání moje bible, neboli vojenskou terminologií směrnice. Je to fajn, že kniha je dostupná na internetu a může pomoci lidem vzdáleným od domova bez možnosti si knihu koupit. Mou motivací je připravit se na maraton, který zde pořádají vždy na podzim. Před mým příjezdem začátkem června se zde běžel půlmaraton. Běželo se celkem 39 kol, jedno kolo měří 550 m. Těším se tedy na maraton, protože účastnit se maratonu v Kábulu se jen tak často v životě nepoštěstí. Dosud poctivě dodržuji plán a zrovna v sobotu mě čeká na zkoušku běh půlmaratonu. Dosud jsem běžel jen jeden půlmaraton a to pražský, takže jsem zvědav, zda má příprava způsobí zlepšení tehdejšího výsledku 1 hod. 45 min.

Někomu se může zdát, že běhat kolem základny musí být bláznivé, ale dle daných podmínek jsem vděčný i za to. Skoro každý den se na denním hlášení pro velitele ISAF dozvídáme, že opět někdo v této zemi zahynul násilnou smrtí. Mé běhání je jen o vůli a při běhu na základně ISAF se dají pozorovat takové věci, které mi přinášejí radost ze života. Běhání mi ve zdejším stereotypu přináší dynamiku. Vždy si říkám, že pokud běhám, tak dýchám, čili žiji.

V září při PIM nočním běhu budu na vás všechny myslet, především na svou dceru s jejím hochem, kteří se závodu taktéž zúčastní.