>> dan67, 17. 10. 2008 07:05:42

Ano, přesně tak. A z toho čistě matematicky vyplývá, že někdy se může někdy i občas rovnat občas. Někdy však může být někdy častější než občas. Stejně tak jako občas může být někdy méně časté než občas. ;o)

>> Bering, 17. 10. 2008 07:33:01

Po přečtení článku bych jej hodnotil jedinou hvězdičkou. Když ale posléze vidím, jaké – leckdy vtipné – komentáře článek vyvolává, snad by si díky tomu zasloužil i o nějakou tu hvězdu navíc
Plný počet bych kliďánko dal článku, na který nás odkázal Bering. Móooc hezky napsané. A jaké si z toho vzít ponaučení? Holit jen jednu nohu! Jenže jak tohle „šalamounské“ řešení uplatnit v chemickém ošetření pokožky? Polévání jen půlky těla nebude fungovat… Snad by se dalo ono polovičaté řešení aplikovat časově. Jeden týden – voňavý, druhý týden smradlavý.
Do doby, než běžecká veřejnost určí, který týden bude kterým, by se snad vystačilo s pravidlem – pokaždé ve vypraném.

P.S. Kdo uteče, ten vyhraje.

 

>> Oslík, 17. 10. 2008 08:14:04

význam deodorantů i antiperspirantů se obecně výrazně přeceňuje. 95% lidí, kteří „zavání“, tak činí, jelikož jsou na štíru se základní hygienou. Smrdící na závodech jsou většinou oblečeni ve věcech, ve kterých už dali pár tréninků a ňák je nestihli vyprat.
Stačí se pravidelně mýt, před oblečením k věcem čichnout a nikdo Vandě ani nikomu jinému smrdět nebude:-)

>> koyama, 17. 10. 2008 08:24:16

:)))))))

Tak nevím, už jsem měla cukání reagovat u článků ohledně malování a vlasů… Taky běhám, taky mám malého cvrčka. Možná nestihnu tolik aktivit, které jsou vidět, ale i já mám honičku a hodně starostí.. Nicméně, že by mé vlasy nějak šíleně trpěly během si nemyslím, běhám klidně i s řasenkou a ještě se mi nic nestalo a ohledně deodorantů. Ač si myslím, že jsem celkem čistotná, taky by mě nenapadlo se před během stříkat, stačí být čistý a hotovo. To mi přijdou horší zážitky ze zaměstnání, kdy lidé s frňáky nahoru smrdí v oblecích a košilích či bílých neprodyšných halenečkách. Tam je to problém – když s nimi máte v kanclu sedět, čichat je a být s nimi za smraďochy, ač nevinně. Ale zda se někdo potí při běhu mi fakt už přijde, že není o čem psát…

Napsal bych spíše článek, proč bychom se měli potit. Zabraňovat pocení při sportu je neprostý nesmysl. Možná to může skončit i zdravotními potížemi… Já dokonce běhám právě proto, abych se pořádně „zapotil“ – prostě to k tomu patří a je to zdravé. Pot odvádí z těla nejrůznější svinstvo…

Pokud člověk dodržuje základní hygienické návyky a také pokud se zdravě stravuje a není nemocný, tak pot „zapáchá“ jen minimálně … čím více a častěji se člověk potí, tím méně je cítit.

Někdy mám pocit, že antiperspiranty lidem nahrazují hygienu! Nemám čas na sprchu, tak se napatlám antiperspirantem a jdu ven – jsem přece in jako v té reklamě… takový uspěchaný metrosexuální styl života…

Přiznám se, že se raději budu dvakrát denně sprchovat, než na sebe jednou denně matlat antiperspirant…

Dívky a ženy by si měly uvědomit, že zpocené tělo rozhodně není nic neestetického, naopak, je to více sexy, než když je vidět pudr, zbytky antiperspirantu a přehnané líčení…
Když se k tomu ještě přidá „voňavka“ před během, tak to už kdejaký „kolemběžící“ jen nevěřícně začne kroutit hlavou…

Jeden zajímavý postřeh; nedávno se tu diskutovalo, proč běhá výrazně více chlapů – jedním z důvodu je překvapivě i pocení – „moderním“ ženám připadá pocení jako něco ponižujícího, nepřirozeného a chtějí se tomu za každou cenu vyhnout. Když se holek ptám, proč neběhají, ve většině případů mi řeknou, že je to nebaví A ŽE BY SMRDĚLY POTEM. To je opravdu pádný argument Ostatně tento článek to potvrzuje – muži s tímto mají výrazně menší problém a proto je jejich cesta k běhání rychlejší. Ženy než začnou běhat řeší otázky pocení, co na sebe, jak v tom budu vypadat, jak se nalíčit, co s vlasy… stačí se podívat na starší články… Je to škoda, holkám totiž běhání náramně sluší!

A rada ohledně pocení: Používejte jen funkční prádlo, po běhu si jej pouze opláchněte ve vlažné vodě a nechte nejlépe venku oschnout. Zdravě jezte a dodržujte pitný režim. Před i po běhání si dejte krátkou sprchu. Věřte, že takto se budete cítit mnohem více svěží než po použití antiperspirantu… hlavně zapomeňte na botox!

>> jeheb, 16. 10. 2008 13:31:02

Zašpuntovat a zalít horkým asfaltem.

Teď vážně, opravdu to autorka článku myslí vážně? Vždyť to zvýšené pocení při sportu naopak tělu prospívá nejen termoregulací, ale i čištěním těch potních žláz.
Všiml jsem si, a říká to i moje ženuška, že pokud se tak 3×-4× týdně pořádně při běhání vypotím tak prý nejsem cítit (nemyslím mezi běháním a sprchou).

>> Bering, 17. 10. 2008 07:33:01

Tak ten jsem neznal – ale je naprosto špicovej! :D

>> Jecminek.Masel­nik, 17. 10. 2008 08:59:08

přesně to jsem chtěl napsat!

>> Oslík, 17. 10. 2008 08:14:04

Takže čím lepší osobák, tím fundovanější názor na hygienu běžců?

Prečo ste na Vandu zlí? Mne jej článok uletený nepríde, aj keď som skôr ten, na ktorého svojim perom namierila.
Potenie hriech nie je. Hriech je potiť sa do dávno spoteného, alebo potenie neumytou kožou.
Mňa zaujalo spojenie lepá deva. Páči sa mi, ale neviem ho presne preložiť do „slovenštiny“. Lepkavá? Špinavá? Páchnuca? Pomôžte.

>> eN, 18. 10. 2008 21:03:48

Já jsem si zcela jistá, že to není útok na Vandu. Naopak… její články jsem hltala a obdivuju ji. Postřehy o běhu v těhotenství a po něm byly opravdu pro mne poučné, byla jsem na tom stejně, tak jsem ji tak trochu na tajňačku konzultovala Ani já neměla nic moc nikoho koho se ptát…Určitě jí ale prostě víc sedí články tohoto typu… Je obdivuhodné, jak někdo zvládá práci, dítě, kariéru, sport… Tím spíš mi přišel článek spíš jak na objednávku, trochu nucený a k ní mi nešel…

>> eN, 18. 10. 2008 21:03:48

V tom případě se ale bavíme o něčem jiném. Přemáchnout si tričko a elasťáky po každém tréninku, sám se osprchovat a jednou za čas svoji výbavu vyprat je o něčem jiném než se před běháním stříkat antiperspirantem nebo nedej bože píchat do sebe botox, ne?
Článek stěžující si na smradlavé dresy bych pochopil, ale to je trochu jiná cílová skupina, ne?

Vážení, už jsem toho při sportovních akcí hodně napotil. A fakt, že jsme u toho dříve či později všichni nějak „cítit“ a nikdo se nad tím nermoutí, má stejný účinek jako vyplavené endorfiny.

Je mi smutno z toho, že autorka si vybrala již jednou použitý název. A to název opravdového knižního díla a ne takové slátaniny, mj. zde napsané. „Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách“ je krásnou knihou Zdeňka Šmída. Stejný autor napsal rovněž „Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii“; lehce tendenční, ale přesto hezkou „Miss Portu“ a také dějepisně poučnou „Jak jsme se nedali Aneb kapitoly z dějin národního úpění“ nebo též povídkovou „Bubáci a hastrmani“. Kdo je alespoň lehce znalý hor, vody, country, pravděpodobně se v některé z postav či situací pozná a bude mu rozhodně příjemně. Určitě lépe, jak při čtení zdejšího článku. A bez deodorantů či jiných podobných nesmyslů …

Chro – chro – quík! …ozývá se prasátko z podpaží lepé děvy z jisté televizní reklamy. Na mnohých závodech však, zvláště v tlačenici na startu, to chrochtá ze všech stran. Jako by tu (především muži) neznali antiperspirant… Jinými slovy – čenichovka. Úlevu přináší až roztrhání startovního pole po několika kilometrech.