Vitální veteránka z Brna začala běhat v srpnu 2013. „Teď jsem v podstatě jako vrcholový sportovec,“ směje se Miluše Jurošková. „Můj první trenér se jmenuje Vlastík Lysák. V Brně je pojmem, je to nejlepší kondiční a běžecký trenér. Chci se ale ještě naučit plavat kraula, na to mám zase reprezentanta v triatlonu a skvělého triatlonového trenéra Frantu Kubínka,“ popisuje svoje trenérské duo. Na základě tréninkových plánů naběhá více než padesát kilometrů týdně, k tomu ještě plave a cvičí.

V létě 2014 drsně spadla z kola a závažně se zranila. Od té doby na kole nejezdí. Na půl roku měla konec i s běháním, ale nenechala se odradit a začala znovu. Po dvou letech se propracovala až k maratonu.

„V hlavě jsem si srovnala, že na maraton mám, ale protože byl první, tak jsem k tomu cítila respekt,“ vypráví. „Když jsem to doběhla, měla jsem největší radost možná z toho, že tím, že trénuju a opravdu cvičím, jsem z toho nebyla úplně zničená. V úterý po maratonu jsem dostala důkladnou masáž a v úterý večer už jsem nevěděla, že jsem byla na maratonu.“

Miluše ale zdaleka nemyslí jenom na sebe. Stála u zrodu projektu Nevidím a běhám, kdy nevidomým ze slepeckého ústavu v Brně-Chrlicích dala možnost se rozběhat. Dnes už ale Miluši kontaktují nevidomí a slabozrací nejen z Brna, když hledají traséry, v rámci projektu spolupracuje i s Nadací Leontinka.

„Já osobně běhám teď od jara s Pavlem. Je mu 31, má dvě děti, bezvadnou manželku… Dokud byl ještě slabozraký, běhával hodně dobře čtyřstovku. Pak třináct let neběhal vůbec, ale spolu jsme zase začali. Pravidelně trénujeme, chodíme na závody a užíváme si to. On je zároveň jeden z nevidomých masérů, takže mám osobního maséra," směje se.

"Pavel je ještě zajímavý tím, že založil firmu Nevidomí maséři s. r. o. a ostatním nevidomým dává práci. Má můj obdiv a respekt,“ chválí svého parťáka.

A co na její sportovní nasazení říká okolí? „Nemám kamarádky ve svém věku, ty radši koukají na televizi… Mě by to nebavilo a těším se, že třeba jednou se mnou začnou běhat moje dvě vnoučata. Na tréninku s mladšími se musím umět vyrovnat s tím, že jsem pomalejší než oni, ale Vlastík je schopný trénink upravit tak, že každý běháme to, co potřebujeme. Vtipkuju s nimi, že aby oni vyhrávali v kategorii, musí ještě makat. Já už občas v kategorii vyhraju,“ říká s úsměvem.