Pokaždé jen všude slyším: „To nic není, to zvládnu, zaběhám si a ono se to vypotí.“ Možná se vám to třeba i několikrát podaří, ale věřte tomu, že vaše tělo si to pamatuje a rozhodně vám to jednou sečte.

Nejhorší v přístupu k nemocem jsou prý lidé s krevní skupinou „0“, řikala nám jedna lékařka na semináři, na němž přednášela o krevních skupinách. Ti zásadně nemoc neuznávají a všemožně se to snaží dokázat svými činy.

Přitom i obyčejná nachlazení, rýma a podobné běžné nemoci mohou vyvolat velmi vážné komplikace, končící i těžkým poškozením nap­řiklad vnitřních orgánů, nebo i tím nejhorším možným, smrtí. Proto vám rozhodně doporučuji nemoci nepodceňovat. Pár dnů volna vám jen prospěje a tělo se dá dohromady a pak se bez problémů vrátíte k tréninku i k závodům. Rozhodně vám nic neuteče.

Já jsem se bohužel výše uvedené myšlenky sám nedržel a jsem tedy zářným příkladem toho, jak se to nemá dělat. Podotýkám, že jsem opravdu ona již zmiňovaná krevní skupina a sedí na mě úplně vše.

Od počátků mého běhání se potýkám se záněty achillových šlach. Ale léčit to? Proč? To přejde. Masti, zábaly a já nevím co ještě, ale přestat na chvíli běhat a dát se pořádně dohromady? To tedy ne. Skončil jsem na chirurgii v Ivančicích u pana primáře Kanii za pět minut dvanáct, jenže jsem měl odvahu jen na operaci jedné nohy a s tou druhou bojuji už pár desítek let dál.

Jsou nemoci, které sami přehlížíme a pak jsou ty, se kterými jdete opravdu k lékaři a on to, řečeno slušně, pokazí. A vy nemáte možnost nechat provést kontrolu. Navíc, nevěřte lékaři. Přepokládáte tedy, že vás vyléčil. Dokonce jste nesmírně rádi, že to šlo tak rychle.

To jsem měl podle něj obyčejnou angínu. Dvakrát antibiotika, poprvé penicilín nezabral, žádné odběry krve, a to se tenkrát nemuselo šetřit jako teď. Prý jsem zdráv. Vrhl jsem se do tréninku a za nějaký ten měsíc běžel i maraton. Pak se u nás začala v noci pravidelně stavovat záchranka a s houkačkou. Na nic nepřišli, prý jsem hypochondr.

Pak jednou, už to můžu prozradit, když se mnou v noci, přesně ve svém čase, vedla tvrdou debatu moje játra, kdy mi vysvětlovala, že jsem to opět s tréninkem přehnal a já na jejich pohovor reagoval klasicky, se manželka naštvala. Je zdravotní sestra. Nechala udělat jednoduchá vyšetření, pak jsem pro jistotu absolvoval i nukleární vyšetření a výsledek – poškozená funkce jater po přechozené infekční mononukleóze. Raději vám ani nebudu popisovat, co se má při léčení a pak následně po této nemoci hodně dlouho absolvovat. Tak jsem se s tím srovnal, naučil se žít a trénovat v mezích možností dál.

Přišly nepopsatelné problémy se žaludkem, průjmy a další komplikace. „To máte od stresu,“ zněl závěr lékařky. Pracoval jsem tehdy ve vedoucí funkci v jedné firmě. Uvěřil jsem.
Dva roky jsem se trápil, až to opět má žena nevydržela, přestala poslouchat doktory a zajistila jednoduché vyšetření krve. O 800% překročené H pylori. To byl pak tanec. Trávení organizmu, neuvěřitelně nepříjemná vyšetření žaludku a střev. No co vám budu povídat. Jakmile se mění počasí, už mně poškozená sliznice žaludeční stěny, co mi zůstala po aktivní činnosti těch přemnožených potvůrek, upozorňuje, že jsem téměř trvale na lécích.

Po dalších peripetiích už přetekla číše mé trpělivosti. Začal jsem se o vše zajímat. Studoval, co se dalo a hlavně navštěvoval jen opravdové lékařské odborníky. Ti postupem času věděli, s kým mají tu čest a nyní se mnou pravidelně vedou odbornou diskuzi, při níž po vzájemné konzultaci dospějeme k dalšímu postupu.

Ale sportuji dál, jak se dá. Vyrovnal jsem se i s dalšími problémy. Dokonce na stará kolena jsem se i trošinku rozběhal. No co čert nechtěl, při jednom závodě jsem si vlastní neopatrností udělal výron. V mládí mi na to stačilo 16 dní. Tak jsem to dodržel. No, jenže jsem o nějakých 35 let starší. To jsem nezohlednil a je to. Už pár měsíců pořádně nechodím, ale věřím, že se z toho zase nějak dostanu.

Vím, že jsou to jen drobné obtíže proti jiným, velmi vážně nemocným lidem. Spíš mi jde o to poukázat názorně na sobě, jak by vše bylo jednoduché, kdybych opravdu zdravotní problémy doléčil. Sice bych o pár dnů pozdržel tréninky, ale vše by pak šlo normálně a bez větších komplikací.

Záměrně jsem vám popsal, co vás možná čeká, pokud podceníte jakékoliv nemoci a nedáte tělu dostatek času na to, aby se s tím popralo a dalo se dohromady. Proto na vás apeluji. Zastavte se při nějakých zdravotních potížích. Zapřemýšlejte a dejte si oddech. Rozhodně se vám to vyplatí. Ztráta pár dnů tréninku není tak výrazný propad, jako dlouholeté nebo trvalé léčení vzniklé z jednoduchého a třeba jen lehkého onemocnění. Může vás to nakonec stát ukončení nejen závodní, ale možná i veškeré pohybové aktivity.

Vezměte rozum do hrsti a rozhodně se neřiďte heslem, které jsem viděl v ordinaci u jednoho lékaře: "Každá nemoc, která nekončí úmrtím, je simulantství.“