Zkusím tedy znovu oživit vaše znalosti, případně připomenout některé detaily a hlavně, budu se snažit podat to celé mé povídání co nejjednodušeji.

Začneme, jak jinak, tím nejdůležitějším pro všechny vytrvalce a to je obecná vytrvalost. Při komplexním postupném zapojování tréninkových prostředků, které jsem tu nedávno popisoval, jsem ji přirovnal k základům při stavbě domu.

A já ji opravdu považuji za základní stavební prvek veškeré systematické sportovní přípravy všech sportů, v nichž převažuje vytrvalost a je tedy nad slunce jasné, že teď nemluvím jen o běhání. Bez jejího dostatečného rozvinutí si neumím představit úspěšnou celoroční přípravu s plánovaným zlepšením osobní výkonnosti, zejména ne u běžce na dlouhých tratích.
Co to tedy vlastně obecná vytrvalost je? Správná definice zní asi takto:
Je to schopnost absolvovat souvisle a nejefektivněji co nejdelší vzdálenost na úrovni aerobního prahu. Jak jsem již řekl, obecná vytrvalost tvoří základ rozvoje ostatních složek vytrvalosti.

Při tomto prahu je hladina laktátu kolem 2 mmol/l , přičemž individuálně existují rozdíly. Rozmezí se pohybuje od 1 do 3 mmol/l a nazývá se též aerobním pásmem. Ještě by bylo dobré si říct, že aerobní zatížení je takové zatížení, při němž organizmus, zejména svaly, je schopen zajistit si potřebnou energii ke svalové práci při využití kyslíku.

Tepová frekvence by se měla pohybovat kolem 70% maximální tepové frekvence, i to je u každého jedince rozličné. Nejlépe se to dá zjistit při zátěžovém testu v laboratoři, stejně jako ostatně všechny důležité parametry pro stanovení správného zatěžování v tréninku.

Možná se budu rozcházet s atletickými odborníky, ale já si rozvoj obecné vytrvalosti u běžců dovedu představit v první fázi přípravného období a případně i při udržování této schopnosti, nejen tak, že budu drtit dlouhé a souvislé běhy jako bez diskuzí nejefektivnější prostředek pro běžeckou přípravu, ale také například ve formě tréninků na kole, či v zimě běhu na běžkách.

Jen, a to ať se na mě plavci nezlobí, nemám psychickou odolnost rozvíjet ji plaváním.
Navíc s tím nemám doboru zkušenost. Kdysi v mládí jsem zkoušel místo běhání v obrovském horku na dovolené u moře něco naplavat. V pravé poledne jsem podél jugoslávského pobřeží plaval bez přestávky sem a tam dvě hodiny. Když jsem pak s drkotajícími zuby, celý fialový, vylezl na břeh a v šíleném vedru se klepal na slunci zimou, okolo jdoucí turisté, spěchající někam do stínu, si významně ťukali na čelo při pohledu na mou husí kůži. Po této zkušenosti jsem se o takový trénink s mou zásobou podkožního tuku vícekrát nepokoušel a ani svým svěřencům jej neplánuji. Koneckonců v našich vodách a i v bazénech se dá chytit ledacos. Od rýmy až po něco značně horšího, což můžu z vlastní zkušenosti také doložit, ale nebudu to rozvádět, aby mě správci, či majitelé aquaparků nezažalovali.

Někteří trenéři si pod pojmem obecná vytrvalost představují nebo i plánují v přípravě vyšší zatížení pro rozvoj této schopnosti a také používají i další možné varianty běhu pro její rozvoj, ale já si kdysi tohle názvosloví rozložil a tím pádem je pro mě vyšší úroveň zatížení již tempovou vytrvalostí číslo jedna. Přepokládám, že s tím nebudou asi kovaní odborníci souhlasit, ale protože jsem to tak před léty roztřídil, tak to také od té doby praktikujeme v ročním tréninkovém cyklu.

Myslím, že se s nimi pak v celkové koncepci stejně shodnu, pokud je princip správný a já věřím, že jej správný mám, proto bych zde použil to nejhistoričtější přirovnání: „Všechny cesty vedou do Říma.“

Tak se se mnou vydejte po té naší běžecké stopě a nebojte se po ní pustit, protože tím rozhodně nic nezkazíte.

Zdeněk Smutný je jedním z trenérů nabízejících své služby na behy.cz