V komplexním popisu všech prostředků jsem ji přirovnal k obvodovým zdem přízemí při stavbě domu. Já to tak cítím, protože jak je pevně a poctivě vybudovaná tato odolnost organizmu, tak potom může vypadat i následující příprava. Pokud je tempová vytrvalost jedna správně a dlouhodobě rozvíjena, měly by se v každém případě objevit přepokládané výsledky. Je možné, že budou někdy až překvapivě výborné při dobré konstelaci hvězd a optimální adaptaci organizmu na správně prováděné zatížení. Nutnou podmínkou ovšem je, že neuděláme nějakou kardinální chybu v přípravě, nebo to vše nerozhodí nemoc či zranění.

Já si TV1 pro svůj pořádek definuji takto:
Je to schopnost běžet na úrovni anaerobního prahu (ANP). ANP je maximální intenzita konstantního zatížení, při které je tvorba i utilizace laktátu v krvi v rovnováze. To znamená, že běžíte v setrvalém stavu. Hodnota laktátu v tomto rovnovážném stavu se pohybuje kolem 4 mmol/l, ale každý máme tuto úroveň individuální. Maximálně dosahuje 6 mmol/l. Tepová frekvence se pohybuje kolem 80–85% maximální tepové frekvence (MTF). Pro detailisty se může zdůraznit, že anaerobní práh odpovídá 80–90% VO2max.

Nejlepší je samozřejmě nechat zjistit svůj ANP při vyšetření v laboratoři. Tam vám při zátěžovém testu dodají i další podstatné informace o stavu vašeho organizmu a tím i podklady pro správné nastartování přípravy a při průběžných kontrolách i o tom, zda trénujete správně a rozvíjíte své schopnosti, nebo se místo postupného zvyšování úrovně trénovanosti řítíte do pekel.

Pro rozvoj TV1 používám při plánování tréninků nejčastěji tempový běh, který je velmi přínosný. Dále stupňovaný běh, jenž je nesmírně účinný, i když svým závěrečným zrychlením zasahuje až do hranice speciálního tempa. Je to ale jeden z mála prostředků, při němž se efektivně rozvíjí také procento využití kyslíku. Rovněž nezapomínám na střídavý běh, který jsem zde již jednou speciálně popisoval pro možnost improvizace v plánu zaviněné časovou tísní.

Při správném nastavení tréninku od začátku přípravného období by se úroveň ANP měla postupně zvyšovat směrem k závodnímu období. Podle mých zjištění někdy až o 2% za 4–6 týdnů. Z toho by se mělo vycházet při plánování růstu zatížení na tomto pásmu.

Pro ukázku, co takový trénink dokáže, bych uvedl vlastní příklad. Běhal jsem léta jen 800 m na dráze. Zvládnout 1500 m pro mě byla tragédie a navíc jsem se vůbec nedokázal přiblížit časům, které bych měl dosahovat vzhledem ke své výkonnosti na kratší trati.

Už jsem byl kvůli osobní stagnaci ze všeho tak otrávený, že jsem chtěl  toho trápení nechat a chodil jsem se jen volně dlouho proběhnout. Postupně jsem si při tom klusu měřil časy. Jak jsem se zlepšoval a spravoval si tím náladu, snažil jsem se běhat čím dál rychleji. Bál jsem se to rozběhnout od začátku naplno, proto jsem pokaždé běh, u kterého jsem střídavě používal jinou délku trasy, stupňoval až do maxima. V průběhu jara jsem dosáhl neuvěřitelného zlepšení časů vzhledem k tomu, co jsem zvládal na počátku tohoto systému tréninku.

Delší tratě mě přestaly strašit. Hrozně mě bavilo běhat s pocitem, že  mám opravdu radost z pohybu a netrápím se. Když jsem si pak vyzkoušel dlouhé závody, mezi nimi i 25 km, byl jsem v šoku, co se mnou, člověkem, který nebyl schopen pořádně odběhnout patnáctistovku, tato příprava provedla. Proto považuji běh na úrovni anaerobního prahu opravdu za nosnou konstrukci. Vycházím z toho i při plánování přípravy pro všechny své svěřence.

Možná jsem vám to nevysvětlil dost pochopitelně, nebo ne dost vědecky, protože to zde nechci pitvat do detailů. Navíc si každý z vás může podrobnosti vyhledat, ale šlo mi spíš o to, abyste porozuměli souvislostem a zákonitostem v postupném zatěžování organismu při plánování tréninku v celoročním cyklu.

Možná vás to nakopne, popřemýšlíte o svém způsobu přípravy, něco upravíte, případně změníte a dočkáte se velmi milého překvapení v podobě obrovského skoku ve své osobní výkonnosti. A o to mi při mém povídání hlavně jde.

Zdeněk Smutný je jedním z trenérů nabízejících své služby na behy.cz