Koncem roku 2006 přišel kamarád Zdeněk se zprávou, že v oblasti Beaujolais se vždy v listopadu na oslavu nového vína koná maraton. Atmosféra závodu je prý úžasná, na občerstvovacích stanovištích se podává víno, probíhá se kolem zámků a každý, kdo závod dokončí, dostává lahev vína. Přestože jsem měl obavu, že závod asi „nemá dostatečnou sportovní úroveň“, nakonec padlo rozhodnutí se maratonu zúčastnit. Přihlásili jsme se brzy, už v červnu, abychom platili nejnižší startovné. Pak jsme se celé léto a podzim na maraton připravovali.

Ve čtvrtek 15. listopadu jsme ráno vyjeli autem z Prahy ve složení Zdeněk Král, jeho žena Andulka, Jitka Patková a já. Po zhruba desetihodinové cestě přes Německo a část Francie jsme večer dorazili do města Villefranche sur Saone. To je centrem oblasti Beaujolais a leží asi 40 km severně od Lyonu. Ubytovali jsme se v malém hotelu ve městě a vydali se na krátkou procházku, abychom se po cestě rozhýbali. Pod vlivem zpráv o tom, jak se třetí čtvrtek v listopadu slaví nové víno Beaujolais, jsme byli překvapeni, jak ospalým dojmem město působilo.

Druhý den jsme hned po snídani vyrazili vyzvednout startovní čísla a zjistit čerstvé informace. Ovšem  registrace závodníků v místní agentuře se teprve připravovala. Řekli nám, že máme přijít odpoledne. Proto jsme se vydali na výlet po vinařských obcích, abychom měli představu, kudy druhý den poběžíme. Dojeli jsme až do města Fleury, kde je start maratonu. Po návratu do Villefranche už bylo možné se zaregistrovat na závod. Vyzvedli jsme si tašky se startovními čísly, tričky a propagačními letáky. V podvečer dorazil s manželkou Zdeňkův kamarád Roman Holý, který se na maraton také přihlásil.

K organizaci závodu musím říci, že počet startujících je omezen na 1500,  startovné je možné zaplatit jen přes internet platební kartou. Organizátoři od každého nekompromisně vyžadují potvrzení o zdravotní způsobilosti, celkem jim nevadilo, že je máme napsané česky, důležité bylo razítko (!) a podpis (!) lékaře.

Start maratonu byl 17. listopadu z města Fleurie v 10:30. Z Villefranche nás tam dovezli autobusy. Protože ráno byly  –3°C, normální mráz „šedivák“, nálada v autobuse byla trochu skleslá. Ale po příjezdu do Fleurie bylo vše jinak. Hned u výstupu z autobusu hrála  na přivítanou hudba a podávalo se víno.  Pak už jsme se vydali se zástupem ostatních maratonců do místní sportovní haly, abychom se převlékli  a byli co nejvíce v teple.

V hale už byla dost uvolněná nálada. Opět jsme se mohli před závodem posilnit vínem, kávou, čajem, džusy, minerálkou, sýrem, rozinkami, sušenkami, ovocem … Většina Francouzů se převlékla do „běžeckých“ oděvů, byli zde čerti, šmoulové, Kristus, indiáni, zajíček Duracell, muž- hrozen a další masky.  Měl jsem pocit, že se účastníme spíše masopustního průvodu než maratonu.

Krátce před půl jedenáctou jsme se vydali na start. Mráz trochu polevil, předpověď počasí vycházela. Mělo být jasno, sucho a klidno, přes den teplota do 7°C. Na startu obvyklá tlačenice. Dohodli jsme se, že my muži poběžíme spolu a Jitku necháme samotnou vzadu, aby mohla po cestě fotografovat a užít si všech občerstvovaček.

Trasa maratonu vede z 90% po asfaltových cestách, zbytek po šotolině. Hned po startu zamíří z kopce mezi  vinice. Běželi jsme zpočátku v tempu 4:30 min/km. Trochu jsme se nechali strhnout. Po dvou kilometrech jsme zvolnili na 5 min/km, abychom si mohli povídat. Byli jsme zde jediní Češi. Když jsme postupně předbíhali Francouze, měl jsem pocit, že nevědí, kam nás zařadit. Někteří se s námi dali i do řeči.

První občerstvení bylo na pátém kilometru v obci Lancié u zámku Cháteau de Corcelles. Proběhli jsme, vzali si jen vodu a běželi dál. Rozhodli jsme se, že víno během maratonu pít nebudeme. Už jsme nějaké maratony předtím běželi a měli  tedy představu, jak by se alkohol projevil s přibývajícími kilometry. Startovní pole za námi ale viditelně zřídlo, většina maratonců se hned na první občerstvovačce zastavila a důkladně občerstvila, samozřejmě vínem.

Další  z občerstvovacích stanic na desátém kilometru byla skutečně netradiční. Nacházela se přímo v zámeckém sklepě Château de Pizay. Pořadatel nás jen upozornil na schody a my vběhli do sklepa, kde jsme se mohli napít (víno, voda, džusy…). Vyběhli jsme ze sklepa ven a pokračovali dál. Kilometry ubývaly, na občerstvovačkách jsme si brali jen vodu a ovoce. Většina občerstvení byla na návsích a náměstích vinařských obcí, kterými trasa maratonu vedla. Na 15. kilometru bylo přímo zámecké občerstvení v Château des Ravatys. Další zámky nás čekaly na třicátém – château de Laye  a osmatřicátém kilometru – château Vaurenard.

Do 25. kilometru jsme my muži běželi společně, ale pak pro mne začalo být Zdeňkovo a Romanovo tempo rychlé. Začínala se hlásit únava. Zpomalil jsem a kluci běželi dál. Bylo slunečno, sucho a teplota kolem přijatelných 7°C. Voda, co jsem pil, byla dost studená, možná proto mě poměrně brzy začaly chytat křeče. Přibližně od 30. kilometru jsem musel občas popojít a protáhnout se. Přitom natrénováno jsem měl. Pomalu jsem se začal loučit s časem 3:30. Také někteří běžci-masky, které jsem potkával, měli problémy. Muž-hrozen stále sbíral bobule, které mu odfoukával vítr, muž-indián, který běžel jen v bederní roušce a paruce vypadal zmrzle, muž-Kristus těžce nesl svůj polystyrenový kříž, protože se mu do něj opíral vítr.

Do 35. kilometru jsem bojoval s krizí – únavou a křečemi. Na občerstvovacích stanicích neměli sůl a  voda byla hodně studená. Někteří z místních obyvatel sami připraví pro běžce občerstvení a nabízí je. Využil jsem jednu takovou privátní stanici asi na 33. kilometru a napil se Coca-coly. Trochu mi pomohla.

Od 37. km začíná poslední stoupání. Před ním na křižovatce stál jeden z organizátorů a dával pozor, aby běžci běželi správným směrem. Opět mne brala křeč, požádal jsem ho o sůl. Neměl, ale nabídl mi minerálku, kterou měl v autě v kufru. Byla vlažná a cítil jsem, že mi docela pomohla. Únava a křeče odezněly, poslední kopec, kde většina běžců kolem mne šla, jsem vyběhl. S novými silami jsem proběhl 38. kilometr posledním zámkem  – château Vaurenard, pak zámeckým parkem a pokračoval zbývající kilometry. Asi na 40. kilometru jsem doběhl Romana. Na něj přišla krize později, trápil se.

Před cílem jsem mohl trochu zrychlit a předběhnout několik lidí. Diváků kolem trati tady bylo hodně a povzbuzovali, mezi nimi i Zdeněk, který před chvílí doběhl, a jeho žena. Konečně závěrečná rovinka a cíl. Výsledný čas 3:44:48.  Dostal jsem láhev nového  Beaujolais a medaili, kterou lze využít na ochutnávání vína. Zabalil jsem se do hliníkové fólie, ale hned na to mne odchytli Zdeněk s Andulkou a dali mi suchou mikinu. Nechtěl jsem prochladnout a šel proto rovnou do podzemních garáží, kde byla šatna, občerstvení a masáže. Převlékl jsem se, napil a  trochu najedl. Na masáž bych dlouho čekal a tak jsem šel do hotelu. Cestou jsem viděl v parku běžce, který doběhl do cíle a následně prochladl. Ležel zkroucený a ztuhlý na zemi, lidé volali lékaře, aby mu pomohl.

V hotelu jsem se osprchoval a trochu si zdřímnul. Probudila mne Jitka, která přišla celá rozzářená z atmosféry závodu. Celou dobu s ní běžela skupina čertů. V pozávodní euforii si neuvědomila, že v cíli nedostala slíbenou láhev vína a že její čas je výrazně pomalejší než si spočítala.

Zdeňkova Andulka a Romanova Gábina se vrátily z města se zprávou, že původně polomrtvé městečko najednou ožilo. Vyšli jsme proto všichni do města, pomalu se smrákalo a do cíle právě dobíhal poslední maratonec. Bylo na něm vidět, že se na všech občerstvovačkách posilňoval. Na hlavní třídě Villefranche začínala noc nového  Beaujolaise, ve stáncích  nabízeli víno z vinařských vesnic, naše medaile jsme důkladně pokřtili.

V neděli ráno jsme se po snídani rozloučili s Romanem a jeho ženou Gábinou a vydali se zpět. Večer kolem šesté jsme byli v Praze. Marathon du  Beaujolais Nouveau, jak zní oficiální název, je pro většinu francouzských účastníků spíš společenskou událostí než závodem. Proto hodně lidí běží v maskách. Profil trati je střídavý, součet klesání je 468 m, stoupání 362 m. Závod tedy patří k těžším maratonům. Běží se venkovskou krajinou, kolem nebo skrz několik zámků.

Trochu bych ho přirovnal k Mělnickému maratonu. Má podobný profil trati a běží se ve městě vína, které leží blízko velkého správního centra země (Mělník-Praha, Villefranche-Lyon). Naše minivýprava se rozhodně neztratila. Zdeněk Král podal velice pěkný sportovní výkon, zatímco Jitka Patková se zabývala spíše společenskou stránkou běhu. Hlavně  fotila a pilně degustovala místní nabídku vín. Pro většinu z nás dosažený čas nepatří mezi výsledky, o kterých se mluví. Zato seznámení s místním folklórem, to je prostě nezapomenutelný zážitek.

Protože nás závod doopravdy chytil, slíbili jsme si, že i v roce 2008 se  na Marathon du Beaujolais Nouveau vydáme. Někteří se zúčastnit nemohli, jiní přibyli. Časový harmonogram cesty byl stejný, odjezd ve čtvrtek, v pátek výlet do okolí, v sobotu 22. listopadu maraton a v neděli návrat. Trasa maratonu je každý rok stejná, jen počasí bylo jiné. Vybíhalo se za slunečného počasí a ráno bylo poměrně teplo, kolem 7°C. Během dne se ale obloha zatáhla a odpoledne začalo pršet, pomalejší běžci tak dobíhali do cíle v dešti.

Letos se Marathon du Beaujolais Nouveau koná v sobotu 21. listopadu. Více informací, ale pouze francouzsky, na www.marathondubeaujolais.org. Rádi bychom se závodu opět zúčastnili, uvítáme další zájemce o sportovní výlet do Francie.

Naše výsledky:

rok 2007:
267. Zdeněk Král 3:38:00
361. Martin Holan 3:44:48
385. Roman Holý 3:46:45
1200. Jitka Patková 5:07:33

rok 2008:
93. Zdeněk Král 3:19:33
541. Vladimír Kára 4:04:13
902. Miroslav Klejch 4:41:09
987. Jitka Patková 4:51:42
1085. Miroslav Hofman 5:23:38