Je tam přesně změřený sedmikilometrový okruh, absolutní rovina, tak proč nezkusit něco jiného než klasickou výplň brněnské běžecké zimy – Brněnský běžecký pohár? No a kdybyste náhodou dostali podobný nápad, snad v následujícím článku pomohu s rozhodováním, jestli má smysl nad ním dále uvažovat.

Konkrétně se 8. 3. 2008 konal v Prátru třetí a poslední běh zimní běžecké série brané jako příprava na Vídeňský maraton. Prvním a pro našince nejvíce do očí bijícím rozdílem je cena – 15 euro za malý závod – je výrazně odlišná od běžných 50 korun v našich podmínkách. Navíc je nutné se 3 dny před závodem předregistrovat buď přes net nebo v jednom vídeňském obchodě, jinak se cena navyšuje na 19 euro. A to ještě nepočítám poplatek 3 eura za zapůjčení čipu (to si opravdu nedovedu představit, že by se třeba na BBP vybírala stovka za zapůjčení čipu). No dobrá, tak jsem vytáhl peníze a čekal, jaké zázraky za ně dostanu.

Dalším rozdílem je poněkud netradiční systém. Každý si mohl vybrat v průběhu závodu, kolik chtěl vlastně běžet, jestli 7 km, 14 km nebo celý půlmaraton, s tím, že hlavní závod byl půlmaraton. Čipy vše změří, takže žádný problém a v kombinaci s milionem kategorií (jako muži 30, muži 35,…) se snad opravdu každý může někde slušně umístit. Žádné dětské kategorie a tratě ale nehledejte, děti asi v Rakousku neběhají. I když, pokud by za jejich start chtěl pořadatel taky těch 15 euro, tak se ani nedivím, že je nevypisuje.

Zázemí bylo standardní, vzhledem k tomu, že nebyla k dispozici žádná kamenná budova, pořadatelé vztyčili stany pro převlékání, stany k registraci a výdeji čipů, plus přidali toi-toiky a nákladní auto, kam se daly hodit batohy. Při rozklusu jsem si prohlédl trať a ta mi připadla jako úplný ideál – ani metr převýšení, dlouhá rovinka přes tři kilometry, dostatečně široká. Navíc celkem pěkné prostředí parku. Všechno krásně označeno, výrazné číslice každý kilometr, trať má navíc atest, co víc si přát. Celý park zaplněný běžci, podle tempa rozklusu ostatních to vypadá, že budu tak v první čtvrtině startovního pole:-)

Start měl být v deset, ale pět minut před desátou to stále skoro vypadalo, že se nic dít nebude. Tři minuty před desátou si odložím do auta na odkládání věcí bundu a jdu na start. Všude totální pohoda, nikdo se nikam netlačí a to byla účast kolem 500 lidí, jdu v klidu do první linie a místa mám kolem sebe, že opravdu nechápu. Pořadatel krátce představí Andreu Mayr, která tu při minulém závodě zaběhla rakouský rekord v půlmaratonu, a půl minuty po desáté hodině je závod odstartován.

Velká výhoda takových závodů je pro mne i v tom, že tu nikoho neznám, nemusím si dokazovat, že ještě porazím toho a toho, nebo si už na startu spočítat, kolikátý skončím. Ale nějaký plán přesto mám, jdu to z plného tréninku, nic nečekám, tak se budu držet Andrey a uvidím. Hned po startu všichni vypálí, tak se zašiji na konec početné Andreiny skupinky a nechávám závod plynout. Zjišťuji, že po startu jsou dokonce značky každých sto metrů, ideální protipřepalovací mechanismus.

Kilometr po startu se ale obracíme do protivětru a naše skupinka pomalu ztrácí objem. Někde mezi čtvrtým a pátým kilometrem už čítá jen tři lidi – Andreu Mayr, jejího pacemakera a mne. Poněkud překvapivé ale je, že my zároveň vedeme závod. Před námi auto pořadatelů, které ukazuje cestu, fotí nás a já jaksi zírám. Toto by se mi tedy v Čechách rozhodně nestalo. Že bych na Brněnském běžeckém poháru vedl závod je i přes nářky na neustálý pokles jeho kvality poněkud naivní představa a tady při větší účasti jsem vlastně v čele.

Obracíme se opět po větru, běh je pohodový a tak se dávám do řeči s pacemakerem, zjišťuji, že je na zcela jiné úrovni než já (pětku za 14 fakt nedám), a užívám si závod. Když probíháme prvním kolem, všimnu si malého občerstvovacího stolečku. Nikdo nic nepodává, k dispozici asi jen Powerade. Tak to se moc nepovedlo, snad v dalším kole se zvládnu občerstvit. Ale asi je tu normální se zastavit a v klidu se napít. Navíc zjišťuji, že většina „expertů“, co s námi začátek běžela, to balí po sedmi kilometrech, a tak mé představy o kvalitě rakouských výkonnostních běžců dostávají další ránu.

Druhé kolo už má Andrea docela problémy, někdy na ni čekáme a její trenér rozhoduje, že dá jen čtrnáct kilometrů. Její pacemaker mi říká, že poslední kolo zrychlí. To také provede, 3:15 tempo ale nemám šanci akceptovat, a tak je mi jasné, že na vítězství to nebude. Navíc teď, když jsem osamocen, závod začíná bolet, připadá mi, že protivítr ještě zesílil, minimálně nárazy jsou silnější, tak už se jen těším na cíl. Samozřejmě teď už dobíhám spousty lidí o kolo, ale vzhledem k šíři tratě to neznamená nejmenší problém, snad jen to, že nemohu mít přehled o tom, jestli mě čirou náhodou někdo nedohání.

V cíli mi natáhnou pásku, kterou mohu protnout, příjemný bonus.  Hned mi oznámí, že vyhlášení prvních tří závodníků bude za deset minut, tak to je úplně super, to si člověk rád užije, protože kdybych měl čekat přes hodinu tak, jak je v Čechách obvyklé, tak zvažuji, jestli mi ty stupně vítězů za to stojí. Ceny ale na druhou stranu opravdu nic moc – za druhé místo poukázka na půlmaraton v rámci Vídeňského maratonu – to si připadám jak v nějakém špatném letadle. Zaplatím vstup a pokud budu opravdu dobrej, tak mohu pokračovat. To trochu osvětluje nekvalitu (nebo jen neúčast) rakouských výkonnostních běžců. Po doběhu také každý dostane tašku s propagačními materiály, Poweradem a tričkem (na co proboha tričko na malém závodě?).

Nevím, jak závod zhodnotit – pozitivní je rozhodně trať a její značení, v Čechách se na přesnost zatím nehraje, o kilometrovnících nemluvě. Pozitivem je taktéž větší slušnost ostatních. Negativem je pro mne cena a slabší konkurence. Ale pokud to nemáte do Vídně daleko a chcete vidět, jak budou vypadat závody u nás tak za deset let (s tím dobrým i tím špatným), tak  není marné zkusit změnu a nějaký takový závod si zaběhnout. Třeba pak ještě rádi poděkujete našim pořadatelům. Anebo zjistíte, že to je to ono?

Ještě výsledky:

1. Michael Schmid (LCAV Doubrava) 1:12:14
2. Ales Borek (CZE) 1:14:05
3. Markus Bock (Theresienfeld) 1:14:41

Pozn. redakce: U oficiálních výsledků je v kolonce „národnost“ u Aleše uvedeno „AUT“; těžká práce pro tvůrce běžeckých tabulek.

Web závodu

Výsledky závodu