Jak jsi na tom zdravotně v současné době?
Zdravotně zatím na tom nejsem nejlépe, ale tvrdě na sobě pracuji a doufám, že se vše již brzy prolomí a sluníčko osvítí všechny mé běžecké stezky! Svých snů se tak lehko nevzdávám.

V jakém horizontu vidíš návrat na tréninkové trasy?
Mé problémy sahají ještě do minulého roku. Začalo to problémem s kolenem po pádu v maratonu, pak jsem přetěžovala druhou nohu, ve snaze „zachránit“ letní sezónu a ta mě teď trošku sužuje. Ale já se na ni nezlobím, naopak jsem jí vděčná za tvrdou práci, kterou pro mne vykonala! Vše zase bude OK, vlastně se již rozebíhám. Když jsem nemohla běhat, trénovala jsem tvrdě na nordickém cross-traineru, na kole a v bazénu. Takže ve formě jsem.

Platí stále původní plány pro letošní rok?
Mé plány se pro letošní rok změnily. Pokud by to šlo, maraton bych přece jenom zkusila, samozřejmě že až později na jaře. Pokud bych to však měla lámat přes koleno, tak ho vypustím a soustředím se na vrchy, mou radost a vášeň!

Co tě v současné době nejvíce těší?
No přece sluníčko!!! Jsem tak ráda, když ho spatřím. Je ho tak málo!

Běháš raději ráno nebo večer?
Nejraději na trénink vybíhám kolem 10. hodiny ranní. Většinou ale trénuji dvoufázově, takže ráno i odpoledne, tak kolem 15.–16. hodiny. Nerada trénuji pozdě večer, to jsem již unavená a chybí mi energie. Všechno pak závisí a tom, jak mi den časově vychází, takže moc striktní nejsem.

Jaký je rozdíl v atmosféře závodu v USA a u nás?
Atmosféra závodů v USA je úžasná! Mám na mysli závody silniční. Líbí se mi, jak jsou všichni usměvaví, v pohodě, hodně mezi sebou mluví a také si pomáhají na trati, klidně vám podají vodu. Když spadnete, hned se u vás zastaví „tlupa“ běžců a pomůže vám vstát s otázkou „Are you OK?“ Cítíte, že vám opravdu přejí úspěch, když řeknou: „Good luck“.
U nás jsou závody také moc fajn. Asi bychom se měli více usmívat a nebrat je tak vážně, pak by to bylo ještě lepší!

Mají běžci v USA větší motivaci v tréninku než u nás? Pokud ano, tak proč?
Rekreační běžci v USA mají pro běh, tak jako u nás, různou motivaci: získávání nových přátel, být fit, zhubnout nebo prostě sami sobě něco dokázat (uběhnout maraton). Anebo ten nejlepší důvod: prostě si běh zamilují tělem i duší. Elitní běžci jsou většinou, tak jako všude jinde, motivováni hlavně finanční stránkou, i když si myslím, že zrovna Američané jsou moc hrdí na to, pokud mohou svou vlast reprezentovat na nějaké té světové akci nebo olympiádě. No a na univerzitách je pak silným motivem stipendium, které jim dobré výsledky ve sportu mohou zaručit.

Kolik párů běžeckých bot spotřebuješ za rok?
Nevím kolik přesně párů, ale není jich moc. Jsem lajdák, měla bych je měnit tak alespoň po 2–3 měsících. Bohužel to také byla jedna z příčin mých zranění.

Objevíš se na jaře na některém z běhů v Česku?
Nevím, jestli se objevím na závodě v Česku, ale pokud ano, dám vědět.

Který závod v běhu do vrchu je v Česku tvůj nejoblíbenější?
Nejhezčí běh do vrchu u nás je pro mě Běh na Lysou horu. Nejvíce se podobá alpským běhům, má výborné parametry a samozřejmě výbornou organizaci na čele s Liborem (poznámka redakce: Libor Bednarz) a dalšími X-airáky!

Děkujeme za rozhovor a přejeme úspěšné běžecké jaro.