SOBOTA 28.3.

Nemyslím, že bych zklamala své ?tená?e, jak napsala redakce, já jsem neskute?n? zklamala sama sebe. Týdny od?íkání a poctivého trénování se roztály jak sníh, na který zasvítilo sluní?ko. O ?em jsem to celou dobu psala? O co jsme se snažila? Pat?ím v?bec na b?žecké stránky? Jak jsem si mohla jen na chvilku myslet, že b?žet p?lmaraton, na který se p?ipravím, nebude problém? Tohle všechno mi b?želo hlavou, když jsem dobíhala a svítil na m? ?as, který jsem ani necht?la vid?t.

Nechci te? rozebírat, d?vody, bylo toho víc. Ale ten nejzásadn?jší, který m? udolal nejvíc, bylo horko. Zateplené elas?áky, mikina a triko s dlouhým rukávem, m?ly ur?it? velký podíl na tom, že se mi b?želo špatn?. Mikinu jsem sice na prvním ob?erstvení sundala, ale tmavé triko p?itáhlo paprsky ješt? víc. Všechno špatn?. Ale kdo mohl tušit, že bude takhle nádhern?, když p?edpov?? avizovala zataženo?

Nepodala jsem v?bec žádný výkon, ani takový, který jsem b?žn? podávala p?i tréninku. Nemám slov, vážn? nemám.

PÁTEK 27.3.

Pátek. Den zvýšeného tepu a ?ervené tašky. Den velkých setkaní, pot?ásajících rukou, širokých úsm?v? a nových tvá?í. To, co se ve mn? te? odehrává, zná každý za?áte?ník. Možná nejen za?áte?ník. Je to taková zvláštní sm?s strachu a t?šení.

Dnes už jsem nebyla v?bec schopná se soust?edit na n?co jiného než na zít?ek. Dostala jsem spousty krásných email? a SMS, každý se mi snaží radit a chlácholit m?. V?tšina lidí mi ?íkala: "V pohod?, n?jak bude, prost? si to zkusíš a uvidíš.“ Jen jeden starý bard mi ?ekl: "Leono, poctiv? jsi trénovala, ne aby ses tam flákala, dej do toho všechno!“ To je rada, že? Dob?e, dám, slibuji :o) (pozn. red.: nebyl to Ivo Domanský?)

Tak, a to je zatím vše. D?kuji, že jste to se mnou dotáhli až sem. Že jste mi radili a podporovali m?. Opravdu hodn? to pro m? znamenalo.

A Pé.eS. nakonec: až m? potkáte a budu mít takovou temn? fialovou barvu, tak rozhodn? nevolejte záchranku, já tak vypadám už po dvou minutách b?hu.

P?eji vám, a? vám to zítra b?ží, p?eji úžasné a nezapomenutelné zážitky a nádhernou sobotu.

_____________­________________________­________________________­_____________

?TVRTEK 26.3.

Dnes je novoluní, ?as na vy?išt?ní organizmu. D?lám to každý m?síc – celý den jím t?eba jen zeleninu, nebo ovoce, p?ípadn? jen rýži. ?istím se  – mám radost. Na rýži te? „ulítávám“ takže jsem si vybrala den rýžový. Od rána jsem chroupala rýžové chlebí?ky a k ob?du jsem op?t m?la svou oblíbenou va?enou rýži. Jenže po tréninku p?išla bída na kozáka a tak jsem slupla banán a dva mlé?né ?ezy. To byla taková sladká te?ka za posledním tréninkem, který mi mimochodem šel.

Na pomalou desetiminutovku jsem se vydala jen kousek od domu. P?i pomalém b?hu nejsem schopná vypnout, a tak se mi v hlav? honily všelijaké myšlenky, spíš ?erné než bílé, ale nejsem te? ve stavu, kdy bych byla schopná to n?jak ovlivnit. A pak rovinky. Už jsem psala, že rovinky m? baví. Sama sebe vždy okouzlím tím, že dokážu vyvinout na pár sekund rychlost blesku. N?kdo by mohl ?íct spíš záblesku, ale já jsem spokojená. Pátá mi sice už dala trochu zabrat, ale že byla poslední, tak jsem do ní dala vše. Je zajímavé, že tep se nedostal ani na 90 % TFmax, což znamená, že mám ješt? rezervy. Mám? V tu chvíli jsem si to rozhodn? nemyslela. Po tréninku jsem vzala všechno to propocené, ale v?rn? sloužící šatstvo, a hodila ho do pra?ky, abych v sobotu byla jako ze škatulky.

Zítra si p?jdu pro své startovní ?íslo. N?kde v koutku své vyklepané duši?ky se na tu chvilku, kdy si ho povezu dom?, t?ším. Možná, že se t?ším na všechno, co se bude v sobotu dít. Na ten mumraj, na rozesmáté tvá?e, dychtivé o?i, na š?astné lidi v cíli.  Ale zatím p?evládá strach z velké neznámé, která m? v sobotu ?eká.

ST?EDA 25.3.

Týden se láme a já mám po dvou trénincích zase volno. Hodn? na sob? cítím, že trénuji už jen velmi lehce, jsem odpo?inut?jší a mám roupy. To se projevuje tak, že bych šla nejrad?ji do posilovny, ale po dvou m?sících absence na strojích bych dopadla hodn? bled?. Ne že bych nezvládla cvi?ení, ale v p?íštích dnech bych nesešla ani schody. Takže jsem se držela a šla si koupit novou bandáž, aby mi v sobotu vydržela lýtka. Mám sice ješt? funk?ní, ale mají na okrajích takovou gumu, co se mi po dlouhém b?hu za?ízne do nohy. Aby mi ty nohy t?eba neupadly, že?

V?era v noci m? zase bolely ledviny, a tak dál piji hektolitry urologického ?aje. Už mi fakt leze i ušima. Mnoho ?aje znamená malý hlad, protože jak známo – hlad je p?evle?ená žíze?. Jím tedy alespo? rýži s tu?ákem a zeleninu. Na nic jiného nemám chu?.

A zítra – poslední trénink! Nejleh?í za celou dobu p?ípravy – 10 minut pomalu a 5× zrychlení. Pro zrychlení jsem našla perfektní místo a sice za naším domem. Po celé délce paneláku se šesti vchody sprintuji, zp?t jdu a pak zase tryskem. To celé 5×. Už se t?ším, tohle m? fakt baví.

ÚTERÝ 24.3.

P?ituhuje a já ztrácím sv?j humor. Bojím se si v??it, protože se znám. Nejsem žádný suverén a ve chvíli, kdy si ?eknu, že to bude v pohod?, tak se n?co stane – roztrhnu si jediné tepláky do kterých se vejdu – to v tom lepším p?ípad?, a zlomím si nohu – to v tom horším p?ípad?. Své obavy utápím ve sladkostech, které jsem víc jak p?l roku nemusela ani vid?t, a p?estávám komunikovat se sv?tem. Myslím, že každý máme n?jaké strachy. Já nechápu strach svých koleg? z p?ti kilometr?, stejn? tak n?kdo nemusí chápat mé obavy z p?lmaratonu.

Ve?erní b?h v pohod?. Nejrad?ji mám pokyn: pomalu, to mi jde vskutku dob?e. Pak 3 km v závodním tempu, to nevím, jestli jsem zvládla až tak dob?e. Vlastn? jsem si po celou dobu trénink? vždy hlídala jen tep, takže pro m? závodní tempo je tempo, p?i kterém dosáhnu 85 % TF max. Jak jdu výš, nemám v plicích vzduch, když jsem níž, tak vícemén? lelkuji. Obrazn? ?e?eno :o) B?žela jsem tedy asi ?tvrt hodinu s touto TF a na záv?r op?t 5 minut pomalu na vydýchání.

Zítra mám volno. Že bych zase šla na pohár?

A te? z jiného soudku. Dosud jsem nesehnala náhradu za padlého kapitána naší štafety. V našich vlastních firemních vodách je prázdno a v okolních rybnících plavou jen takové leklé b?li?ky.  Obracím se proto na zdejší osazenstvo a doufám, že ne všichni jsou p?ihlášeni na p?lmaraton. Je tu n?kdo, kdo by si cht?l v sobotu zab?hnout 6 km a zú?astnit se tak všech dalších p?idružených akcí, jako je ve?erní posezení v hosp?dce s celou partou a ú?ast na slavnostním ve?eru PIM p?íští týden? Napište mi prosím na m?j mail: leous2@seznam.cz

POND?LÍ 23.3.

Den neza?al nijak dob?e. Už brzy ráno mi volal kolega a kapitán jedné ze štafet v jedné osob?, že je nemocný a že tedy nem?že v sobotu b?žet. Ti chlapi! Sta?í rými?ka a je zle. Co bych asi m?la ?íkat já. Ne?íkala jsem nic a šla jsem rozhodit sít? do firemních a blízkých vod, abych sehnala náhradu. Jsem zv?davá, jestli se n?kdo chytne. Jestli ne, hodím sí? sem. V??ím, že tady se n?kdo, kdo v pohod? ub?hne 6 km, najde.

Ve?er jsem si po dlouhé dob? krásn? zab?hala. Zrovna p?estalo pršet, ale foukal dost silný protivítr. Dokonce m? ob?as poponesl, což v mém p?ípad? vyžaduje sílu hurikánu. M?la jsem b?žet jen 30 minut s tepem na 80% TF_max, proto jsem vyrazila na sv?j sídlištní okruh v opa?ném sm?ru, protože je to jednodušší (dosud jsem to ud?lala jen jednou – nejsem žádná bábovka). Sice mi zbylo jedno velmi táhlé stoupání, ale ustála jsem ho.

V úterý ve?er mám další trénink, dost krátký. P?t minut pomalu, pak 3 km v tempu, ve kterém chci b?žet závod (což stále nevím, co v mém p?ípad? je) a na záv?r zase p?t minut pomalu. Škoda, že není suchý ovál, tam by se mi trénovalo líp. Ale co – t?žko na cvi?išti, lehko na bojišti! (Ne?íkala jsem to už ? :o)

NED?LE 22.3.

V jednom nejmenovaném rádiu se každý den jedna nejmenovaná modelka ptá: „Co jsem d?lala v?era ve?er?“ A já jí na to už p?l roku odpovídám: „ Proboha, koho zajímá, co ty jsi d?lala v?era ve?er?“ Ale to bych nebyla já, aby se mi to nevymstilo a tak je mou milou povinností vás informovat nejen o tom, co jsem d?lala, ale i o tom, co d?lat budu. Prosím proto o trochu strpení, již brzy se m? zbavíte.

Takže: co jsem dnes d?lala? Dnes jsem se m?la fajn. Za prvé jsem m?la tréninkové volno a za druhé svátek. Svátek slavím mnohem rad?ji než narozeniny, což je v mém v?ku pochopitelné, no a volno je prost? super, a? už je tréninkové nebo jiné. Zakázala jsem si ?erné myšlenky a vyrazila jsem do nákupního centra, abych rozptýlila své obavy z blížícího se závodu. Nad obrovským zmrzlinovým pohárem se mi to i povedlo, protože jsem s ním hrozn? bojovala – byl úžasný, ale bylo ho moc, jenže jakmile jsem nastoupila do MHD, reklamní plakát mi ho p?ipomn?l:
koupit ½ chleba
zab?hnout ½ maraton
Super! Díky, že jste mi to p?ipomn?li!

Zítra mám sv?j poslední rychlejší výb?h. Snad mi budou okolnosti naklon?ny a p?jde mi to. Mohla by jít i Sára, aby do soboty také ješt? n?co natrénovala.

Leona Machá?ová