Vše začalo již v úvodu le­tošního roku, kdy jsem si povzdychl, že ta letošní běžecká sezóna bude zase těžší než ta loňská. Nebylo to dáno ani tak tím, že se věkově KONEČNĚ dostanu mezi zralé a životem, především tím běžeckým, ošlehané muže a oslavím 30. narozeniny (což se stalo před pár dny), ani to nebylo dáno tím, že na běhání je čím dál méně času.

Povzdech a s ním spojené trápení bylo nad plánováním mé běžecké sezóny, tedy tréninků a především závodů, které jsem začal zaznamenávat do kalendáře formátu A3 na rok 2009. Tato velikost se mi zdála, vzhledem k mému drobnému písmu, dostačující. Již po chvíli jsem zjistil, jak velice jsem se s velikostí kalendáře zmýlil! Sebeanalýzou jsem dospěl k několika závěrům, a to:
a) můj kalendářje menší a nejedná se o standardní formát A3,
b) píši větším písmem,
c) kolonky jednotlivých dní jsou menší a menší,
d) závodů je čím dál tím víc.

Po důkladném přeměření kolonek,kontrole formátu papíru a testu písma jsem dospěl k tomu, že CHYBA se ukrývá pod bodem d) a je na straně organizátorů a stále se zvyšujícího počtu jejich závodů.

A proč je pro mě každá nastávající sezóna tedy těžší a těžší? Za vše můžou právě organizátoři s daty svých závodů, kteří jakoby NASCHVÁL všem běžcům pořádají své závody, v nejhorším případě ve stejný den, v tom lepším jen  pár dní po závodě, jehož je běžec již tradičním účastníkem, těší se na jeho další ročníky a nechce se účasti na něm jen tak vzdát.

Kolonky mého plánovacího kalendáře se, po jejich zaplnění závody, kterých bych se rád v letošní sezóně zúčastnil, stávají menšími, užšími. Jednotlivé dny vypadají jako pouhé minuty na doladění formy a regeneraci, které budu mít k dispozici mezi naplánovanými závody.

Letošní výběr byl obzvlášť těžký. Především to bylo těžké u dvou závodů, u kterých mi vznikla „pořadatelská kolize“. Těmito závody byla pozvánka na Reading Half Marathon v Anglii, který se běžel 29. 3. 2009 a tradiční Pražský půlmaraton pořádaný o den dříve 28. 3. 2009. Vydat se na neznámou trať, která měří 13,1 mil, a na kterou se spolu se mnou vydá dalších 18 000 běžců nebo se vydat do pražských ulic a znovu si vychutnat 21,097 km dlouhou a již známou trasu s výhledem na Hradčany?

Jelikož Reading byl výzva a zároveň pozvánka kamaráda, se kterým soupeříme o každou minutu, nedalo se odmítnout. PIM půlmaratonu jsem dal sbohem a s tíživým svědomím, že letošní Pražský půlmaraton bude beze mě, jsem vyrazil s vlající českou vlajkou na zádech za svým novým osobním rekordem do Anglie. Závod byl úžasný, atmosféra nepopsatelná a doběh na stadion s plnou tribunou povzbuzujících a tleskajících fanoušků úchvatný! Škoda jen, že takových kompromisů a vzdávání se účastí na závodech, které jsou ve stejných termínech jako ty další, které má běžec již v plánu, je stále víc a víc. Příkladem jsou: Venice Night Marathon, Stramilano, Vienna City Marathon, Rome Half Marathon a další, na něž zatím jen pomrkávám a řeším, které další závody budou muset ustoupit.

Letošní rok mám již naplánovaný, ale na ten příští jsem si již řekl, že mě organizátoři jen tak lehce nedostanou a vymyslel jsem nový postup výběru závodů. Nejde mi již o věcné ceny, trička, medaile, na které organizátoři lákají. Jde mi o zážitky, které mi zůstanou (dokud mě o ně nepřipraví Alzheimer). Závody pojmu jako loterii a budu losovat, jen ať má každý závod svou šanci stát se tím, který bude mou budoucí vzpomínkou.

Ale přesto… proč jich je tolik?

Na závěr bych se s Vámi rád podělil o zážitek, o který bych na PIMu přišel. Chcete-li vědět, proč jsem nakonec dal PIMu sbohem a vybral si Reading Half Marathon, který se pro mě stal i na příští rok mou novou jarní destinací, klikněte na odkaz s videem na konci článku.

Mnoho běžeckých úspěchů, málo trápení a rozhodování se nad prioritou mezi jednotlivými závody a především spoustu zážitků a osobních rekordů přeje Roman Pavlů (SK JESENIOVA).

Web závodu

Videozáznam Romanova finiše

Výsledky závodu