Vyřazování posledních závodníků na dlouhých tratích určitý počet kol před cílem, maximálně čtyři nezdařené pokusy u vertikálních skoků, nulová tolerance ulitých startů či tvrdý postupový klíč v technických disciplínách. To jsou jen některé z novinek, s nimiž přišla Evropská atletická asociace loňský rok a letos byly premiérově uvedeny do praxe při historicky prvním ročníku nového soutěžního formátu nazvaného ME družstev. Cílem bylo závody zatraktivnit a zdynamizovat, nabídnout více napínavých momentů, v nichž se rozhoduje o výsledku.

Po prvotní zkušenosti lze říci, že to byl experiment v zásadě zdařilý, což ale rozhodně neznamená, že by všechno bylo ze strany závodníků, trenérů i funkcionářů bezvýhradně přijímáno. Nutno však vytknout před závorku, že pravidla jsou primárně určena pro větší pobavení diváků, nikoliv pro komfort závodníků

.Asi největší pochyby vzbuzuje pravidlo, které se týká běhů. Zejména první vyřazování, kdy měli závodníci většinou ještě dost sil, nabídlo často urputnou bitvu chumlu závodníků, přičemž nechyběly strkanice a dokonce ani pády. „Myslím, že pro diváky mohlo být zajímavé, že se pořád něco děje a nekrouží se jenom pořád dokola, ale nemyslelo se moc na zdravotní stránku věci. Nemyslím jenom nebezpečí kolizí, ale i to, co udělá s tělem takové prudké střídání tempa a s tím spojené zakyselení organismu," říká běžecký trenér Jiří Sequent, jehož svěřenec Milan Kocourek si pravidlo vyzkoušel na vlastní kůži v běhu na 3000 metrů. Ačkoliv při jednom vyřazování upadl, úspěšně eliminace zvládl a doběhl s odstupem devátý. Čas byl vzhledem k průběhu závodu zákonitě horší, přesto získal o bod více, než kolik napovídaly papírové předpoklady.

A to je další efekt, který nové pravidlo pro běžecké disciplíny přineslo – oproti klasickým závodům dává větší šance na bodový zisk závodníkům, kteří mají ve startovním poli nejslabší výkonnost. Jejich ambice končí za posledním vyřazováním a podle toho se k závodu postaví. Jasně to popsala stýplařka Marcela Lustigová: „Musela jsem se vnitřně smát. Hned po výstřelu jsme se cpaly do čela holky s nejslabšími osobáky. A první kilometr jsme běžely pomalu na svěťák. Žádná z nás totiž nechtěla být vyřazena jako první,“ říkala svěřenkyně Miroslava Semeráda, která nastupovala do závodu se svalovými problémy a bála se, zda bude vůbec moci běžet. Nakonec uspěla stejně jako Kocourek.

Hodnotíme-li z úhlu bodových zisků, bylo dané pravidlo obecně pro Čechy požehnáním. Kdyby ho nebylo, nikdy by národní tým tolik bodů nenasbíral. Markantní to bylo na příkladu juniora Jakuba Živce, který měl na pětce suverénně nejhorší osobní rekord ze všech závodníků, a přesto díky své rychlosti a také pozoruhodné odolnosti vůči zakyselení vybojoval čtyři body.

Svým výkonem přitom nadchl i šéftrenéra Václava Fišera: „Je to démon. Věděli jsme, proč ho nominovat. Přesně takhle jsem si to vysnil a splnilo se mi to,“ zářil Fišer. Obdobně si pak počínal např. stýplař Petr Mikulenka.

Kolem běhů se také přihodilo nejvíce omylů a kuriozit. Například Lustigovou rozhodčí mylně identifikovali jako tu, která má být vyřazena jako první. Marcela přitom kilometrem probíhala bezpečně uprostřed startovního pole. Není divu, že byla zmatená. „Pořád na mě pokřikovali, ať skončím, až mě tak zmátli, že jsem už začala pochybovat, jestli jsem se nespletla,“ řekla Lustigová, která se naštěstí nenechala zmást a závod dokončila. V cíli jí přitom vyčerpané ukázala rozhodčí červenou kartu a diskvalifikovala ji. Vše musel napravit až protest české výpravy.

Zmatky byly k vidění i jindy. Závodníci ztráceli přehled, a tak někdy finišovali zbytečně, protože si mysleli, že jsou na chvostu a za nimi přitom kulhal ještě jeden závodník se svalovými problémy, které si přivodil v četných potyčkách.

Zcela opačná situace se přihodila řeckému závodníkovi Antóniosi Papantónisi, který při vyřazovacím kole klusal s odstupem za posledními a teprve při náběhu do dalšího kola začal zrychlovat. Jak se pak divil, když jej za dalších 200 m stáhli! Podle všeho nezaznamenal signalizaci velkého E na upozornění, že zbývá 400 m do eliminace, a myslel si, že se vyřazovat bude až další kolo. Podobných příkladů by šlo jmenovat řadu.

Jakub Živec, v Leirii reprezentant ČR na 5000 metrů:

Závody si nemůžu vynachválit. Byl to můj první reprezentační start za muže a v tak nabité konkurenci je 9. místo opravdu paráda. Nečekal jsem to ani já, ani nikdo z reprezentačních trenérů. Eliminační pravidlo bylo pro mě, jako běžce, který má osobák mnohem horší než ostatní, určitě přínosem. Mohl jsem uplatnit svou rychlost a agresivitu, abych vyřadil tolik soupeřů, kolik zvládnu. Přispělo to i atraktivitě závodu. Mnoho lidí říkalo, že viděli po dlouhé době atraktivní závod na 5000 metrů.

Rozhodčí novou roli ale často nezvládali, kolikrát ani nevěděli, koho mají vyloučit. Například Lustigová. Ještěže dala na svůj úsudek a závod přes komplikace s pořadateli dokončila. Jednou jsem zbytečně sprintoval já a bojoval o postup, ale mezitím jeden atlet odpadl, ten byl tedy vyřazen a my o tom ani nevěděli. To je asi další nevýhoda, že nemáte šanci se to dozvědět. Třeba to bude příště lepší, pokud se to zase nezruší.

Mezi běžci byly ohledně pravidla spíše smíšené pocity a bylo terčem častých debat, ale já to pravidlo uvítal. Škoda, že jsme trochu smolně prohráli s Řeky. Příští rok se ale určitě opět popereme o postup.

Výsledky ME družstev