Konečně  mi přišla kniha „Running and pregnancy“ od  Chris Lungrenové. Oslovila jsem přednostu Ústavu tělovýchovného lékařství 1.LF a VFN s prosbou o radu. Velmi mě potěšilo když mi zaslal guidelines společnosti ACSM (American College of Sports Medicine). Potvrdila jsem si, že nedělám zásadní chyby a v běhání pokračovala.

Bohužel přišlo období kvetoucích travin a já musela běhání  v přírodě trochu omezit, stále jsem však 2× do týdne vyběhla. Kvůli narůstající váze jsem zkrátila běhání na 30 minut, tempo mi určovalo miminko. Ocenila jsem spinningový bike, chodili jsme častěji plavat. Stále jsem sportovala 5–6× týdně 30–45 minut, což mi vydrželo až do úplného konce těhotenství.

Podle narůstající  hmotnosti lze dobře odhadnout, zda to člověk s intenzitou fyzické aktivity nepřehání, záleží samozřejmě také na tom, kolik toho sní a kolik vody tělo zrovna zadržuje. Pro sledování průběžných přírůstků existuje několik doporučení. Slovenští autoři jsou přísnější a nepovolují v I. trimestru ani kilo navíc, dále pak postupně 250–450 g za týden a v III. trimestru 500 g za týden kromě posledních 2 týdnů. Švýcarští autoři jsou benevolentnější, v I. trimestru dovolují 1–2 kg a dále pak 500 g za týden.

Bohužel jsem musela úplně přestat posilovat břicho kvůli rozestupu břišních svalů (diastasis recti abdominis). Vždy jsem si myslela, že se tento problém týká žen s povolenými břišními svaly, já jsem však břicho mívala vždy pevné. Diastasa však vzniká, když děloha tlačí při svém růstu směrem dopředu a to je zejména u žen nižší postavy a s kratším přímým břišním svalem. Důležitá je též genetická predispozice.

Pravidelně  jsem začala posilovat pánevní dno. To je pro návrat k běhání velmi důležité. Posílený sval je během porodu elastičtější a lépe odolává poranění. Cvičení je prevencí poporodní močové inkontinence, kterou si jistě nepřeje žádná ze sportovkyň.

Začala jsem pomalu pronikat do neznámého světa nastávajících matek. Plínky jsem zvolila bavlněné, oblečky na miminko jsme zdědili, zbývalo jen vybrat ten správný kočárek. Nabídka je sice neskutečně široká, žádný mi však nepřišel úplně vhodný na běhání. Jediným mým opravdovým favoritem je vozík za kolo Kozlík. Dokonce jsme si ho u Vandy Kadeřábkové-Březinové vyzkoušeli i s dvouletým Matýskem. Každopádně jsem rozhodnutá si ho pořídit. V internetovém bazaru jsem za pár korun koupila starší klasický kočárek, abychom potěšili zejména budoucí babičky, kterým se nápad, že v Kozlíku budeme vozit i novorozence vůbec nelíbil.

Někdy na začátku III. trimestru jsem poprvé pocítila obávané tvrdnutí břicha. Tvrdnutí se však nikdy neobjevilo při nebo po běhání, zhoršoval ho spíše psychický stres. Je to vlastně normální funkce svaloviny dělohy, která se takto připravuje na porod. Když nejsou kontrakce bolestivé, nebo v pravidelných intervalech několikrát do hodiny, neměly by uškodit. V běhání jsem tedy pokračovala. Dostala jsem se do stádia, kdy moje sportování už ani nikdo nekomentoval. Sama jsem byla zvědavá, jak dlouho to ještě půjde, zatím však nebyl důvod přestávat.