Tak alespoň zúročím to, že si dvakrát denně poctivě mažu bříško drahým olejíčkem a nemám žádné strie. Na kůži se rýsuje pouze jizva po spálenině od pánve, jak jsem před několika týdny dělala celozrnné palačinky, prostě už to břicho nemám pod kontrolou.

Beru si hrudní pás, v hodinkách nastavuji do svého profilu 10 kg navíc. Dávám si 30 minut běhu á la pinguin. Miminko mě moc rychle nepustí, tepovka vyskočí maximálně ke 160 v mírném kopečku, ale pohodlněji se cítím o 10–20 tepů níž. Už po pár minutách se cítím skvěle, zapomínám na to, že jsem těhotná a užívám si svůj oblíbený pohyb.

Kvůli horkému počasí jsem v posledních týdnech musela běh kombinovat s plaváním a jízdou na spinningovém kole, ale stále se mi dařilo 1–2× týdně vyběhnout. Bohužel nejsem ranní běžec, abych využila nízké teploty při svítání.

Snažím se sportovat alespoň 5–6× týdně. Střídám 30 minut běhání, 1 km plavání a 15 km spinningu. Zatím si opravdu nemůžu stěžovat. Nohy mi nenatékají (velký podíl na tom mají jistě  i kompresivní punčochy), žáha mě nepálí, trávení funguje, záda mě nebolí, nálady se střídají jen občas a ten spánek je prostě úžasný, budím se po deseti hodinách skvěle odpočinutá.

Jsem opravdu ráda, že jsem odolala „radám“ lidí, kteří nikdy neběhali. Nevystrašily mě ani mýty o tvrdnutí břicha a otřesech. Najít však nějaké informace ohledně sportování v těhotenství, kterým bych mohla věřit, byl nadlidský výkon. Gynekologové se bojí běhání povolit (až na toho mého), na internetu jsem našla pouze seriál Vandy Kadeřábkové-Březinové, za který jsem jí moc vděčná. Tam jsem se dočetla, že existuje kniha „Running and pregnancy“ od  Chris Lungrenové a hned jsem si jí koupila přes e-bay. Je sice psaná v typickém americkém stylu, někdy jsem trochu pochybovala o kvalitě informací, ale po nekonečném brouzdání na internetu jsem  si potvrdila, že co v knize naleznete, odpovídá americkým studiím dostupným v roce 2003, kdy byla kniha vydána.

V české literatuře jsem našla jediné doporučení  a to, aby se žena vyvarovala tepové frekvenci vyšší jak 140/minutu po dobu delší jak 15 minut. Toto doporučení však odpovídá doporučení Americké asociace gynekologů a porodníků ACOG z roku 1985. Na české těhotné ženy se v tomto směru tak trochu zapomnělo, i když lékařská péče je v porovnání s jinými zeměmi na výborné úrovni.

Doufám, že při i po porodu budu čerpat z benefitů toho, že jsem se posledních osm měsíců hýbala a že i ten poslední měsíc prožiji aktivně. Už se moc těším až s miminkem vyběhnu v malé formulce Kozlík na svou oblíbenou trasu kolem řeky.