Jak ses k atletice dostal?

Rodiče se věnovali atletice, táta byl trenér, tak mě k tomu vedli. Už ze školky jsem chodil na „ácéčko“, ale trénoval jsem od druhého roku mladších žáků, kdy jsem se zapsal do kroužku. Běhám tedy už dlouho. (úsměv)

Jsi nejúspěšnějším členem klubu AC Praha 1890, hostuješ také na Dukle. Jsi spokojen s podmínkami k tréninku, nebo máš nějaké výhrady?

Spokojený určitě jsem. Mám docela dobré podmínky na Dukle. Trénuji i na štěrkové dráze AC Praha 1890, kde se spíše potrápím. Můžu také na tartan na Duklu,. Tam je navíc skvělá regenerace, máme tam vlastní doktory. Když se stane něco vážnějšího, je to tím pádem lepší. Zázemí mám určitě dobré.

Od loňského srpna jsi strávil sedm měsíců v Afghanistánu. Byla to povinnost, nebo jsi chtěl odjet?

Já jsem vojákem z povolání a jsem u dělostřeleckého průzkumu, tak to, abych tam jel, bylo dané rozkazem. Dá se tomu vyhnout, ale zase jsem si říkal, že když už jsem v armádě, tak bych měl jet. Nebylo to špatné, celkově to byla zajímavá zkušenost. Nebezpečí jsem nevnímal, tam si to člověk ani nestačí uvědomovat a je to spíše adrenalin. Bránit se další misi nebudu, i když je nebudu vyhledávat.

Co ti tato mise dala? Jaké jsi měl vlastně podmínky k tréninku?

S podmínkami k tréninku to bylo horší, tam se po písku a štěrku dalo jen klusat. Na druhou stranu to bylo v nadmořské výšce dva a půl tisíce metrů, takže to bylo dobrý (smích). Bylo tam i teplo… Každý den jsem běhal „dvacítky“. Ale nikam jsme nesměli, tak to bylo podél základny a jediný sprint byl do bunkru, když byl poplach.

Loni jsi několik závodů (Pečecká desítka, PIM) rozbíhal s Róbertem Štefkem. Co ti chybí k tomu, abys s ním dobíhal i do cíle?

(Smích) Výkonnost. Já jako tempař mám rád rychlejší závody a ze začátku se mi tempo špatně odhaduje. A když běžím s Róbertem, tak to jsou spíš delší závody od 10 km nahoru a já jak se zabývám spíše během na 3 km překážek, tak mi to ze začátku vždy přijde jako volné tempo a pak mi nějak dojdou síly (úsměv).

Dá se běh na tvé výkonnostní úrovni bezproblémově skloubit se zaměstnáním?

Moje výkonnost není taková, aby to nešlo. Samozřejmě je lepší, když člověk není unavený z práce, nemůžu trénovat dvakrát denně, ale dá se to skloubit. V sou­časnosti vstávám každý den ráno v pět hodin do práce, pak z práce jedu na trénink a pak jen domů spát. Ale zase se dá jedno období nasloužit a v druhém si vzít volno, jako tomu bylo v době, kdy jsem se připravoval na mistrovství ČR.

Jaké máš do budoucna ambice?

Chtěl bych získat ještě nějaké republikové medaile, zkusil bych se vrátit do reprezentace… Vzdálenosti, které běhám, budu postupně prodlužovat až k maratonu. Letos jsem vyhrál startovné na maraton v Aténách.

Startovné na maratonu v Aténách jsi vyhrál na Run&Bike festivalu. Jak ses o závodě dozvěděl a čekal jsi, že vyhraješ?

O Run&Bike festivalu jsem se dozvěděl úplně náhodou v den závodu. Víceméně jsem se rozhodl, že to půjdu jako test před mistrovstvím republiky. To, že vyhraji, jsem moc nečekal – už ráno jsem absolvoval jednu tréninkovou fázi, ale sedlo mi počasí i trať. Tak to nakonec pro mě dopadlo velmi dobře.

Jaká bude tvá příprava na maraton?

Na maraton se začnu přímo připravovat tak od začátku září, kdy prakticky končí dráhová sezóna, i když už teď v tréninku bude zapojeno víc tempové vytrvalosti a delších stupňovaných běhů, což se ukázalo i na letošním Mistrovství ČR jako moje slabina.

Jaký čas je v tvých silách, na jaký výkon budeš trénovat?

Rád bych tento maraton běžel v čase pod 3 hodiny, protože to byl čas, který kdysi jako první zaběhl na této trati řecký voják předtím, než padl vyčerpáním. Navíc to beru jako čas, na který se musí fakt běžet. Jinak maximálně nadšený bych byl, kdybych dokázal běžet pod 2:30.

Co na tento start říká tvůj otec, který je zároveň tvým trenérem?

Táta s myšlenkou, že později přejdu na maratonské tratě, koketuje snad déle než já a to, že můj první dokončený maraton by mohl být zrovna na této trati v Aténách, jsme si ani jeden nedovedli představit. Takže můžu říci, že jsme ze startu v Řecku nadšeni, snad i za celý oddíl.

Preferuješ v současné době práci nebo trénink?

Možná se více snažím v tréninku, všechny dovolené vyplýtvám na soustředění. Jakmile si udělám náhradní volno, tak trénuji dvoufázově, snažím se, aby prvořadý byl sport.

Jaké jsou tvé oblíbené běžecké trasy pro objemové tréninky?

Nejsou v Praze, ale spíše na chatě na Šumavě. Je to u Sušice, vybíháme na Javorník. V Praze chodíme do Drahaně, Ďábličák, Čimičák, s kluky z Dukly chodíme na Podbabu…

Běháš radši sám nebo s někým?

Jak kdy. Někdy radši běžím sám, přemýšlím, odpočinu si, v Afghanistánu jsem se naučil běhat s mp3, i když to ruší v koncentraci. A někdy jsem rád, že běžím s klukama, popovídáme si a rychleji to uteče. Snažím se to střídat.

Klubovým kolegou je tvůj bratranec Tomáš Reis. Ceníš si toho, že jsi ho porazil v anketě o Atleta roku AC Praha 1890?

Tomáš pořád vymýšlí nějaké oslavy, ankety a podobně. V podstatě jde v anketě spíše o to, že se na začátku roku sejdeme na hřišti. Jen letos se to posunulo na jarní měsíce, protože jsem byl v Afghanistánu. Byla to spíše legrace, ale samozřejmě mě to těší.

Navštěvuješ stránky behy.cz? Co se ti na nich nejvíce líbí?

Navštěvuji. Chodím i na behej.com. Beru to jako v novinách – pokud mě zaujme článek, přečtu si ho, nemám oblíbenou rubriku. Je to společně s webem www.atletika.cz trojice mých nejčastěji sledovaných stránek.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.

František Zouhar ml. – profil:
* 24.8.1982
Maximální TF: 202
Minimální TF: 38
VO2max:  76
Trenéři: František Zouhar st., Josef Vedra

Největší úspěchy:
Evropský pohár družstev (Dukla Praha, reprezentace ČR)
- účast na ME do 22 let 2003
- MČR do 22 let 2004 – 1. místo v běhu na 5000 m a v běhu na 3000 m překážek

Osobní rekordy:
- 3000 m překážek: 8:44
- 5 km dráha: 14:32
- 10 km silnice: 30:32
- 20 km: 1:02:06 (oficiálně změřená trať)