Vzpomínáš si ještě na svůj první triatlonový závod?

Ano. Od dětských let jsem závodně plaval a někdy kolem mých patnácti let jsem si v rámci letní přípravy zkusil žákovský triatlon. Tehdy se jelo tzv. Gundersenovou metodou (pozn. redakce: na cyklistickou část se startuje v časových odstupech dosažených při plavání) a já jsem po druhém nejlepším výkonu v bazénu skončil celkově osmý. Vzpomínám si, že mě to dost bavilo, ale pak jsem se na několik let ještě vrátil k plavání. Mojí hlavní disciplínou byly prsa, pravidelně jsem se umisťoval na předních příčkách na mistrovství republiky. Kolem sedmnácti let nastal trochu zlom, přestal jsem se zlepšovat a řekl jsem si, že je načase zkusit něco jiného a přihlásil se do triatlonového oddílu v Jihlavě.

Jaké tam byly tréninkové podmínky?

Podmínky byly na tu dobu velmi dobré, měli jsme super partu a dobrého trenéra Tomáše Kučeru, který se nám věnoval. Tehdy jsme objížděli závody českého poháru na olympijských distancích (1,5 km plavání – 40 km kolo – 10 km běh). S mojí menší, spíš robustní postavou mě to ovšem táhlo k delším vzdálenostem, spíš než na rychlost jsem byl na vytrvalost. A tak jsem pozvolna přecházel na halfironmanské distance (1,9–90–21).

To určitě vyžadovalo i daleko víc času na trénink.

Tehdy jsem byl na „civilce" v prádelně, kde jsem začínal hodně brzo ráno, kolem třetí už jsem měl odpracováno a mohl tak stihnout jednu nebo dvě tréninkové fáze. První půlku jsem si zkusil na Sadské, kde jsem se protrápil půlmaratonem, ale i tak skončil překvapivě na velmi dobrém 16. místě.

A jak proběhla tvá ironmanská premiéra?

První triatlon na ironmanských distancích jsem absolvoval v roce 2002. Bylo to v Doksech a závod jsem absolvoval za 9:42, což byl pro mě fantastický čas. Krátce poté jsem změnil i trenéra. Tomáše Kučeru vystřídal pan Boček a já šel výkonnostně nahoru. Od roku 2005 do letoška se mi vlastně pokaždé podařilo nominovat se na mistrovství Evropy v kategorii elite. Nechci se nějak vytahovat, ale větším počtem startů na ME se může pochlubit u nás jen Petr Vabroušek.

Pro mnohého smrtelníka je jen těžko představitelná porce kilometrů, kterou musí závodníci k úspěšnému dokončení ironmana absolvovat. Co ti vlastně takto náročný sport a propojení tří disciplín přináší?

Při každém závodě prožívám něco, co prostě nikde jinde prožít nejde. Vždy se během závodu objeví nějaká krize, na kterou se prostě nedá připravit a pak je to prostě o překonání sebe sama, vlastních limitů a hranic. Zní to asi trochu divně, špatně se o tom mluví, to si prostě každý musí zažít na vlastní kůži. Ta euforie při protnutí cílové pásky je prostě pocit, který je unikátní a těžko nahraditelný.

Vzpomínáš si na svůj nejtěžší závod?

Určitě. Bylo to v roce 2004 na Slovakmanu v Nitře, kde jsem skončil poprvé na kapačkách. Od třicátého kilometru maratonského běhu už si toho moc nepamatuji. Na kapačkách jsem pak skončil ještě párkrát, ale ten zážitek z Nitry se mi vryl do paměti nejhlouběji.

Pracuješ dva dny v týdnu ve speciální běžecké prodejně Triexpert a připravuješ i několik svých svěřenců na dlouhý triatlon či první maraton. Máš ještě vůbec čas na důkladný trénink, který triatlet na tvé úrovni musí absolvovat?

V současné době mám tréninkovou skupinu čítající šest svěřenců. Máme jeden společný běžecký nebo plavecký trénink a pak je to většinou o individuálních konzultacích a psaní tréninkových plánů. V závodní sezóně stihnu odtrénovat tak 20 až 25 hodin týdně, většinou dvě až tři tréninkové fáze denně. Před i po závodě je také důležitá regenerace, což také nějaký ten čas vyžaduje. Ale myslím, že mi to teď takhle vyhovuje a neměnil bych.

Jak jsi zatím spokojen s letošní sezónou a jaké jsou tvé další plány?

Zatím moc spokojen nejsem. V únoru jsem odletěl na kvalifikační závod do Malajsie, kde mě pár dnů před závodem žahla medúza a já pak skoro měsíc bojoval se zvláštními otoky na půlce těla. Na poloviční ironmanské trati na Czechmanu v Mělicích jsem pro další jiné zdravotní obtíže musel zabalit a na nedávném Moravianmanovi v Otrokovicích jsem skončil pátý, což mi sice zajistilo start na ME v Praze v kategorii elite, ale se svým výkonem jsem přesto moc spokojen nebyl. Velké naděje vkládám do závodu ME, na který bych chtěl vyladit a zajet podle svých představ. O další budoucnosti zatím moc nepřemýšlím. Dokud mě tento sport bude bavit a lidi kolem mě budou podporovat jako doposud, chci ještě nějaký čas vydržet. Tady bych chtěl poděkovat hlavně mojí přítelkyni, rodičům a také Triexpert teamu za velmi dobrou materiální podporu.

Jaký je tvůj názor na triatlety, kteří ironmana dokončují v časech nad 13 hodin?

Každý, kdo je schopen dokončit závod v dlouhém triatlonu, má můj velký obdiv a respekt. Je to otázka velké vůle, překonání svých mentálních a fyzických hranic. Kdo tyto závody někdy absolvoval, určitě ví, o čem mluvím.

Jsme na půdě webových stránek, které jsou určené zejména pro běžce. Máš pro ně nějaké doporučení, proč zkusit nějaký ten triatlon?

Triatlonových závodů je v letním období velmi mnoho a každý si může vybrat, na jakou vzdálenost se cítí. Pro běžce to také může být velmi dobré a příjemné zpestření jejich letní přípravy. Plavat a jezdit na kole umí skoro každý a není vůbec důvod se čehokoliv obávat. Tyto závody jsou většinou spojeny i s různými kulturními akcemi a bývá na nich výborná atmosféra.

Díky moc za rozhovor a ať se ti zadaří na ME v Praze. 

8. srpna se v Praze Tomáš Bednář popere o co nejlepší umístění při ME v dlouhém triatlonu. Závodit se bude na distancích 4 km plavání, 120 km na kole a 30 km běh.

---

Krátký profil Tomáše Bednáře

Běžecké osobní rekordy:

10 km: 35:10
Půlmaraton: 1:16
Maraton: 2:51 (v rámci triatlonu)

---

Tip redakce: Pokud se kromě běhu věnujete doplňkově i plavání a jízdě na kole, zkuste během letošního léta některý z krátkých triatlonů. Při vytrvalostním zá­kladu z běhu byste jej měli bez problémů absolvovat. Některé krátké triatlony jsou na programu po celé republice již o nadcházejícím víkendu a většina z nich má kategorie pro příchozí. Najděte si svůj závod v Kalendáři triatlonových závodů pro rok 2009.

---