„Měl jsem veliké štěstí, že součástí mého talentu bylo železné zdraví,“ tvrdí Zdeněk Mezulianik. A určitě dobře ví, o čem mluví. Téměř tři čtvrtiny svého života prožil v Bruntále, kde před 32 lety začínal s atletikou a také tam před osmi lety skončil. Právě zde, v krajně nepříznivých povětrnostních podmínkách severní Moravy absolvoval od svých začátků většinu tréninků a dokázal nejen zvládnout, ale hlavně pak přežít obrovské tréninkové dávky. „Od počátku své sportovní kariéry jsem věděl, že ze mě nikdy sprinter nebude,“ hodnotí své běžecké předpoklady. „Proto jsem se ihned zaměřil na střední tratě a posléze, když jsem pochopil, že ani tady mi pšenka nepokvete, jsem přešel k vytrvalcům a dlouhým distancím.“

Jeho první běžecké krůčky vedl známý bruntálský obětavec a atletický trenér Honza Urban, který měl bezesporu největší podíl na výrazném vzestupu nadějného štrekaře a dokázal ho dovést k mnoha sportovním vavřínům. Vždyť jen titulů, medailí a rekordů z mládežnických kategorií bylo tolik, že je ani nikdy nepočítali.

„Běhání byl tehdy můj život, takže jsem mu podřizoval úplně vše,“ vyznává se Zdeněk.
„Dnes to asi bude znít dost bláznivě, ale den bez běhu byl pro mě jaksi neúplný. Podle toho také vypadala s přibývajícími lety tréninku i moje kilometráž. V přípravném období jsem i v místních nehostinných podmínkách zvládal kolem 250 km týdně a rozhodně se nejednalo o volné klusání.“

Než se dostal ke své vrcholné výkonnosti, trvalo to 6 let. Postupem času se dopracoval k velice kvalitním časům na dráze. Vždyť 5000 m zaběhl v roce 1988 za 13:55,43 a 10000 metrů dokonce o jeden rok dřív za 29:04,57.

Jeho doménou však byly krosy. Tam sbíral medaile jako na běžícím pásu a nezapomenutelnými se staly jeho souboje už od mládežnických kategorií s dalším naším krosovým specialistou Jiřím Floriánem. Také má ve své sbírce 8 medailí z mistrovství republiky v tomto specifickém závodním odvětví a připsal si i starty na mistrovstvích světa a Evropy. Zde v roce 1987 ve Varšavě skončil sice 112., ale již v roce 1990 v Aix-Les-Bains, kdy si zopakoval účast na MS v krosu, doběhl na 55. místě jako nejlepší z československého reprezentačního družstva.

„Já si ovšem také velmi cením svého vítězství na Mistrovství ČSSR v roce 1987 na 5000 metrů, kdy jsem porazil i Luboše Tesáčka a rovněž opakovaného umístění mezi prvními pěti závodníky na legendárním závodě Marvejols-Mende ve Francii,“ připomíná své nejvýraznější úspěchy. Mezi ně je třeba zařadit i vítězství v Českém běžeckém poháru v letech 1995 a 1997.

V průběhu let se podílel na jeho přípravě i Pavel Moravec v době, kdy působil v Středisku vrcholového sportu v Rudé hvězdě Praha a teprve v závěru kariéry se potkal s Honzou Mairichem: „To mě mrzí ze všeho nejvíce. Jsem přesvědčen, že kdybychom se dali dohromady dříve, možná bych se stal podobnou nestárnoucí legendou, jakou je nyní u nás Róbert Štefko.“

Nerad hodnotí současný stav našich běhů i úroveň závodů, protože v tom podle něj hraje roli určitá dávka nostalgie. Přesto musí, ač nerad, konstatovat, že většina věcí se bohužel změnila k horšímu. „Ubývá běžeckých nadšenců, kteří by závody organizovali, zanikají tradiční sportovní akce a klesá počet účastníků,“ konstatuje, ale ihned dodává: „Něco pozitivního se opravdu objevilo. Rozhodně se zlepšila profesionalita organizátorů, pomáhá internet a také, a to v neposlední řadě, se zkvalitnily odměny nejlepším závodníkům. Jenže ani to nestačí přilákat současnou běžeckou generaci k pravidelnému a tvrdému tréninku, jaký jsme absolvovali my,“ přechází opět k pesimistickému pohledu. „Vím, že srovnávám asi nesrovnatelné. Mají jiné možnosti i zájmy, než byly kdysi naše a abych pravdu přiznal, nechtěl bych být v současné době v jejich kůži. Zároveň však věřím, možná jsem u nás i jeden z posledních, co to tak vidí, že přirozený a komplexní talent, pokud se ještě objeví, si svou cestu najde v každé době. Při troše štěstí se ho i třeba brzy dočkáme. Ale rozhodně takové množství kvalitních vytrvalců, co se za mé éry prohánělo po silnicích či dráze, to už se nikdy opakovat nebude.“

Přestože byl Zdeněk nejúspěšnější v krosech, nejraději běhal na silnici. Také jako jeden z mála našich běžců zvládl těžkou trať Běchovic pod 30 minut a časem 29:54 se zařadil vysoko do historických tabulek tohoto závodu. Ale nejvíce obdivoval své úspěšnější kolegy na dráze, protože přes veškerou snahu se mu nepodařilo stlačit své osobní rekordy k hranicím tehdejší evropské i světové třídy, jako to dokázali někteří naši vytrvalci.

„Když jsem začínal s atletikou, vzhlížel jsem k finské ikoně Lasse Virénovi. Později jsem žasl nad výkony Coea a Owetta při jejich vzájemných soubojích. Oči jsem mohl nechat na vytrvalecké italské hvězdě se strhujícím závěrem, kterou byl Alberto Cova, ale naopak nikdy jsem nepřišel na chuť africkým běžcům. Možná to bylo i tím, že tyto závody byly již rozhodnuté při jejich účasti předem na startu,“ zamýšlí se nad bývalými časy jeden z našich nejodolnějších běžců, který v průběhu své aktivní kariéry vystudoval na Karlově univerzitě fakultu žurnalistiky.

Letos mu bylo 44 let a již několik let žije v západních Čechách. „Asi tomu chtěl osud, nebo nějaká jiná vyšší moc. Prostě můj nový život nasměrovala tam, kde mohu pomáhat a chránit. Jsem policista.“

Se svou manželkou, se kterou nerozdílně bojují s každodenními starostmi a radují se ze společných úspěchů, jsou hrdými rodiči syna Daniela a dcery Diany, kteří se také potatili a pomamili a sbírají medaile z atletických mistrovství republiky.

„Když jsem před 8 lety načal úplně novou životní kapitolu, ze dne na den jsem přestal s běháním a za svojí sportovní kariérou udělal nechtěnou tlustou čáru, bylo to pro mě docela obtížné. Proto jsem nyní velmi vděčný svým dětem, že běhají a já se tak díky nim opět dostanu na závody, kde se překvapivě, jak jinak, mohu potkat a vidět se starými známými tvářemi,“ říká nepřehlédnutelná postava mezi našimi bývalými vytrvalci, Zdeněk Mezulianik.

Zdeněk Mezulianik – profil:
Narozen: 1965
Klub: Olympia Bruntál, Marat Bardějov
Osobní rekordy:
5000 metrů: 13:55,43 (1988)
10000 metrů: 29:04,57 (1987)
Půlmaraton: 1:02:43 (1993 – pátý nejlepší český půlmaratonský výkon všech dob)