Příběh první

V poměrně hustém dešti toho nedělního rána jsem se poslušně dle pokynu pořadatelů zařadil dle mého startovního čísla 881 do třetí zóny. Proč jsem tak nízké, téměř „elitní“, číslo dostal, je mi záhadou. Poctivě jsem do registračního dotazníku uvedl, že naposledy jsem maraton absolvoval před pěti lety v New Yorku, v čase 4:56.

Možná, že pořadatelé konečně vzali v úvahu mnou dlouho propagovaný, bohužel nikde dosud neakceptovaný, tzv. V+V Index. Tedy součet váhy a věku, v mém případě 85 kg + 65 let = 150. S tím bych asi mohl být i „na bedně“…

Ale zpět do Marathonu, kde i v tom lijáku plál maratonský oheň zapálený předchozího dne. Téměř všichni jsme byli zabaleni v igelitových pytlích či podobných šlupkách. Přesto jsem u sympatické dívčiny za mnou přes polyetylen přelouskal její jméno na startovním čísle – GABRIELA RAKOVA.

Znělo mi to dost slovansky, ale nečekal jsem, že na moje obligátní „Where are you from?“ dostanu odpověď „I am from the Czech Republic“. V zóně 3 skromně stojící Gábina mi stačila říct, že běhá za Maraton Klub Kladno. A že by ráda z Marathonu do Atén běžela kolem 3:17, protože nedávno si tento čas zaběhla.

Opáčil jsem, že by měla tedy jít do první, elitní ženské zóny, ale nechtěla. Po výstřelu jsme si plácli, popřáli hodně štěstí a samozřejmě mi zmizela hned po prvních metrech v deštíku.
Až pak ve výsledcích jsem ohromeně zíral – Gábina doběhla v ženských celkově na skvělém jedenáctém místě, když tu kopcovitou trať zmákla za 3:12:25! Pánové, pokloňme se!

Příběh druhý

Tak se tedy vleču na úplný vrcholek trasy v Agia Paraskevi (32,5 km). Za sebou mám tak dvacet kilometrů stoupání, připomínajících nekonečnou kombinaci Táborů & Hrdlořezáků z Běchovic.

Najednou zezadu slyším jasný dívčí hlásek „Hi!“. Ohlédnu se – děvčátko jako obrázek, opravdu hezká tvářička. Tak 150 cm a 40 kg. Odhaduji, sedmá třída základky.

Ptám se jako obvykle „Where are you from?“ Trochu znejistěla, podle mého přízvuku určitě poznala, že nejsem krajan Made in USA, a tak jen pípla – Houston, Texas. Řekl jsem, že I Czech Republic, pro jistotu jsem dodal Prague, poněvadž Pardubice by pro ni byly na jiném světadílu. Myslím, že ani to Česko ještě geograficky ve škole neprobírali.

Omluvně mi vysvětlila: „Víte, vy máte na svých Saucony takovou nálepku, jakou měl na svých můj děda. A tak jsem myslela, že jste Američan." Ano, nálepku tam mám; je na ní logo s hvězdou a nápisem, že mám být pyšný na to, že má bota byla kompletně vyrobena v USA.

Při svém prvním New Yorku v roce 1991 jsem si tyto botičky koupil a slavnostně v nich uběhl to něco málo svých maratonů. Znalci se asi zhrozí; jako chemik vím také, že i polymery na podrážce stárnou…

Vzápětí Meredith dodala, že ale děda už neběhá, neboť je moc starý. Ptám se, jak moc, a že prý už mu bude šestašedesát. Statečně jsem přiznal, že mně je jen o rok méně, což komentovala obdivným „great“. Aby řeč nestála, ptám se kolik je jí. A teď šokovala ona mne. Že už jí bylo patnáct.

Povídám, že si nejsem sure, zda to odpovídá účastnickým pravidlům. Spiklenecky se usmála, že ví, že ne. Že ji kamarád, se kterým do Evropy přiletěla, naváděl, aby tam napsala osmnáct. Ale, že přiznala těch patnáct a nějak si toho pořadatelé nevšimli. Aby tomu dodala korunu, tak se svěřila, že tyhle kopce jsou její první maraton v životě. Že sem s kámošem chtěli, poněvadž tahle klasika je „great“. Taky, že je poprvé v cizině, že nikdy z USA ještě nevyjela.

No a kus před cílem se způsobně rozloučila, popřála mi „good luck“ a byla v něm o tři minuty dřív…

Víte, ale on s věkem přestává být dosažený čas důležitý. Já měl letos snad větší radost, než před lety při osobákuo víc jak dvě hodiny lepším.

Tolik příběhy. Myslím, že každý z české party, který to letos běžel, vám potvrdí, že maraton z Marathonu je výjimečný. Určitě pro každého jsou posvátné poslední metry na Panathenaikos stadionu. Neboli na Kallimarmaro, „krásném, mramorovém“, postaveném čtyři století před Kristem a obnoveném k první olympiádě 1896, vylepšeném tartanem na dráhu položeném k Olympiádě 2004.

Takže kdo můžete, šetřete a jeďte na příští ročník, kdy se 31. října 2010 poběží v rámci velkolepého jubilea 2500 let od vítězství statečných Řeků nad přesilou Peršanů na planině u Marathonu. Uvidíte, bude to stát za to.

Pozn.red.: Autor absolvoval maratony v New Yorku, Bostonu, Amsterdamu, Reykjavíku, Austrálii, Japonsku ad.