„Začínala jsem sice s všeobecnou přípravou, skákala jsem do výšky, běhala překážky, ale vytrvalostní běh u mě jednoznačně vyhrál. Tahle disciplína mi byla ušitá na míru."

Nyní je jí 35 let a bydlí v rodinném domku v malebné vesničce Hodslavice poblíž Valašského Meziříčí. S manželem tam vychovávají dva syny, tříletého Pepíka a čtyřměsíčního Karlíka. Takže místo běhání se zatím točí kolem obou kluků a docela jí pomáhá na mateřské dovolené to, že absolvovala střední zdravotnickou školu a ví si s ledasčím rady. Koneckonců jako zdravotní sestra pracovala na různých odděleních u nás i v zahraničí.

„Na rozvoji mé sportovní výkonnosti se podílelo několik dobrých trenérů," řadí postupně všechny tyto osobnosti chronologicky za sebe: „Začínala jsem v TJ Tatra Kopřivnice u Rosti Kociána. Další v pořadí, Josef Sečkář, mě přivedl k velké atletice a dostala jsem se díky jemu do Brna, kde mi pomohl nastartovat nejen sportovní, ale i profesní kariéru. Posledním trenérem byl Hary Hudák. Ten mě dostal mezi naše nejlepší běžkyně a s jeho tréninkovými metodami jsem dosáhla svých největších úspěchů.

A rozhodně bych neměla zapomenout na tátu, který mě doprovázel celou mou běžeckou dráhou. Vždy mě podporoval a hlavně mě podržel v dobách, kdy mi to zrovna moc nešlo."

Pro přesnější obraz Renatiny výkonnosti bude zcela určitě dobré připomenout si její osobní rekordy na dráze a vězte, že stojí opravdu za to:
800 m má za 2:14 a 1 500 m za 4:33, to vše z roku 1995. 10 000 m zvládla v roce 1997 za 35:19 a o rok později dala pětku na tartanu za 16:43. Osobák na 3 000 m si vytvořila časem 9:47 v roce 2000, kdy zaběhla i půlmaraton za 1:18:40.

„Já si nejvíc cením času na 10 km," vzpomíná a rychle dodávává: „Na to Mistrovství ČR v roce 1997 roce v Třinci určitě nezapomenu. Úžasný osobák na desítku a k tomu i třetí místo na republice. Zaběhla jsem výkon více než o minutu lepší, než byl můj stávající osobní rekord. Navíc se celou dobu běželo v dešti a závod byl rozběhnutý na 34:10. Měla jsem na takový čas i podle tréninků, jenže v tom počasí to bylo příliš rychlé a já doplatila na nezkušenost na této trati. Ale i tak je tento závod pro mě nezapomenutelným zážitkem."

Mimo tohoto úspěchu má i několik dalších medailí z MČR na dráze, v hale, krosu, půlmaratonu a v běhu do vrchu. Titul má z desítky na dráze v roce 1999, kdy byla republika v Ostravě.

Startovala také ještě jako juniorka na Mistrovství světa v krosu v roce 1994 v Budapešti. Bylo z toho 127. místo na světě a 49. v Evropě. Podívala se i v roce 1998 do Japonska, kde se v Chibě konala Mezinárodní štafeta žen. Běžela tam 5 km na dráze a doběhla sedmá v osobním rekordu 16:43. Na mistrovství Evropy v krosu v italské Ferraře v témže roce doběhla do cíle 45. V průběhu své závodní kariéry absolvovala řadu startů v zahraničí, zejména na silnici, ale i v krosu a také na mezinárodních mítincích na dráze.

„Pořádně trénovat jsem začala až v roce 1994 pod vedením Haryho Hudáka," komentuje svoji přípravu: „Ale už za rok se dostavily první výsledky. Dle mého tréninkového deníku jsem zvládla doposud nejvíc v jednom týdnu odběhat 142 km, to bylo v březnu roku 2000 a za měsíc jsem měla nejvyšší kilometráž v lednu 1998. Dostala jsem se až na 551 km."

Pro podrobnější dokreslení její tréninkové zátěže jsme vybrali ukázky dvou týdnů. Každý z nich je z jiného tréninkového období:

Hrubá objemová příprava od 2. 2. do 8. 2. 1998:
Den I. fáze II. fáze
Pondělí: 10 km + 10×100 lehce s mzk 5,5 km: 2× abeceda na 800 m, 8×50 frekvenčně
3× kruhový trénink – posilováni + výklus a strečink
Úterý: 6 km výklus 14,5 km: abeceda, rovinky, 3× (5×150) s meziklusem
př. 6 min série vše v čase 24 s + vyklusání
Středa: 6 km výklus 22 km: rozklus, ABC, rovinky, běh na ANP
12km (3:44,8/km), výklus a rovinky
Čtvrtek: 6 km výklus 8 km volně
Pátek: 14 km: rozklus, ABC, rovinky VOLNO
10×200 s mzk, rovinky + výklus
Sobota: 15 km: rozklus, ABC, rovinky 5 km výklus
5km (3:36), výklus
Neděle: 23 km: rozklus, DAV 19 km z toho VOLNO
12km (4:30/km) a 7km (4:10/km)

Další týden je z hlavní přípravy v sezóně 1997 od 26. 5. do 1. 6.:
Pondělí: 14 km: ABC, 15×100 na 80–90% s mzk
Úterý: 16,5 km: rozklus, ABC, rovinky, ST 6×1 km (př.3min) průměr 3:15/km, výklus
Středa: 10 km lehce klus
Čtvrtek: 15,5 km: rozklus, ABC, rovinky, TR 13× střídavě úseky 150 rozloženě (23,3) a
200 m tempově (30,6) s meziklusem a mezichůzí, výklus
Pátek: 10 km volně
Sobota: 19,5 km: rozklus, ABC, rovinky, TV 3×3 km/př.8 min (10:24, 10:30, 10:27) výklus
Neděle: 15 km volně

To je jen drobný výtah z jejích pečlivě vedených tréninkových deníků.
„Měla jsem celkem štěstí, protože se mi vyhýbaly nemoci a zranění," připomíná Renata:
„Proto jsem všechny tréninky docela dobře zvládala. Jen v roce 2001 jsem měla roční výpadek kvůli zranění hlezna, se kterým si doktoři nevěděli rady."

Mezi její nejoblíbenější závody patří ty v domácím prostředí. Ať už je to Silvestrovský běh v Ostravě Hrabové, Vnorovská desítka nebo Běh městem Velké Albrechtice a také Běh zámeckým parkem v Kravařích, protože jí vyhovovaly nejen kvůli profilu tratě, ale také tam byla vždy dobrá organizace a pěkné prostředí.

„Závodila jsem na všech terénech," konstatuje: „Nikdy jsem si nevybírala, ale dráha pro mě byla prioritou a vrcholem. Měla jsem také ráda rovinaté silniční závody, kde se dalo držet tempo. Jen krosy a kopce mi nikdy moc neseděly."

Jejím vzorem je Haile Gebrselassie, a to nejen díky svým fenomenálním výkonům a úspěchům, ale také kvůli dokonalé technice běhu. „Měla jsem štěstí. Při MS v krosu v Budapešti jsem seděla vedle něho v hotelu při snídani," směje se po těch letech: „Mám i jeho autogram. A jaký je? Veselý skromný, malého vzrůstu, ale s velkým běžeckým srdcem a talentem."

Ovšem je nutné také podotknout, že běh nikdy nebyl jedinou životní náplní. Ráda si vyrazí ven na kole, plave a kdykoliv to jde, tak se pustí do nějaké pořádné vysokohorské túry. V zimě doplňkově zařazuje běžky, a když si potřebuje odpočinout, což je v současné době s čtyřměsíčním synem vlastně téměř nemožné, otevře si dobrou knížku. Dříve nesmírně ráda cestovala a chodila do společnosti a k tomu se, jak věří, až kluci trochu odrostou, určitě vrátí.

„Teď na mateřské dovolené moc přehled o naší vytrvalecké scéně nemám," přiznává se:

„Lítám kolem dětí a nezbývá mi moc času. Jen co tak sleduji z povzdálí, tak se mi zdá, že výkonnost nějak upadá. Mladí se do vytrvalostních disciplín nijak nehrnou. Tréninky jsou fyzicky i časově náročné a pro výsledky je nutné hodně obětovat. A to dnešní mládež moc nebere. Když už chtějí náhodou sportovat, tak si vybírají moderní sporty, kde se mohou předvádět a moc se nezapotí. A nějaké běhání, i když by k tomu měli třeba dobré podmínky na moderních stadiónech a površích a ne jako my, na starých a zanedbaných škvárových dráhách, případně v přírodě, to jim už nic moc neříká. Ale věřím, že se zase nějaký talent objeví a bude ho vidět. Jen mám obavy, že tolik lidí, co dřív u nás běhalo ve vysoké výkonnosti, to se už asi nikdy nedá dohromady."

„Já momentálně nezávodím a ani zatím neběhám, protože kojím a pečuji o malého synka. Jsem teď naplno zaměstnaná doma a nemám v podstatě na nic čas, ale ráda bych se k běhání vrátila, až to jen trochu půjde časově zvládnout. Běh je má velká láska a doufám, že si ho ještě hodně užiji," tvrdí Renata Býmová, vytrvalkyně, která určitě ještě neřekla poslední slovo.

Profil Renaty Kvitové – Býmové:
Datum narození: 23. 4. 1975

Osobní rekordy:
800 m: 2:14
1 500 m: 4:33
5 000 m: 16:43,62
10 000 m: 35:19,80
Půlmaraton: 1:18:40

Nejlepší výsledky:
Mistryně ČR 1999 – 10 000 m
MS v krosu 1994 – 127. místo
ME v krosu 1998 – 45. místo