Pohodový maraton v Drážďanech

Nebyl jsem v Drážďanech dvacet let a sám jsem byl zvědav, jak se toto město vzpamatovalo z komunismu. Zaregistroval jsem se už v červnu, což mělo pozitivní následek ve formě nižšího startovného. To jsem jako cizinec bez problémů zaplatil až na místě při vyzvednutí startovního čísla. Měření je pomocí Champion Chipu, a kdo nemá vlastní, zaplatí za půjčení vratnou kauci 25 a půjčovné 5 EUR.

Protože jsme to pojali jako rodinný výlet se vším, co ke správnému výletu patří, začal jsem v srpnu řešit ubytování na místě. Bylo to už téměř pozdě, zbyly jen dražší možnosti. Nakonec jsme zvolili maratonskou nabídku hotelu Novotel, který leží téměř u trasy závodu a od startu je vzdálen asi 1 km. Ubytování na místě doporučuju i kvůli hraničnímu přechodu Cínovec. Obstrukce, které jsme zažili na Cínovci, jako by nás vrátily šestnáct let zpátky. Byli jsme osmé auto a čekali jsme 35 minut. Blonďatá němka v kukani měla evidentně jiné starosti než svou práci.

PIM by mohl závidět
V září se manželka dozvěděla, že v termínu závodu odjíždí na služební cestu do Sydney. Necítil jsem se na to, řídit po maratonu zpátky, proto manželku plně zastoupil kamarád (tedy ne zase úplně ve všem). Do města jsme dorazili v sobotu kolem druhé hodiny. Nejprve jsme v Expu vyzvedli startovní balíček. Mile mě Expo překvapilo. Můžu srovnávat jen s PIMem, a musím uznat, že je v Drážďanech po všech stránkách lepší. Na druhou stranu to mají jednodušší, protože se vše odehrává na jednom místě v Kongresovém centru u Labe. Počínaje výdejem čísel, přes prezentaci firem, pasta party až po toalety a parkování zdarma. To by musel PIM startovat na Nuseláku.

Následně jsme se ubytovali, kamarád usnul, a já s dětmi vyrazil na prohlídku města. První chyba. Prohlídka, i když jen dvouhodinová, mi moc sil nepřidala. Drážďany jsou dnes jiným městem. Nejen kvůli obnovenému Frauen Kirche, ale hlavně díky nové infrastruktuře. Je to roztomilé město, které stojí za shlédnutí.

Chléb s marmeládou jako doping
V předvečer závodu proběhly poslední přípravy a hup do manželské postele. Ráno, zatímco zbytek výpravy spokojeně spal, odebral jsem se na snídani. Oči by jedly, naštěstí rozum zůstal, proto jsem ze všech možných i nemožných lahůdek vybral chléb a marmeládou – osvědčený doping. Druhá, i když méně vážná, chyba byl čaj.

Po návratu na pokoj proběhlo poslední ověření stanovišť probouzejícího se podpůrného týmu, a směle jsem vykročil na start. Cestou mě oslovil jeden z diváků. I když jsem mu v podstatě nerozuměl, byla to úžasná podpora. Pán držel palce a plácal mě po zádech. Start nešlo minout. Drážďany nejsou velké a had podobně oděných lidí mířil jediným směrem.

Maraton se běží na dvě téměř stejná kola. Najednou startuje nejen maraton, ale i půlka a desítka a k tomu ještě nordic walking. Celkem  přes 6000 lidí. Desítka má svou trať, půlkaři běží první kolo s maratonci. Trať je vyjma mostů rovinatá.

Cítil jsem se naprosto skvěle, a přestože můj cíl byl maraton pod 4 hodiny, stoupl jsem si směle k balónku 3:30. Mělo to pozitivní význam hned po startu, protože jsem se nedostal do žádné tlačenice – byla-li nějaká. Začínalo se širokou ulicí s náběhem na most. Desítkaři se za mostem oddělili a hned bylo o poznání volněji. Nepříjemné byly jen náběhy na mosty do pravého úhle. Ani ne z důvodu prudké změny směru, ale vznikala tu úzká místa. Myslím, že taková trať asi nebude patřit k nejrychlejším.

Půlka za 1:47
První občerstvení na 5. km mě velmi mile překvapilo. Dvě řady stolů, které se daly obíhat z obou stran a před stoly ještě stáli podavači. Žádná fronta. Trať od první občerstvovačky vede k parku po asi 2 km dlouhé ulici lemované stromy a nízkými domky. Nedokázal jsem odhadnout, zda to jsou opravené malé paneláky, nebo nové domky.

Park se částečně oběhne a při vstupu do něj byla druhá občerstvovačka. Tady jsem dokonce balónek nechal za sebou. Vodič si nalil vodu bůhví kam, a to jej zřejmě zdrželo. Úzké místo je v parku u fontány na 12. km. Nepříliš široká parková cesta byla rozdělena a některým nezbývalo, než běžet po trávě. Měl jsem svoje tempo, ale nemohl jsem jej držet. Tohle místo mě rozhodilo a asi po půl kilometru jsem začal ztrácet balónek s nápisem 3:30.

Jaké jsem nasadil tempo, jsem si začal uvědomovat na konci prvního kola. Bylo to deprimující. Půlkaři se u opery oddělili a spěchali do cíle, a nás s čísly začínající čtyřkou hnala jakási slečna pod most do dalšího kola. Zde již čekal podpůrný tým. Měl jsem takovou chuť zastavit, popovídat si s nimi a oni jediné, co na mě volali, bylo: „Běž, běž !“ Tak jsem běžel. Za chviličku bylo měření půlky a 1:47 se mi moc líbilo.

Krize, prostě krize…
Ne tak už mému tělu. Delší dobu jsme běželi se stejnými lidmi. I když se nějak německy domluvím, tak na běžeckou latinu jsem krátký. Prohodit s někým pár slov, to mi moc chybělo. K tomu se navíc zatáhlo, začala padat voda, citelně se ochladilo a přidal se i kolega vítr. Když krize, tak pořádná. Trvala asi 5 km. Na další občerstvovací stanici jsem dostal nápad, za který si trhám vlasy dodnes. Také proto už skoro žádné nemám. Vzal jsem si colu. Po pár desítkách metrů mě začalo píchat pod žebry takovým způsobem, že jsem musel asi 500 metrů jít pěšky. Nepříjemný tlak v těch místech jsem cítil ještě v cíli.

Kolem 33. km jsem se motivoval tím, že do 4 hodin to stihnu. Pár kilometrů jsem běžel s chlapem, co vezl kočárek. Měl v něm dvě děti. Slušný výkon. Zda je vezl celý maraton, to bohužel nevím. Krize pominula, a kolem 37tého jsem začal pomýšlet na 3:45. Bohužel cesta byla ještě dlouhá, cola nedala pokoj a zase jsem musel chvilku jít. Poslední kilometry jsem si vychutnal. Kde se vzaly, tu se vzaly skryté síly a já nasadil k závěrečnému tragédímu spurtu. Za poslední zatáčkou byl vidět cíl – nafukovací brána. Ale to nebyl náš cíl!! Ten byl o pár stovek metrů dál. Nakonec jsem vydřel RT 3:46:01.

V cíli medaile, igelit přes záda, nealko pivo, sušené brusinky, prostě pohádka. Moji milí můj výkon ohodnotili takto: „Kde jsi tak dlouho, už tu moknem aspoň čtvrt hodiny. Říkal jsi 3:30, ne ?“:-)

Kvalitní sprchy jsou asi 200 metrů od cíle v šatnách fotbalového stadionu. Podél trati jsou rozmístěni většinou samba bubeníci a na 6. resp. 27. km roztleskávačky. Bubny mě sváděly běžet tempem podle jejich rytmu. Pro osamoceného běžce to byla úžasná vzpruha.

Nakonec něco statistiky: Akce se zúčastnilo 6478 běžců, z toho maratonu 1568. Ve výsledkové listině jsem napočítal aptnáct Čechů. Nejlepším zástupcem ČR byl v kategorii AK-M30 druhý Petr Havelka, AC 1890 – 2:35:36, celkově doběhl sedmý.

Berte tento příspěvek klidně jako pozvánku na osmý Drážďanský maratón, který se letos koná 22. října a je spojen s oslavou 800 let založení města.

A podívejte se na rozsáhlou fotogalerii!