Helena Poborská: Proč vrchařkám chyběla opora
Závodnice pražského Olympu Helena Poborská se několik měsíců cíleně připravovala na Mistrovství Evropy v běhu do vrchu, které se uskutečnilo minulý víkend. Měla být oporou reprezentačního družstva a pomýšlela hodně vysoko. V tréninku se jí dařilo. Pár dnů před nominačním závodem se vracela na kole ze Stromovky domů, když ji napadl pes. Spadla a zlomila si nadvakrát levou ruku.
Pro zajímavost: Helena se na start běžeckého závodu poprvé postavila až jako matka dvou dětí a přesto se dokázala propracovat až do reprezentace! O její bojovnosti vypovídá i to, že i se sádrovým handicapem se hodně brzo vrátila do závodění a nikoliv neúspěšně.
Jak často sportuješ na Vítkově? Byl to tvůj první podobný incident?
Chodím tam běhat dvakrát až třikrát týdně s dcerou Eliškou, které je sedm let. Sama moc ne, je to na mne krátké. Jen občas běhám schody nad cyklostezkou. Díkybohu incident s kolem poprvé. Jinak problémy běžec – pes ani nepočítám, ale to byly spíše prkotiny.
Často s sebou na trénink bereš také dceru. Nemáš někdy o ni nebo o sebe strach, když vidíš volně pobíhající psy?
Psů je tam opravdu spousta a na vodítku či s náhubkem jsou jen výjimečně. Občas to není úplně příjemné, zvlášť když běží k Elišce, která se jich dost bojí. Doposud jsem měla tendenci to spíše bagatelizovat, neboť jsem doufala, že je majitel má pod kontrolou, když jsou na volno, a že nebudou zlí.
Co se přesně stalo v den, kdy jsi po útoku psa spadla z kola tak nešťastně, že sis zlomila nadvakrát ruku?
Vracela jsem se zrovna ze zátěžového EKG z Olympu ve Stromovce plna optimismu s vyhlídkou na sobotní kvalifikaci. Jela jsem při pravém kraji středové asfaltky od památníku směrem k Ohradě. Z travnaté plochy na levé straně ke mně běžel retriever. Viděla jsem ho, ale nenapadlo mne, že se nezastaví či nevrátí k majiteli, který na něj volal. Naběhl mi cíleně ze strany na přední kolo. Tím mne vlastně podrazil a spadla jsem na levý bok. Majitel psa byl velice slušný. Dovedl mi kolo domů a odvezl mne na chirurgii na Jarov. Bylo mi hned jasné, že mám ruku zlomenou, protože mi v ní vrzalo a nedala se ovládat.
Zraněním jsi přišla o jistý start na ME v běhu do vrchu, o spoustu tréninkových dní a jistě to přináší komplikace i v rodinném životě. Co tě nejvíce mrzí?
Samozřejmě ta Evropa. Člověk se na to těší a připravuje celý rok – je to pro mne největší motivace v tréninku. Teď mám strach, jestli se budu moct účastnit Mistrovství ČR a kvalifikace na MS – zda před tím budu mít možnost kvalitně trénovat. Co se týče rodiny – nejhorší byl první týden. Manžel se zapojil ještě více, hodně pomohla babička. Hlavně po dobu hospitalizace.
Jaké byly reakce okolí na toto nešťastné zranění? Většina běžecký kolegů ti start na ME moc přála…
To byla nejlepší pozitivní věc na celé události a velké povzbuzení. Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kdo se ozvali. A reakce byly lítost a přání málo bolesti a brzké uzdravení.
Snad každý, kdo běhá v Praze, už nějaký konflikt se psy měl. Jaké by podle tebe bylo řešení „psí problematiky“ v parcích obecně?
Je to těžké. Jde hlavně o zodpovědnost majitelů za jejich mazlíčky. Ta je někdy velice nízká. V parku, který je učený pro rekreaci a sport, by měli být psi na vodítku, což se téměř nedodržuje. Chtělo by to jasné označení, kde smí být psi na volno, aby si člověk dal větší pozor. A postihovat nedodržování. Policie jezdí přeci k Vítkovu docela často. Potřeby lidí, a tedy i sportovců by měly být preferovány před potřebami zvířat. Pes má právo běhat a člověk ne? Když si psa nevšímám a nijak jej neomezuji, neměl by to dělat ani on. Když to nedokáže, ať je na vodítku.
Máš nyní větší strach ze psů? Začneš třeba běhat s pepřovým sprejem, nebo celou událost považuješ pouze za nešťastnou shodu okolností?
Strach ze psů nemám – spíš se budu takovým místům, pojedu-li na kole, vyhýbat, neustále kontrolovat okolí a raději stokrát zastavím.
Už jsme tě mohli vidět na několika závodech, dokonce jsi bojovala o přední příčky. Jak se ti se sádrou závodí?
Není to moc příjemné. Nejhorší je její váha a s tím související nerovnoměrná zátěž levé strany, především ramenního kloubu, omezení pohybu. Nemůžu jít naplno do rychlosti. Také je pod ní dost horko a bojím se, že mi zmokne.
Není to přeci jen velké riziko? Závodíš proto, abys nevypadla z formy?
Ano mám docela strach, abych si nepřivodila další zranění. Potřeba pohybu a obava ze ztráty formy je však větší. Závody jsem šla především kvůli bodům do Českého poháru v běhu do vrchu.
Jak vypadá tvůj další běžecký plán?
Klusání doplňuji výběhy kopců. Závody mě moc povzbudily a časy nebyly o moc horší, než loni.
Děkuji za rozhovor a přeji brzké uzdravení a další úspěchy na běžeckých závodech.
Helena Poborská
Narozena: 30. 3. 1978
TF max/TF min: 189/42
Oddíl: PSK Olymp Praha
Trenér: Jan Kervitcer
Největší úspěchy:
3. na MČR v běhu do vrchu 2008
5. na MČR v přespolním běhu 2009
27. na ME v běhu do vrchu 2009
Osobní rekordy:
dráha: 1500 m – 5:02
3km – 10:32
5km – 18:05
silnice: 10 km – 38:20
Komentáře (Celkem 14)
msingr 08.07.2010 08:16:53
Závodnice pražského Olympu Helena Poborská se několik měsíců cíleně
připravovala na Mistrovství Evropy v běhu do vrchu, které se uskutečnilo
minulý víkend. Měla být oporou reprezentačního družstva a pomýšlela
hodně vysoko. V tréninku se jí dařilo. Pár dnů před nominačním
závodem se vracela na kole ze Stromovky domů, když ji napadl pes. Spadla a
zlomila si nadvakrát levou ruku.
Odkaz
na článek
Pardubice
Verbir 08.07.2010 10:24:22
Mno – nejsem odborník – ale nenarušuje běhání se sádrou rovnováhu svalů v těle (ta strana se sádrou je namáhána jinak než strana beze sádry) a není to tak kontraproduktivní? Já jsem třeba šel s nechodící sádrou v zimě o berlích po zmrzlé cestě 5 km a odnesla to záda – problémů se nemohu zbavit dosud.
Praha
frankm 08.07.2010 10:25:33
Hmm, psi jsou bohužel někdy problém. Na Vítkově běhám, tak si dokážu představit, jak a kde se to asi stalo … Jen mi překvapilo že to byl retriever, většinou čím menší pes tím větší – s prominutím – parchant (a i agresivnější majitel). Souhlasím s tvrzením, že já psa neomezuju, tak nechci aby omezoval on mě – bohužel když na to majitele psa upozorním, tak odpoví že ten pes mi nic neudělá (což ovšem nikdy nemůže vědět).
Každopádně přeji Heleně co nejrychlejší uzdravení!
Veerunka10 08.07.2010 11:09:19
Myslím si, že pro Helu je teď důležité, aby se cítila dobře psychicky a k tomu potřebuje běhat. Sama ví, že se sádrou zatěžuje tělo nerovnoměrně, tak si myslím, že není nutné ji to připomínat nebo ji strašit. Já sama jsem po operaci kolena také začala okamžitě sportovat a přestože mě od té doby občas zlobí kyčel, nelituju toho a udělala bych to zas. Člověk by měl dělat to, co cítí, že je pro něj v dané chvíli potřebné.
Čelákovice
Láďa S. 08.07.2010 11:50:43
Heleno a nezkusila jsi alespoň částečně tu zátěž na ruce vykompenzovat zatížením i druhé paže? Třeba taková ta závažíčka na nohy? Možná je to blbost, ale…
Pardubice
Verbir 08.07.2010 12:03:04
>> Láďa S., 08. 07. 2010 11:50:43
To závaží by sice něco vyrovnalo, ale pozor na záda. Osobně doporučuji se sádrou neběhat. A to, jak jsem již psal z toho důvodu, že teď jsou při běhu namáhány krapet jiné svaly než při běhu bez sádry – a to ještě nerovnoměrně. Takže hrozí několik rizik – přetížení, zkrácení, nerovnoměrný rozvoj a dokonce i narušení techniky běhu po sundání sádry. Ona ta pauza může být i užitečná – člověk si odpočine tělesně i mentálně a do trenalu se pak vrátí s novým elánem.
xPablos 08.07.2010 12:43:07
>> frankm, 08. 07. 2010 10:25:33
Souhlasim, ze je to problem majitelu. S manzelkou jsme meli predevcirem epizodku s rotvajlerem. Na prochazce po trase (kde bezne beham) byl asi 150 m pred nami, zaujal bojovou pozici. Tak jsme pomalu vycouvavali zpet, presto se na nas rozbehl a s vrcenim se otrel o manzelku. Pak ho nastesti zaujali dva stekajici psi vedle, tak nas nechal byt.
Za chvili prisel majitel (asi slysel vykriknuti manzelky) a bylo mu to srdecne jedno. Zadna omluva, otazka jestli jsme v poradku. Rekl jenom „jeeje, on ZASE utekl“.
Samozrejme uz tam nikdy behat nepujdu, nechci videt co by se stalo, kdyby me vyhodnotil jako „bezici korist“.
Čelákovice
Láďa S. 08.07.2010 13:11:23
Ještě tu doplním spíše kuriózní (neběžecký) případ úrazu způsobeného psem/pánem, který se mi stal zrovna teď v pondělí. Také jsme byli na procházce s rodinkou a také s tchánem, tchýní a jejich pejskem. Byl na vodítku (bohužel), ale rozdováděli ho za plotem hlídající pitbulové svým štěkotem tak, že začal nekontrolovatelně běhat (takže přece jen běžecká historka!). Zaběhl v plné rychlosti za mne a obloukem zpět z druhé strany přede mne. To už jsem cítil v kolenních jamkách ostré pálení, že mne to málem porazilo. Vodítkem mi napůl vyřízl nepůl vypálil dvě vodorovné čáry, které se přes noc hrozivě vybarvily: teď to vypadá, jakobych si chtěl podříznout nohy První minuty to bolelo tak, že jsem málem omdlel, ale večer, jak jinak, jsem už musel jít běhat Nu co, rozběhal jsem to.
Sedlčany, Praha 3 - Vinohrady
Oslík 08.07.2010 13:47:37
>> xPablos, 08. 07. 2010 12:43:07
A nestačil by pepřák nebo paralizér? Jak řekla sama Hela: Pes má právo běhat kde chce a člověk ne?
Čelákovice
Láďa S. 08.07.2010 13:57:38
>> Oslík, 08. 07. 2010 13:47:37
zrovna Helenin případ ukazuje, že pepřák či paralizér ti mohou být tak akorát na …; byla to smůla a zabránit tomu mohlo jen paranoidní zastavení při prvním spatření psa – taky jsem jednou spadl z kola, protože mi vlétl do obličeje čmelák a já se lekl, ale DDT kvůli tomu po kapsách nenosím; jindy mě zase podobně z boku jako Helenu srazilo z kola auto – co bych měl s sebou vozit proti tomuhle?
Pardubice
Verbir 08.07.2010 14:44:34
Pokud člověk na kole nejede závratnou rychlostí, pak to ještě nějak dopadne… Docela mě ale děsí představa, co se stane, až mi něco vletí do kola při jízdě z kopce (třeba při závodě) – ale na kole kvůli tomu jezdit nepřestanu.
xPablos 08.07.2010 15:13:07
>> Oslík, 08. 07. 2010 13:47:37
Cetl jsem, ze u nekterych plemen peprak az tak ucinny neni. Hlavne to misto je relativne na samote – polni cesta podel lesa, kde jsou primarne chaty. Takze kdybych se minul, tak bych tam mohl lezet pekne dlouho nez si me nekdo vsimne.
Jinak me zrovna tahle trasa vcelku mrzi, protoze jsem si tam trenoval kopecky. Dalsi 3 trasy mi minuly tyden „zrusili“ lesnici, kdyz na cestu navezli velke kameny (5–10 cm), takze je to o boty a kotniky.
V tomhle smeru ted moc stesti nemam :-/
Praha
anajpo 12.07.2010 00:19:59
Přiznám se, že u nás se nedodržuje to, co v západní Evropě či v USA. Tam je to samozřejmost, že za psa ručí majitel a v Rakousku na Dunajské stezce se mi nestalo, aby mi pod kolo mohl vběhnout pes. Majitel si ho vždy včas odvolal anebo ho měl na vodítku.V USA mají v parcích oplocená vyhrazená místa pro venčení psů. V Praze třeba i na Ladronce, kde je in-line dráha jsou tak nezodpovědní pejskaři, že klidně nechají pobíhat psa poblíž in-line dráhy a neuvědomí si, že kolize psa, bruslaře či cyklisty může být dílem okamžiku a nemusí skončit bez následků a přitom prostoru tam je pro všechny.
Olomouc
321919 12.07.2010 22:27:22
>> anajpo, 12. 07. 2010 00:19:59
Máš úplnou pravdu. Problém však je v tom, že u nás se zákony nedodržují obecně. Nedávno jsem slyšel pěkné hodnocení:
V USA stačí říci, že se někam nesmí vjet a nikdo tam nevjede. V Německu je to třeba říci a doplnit zákazem. U nás mimo to, že se to řekne a zakáže, je třeba ještě vybudovat zátaras.
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.