Třetí prosincový týden

Čekal na mě nejtěžší týden prvního přípravného období. Měl jsem pocit, že při pondělních vybíhaných svazích se dostavil první posun zlepšení trénovanosti. Obvyklé kopce jsem absolvoval přibližně o 5 vteřin rychleji oproti prvnímu a druhému týdnu. Poznal jsem to jednoduše. Ze stejného místa jsem za stejnou dobu čtyř minut uběhl o zhruba 20 metrů dále, než byla obvyklá vzdálenost vybíhaného kopce. Nohy byly nabité, tepově jsem se pohyboval na hodnotě 155, v pažích jsem cítil sílu – začíná se zúročovat pravidelné posilování rukou formou shybů po tréninku. V úterý pak celý den silně chumelilo, navíc jsem z práce vybíhal až po půl sedmé večer. Dlouhý běh jsem proto ve vánici a silném větru zkrátil o 3 km oproti plánu na 15 km.

Protože teplota byla stále dost nízko pod bodem mrazu a hodně nachumelilo, absolvoval jsem tempový trénink v jablonecké hale. Máme v Jablonci oproti jiným místům v republice v hale trochu výhodu, ale sníh u nás často leží i pět měsíců v roce. Po krátkém rozklusu jsem zvládl odběhat 1 km v tempu 3:27 – 8 km za 29 minut – 1 km v tempu 3:20. Delší úsek byl absolvován na TF 150–155. Od 3. kilometru jsme ve trojici běhali kilometrové úseky o chlup rychleji proti stanovenému plánu 3:40/km. Oběhově to bylo všechno ještě v pořádku, spíš jsem začínal cítit nohy a chodidla, protože doposud byly zvyklé na úplně jiný pohyb po měkkém sněhu. V neděli jsem odběhl venku obecnou vytrvalost v délce 14 km v hlubším sněhu a za týden tak naběhal 70 km.

Vánoční týden

Tento týden byl naplánovaný s jednoznačným cílem – „dobít baterie“. Objem tréninkových jednotek představoval zhruba 60–70 % normálu. Byl jsem rád, že tahle perioda vyšla zrovna na Vánoce, které jsem si tak mohl v klidu, pohodě a bez větší únavy užít společně se svojí rodinou.

Poslední den v tomto týdnu však přišla těžká zkouška v podobě 24km vánočního běhu na Děčínský Sněžník. Jednalo se o poslední závod místního běžeckého poháru, který jsem chtěl absolvovat, jelikož jsem se chtěl pokusit v poháru zvítězit. Podmínky tohoto kultovního běhu ale byly jedny z vůbec nejtěžších v jeho historii. V průběhu závodu jsem se takticky držel kolem pátého místa a do cíle nakonec dorazil šťastný na čtvrtém místě v čase 2 hod. 30 minut, což mi zaručilo celkové vítězství. Jelikož bylo na hřebeni hodně sněhu, zhruba 45 minut jsem se spolu s ostatními brodil závějemi chůzí. Závod mě svými podmínkami nezaskočil, na běh po a ve sněhu jsem celkem zvyklý, určité pasáže však byly extrémní a to poněkud protáhlo celkovou dobu zatížení. Úsilí odpovídalo tréninku dlouhého tempového běhu. Během závodu jsem se snažil pravidelně doplňovat energii iontovým nápojem a gely, což bylo ve finále příjemným plus pro regeneraci unaveného organismu.

Silvestrovský týden

Poslední prosincový týden jsem se potřeboval trochu vzpamatovat, proto jsem začal trénovat teprve uprostřed týdne lehkým během. Trápila mě trochu záda, tak jsem zařadil pravidelné cvičení rehabilitačních a nápravných cviků, cítil jsem rovněž natažené úpony kolem pravého kotníku.

Koncem týdne bolesti ustoupily, proto jsem se rozhodl zařadit trénink rychlosti, který jsem dlouho neabsolvoval. Ke zničení mi po tříkilometrovém rozehřátí stačilo odběhat patnáct rychlých „dvoustovek“ s krátkým stometrovým meziklusem. Mám tenhle „zátopkovský“ typ tréninku rád a často ho ve své přípravě zařazuji.

V momentě, kdy jsem se opět začínal cítit dobře a plný síly, však přišla nepříjemná věc – tělo podlehlo chorobě. Co se dá dělat, říkal jsem si, snad nebude tenhle stav trvat dlouho a podaří se mi ho překonat. Lepší teď než koncem března, utěšoval jsem se ve skrytu duše. Naštěstí nemoc nebyla natolik vážná, abych byl nucen brát antibiotika, a já jsem se po týdenní pauze opět mohl pomalu vrátit k tréninku.

Po týdenní pauze jsem 10. ledna vyběhl na první volný běh. V práci jsem výjimečně skončil dřív a připadal jsem si trochu jak v „Jiříkově vidění“. Silnice byla suchá, bez sněhu, místy spousta písku a štěrku, sluníčko svítilo, že jsem sotva viděl na cestu. Dokonce ani nevál nepříjemný severák, a tak jsem si musel sundat i rukavice. Příjemná obleva mi na rozjezd přišla vhod, nemám rád ten stav po nemoci, kdy se člověk pomalu a ztěžka rozbíhá a trochu si připadá, že má na zádech batoh. Domů jsem dorazil celkem v pohodě za 45 minut. Trénink v lednu však budu muset uzpůsobit a trochu posunout vzhledem k závěrečnému testu na 10 km.

Do konce týdne jsem šel ještě jednou klusat a v sobotu jsem navázal na plánovaný trénink maratonu z prvního týdne (předchozí tréninky z prvního týdne jsem tedy vynechal). Celá příprava se tak o týden posunula a test absolvuji začátkem února (1. 2.). Do té doby bych měl odběhat alespoň dva tréninky v tempu půlmaratonu a tři tréninky maratonského tempa.

Co si o mé dosavadní přípravě vážení běžci a čtenáři myslíte?

Dalibor Bartoš

• nar. 28. 6. 1975
• oddíl LIAZ JABLONEC (Kerda Team)
• oddílový rekordman na 5 000 metrů v hale (15:19,3)
• osobní rekord na 5 000 metrů na dráze: 14:54,28
• osobní rekord na 10 000 metrů na dráze: 31:44

Úspěchy sezóny 2010:

• 4. místo celkově (338 běžců v cíli) a 1. v kategorii nad 35 let v silničním běhu Hronov-Náchod na 8 850 m
• 17 580 m v hodinovce na dráze = 5. místo v tabulkách ČR 2010
• 6. místo celkově a 3. z běžců ČR (123 běžců v cíli) v silničním závodě Počerady – Louny na 15 km
• 2. místo celkově a 1. v kategorii nad 35 let v tradičním halovém závodě Memoriálu Karla Líbala na 3 000 m v Jablonci n. Nisou.
• 3. místo v seriálu závodů Mizuno Running Cup 2010
• 1. místo v seriálu závodů Děčínského běžeckého poháru