Koncem měsíce února jsem měl v plánu zařadit poslední halový závod na 3 000 m, abych si ověřil, zda pětitýdenní trénink zaměřený na zlepšení rychlosti a speciálního tempa přinese své ovoce. Memoriál Karla Líbala, mého prvního trenéra, který tragicky zahynul při autonehodě, běhám každoročně rád. Je to takové tradiční zahájení nové závodní sezóny.

Mítinku vládne pohodová atmosféra, kterou tradičně vytvářejí její účastníci, mezi nimiž najdete skvělé běžce let minulých. Nejinak tomu bylo i letos, kdy měl člověk možnost na vlastní oči vidět závodit a příležitost popovídat si s bývalým reprezentantem Ivanem Uvizlem (10 km lehce přes 28 minut), Lubošem Gaislem starším (3 km překážek 8:31), Honzou Krausem (1 500 m za 3:40), Honzou Kamlerem (půlmaraton pod 1:04), Martinem Fořtem (manažerem závodu a bývalým skvělým steeplařem), ale třeba i s běžci tzv. „zátopkovské generace“ – Mirko Gräfem, Jindrou Šulcem či Ivanem Ullspergerem – ti všichni dokázali ve své době běhat 10 km na dráze kolem nebo dokonce i pod třicetiminutovou hranici.

Ale zpět k závodu a samotnému výkonu. Po delší době jsem byl s výsledkem moc spokojený. Nejen kvůli dosaženému času 9:01,11 a umístění (celkově druhý), kde jsem za sebou dokázal nechat několik papírově rychlejších a nadějnějších běžců, ale hlavně díky vlastnímu pocitu z průběhu závodu. Běželo se mi neuvěřitelně dobře, vůbec mi nevadilo, že jsem víc jak polovinu trati odtáhl na čele, prvních a posledních 500 m bylo ve znamení zrychlení do tempa 2:55/km, což už osobně začínám považovat za hranici závodního běhu. Když jsem protínal cílovou pásku, připadal jsem si zas po dlouhé době jako běžec, který prožívá euforii z vítězství a hodně dobrého výkonu. Ani se mi nechtělo věřit, že už je konec závodu, protože ve mně byla jakási rezerva a síla pokračovat dál. Klidně bych zvládl ještě jedno možná i dvě 300m kolečka navíc. Navíc jsem nebyl „vyšťavený“ ani dechově ani silově, jako tomu bývalo často jindy. Holt se projevila aktuálně dobrá trénovanost, možná i forma, co k tomu víc dodat.

V květnu bych se tak rád, zřejmě už naposled, zúčastnil závodu MČR na 10 km na dráze, který bude hlavním vrcholem letošní sezóny. Myslím, že je v mých silách běžet tuto trať v tempovém závodě lehce nad 32 minut.

Ale teď na mě čeká půlmaraton, který už pomalu a jistě začíná klepat na dveře. Zbývá ještě pět týdnů. Jak dobrou rychlostní připravenost přetavit do slušné vytrvalosti? Rozhodl jsem se, že zhruba v polovině měsíce března určitě zařadím 10km závod na silnici, abych si „osahal“ podmínky venkovního závodění. Do té doby bych chtěl běhat co nejvíce venku po silnici, vesměs tempové běhy a speciální tempo půlmaratonu.

Skladba bude zhruba následující:

• 1) delší tempový běh 12–14 km – buď souvisle tempově, nebo stupňovanou formou
• 2) speciální tempo na půlmaraton – např. 4× 4 km (13:40“ s pauzou do 4 minut na rovinatější silnici)
• 3) rychlejší úseky v hale (pyramida složená z 500, 1km, 2km úseků) nebo vybíhané svahy 15× 300m s meziklusem dolů
• 4) regenerační klus
• 5) delší běh 15–25 km

Víc vzhledem k povinnostem doma a zaměstnání bohužel pravděpodobně nestihnu. Trénink se bude odvíjet zejména od počasí, pocitů a aktuálního zdravotního stavu. Tak držte palce.

Dalibor Bartoš

• nar. 28. 6. 1975
• oddíl LIAZ JABLONEC (Kerda Team)
• oddílový rekordman na 5 000 metrů v hale (15:19,3)
• osobní rekord na 5 000 metrů na dráze: 14:54,28
• osobní rekord na 10 000 metrů na dráze: 31:44

Úspěchy sezóny 2010:

• 4. místo celkově (338 běžců v cíli) a 1. v kategorii nad 35 let v silničním běhu Hronov-Náchod na 8 850 m
• 17 580 m v hodinovce na dráze = 5. místo v tabulkách ČR 2010
• 6. místo celkově a 3. z běžců ČR (123 běžců v cíli) v silničním závodě Počerady – Louny na 15 km
• 2. místo celkově a 1. v kategorii nad 35 let v tradičním halovém závodě Memoriálu Karla Líbala na 3 000 m v Jablonci n. Nisou.
• 3. místo v seriálu závodů Mizuno Running Cup 2010
• 1. místo v seriálu závodů Děčínského běžeckého poháru